Marekh komentáře u knih

Kniha se mi celkem líbila. Je spíše určená pro fanoušky tohoto spisovatele, anebo pro ty, kteří mají rádi běhání a chtějí se dozvědět informace, které třeba mohou zlepšit jejich trénink. Kniha může třeba také někoho motivovat k tomu, aby začal s tímto sportem.

V knize kromě běhání nalezneme také informace o plavání a jízdě na kole, které také Murakami provozoval. V této knize nalezneme také nějaké informace o jeho literární tvorbě, ale jsou to jen střípky.

Osobně mám rád jízdu na kole, občas si třeba zaplavu, ale málo. Běhání není nic pro mě, raději si udělám procházku. :)

3 12.12.2017

Kniha se mi líbila. Zajímavé téma - svět, ve kterém jsou zakázány knihy, a pokud se přijde na někoho, kdo je schovává, tak knihy budou spáleny.

Hlavní myšlenkou bylo, nezapomenout na knihy, číst knihy, udělat si svůj vlastní názor, dát přednost knize před televizí. :)

Viděl jsem i film, který se mi také líbil. Film se v některých částech liší od knihy.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset nebo dvanáct let pálil. Tak jsem si myslel, že by nám knihy mohly pomoct.

10 12.12.2017

Od knihy jsem čekal více tajemna, ale celkově kniha nebyla špatná včetně ilustrací. Doufám, že závěr knihy jsem si vyložil správně. :) Celou knihu jsem přečetl asi za hodinu. V doslovu se autor zmiňuje, že má v oblibě knihy od spisovatele Jacka Londona.

Citát z knihy, který mne oslovil:

Člověk je zkrátka už takový, že ať si přeje co chce a ať se vydá kam chce, může být stejně vždycky jen tím, kým odedávna byl. A to je všechno.

3 12.12.2017

Kniha se mi líbila. Myslím si, že je také vhodná pro děti.

2 10.12.2017

Kniha se mi četla těžce, pro mě měla takový těžkopádný styl, do knihy jsem se popravdě musel nutit. Po obsahové stránce nebyla špatná.

Do psychiatrické léčebny nastupuje McMurphy, který se odlišuje od ostatních pacientů. Je plný života, má nápady na změny pro zlepšení kvality života pacientů, ale naráží na odpor Velké sestry.

Líbilo se mi, jak zorganizoval výlet na lodi a "noční párty", ačkoliv došlo k porušení řádu. Byl bezprostřední, byl svůj.

Závěr knihy byl smutný.

Film Přelet nad kukaččím hnízdem se mi líbil více než kniha.

7 10.12.2017

Kniha se mi celkem líbila. Nejprve jsem viděl film, ale neviděl jsem ho od úplného počátku a až později jsem si půjčil knihu. Na této knize je zajímavé, že se zde vyskytuje hodně odborných popisů, což na jedné straně oceňuji, protože tento popis způsobuje, že se ještě více sžijeme s hlavním hrdinou a příběh pak působí uvěřitelněji. Z druhé strany to místy ubíralo na čtivosti, když čtenářům bylo všechno vysvětlováno do nejmenších podrobností.

3 10.12.2017

Knihu doporučuji. Kniha obsahuje hodně smutných okamžiků. Nejvíce se mi svíral dech a mrazilo mne po celém těle, když jsem se dočetl, jaké pokusy v koncentračním táboru prováděl Dr. Mengele na lidech, ale i na dětech!!! To snad nebyl ani člověk!!!

V knize se dočteme i o rodině paní Fischerové, její přestěhování do ghetta a následně přesun do koncentračního tábora.

Na počátku knihy se dozvíme také o její první lásce a závěr knihy uzavírá, pro kterého z mužů se nakonec rozhodne.

Paní Fischerová prošla čtyřmi koncentračními tábory, seznámila se se ženou, která ji pomohla a poradila, jaké zásady dodržovat v koncentračním táboře, aby přežila, dočteme se o dozorkyni - bestii, která ubližovala lidem, přitom byla sama Židovka.

Kniha obsahuje hodně bolesti, smutných zážitků, ale i naději. V knize jsem nalezl i okamžiky, které mi vyloudily úsměv na tváři, ale těchto okamžiků je minimum.

V knize naleznete také fotografie.

12 10.12.2017

Jedná se o román pro ženy. Jedná se o první knihu (debut), kterou autor napsal a vydal na vlastní náklady. Kniha mne celkově bavila, nenudil jsem se u ní. Jedná se o 1. část, jak je v knize uvedeno. Lze tedy očekávat v budoucnu další části.

Hlavní postavou je Helena, v jejímž životě se vyskytuje několik mužů - Dušan, Libor, Petr, se kterými prožívá různé události...

Kniha obsahuje humor, jsou zařazeny také kapitoly Vánoce a Velikonoce, kdy tráví Helena čas se svými příbuznými, prochází řadou diet, zabrousíme i do pracovního prostředí, kde vykonává práci sekretářky, seznamujeme se s řediteli jednotlivých oddělení a také s majitelem firmy a jeho mamkou a zažijeme mnoho dalších událostí. Jedná se o knihu odpočinkovou, jejímž účelem je pobavit čtenářky. Knihu spíše ocení čtenářky okolo věku Heleny, anebo mladší čtenářky, které se ztotožňují s jejím životním stylem.

V knize oceňuji poznámky pod čarou, kde jsou vysvětleny anglické výrazy. Velmi se mi líbí také grafická podoba desek.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Pamatujte si, že každý člověk si občas namele hubu. Pokuste se poučit z mých chyb a neberte život tak vážně. Jsme tady jen na chvilku. Nemá smysl se zbytečně trápit.

... mezi lidmi nemá člověk času přemýšlet sám nad sebou.

2 19.10.2017

Výborná kniha. Doporučuji.

V knihovně jsem se rozhodoval, kterou knihu si půjčím a tuto knihu jsem držel v ruce, nakonec jsem se rozhodl, že si knihu půjčím. Nečekal jsem, že to bude jedna z nejlepších knih, kterou jsem přečetl za rok 2017.

Kniha ve mne vyvolala mnoho pocitů, smutku, momentů, při kterých mne mrazilo. Líbily se mi rodinné vazby.

Oceňoval jsem, že autorka strávila hodně času sbíráním různých pramenů, v závěru knihy se nachází Poznámka autora.

Citát z knihy, který mne oslovil:

Člověk musí stát za tím, co je správné, a nesmí přitom čekat vděk nebo odměnu.

5 19.07.2017

Kniha se mi celkem líbila. Kniha má 3 části.

Neočekávejte od této knihy, že budete neustále zažívat pocity strachu a napětí. Některé části knihy byly pro mě sice strašidelné, ale není jich moc.

Velké množství prostoru v knize je věnováno Sarah a její rodině, což není na škodu, ale možná by knize prospělo, kdyby podrobněji a detailněji bylo popsáno šetření výskytu duchů na faře Borley. Závěr knihy je překvapivý.

Oceňuji, že autorův sloh je kultivovaný, nepoužívá vulgarismy a celkově se mi kniha četla dobře. Je třeba mít na paměti, že se jedná o první knihu, kterou autor napsal.

V závěru knihy nalezneme kapitolu POZNÁMKA AUTORA, ve které autor uvádí, co je skutečnost a co si vymyslel.

Výhradu mám k překladu. V knize se nachází velmi mnoho pravopisných chyb, což by se nemělo stávat. Pokud by korektor knihu poctivě přečetl, musel by tyto chyby objevit a následně opravit.

3 09.01.2017

V knize Idiot se vyskytovaly moc pěkné kapitoly, např. o jednom děvčeti, kterým všichni opovrhovali, anebo o jednom chlapci, který věděl s naprostou jistotou, že brzy zemře, a tak se rozhodl, že napíše pár listů, ve kterých sdělil, co si myslí o životě a který následně přečetl ostatním posluchačům.

V knize se vyskytovaly i náboženské otázky.

Očekával jsem od této knihy trochu více, nicméně kniha není špatná, je velmi rozsáhlá a je třeba si pro knihu najít delší čas, možná se vrátit i k některým pasážím.

Konec knihy byl mrazivý, hrozný...

7 10.11.2016

Tato kniha byla průměrná.

Čekal jsem od této knihy mnohem více. Autorka se v některých částech opakuje (např. stejné historky o lidech, kteří byli odsouzeni pověšením, aniž se našlo tělo oběti). Předpokládal jsem, že muž, který byl obviněný z vraždy, není vrahem. Zbývalo ještě 100 stran, takže příběh musel mít nějakou gradaci s překvapivým závěrem.

Kniha mohla mít méně straň a patrně by to knize neublížilo, ba možná ještě více prospělo.

Námět knihy byl zajímavý a závěr knihy přímo děsivý. Nicméně autorka mne nepřesvědčila, abych si přečetl nějaké další knihy, které napsala.

Musím pochválit přebal knihy, který je moc pěkný.

1 28.10.2016

Cením si na této knize, že je zachována věrohodnost a také, že práce na této knize trvala 12 let. Autor procestoval na 800 000 km, pátral v USA, v Evropě a v Africe, navštívil i Kuntovo rodiště v Gambii. 2/3 knihy věnoval vyprávění Kuntovi.

Hlavní postavou je Kunta Kinte. Dozvíme se o jeho dětství, o rituálech ve vesnici, dočteme se také o zkoušce dospělosti a rovněž se dozvíme pohádku o krokodýlovi, kterou mu pověděla jeho babička.

Kuntu jednoho dne zajmou a odvezou lodí do USA, kde se stává otrokem. Kunta se seznamuje s prostředím, později se seznámí s dívkou Bell (kuchařkou), kterou si vezme za ženu. Bell se narodí děvče Kizzy. Kizzy je prodána do otroctví k jinému pánovi (pán Lea), poněvadž se dopustí jednoho přestupku. Pán Lea dívku znásilní. Kizzy počne dítě, jehož pojmenuje George. Chlapec se později začne věnovat výcviku kohoutů k zápasům (získá přezdívku "kohoutí George"), Později se ožení s dívkou - Matyldou. Spolu mají 2 dcery a 5 chlapců... Jeden ze synů - Tom, si později založí kovářskou dílnu...

Mrzí mne, že v knize není uveden rodokmen. Přece jen se jedná o rozsáhlou ságu a rodokmen by se určitě hodil pro rychlou orientaci. V některých částech je autor hodně otevřený, protože se velmi otevřeně zmiňuje o intimitě.

V knize se také dočteme podrobnější informace o válce Severu proti Jihu, o založení Států konfederace, o zrušení otroctví.

2 24.10.2016

Kniha se mi celkem líbila. Kniha má 3 díly.

Hlavní hrdina si uvědomuje chybu, když při soudním jednání je projednáván případ ženy, kterou v mládí miloval, ale opustil ji. Kaťuša porodila jeho dítě, které zanedlouho zemřelo. Jako porotce jí chce pomoct, aby ji omilostnili, proto navštěvuje lidi vysokého postavení. Je odhodlán ji doprovázet na Sibiř, a také tak učiní... Před poznáním Kaťuši byl lepším člověkem, ale když vstoupil do vojenské služby, jeho chování se změnilo k horšímu. Měl milenku a také uvažoval o sňatku s jedním děvčetem...

V knize se setkáme s vylíčením vězeňského života, seznámíme se s otřesnými podmínkami, které panují ve věznicích. Lidé jsou zavírání bezdůvodně, bez věrohodných důkazů. Obzvláště hrozná byla cesta vězňů, kdy během velmi horkého dne putovali pěšky na místo určení (řada vězňů zemřela). Tolstoj zastává názor, že vězení člověka ještě více zkazí a dokládá to četnými příklady. Mladým lidem, kteří se ocitnou na scestí, by se mělo pomoci, a ne je zavřít do káznice, kdy po propuštění se stanou ještě horšími, než byli.

Hlavní hrdina se také zabývá otázkami zemědělství. Prosazuje názor, že půda by měla být vlastnictvím všech, a proto se rozhodne, že půdu prodá rolníkům, aby ji měli ve svém vlastnictví. Připomnělo mi to postavu Levina z knihy Anna Kareninová, kdy o zemědělství v podobném duchu uvažoval.

Cesta ke spáse člověka vede v dodržování božích přikázání. Tolstoj zastává názor, že když nás někdo udeří, máme mu nastavit druhou tvář a odpustit dotyčnému člověku. Ale je to moc těžké v dnešní době, člověk musí mít silnou vůli, aby dodržoval tyto zásady. Bylo by fajn, kdyby všichni lidé dodržovali boží přikázání, svět by vypadal lépe, pak by neexistovaly ani vězení, nebylo by je třeba. Jenže bohužel se to asi nikdy nestane, lidé jsou různí, ale Tolstoj v tom vidí záchranu, aby se lidé napravili. V knize si párkrát pokládá otázky, jestli je on blázen, anebo ostatní, kteří nevidí, co se děje ve společnosti.

Kniha byla pro mne trochu náročnější. V knize se vyskytuje mnoho vedlejších postav. Zajímavou vedlejší postavou byl jeden stařec, který nevěřil v žádné náboženství, a jak tvrdí, měli by lidé věřit jenom sami sobě. Hlavní hrdina také čas od času hloubá o náboženství.

Citát z knihy, který se mi líbil:

Jednou z nejběžnějších a nejrozšířenějších pověr je, že každý člověk má své určité vlastnosti, že je dobrý, zlý, chytrý, hloupý, energický, apatický atd. Avšak lidé nejsou takoví. Můžeme o člověku prohlásit, že bývá častěji hodný než zlý, častěji chytrý než hloupý, častěji energický než apatický a naopak. Ale nebude pravda, řekneme-li o jednom člověku, že je hodný nebo chytrý, kdežto o druhém, že je zlý anebo hloupý. Přitom si lidi vždy takto třídíme. A to není správné. Lidé jsou jako řeky. V každé je voda stejná a pořád je to voda, ale každá řeka je někdy úzká, bystrá, jindy široká a klidná, jednou je čistá, chladná, jindy kalná a teplá. Stejně je tomu u lidí. Každý člověk nese v sobě zárodky všech lidských vlastností a někdy se v něm projevují ty, jindy zase ony a člověk často bývá nepodoben sám sobě, oč je to pořád on a zůstává sám sebou. U některých lidí bývají proměny zvlášť nápadné.

3 15.09.2016

Děj knihy je zasazen na Sicílii. Vypráví příběh jedné mafiánské rodiny.

Hlavní postavou je Don Angelino, největší šéf, kterému zabijí syna. Celá rodina prahne po pomstě...

V knize se dozvíme o životě Mafiánů, uděláme si pohled na myšlení "Staré Mafie" a "Nové Mafie".

Oblíbil jsem si postavu Dona Angelina, který patřil ke "starému křídlu Mafie", který uznával určité hodnoty, které by nikdy za žádných okolností neporušil, např. by nikdy nezabil těhotnou ženu aj.

V knize jsem se poprvé setkal s pojmem "bílá vdova", který se používá v mafiánské terminologii. Jedná se o manželku, které zabili manžela, ale navenek se tváří, jakoby žil, jakoby se nic nestalo, a pokud se někdo zeptá, kde se nachází její manžel, odpoví mu, že například odcestoval. Tímto mlčením si zajistí finanční odměnu, jinak pokud by promluvila, nedopadlo by to s ní dobře.

Dalším známým mafiánským pojmem je - vendeta (krevní msta).

Kniha se četla celkem dobře, ohodnotil bych ji jako průměr.

1 26.08.2016

Ačkoliv se jedná o román pro dívky, kniha se mi líbila.

Kniha má 2 díly. V úvodu knihy je uvedeno, že druhý díl je slabší, většího úspěchu si získal první díl, nicméně druhý díl se mi také líbil.

Kniha vypráví o čtyřech sestrách, které žijí s matkou. Otec je ve válce, později v nemocnici, posléze se vrací do svého rodného domu. První díl se soustřeďuje na líčení života sester v domě, ve kterém se narodily, spřátelily se také s jedním klukem a dědečkem, který ho vychovával. Jejich dům sousedil s jejich domem.

V prvním dílu se mi také líbily hry, které dívky s dalšími členy hrály, např. hra na pravdu, vyprávění pohádky, kdy vypravěč v nejlepším okamžiku přestane s vyprávěním a dalšího slova se ujme jiný vypravěč, který pokračuje ve vyprávění smyšleného příběhu, hraní divadla. Anebo předčítání výstřižků jakoby z novin, které napsala Jo, kdy se dívky přestrojily do mužských šatů. Vytvořily si takové posezení, při kterém se oslovují postavami z jednoho románu.

V druhém díle se autorka zaměřuje na vlastní život jednotlivých dcer. V knize nacházíme řadu rad, které dává máma dcerám a i samotná autorka. Tyto rady do života jsou velmi cenné a nenarušují tok děje. Kdyby se jimi ženy řídily, ušetřily by si řadu nedorozumění, trápení a mnoho prolitých slz. Zmínil bych se o jedné radě a to té, že bychom se měli naučit krotit zlost, když nám někdo ublíží, a pokud možno odpustit, než usneme. Jinak může dojít k neštěstí, kterého bychom pak mohli litovat do konce života. O jedné příhodě, která mohla skončit tragicky se dočteme v knize.

V druhém díle se dočteme také o jedné smutné události, která je vylíčena velmi citlivě. V závěru knihy se Jo rozhodla založil školu pro bohaté i chudé chlapce.

V knize se také dočteme o kryse s názvem Zoubek, která se vyskytuje v komůrce s Jo, která píše knihy.

Kniha se mi dobře četla. Kniha byla napsána před 150 roky, ale rozhodně je to kniha, která možná předčí některé romány pro ženy (dívky), jež jsou vydávány v současné době. Žádná červená knihovna, žádné líčení milostných scén, a přesto přese všechno kniha nenudí, ba právě naopak. Z knihy bylo cítit, že nejdůležitější ze všeho je spokojená rodina. Rovněž pomoct cizím lidem, kteří se nacházejí v bezprostředním okolí, berou jako samozřejmost, ačkoliv nejsou na tom finančně příliš dobře.

Musím zároveň pochválit přebal knihy, který je velmi pěkný. Rovněž vysvětlivky, které se nacházejí na konci knihy, jsou velmi užitečné.

6 23.08.2016

(SPOILER) Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četl. Plánoval jsem, že knihu budu číst více dní, poněvadž je poměrně obsáhlá, ale nakonec mne děj natolik upoutal, že jsem ji přečetl za 2 dny.

Příběh Erika, který má po narození znetvořenou tvář, a proto se jeho matka rozhodne, že mu ušije masku, kterou musel nosit, aby zakryl obličej. Zpočátku jej nemá ráda, ale nakonec se její nenávist prolomí, když se rozhodne neuposlechnout rady přítele, který navrhuje, aby Erika umístili do "blázince".

Erik zůstává většinu času v domě, nesmí vycházet ven. Občas je navštíví kněz, se kterým se Erik nepohodne a rovněž je navštíví profesor hudby, který Erika vyučuje na klavír. Erik má hudební talent a také architektonické nadání po své zesnulém otci.

Erik po útěku z domova se dostane do spárů kočovníků (v tomto prostředí Erik poprvé zabíjí člověka), navštíví řadu míst, např. Itálii, Persii, po čase zavítá do svého domova a následně se dostává do Paříže, kde pomáhá jednomu architektovi se stavbou Pařížské opery. Zde si vybuduje domov a zamiluje se do jedné zpěvačky, která ho nazývá "andělem hudby". Dívka se rozhoduje mezi dvěma muži - mezi Erikem, který by věkově mohl být jejím otcem a mezi jedním mladíkem. Závěr knihy je velmi napínavý.

Kniha se mi moc líbila. Autorka psala knihu 18 měsíců. Líbí se mi také, že si hlavní představitelka vedla deník, do něhož si zapisovala své dojmy, když ji navštívil Erik. Zpočátku k ní jen promlouval za zrcadlem, jednoho dne ji ukázal svůj domov, který se nacházel 5 pater pod Pařížskou operou.

Této knihze nemohu nic vytknout, možná jen, že kapitola o Persii, kde Erik po určitý čas pobýval, mohla být kratší.

2 02.08.2016