mariva komentáře u knih
Poeticky napsany román, ale zřejmě nejsem ten správný poetický typ, abych si ho dokázala vychutnat.
Příjemné čtení, historický milostný příběh z českých dějin opět trochu přiblížil a zlidštil historické postavy. Už nějakou dobu se chci podívat k letohrádku Hvězda a teď budu mít k návštěvě další důvod a budu víc vědět o jeho historii.
Poprve jsem četla knihu jako e-knihu a současně je to i první kniha tohoto autora. I když se chystám na nějaké jeho další knihy, tuto bych si jistě nevybrala nebýt Čtenářské výzvy. Nemám ráda knihy z války a protektorátu a už vůbec ne knihy o sadistických vrazích, přesto nemůžu upřít autorovi, že mě dokázal zaujmout natolik, aby mě zajímalo, jak vše dopadne. Neupírám mu spisovatelské nadání, ale snad jiná jeho kniha bude bližší mému vkusu.
Stále mám velké mezery v české historii, takže nedokážu přesně posoudit pravdivost příběhu. Kniha můj zmatek v dějinách ještě prohlubovala - pochopím, že polské jméno Richenzy změnili na Alžbětu a dostala přezdívku Rejčka, ale proč jí pak někteří říkali Eliška? I když jsem už slyšela spojení Eliška Rejčka... Ale nečetlo se to špatně a za mou neznalost dějin autorka nemůže.
Ke knize jsem se vrátila po několika desítkách let, protože mi letošní Čtenářská výzva připoměla Villona a jeho básně. Knížka je nepochybně úžasná, ale je z ní tolik cítit tragičnost Villonova osudu, bída a utrpení středověku, že jsem ji dokázala číst jen po několika stránkách denně. Jak už jsem psala jinde, vyrostla jsem na překladech Otokara Fischera a proto mi autorčiny překlady nejsou tak blízké. Je na nich ale vidět, jak z jeho básní čerpá historii Villonova života a celý jeho tragický příběh. Já ve Villonovi ale stále víc vidím bouřliváka, který si i přes bídu a těžkosti dokázal užívat života. Proto si zase vyhledám jeho básně ve Fischerově překladu nebo Baladu z hadrů, aby smazaly tu pochmurnou vizi z knihy Jarmily Loukotkové.
Knížka se moc pěkně četla a nenásilnou formou seznamuje s naší historií. Drobné úpravy v historických datech vysvětluje závěr knihy, takže ani znalci dějin si nemůžou stěžovat a pro nás, neznalé českých dějin, to je hezký romantický příběh. Asi si začnu doplňovat mezery ve vědomostech vzniklé už ve školních letech.
Letošní Čtenářská výzva požaduje přečíst sbírku básní a já si uvědomila, že mám už dlouho v knihovničce tuto knihu a ještě jsem ji nečetla. Netušila jsem, kolik vzpomínek ve mně kniha vyvolá a kolik si toho pamatuji z jeho básní. Mám ale trochu problém s překlady Jarmily Loukotkové, protože já vyrůstala na překladech Otokara Fischera a ty mi i po 40 letech znějí v uších dodnes. Kniha mě inspirovala i k opakovanému přečtení Nezbedného mistra balad a znovu si přečtu i Loukotkové román Navzdory básník zpívá a Baladu z hadrů, protože tu jsem vždycky měla moc ráda. Potěšilo mě, že v knize byly pro srovnání alespoň některé básně v obou překladech, protože mně, i když jsem četla překlad Loukotkové, v hlavě mi zněl Fischerův překlad. Díky Čtenářské výzvě za inspiraci i návrat do mládí.
Knihu jsem poprve četla v 15ti letech a bylo to moje skoro první setkání s Villonem. Byla jsem okouzlena romantickým příběhem, krásná obálka přidávala další plus na představě romantického básníka. Později jsem četla jeho poezii a letošní výzva mě k ní znovu přivedla, takže jsem vylovila z knihovny tuto knihu a začetla se do ní znovu. S odstupem spousty let jsem se na knihu dívala trochu realističtěji, ale pořád má v sobě velkou dávku romantiky, i když dnes už vím, že závěr knihy je pouze autorovou fantazií, protože o pozdějším věku básníka už není nic známo. Určitě si ještě znovu přečtu i knihu Jarmily Loukotkové pro srovnání, i když její překlady Villonovy poezie mi moc nesedí. Ale tato kniha má pořád místo v knihovně mezi mými oblíbenými.
V českých dějinách mám hodně velké mezery a tato kniha je docela příjemným způsobem pomáhá vyplňovat, alespoň co se postavy Albrechta z Valdštejna týká. S jeho jménem jsem se setkávala při návštěvě Frýdlantu, Chebu, ale ani jsem netušila, že mu patřila i panství tady na Moravě a o něm samotném jsem toho věděla velmi málo. Je skvělé, že se autorka zaměřila na české dějiny a historické postavy představuje i jako lidi s jejich kladnými i zápornými stránkami. Knížka se moc dobře četla.
Protože jsem předtím četla dost smutnou knihu, chtěla jsem ji vyvážit něčím lehčím. Tohle sice je odpočinková četba, ale moc mě nebavila. Rozhovory mezi postavami nějak nedávaly smysl, ale přemýšlet nad smyslem u takové knihy je zbytečné.
Knížka rozhodně není běžný dívčí románek, na to je její obsah hodně vážný a zůstane mi dlouho v hlavě. Hodně mi to připomínalo knihu Mapa k tobě, ale lépe se četla.
Od podobné knihy se nečeká nic víc, než že si u ní člověk odpočine, pobaví se nenáročnou četbou a to kniha velmi dobře splňuje.
Knížka se celkem dobře četla a byla do docela krátká záležitost na jeden večer, ale i tak se mi chvílemi zdála zbytečně rozvláčná a obsahovala spoustu zbytečné vaty.
Oddechovka na jeden večer, dost mě zklamala. Cizopasníkem byla spíš hlavní ženská postava, než některý z mužů. Třicetiletá žena, která sama neví, co chce, mi moc sympatická nebyla.
Krásně napsaná kniha, čtivá a zajímavá i historickými reáliemi. Autorka umí krásně zpracovat jakékoli téma a historický vývoj lékařství a pomalé prosazování žen - lékařek do medicíny stojí za bližší poznání. Je až neuvěřitelné, čím musely ženy (nejen lékařky, ale i pacientky) procházet a s jakou arogancí ze strany mužů se setkávaly. Najít v knize sympatickou mužskou postavu bylo jako hledání jehly v kupce sena a na 600 stránkách jich bylo méně než prstů na jedné ruce. Knížka určitě stojí za přečtení a určitě to není žádné odpočinkové čtení.
Toto je druhá kniha, kterou jsem od autora četla, časově předcházela té, kterou jsem četla předtím a tak jsem poznala rodiče Toma z Kořisti. Knížka se zase dobře četla, ale opět je tu na mě moc násilí a krutosti, které hrdinové zázračně překonávají. Závěr příliš rychlý a neskutečný. Myslím, že si dám nějakou dobu od autora pauzu.
Moje první setkání s autorem, který je tak populární, že jsem si od něj něco musela přečíst. Určitě to bylo strhující čtení, spousta dějových zvratů a napětí, někdy snad až zbytečně mnoho drastických popisů bojů a zranění. Dost nepřirozeně působilo, jak hlavní hrdinové zázračně procházejí všemi boji téměř bez zranění, ale určitě to není poslední autorova kniha, kterou jsem četla.
Kniha mě docela příjemně překvapila, protože anotace uvádí příběh jen jedné z postav a já měla obavy, aby to nebylo drastické čtení ve stylu Cooka. Tohle bylo spíš odpočinkové čtení, nic náročného, ale knížka se četla dobře.
Tentokrát jsem měla štěstí, že jsem četla předcházející díl, takže na něj pěkně navázal děj této knihy a uzavřel příběh, který v minulém dílu začal. Opět dobře čtivé díky krátkým kapitolám, takže kniha přečtená velmi rychle.
Tentokrát dávám hvězdičky spíš za hezkou grafickou úpravu knihy než za obsah. Praktická knížka pro domácí hospodyňky, ale ne každý má doma chemickou laboratoř. Vadilo mi také, že mnoho rad se v knize opakuje třeba i 3x.