Margherita_N
komentáře u knih
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
Yuval Noah Harari
Bylo dobrý rozhodnutí si Sapiens přečíst těsně před tím, než jsem se vydala do bolzanského muzea obdivovat Ötziho. Dost mi to prohloubilo muzejní zážitek. Tyhle stručné dějiny mě donutily přemýšlet o mnohém, i když ze stránek občas čiší radikálnější naladění autora. Zemědělská revoluce ho, zdá se mi, opravdu nepotěšila. A po ní už bylo všechno horší. Nejlíp se měli lovci a sběrači, nezávislí na jedné plodině, nemusející se starat o přírodní cykly ani hospodářství - sebrali si a snědli, co zrovna rostlo, jen pro sebe a jen pro přítomnou potřebu, žádný plánování, žádný zotročení kohokoliv nebo čehokoliv, tralalala, prostě si spokojeně sbírali, když měli zrovna chuť nebo hlad, a pak šťastní s lehkou hlavou umřeli. Pak někoho napadlo stát se zemědělcem a tím všechno podělal, protože od té doby sapiens musí plánovat dopředu, vybrat si jen jednu plodinu, která postupně je samotné zotročuje, takže když jeden rok nevyjde počasí nebo přijde na jejich území nějaká katastrofa, mají hlad. To by se lovcům a sběračům nestalo, ti by prostě popošli jinam nebo si dali k jídlu něco jiného. Pozdější kapitoly z moderní historie nekomentuju, nejvíc mě zaujala tahle pravěká část.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Před pár lety jsem četla Pan Kaplan má třídu rád, smála jsem se u toho jako blázen a bylo to skvělý. Tohle je taky super, ale asi jsem si taky měla vybrat knihu, a ne tu nahrávku s Miroslavem Donutilem - aspoň tak si vysvětluju, že tentokrát mě to tolik nebavilo, i když šlo v podstatě o to samé, stejné prostředí i postavy, popleta Kaplan pořád ve stejném kurzu angličtiny pro přistěhovalce, stejný humor založený na jeho nepochopení cizího jazyka a nesmírné horlivosti, kvůli které si pochybení nehodlá připustit. Homoristický knihy je těžký adaptovat do zvukové podoby.
Poslední poklona Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Hodnotím opravdu jen svazek Poslední poklona Sherlocka Holmese, tedy povídky Vila Vistárie, Lepenková krabice, Rudý kruh, Bruce-Partingtonovy dokumenty, Umírající detektiv, Nezvěstná šlechtična, Ďáblovo kopyto, Poslední poklona. Druhou část, Z archivu SH, budu pak hodnotit samostatně. Co se týče Poklony, jak už tady někdo psal, bylo trochu poznat, že Doyle už napsal to lepší v předchozích sherlockovských svazcích. Na druhou stranu obsahuje kniha i překvapivé a velmi dobré povídky, hlavně Ďáblovo kopyto. Všechny povídky jsem samostatně okomentovala v sekci Část díla.
Vidění
Vilma Kadlečková
(SPOILER) Tohle je tak dobře napsaná série. Sci-fi běžně nevyhledávám, ale tady jsem dala na recenze a bylo to nejlepší rozhodnutí. Čtvrtý díl znamená čtvrtou drogu z össenské pětice, která ovlivňuje život Lucase Hildebrandta i všech ostatních, kteří si Össeany pustili do blízkosti. Pasáž s össenskou mší za mrtvou loď včetně obětování cestujících je strhující. Jak dlouho Lucas, teď s fialovou krví a čím dál víc se proměňující pod vlivem össenských drog, ustojí svůj život neživot? Spočítá si, co se doopravdy děje? Bude Pinky svobodnou matkou výjimečné dcery? A kdo bude po velekněžce? Těším se na další díl.
Údolí strachu
Arthur Conan Doyle
(SPOILER) Mrtví nejsou tím, kým se zdají být. Proč, to se dozvíme ve druhé části, která čtenáře seznamuje s „Údolím strachu“, kam budoucí skoronebožtík Douglas ještě jako detektiv přijel zúčtovat se zločinnými brakýři neboli svobodnými zednáři. Vetřel se do jejich lóže a stoupal čím dál výš, až se mu povedlo ty nejhorší zločince z nich vlákat do pasti, ve správnou chvíli odhalit svou totožnost a nechat je zatknout. Jenže dostali většinou jen několikaleté tresty vězení, a když z něj vyšli, začal pro Douglase boj o život. Připomínalo mi to procesy s mafií, za časů Sherlocka Holmese ale detektiv, který odhalil jména, nedostal po svém hrdinském činu policejní ochranu a život v utajení. A tak se o něj musel postarat sám, a to i neobvyklými způsoby.
Hodinky od Ašera
Zuzana Dostálová
(SPOILER) Ty jo, připadá mi, že anotace ke knize vůbec nesedí. Z děje to vypadalo, že hlavní postavy spíš než hodinky Hublot (o těch tam byla zmínka jednou a Karel vcelku smířeně prohodil: „Hm, možná jednou.“) trápí celá řada lidských katastrof. Kniha nebyla tak dlouhá, ale všichni známí a příbuzní ústřední dvojice stihli zemřít nebo alespoň vážně onemocnět, včetně zvířat. Dvojice samotná nebyla katastrof ušetřena, poslední čtvrtina knihy vzala v tomhle směru fakt rychlý spád a hodnotím ji jako nejlíp napsanou, první tři čtvrtiny jsou tak na dvě a půl hvězdy.
Malý život
Hanya Yanagihara
(SPOILER) Výborně napsaná kniha, ve které jde ale především o toxické vztahy, ze kterých je vám špatně. Judovo utrpení se mnou moc nedělalo, protože bylo neskutečné, neuvěřitelně vystupňované a on vystupoval od začátku jen jako magnet pro pedofily a násilníky, které spolehlivě přitahoval jakýmkoliv svým běžným činem, i když si jen sedl pod strom. Nelze se tak divit, že poučky o sdílené bolesti jako poloviční bolesti už na jeho zlomenou duši neplatily, a tak o sobě prostě nikdy nemluvil. Nepochopitelné je, že ač tedy lidem v sociálním kontaktu téměř nic nedával, všichni ho v jeho tajemnosti milovali a měnili kvůli němu své životy i životy svých rodin, odkazovali mu majetky, vsázeli svou profesní čest. Po pár dnech po dočtení jsem přesto došla k tomu, že ve mně tahle zvláštní kniha něco zanechala. Na Judově příběhu jsem si víc než dřív uvědomila, jak je důležité nechat minulost minulosti, obzvlášť když teď a tady máte plnou podporu všech kolem sebe. Často si člověk nese staré bolesti dál úplně zbytečně. Jasně že v jeho případě všechno hodit za hlavu nešlo, ale na druhou stranu podpora jeho blízkých byla tak neuvěřitelně obrovská, že kdyby nebyl zaseknutý jako beran a občas aspoň kývnul, lidi kolem něj by se přetrhli, aby pro něj udělali to nejlepší. Občas je fakt dobrý si to uvědomit, a i když vám vaši blízcí nechtějí jen pro váš tajemný obličej rovnou odkazovat dům v New Yorku, ale „jen“ vám vyjadřují svoji lásku třeba slovy, uleví se vám, když za to budete vděční.
Tajná historie
Donna Tartt
(SPOILER) Kniha patří ke specifickému žánru, to mi ale nezabránilo, abych kroutila hlavou nad chováním a pohnutkami hlavních postav. Už to, do jakého univerzitního spolku se rozhodli vstoupit. Vsadit v Americe, kde na vysokou školu musíte sehnat hodně peněz, v dnešní době na studium klasické řečtiny? A kvůli podivínskému profesorovi se na jeho žádost odstřihnout od ostatních studentů a učitelů a studovat výhradně u něj? Když už byl příběh takhle rozehraný, čekala jsem, že se o profesoru Julianovi něco dozvíme. Jenže celou dobu sledujeme jeho vyvolený kroužek studentů, kteří hlavně pijou, kouří a berou drogy. Svoje úsilí o změněný stav mysli se zástěrkou dionýsovských bakchanálií korunují brutálním zločinem, který se následně pokusí ututlat pomocí promyšlené vraždy.
Kniha není špatně odvyprávěná, je ale zbytečně dlouhá. To nejspíš souvisí s budováním napětí. A s Dostojevským. Dostojevskij to není, ač je od začátku jasné, že autorka navazuje na Zločin a trest, a kdyby to náhodou nebylo dost jasné, vypravěč to párkrát zdůrazní.
Příběh v historii
Elsa Morante
(SPOILER) Poslouchala jsem italskou audioknihu v podání herečky Iaii Forte. A její přednes byl opravdu "forte", má velmi výrazný hlas, který škodil především malému Useppemu, protože z něj dělal spíš protivné než líbezné dítě, i vzhledem k jeho vadám řeči a nedovyvinutosti v mluvení. S jeho matkou Idou jsem soucítila, tahle samotářská učitelka nikdy nikomu nic zlého neudělala, a přece přišla o manžela, první syn jí utekl za jiným životem a ten druhý, ke kterému přilnula, přestože vznikl ze znásilnění, byl odmalička nešťastník, ačkoli se na svět díval upřímně radostně (a povídal si se zvířátky).
Linka s Carlem a jeho různými identitami byla poměrně zamotaná a jeho poslední scéna v knize neúměrně dlouhá, ale působivá. Možná měla vyznít i tak, že to byla poslední těžká rána pro Useppeho (vůbec mi to nejde pod prsty, chtěla bych napsat normálně Giuseppeho, ale okamžitě slyším v hlavě to umíněné dítě, které říká "No, Useppe", protože v šesti letech nechápe, jak se jmenuje).
Příběh v historii je napsaný nicméně moc hezky, i když s jistou a mnohokrát vyčítanou melodramatičností. Přílišné množství postav zemře tragickou smrtí, nikdo nenajde klid, v podstatě tam není naděje. Zajímavé je, že se nedozvíme, kdo je vypravěčka.
Návrat Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Autor vyslyšel čtenáře a vrátil Sherlocka Holmese mezi živé. Slavný detektiv opět vyhledá svého společníka Watsona a navážou tam, kde skončili, jako by žádné dva roky truchlení nebyly. Líbilo se mi to moc, všechny povídky jsem okomentovala samostatně v sekci Část díla.
Smrt staré posluhovačky
Agatha Christie
Hercule Poirot zachraňuje podnájemníka staré posluhovačky paní McGinthyové před oprátkou, když po její násilné smrti všechny důkazy ukazují právě na mladého Jamese. Podobnou zápletku znám z příběhů Sherlocka Holmese, bavila mě tam jako tady. U Hercula Poirota je ale jako tradičně široký okruh podezřelých - detektiv najde v šuplíku paní McGinthyové schovaný výstřižek z novin pojednávající o starých kriminálních případech. To byla pro mě skutečná zkouška pozornosti, zapamatovat si všechna ta jména a mikropříběhy a sledovat, kterou z žen začne Poirot spojovat se smrtí staré posluhovačky a jak ji hodlá znovu najít, když žije pod jiným jménem a po letech vypadá jinak než na novinové fotce. Opět povedená detektivka, Hercule Poirot je můj velký oblíbenec.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Poslouchala jsem audioknihu v podání Zuzany Slavíkové a bylo to o sto procent lepší, než když si čtu zeměplošské příběhy sama. Vždycky jsem se v nich ztrácela, protože se v nich děje strašně moc bláznivin v rychlém sledu. Pokud máte podobný problém, audio je cesta, navíc Zuzana Slavíková si předčítání užívala tak, že se Čarodějky na cestách staly jednou z nejpovedenějších audioknih, jaké jsem kdy slyšela.
Díky tomu, jak střídala hlasy, dokreslila povahy všech tří čarodějek, rázné bábi Zlopočasné, poťouchlé stařenky Oggové a nesmělé Magráty. S tou jsem sympatizovala nejvíc. Ten pocit, že jste někde benjamínek a neumíte se prosadit ve společnosti dvou starých harcovnic, které dávno ztratily lásku ke svému povolání a štvou vás tím, jak jsou rozmrzelé, je mi povědomý. A navíc to jméno - je Magráta, protože její matka neuměla napsat Margareta. Mně moje německá instruktorka jógy říká Magréta, takže soucítím na druhou.
Samotné téma dekonstrukce pohádkových příběhů je super nápad, a protože jsou to většinou ty nejznámější, chytala jsem se v odkazech o něco víc než v přechozích zeměplošských příbězích. Popelka, Karkulka, Sněhurka a tak. Doufám, že co nejvíc knih z téhle série existuje v audio podobě, protože jim to oproti běžnému čtení velmi přidává na atraktivitě a konečně začínám chápat, co na nich všichni mají.
Kamenná opice
Jeffery Deaver
(SPOILER) Říkala jsem si celou dobu, jsem tak nedůvtipná, nebo proč mi nedochází, o co tam jde, proč Duch honí po souši uprchlé migranty? Na konci jsem uspokojeně seznala, že tentokrát jsme s Lincolnem Rhymem géniové dva. Malinko se divím, že Rhyme zase nepodstoupil operaci, a moc nechápu, proč Sachsová se zákrokem, který mu může pomoct zase hýbat rukama, tak zuřivě nesouhlasí, když s ním chce mít dítě. Bez těchhle úmyslů bych to chápala, operace je pro Lincolna další riziko. Ale když s ním chce založit rodinu - jak by to dítě zvládali, když ona je chronická artritička, takže její pohyb jde taky pomalu do háje, a její přítel na vozíku může hýbat jedním prstem? Nakonec ale dospěli k poměrně rozumnému odkladu všech plánů, a další díl tak slibuje zase hlavně policejní honičku a detektivní práci a za to jsem nakonec ráda. K osobním životům ať se autor vrátí klidně až za dalších pět dílů, mně by nechyběly. Kniha je opět napsaná úžasně, ocitáme se zase úplně jinde, v prostředí čínských uprchlíků, kteří se snaží vylodit v New Yorku, oškubaní a hlavně pronásledovaní svým převozníkem. Děj se odehrává v malých bytech v čínské čtvrti a pak taky na pláži, ve vodě a pod vodou - mimořádně zajímavá a děsivá kapitola -, kde Sachsová loví důkazy. Velmi doporučuju, jako všechny předchozí díly.
Příruční mluvnice češtiny
Marek Nekula
Před státnicemi jsem ji měla přečtenou tam i zpátky, podtrhanou všemi barvami, opoznámkovanou... Snad žádnou jinou knížku jsem neměla v hlavě takhle moc. Jen grafika nebyla nic moc, takže proto jsem si do ní musela doplnit všechny ty barvy, značky, čísla.
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
(SPOILER) Přečteno po letech znovu v rámci zevrubného seznamování se se Sherlockem Holmesem. Pes baskervillský je moc hezká detektivka, která začíná tím, že za slavným detektivem Holmesem a dr. Watsonem přijde jiný doktor, jménem Mortimer. Svěří se jim se záhadnou smrtí svého pacienta, sira Charlese Baskervilla. Doktor žije stejně jako Baskervillové na blatech a ta jsou určující pro atmosféru celé knihy, právě kolem ponurých vřesovišť se všechno odehrává. Sir Charles se smrti obával, strašila ho rodinná kletba, která prý po desetiletí pronásleduje Baskervilly, protože jeden z nich Hugo v osmnáctém století unesl místní dívku a uvěznil ji ve svém sídle. Té se povedlo utéct, ale pronásledovaná opilým Hugem únavou na útěku zemřela. Hugo Baskerville, který podle svého prohlášení zaprodal svou duši temným silám, aby ji našel, ležel vedle ní, když ho našli, trhán velkým černým psem. Když Mortimerův pacient Charles skutečně podivně zemře a dědicem panství je prohlášen příbuzný z Kanady, vypraví se Holmes s Watsonem do vřesovišť a přichází na kloub zamotanému příběhu. Odkrývají tajemství služebné a jejího bratra a mazaně narafičí past na podezřelého, aby zjistili, jak to s tím psem je. Málem při tom obětují dalšího Baskervilla.
Bible
neznámý - neuveden
Když jsem ji přečetla skutečně od začátku do konce, literatura a život začaly dávat větší smysl. I když jsem při čtení zjistila, že už to všechno znám, Nový zákon snad slovo od slova, prostě protože čtu a žiju mezi lidmi. Tolik každodenních frází pochází z Bible a my si to ani neuvědomujeme. Spoustu jsem si toho z Bible vyposlechla taky v kostele při předčítání, ale napřeskáčku, takže jsem fakt ráda, že jsem to teď vzala postupně.
Vzpomínky na Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
(SPOILER) Sherlock Holmes na vrcholu a na dočasném konci. Všechny příběhy opět vypráví jeho přítel dr. Watson ze svých vzpomínek. Soubor obsahuje povídky Stříbrný lysáček, Žlutá tvář, Makléřův úředník, Gloria Scottová, Musgraveský rituál, Reigateské panstvo, Mrzák, Domácí pacient, Řecký tlumočník, Námořní smlouva, Poslední případ. Všechny jsem samostatně okomentovala u autora v záložce Část díla. Některé jsou klidnější, některé akční, poznáváme Sherlockova bratra a jeho další záliby a zvyky, detektiv tu dělá i nečekané věci, třeba obdivuje květiny :) Na konci se utká s protivníkem sobě rovným, skončí to zdánlivě tragicky, ale jelikož následuje kniha Návrat Sherlocka Holmese, tak hrozné to asi nebude.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
(SPOILER) Pochmurné to bylo, ale asi jsem podle všech varování čekala ještě větší trápení. Historie dvou rodů, která se v jejich potomcích proplétá, se mi vlastně četla rychle. Nejdřív jsem si říkala, ty jo, to začíná jako This is us - otec přivede dvěma svým dětem sourozence s tmavší pletí, ale u toho podobnosti samozřejmě skončily. Heathcliffův život se odvíjí jinak, má velmi blízko ke své nevlastní sestře, od které se ale čeká, že si vezme výhodnější partii - a Kateřina to bez okolků udělá, ale předpokládá, že bude mít obojí. Tím víc, že Heathcliff se po uraženém útěku vrací na statek jako sebevědomý a zajištěný mladý muž. Jedno víc než druhé. Stává se z něj despota, který si odvleče sestru Kateřinina manžela a Kateřina vzápětí v záchvatu nemoci porodí dceru a umírá. Malá Katka je úplně jiná než její matka (a celé příbuzenstvo), je mírná, hodná, spravedlivá. Po matce zdědí pouze chůvu Nelly, která celý příběh vypráví. Její cesty se opět zkříží s rodem ze sousedství, kam si Heathcliff vzal po smrti uprchlé manželky svého neduživého syna. A jeho prostřednictvím rozehrává další partii na cestě k ovládnutí rodiny i majetku. No, vracet se ke knížce asi nebudu, ale četlo se to vážně rychleji, než jsem čekala. Není to nijak těžká klasika.
Kouzelný vrch
Thomas Mann
(SPOILER) Tuhle knížku jsem si ambiciózně půjčila v knihovně někdy v 16 letech a pak jsem na ni měsíc koukala na poličce, až jsem usoudila, že na ni nemám čas. Teď konečně jsem si řekla, že 800 stran přemítání nad plynutím času a života asi zvládnu. A asi zvládla, vlastně jsem čekala, že to bude těžší čtení, že to bude víc drhnout. Ale on je Hans vlastně docela veselej chlapík, někdy to bylo vážně vtipný. Třeba když už byl v sanatoriu asi rok a přijel za ním jeho strýček s tím, že ho postrádají ve firmě, a tak vůbec zvědavě se šel podívat, proč že mu tam na tom kopci zůstávají příbuzní a nikdo se nevrací dolů. A Hans, zcela už očarovaný místním nicneděláním, dny krájenými do tří hlavních jídel a tří odpočinků mezi nimi, začal strýce hned ponoukat, aby si v sanatoriu taky poležel. Tak strýc zdráhavě zkusí mezi touhle podivnou společností, působící jako sekta lenochů s částečně vymyšlenými nemocemi, strávit jednu dvě noci, aby viděl. Pořád má ale příliš zdravou mysl a nějak se mu nezdá, že by tam měl zůstat ještě další noc, co by tam dělal? A Hans na něj pomrkává a říká, jen počkej, dneska to ještě nechápeš, ale za chvíli pochopíš, co tady na tom všichni máme, a už nikdy nebudeš chtít dolů do nížin. Do bezčasí na kouzelném vrchu občas vtrhnou takovéhle ozvěny událostí z opravdového světa, občas přijde nějaký příbuzný či zprávy od něj, které se dožadují propuštění nějakého pacienta, jenž by se měl vrátit do života a začít snad nějak fungovat ve společnosti. Když se takhle musí vrátit Joachim, Hansův bratranec, za kterým původně přijel jen na návštěvu, Hansem to značně otřese. Jakýmsi zadostiučiněním je, že Joachim se po několika měsících vrací nahoru v ještě horším stavu. Dvěma spolupacienty, kteří Hanse názorově nejvíce ovlivňují, protože i na politické debaty se po večeři najde čas, jsou humanista a demokrat a na druhé straně radikální jezuita a cynický demagog. Kouzelný vrch jsem si v některých jeho částech poměrně zamilovala, působil na mě možná podobně hypnoticky jako na Hanse, kterému se stal pravým domovem. Uvažuju, že se pokusím do své jarní dovolené dostat zastávku v Davosu a projít si cestu Thomase Manna, která obsahuje několik zastavení k téhle knize a k vidění by mělo být i samotné bývalé sanatorium. Ještě popřemýšlím, jestli mi to za 2,8kilometrovou procházku stojí, ale asi jo.
Dobrodružství Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Skvělá sbírka detektivních povídek. Jsou teda krátký, takový jednohubky. Kromě Sherlockova vyšetřování probíhajícího turbulentní rychlostí se dozvídáme o tom, jak poznal doktora Watsona a jak se jejich přátelství vyvíjelo. Sbírka obsahuje povídky Skandál v Čechách, Spolek ryšavců, Případ totožnosti, Záhada Boscombského údolí, Pět pomerančových jadérek, Ohyzdný žebrák, Modrá karbunkule, Strakatý pás, Inženýrův palec, Urozený ženich, Berylová korunka a Dům u měděných buků. Samostatně jsem všechny okomentovala v sekci Část díla.