marimari komentáře u knih
Víc se mi líbila Tetovaná konkubína a Tajný deník paní Vistárie.
Dávám 3.
Mám ráda knihy Davida Morrella, ale tahle podle mne patří k těm slabším. Reálné příběhy by měly mít reálná řešení.
Úplně něco jiného, než jsem u paní Loukotkové zvyklá! Krásný, citový příběh plný mravní síly, vytrvalosti, rozvahy a sebekázně. Netvrdím, že bych tak a v té době chtěla žít, ale obraz dnešní společnosti a vztahy mezi lidmi také nebudí obdiv a hrdost. Dávám 5 hvězdiček.
Byla to druhá kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. I když mám ráda historické romány, zrovna tohle téma mě příliš neoslovilo. Na Tajný deník čínské císařovny určitě nemá! Nicméně zkusím další.
Přiznám se, že i mně chvílemi vadilo ztvárnění hlavní postavy, ale na dramatičnosti příběhu to neubralo. Líbí se mi emocionální pohled na účastníky odboje, postoje a chování lidí ve vypjaté situaci -ohrožení života, odvaha, statečnost, zbabělost, zodpovědnost... Nikdo neví předem jak se zachová a určitě platí, že ,, po bitvě je každý generál".
Nejkrásnější pohádky jaké znám. Jako malá jsem měla oba svazky v šedé vazbě vydané v edici knihovna klasiků - ČS v roce 1950. Půjčila jsem je a už se mi nevrátily. Nová vydání nebyla tak obsáhlá a chyběl i dodatek autorky o původu pohádek a vysvětlivky některých slovních obratů. V antikvariátu se mi podařilo oba svazky koupit, ale bohužel jiná vydání a ne tak zachovalá. Nicméně už se těším na prázdniny s vnoučaty, kdy jim budu méně známé pohádky číst.
Kniha plná emocí! Jak rozdílný pohled na všechno podle lidské povahy, zkušeností a vlivu výchovy v rodině. Křehkost duše a pocit samoty. Každý čtenář této knihy najde něco, co přímo vnímá jako součást svého já.
Dočteno! Moc se mi líbila. Po prožitých válečných hrůzách znovu na prahu světového konfliktu!
Pravdivé, hrozivé - lidstvo vydané napospas boji o moc a nadvládu- stále aktuální.
Dávám pět hvězdiček!
Očekávala jsem víc. Mám ráda příběhy které mohou být skutečné. I když hlavní hrdinka neschvaluje způsob života svých rodičů, je zvyklá na pohodlí a svobodu rozhodování. Když se zamiluje a následuje svou lásku do primitivních podmínek, kde určuje společný život muže a ženy náboženství a s tím spojené zákazy a nařízení, těžko jej dobrovolně nechá vycestovat do Ameriky samotného.
První kniha od tohoto autora- příjemně strávený sobotní večer a nedělní odpoledne. I když pro obyčejný lid nejistá a neklidná doba naší historie, tak tohle zpracování, kde nechybí humor a ironie je příjemnou změnou. Peníze, dobré jídlo a alkohol má i v dnešní době mnohdy přední místo.
Když jsem se rozhodovala v rámci čtenářské výzvy v kategorii nejlépe hodnocených knih, sáhla jsem znovu po mé oblíbené. Myslím, že taková sebekázeň a síla, vytrvalost, odvaha a cílevědomost, kterou hlavní hrdinka prokázala zasluhuje obdiv a úctu.
Knihu jsem četla snad před patnácti lety, ale přiznám se, že toto téma mě od mého oblíbeného autora moc nenadchlo.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek,, které si hýčkám!
Také pro mne nezapomenutelná kniha Jana Procházky. Četla jsem ji ještě předtím, než byla zakázaná. Potom jsem si ji koupila v antikvariátu, časem se k ní vracím. Je obrazem doby, kterou jsem zažila na prahu dospělosti. Určitě by si ji měli přečíst všichni!
Knihu mám doma a četla jsem ji hned v 70tých letech. Pro mě to je silný příběh, obraz hrozné bídy obyčejných lidí, kdy mnohé rodiny prodávaly svoje dcery do nevěstinců, aby zbývající členové neumřeli hlady, obraz bezmocnosti dotyčných dívek degradovaných na pomůcky k uspokojení potřeb návštěvníků, vydaných nemocem a majitelům dotyčného domu.
Určitě doporučuji k přečtení.
Pozoruhodné úvahy čtrnáctileté dívky, zralost úsudku a projevu. Dovede si někdo představit být tak dlouho uvězněný v uzavřené společnosti bez možnosti volného pohybu s pocitem strachu z prozrazení a uchovat si sny, touhy a zdravý rozum?
Určitě by si to měl každý přečíst!
Když mám vybrat knihu mého dětství, mám velký problém. Nejraději bych tam dala knihy, které vycházely v edici KOD- Černý šíp, Čtyři kapitáni, Bezhlavý jezdec a další. Nicméně tato kniha na mne zapůsobila - dálky, romantika, napětí. četla jsem ji několikrát a vždycky jsem litovala, že už je konec. Jsem knihovnice už od roku 1988 a je mi líto, že tyhle knihy dnešním dětem už nic neříkají.
Zločin a následuje trest. Tak jsem pochopila příběh já. Každodenní výčitky, přítomnost Hanny a vědomí, že stejně nedosáhla vytouženého cíle a nakonec úleva a smíření, když pravda vyšla najevo. Jak často litujeme něčeho, co jsme udělali nebo neudělali?
Neotřelé, skvěle napsané. Dávám pět hvězdiček.
Výborná kniha, vrátila jsem se k ní po několika letech. Nikdo z nás si nedovede představit, čím tyto děti procházely, s čím se musely vyrovnávat, jak vznikaly pevné přátelské vztahy, které pomáhaly společně čelit nepříznivému životnímu postavení.
Vřele doporučuji!