Marekh komentáře u knih

Od autora jsem už četl knihu - NEŽ VYSTYDNE KÁVA, kterou jsem hodnotil pozitivně. V této knize nalezneme 4 povídky, jedná se o druhý díl. Přestože se jedná o povídky, postavy v knize jsou vzájemně propleteny. Myslím si, že námět knihy je zajímavý – návrat do minulosti, anebo ocitnout se v budoucnosti s lidmi, na kterým nám záleží. Autor dost často na různých místech opakuje pravidla, které musí člověk splnit, aby se mohl přesunout do doby, kterou si zvolí. Podle mého názoru by to nemusel stále dokola připomínat. Podle mě stačí, když jsou tato pravidla uvedena v PŘEMLUVĚ. Také mi nějakou dobu trvalo, než jsem se dokázal zorientovat v postavách, které se v knize vyskytují. Oceňuji a chválím autora za to, že na počátku knihy znázornil grafické schéma POSTAV A JEJICH VZTAHŮ. Čtenář se tak může lépe zorientovat v jednotlivých postavách. Toto schéma jsem si přečetl až po dočtení jednotlivých povídek. V krátkosti jsou na některých místech připomenuty příběhy z prvního dílu. V závěru knihy se dočteme nějaké informace o autorovi. Mimo jiné je v tomto medailonku zmíněno, že autor vydal také třetí díl, který se jmenuje - NEŽ ZMIZÍ VZPOMÍNKY. Pokud nakladatelství tuto knihu časem vydá, knihu si přečtu. Myslím si, že čtenář může začít číst klidně tuto knihu, aniž by přečetl první díl. Všechna pravidla jsou znovu a opakovaně vysvětlena a jsou rovněž připomenuty vztahy mezi postavami. Knihu hodnotím na 90 %. Myslím si, že kniha stojí za přečtení.

Autor se v předmluvě dotazuje, jestli bychom stáli o návrat do minulosti po vyslechnutí pravidel, která bychom museli dodržet. Já bych o návrat do minulosti určitě stál a rád bych se setkal s několika lidmi, kteří zemřeli. Jsem si vědom, že bych nemohl ovlivnit přítomnost, ale přesto bych o takové setkání stál. V mnoha případech by mohl být člověk šťastný, ale není tomu tak, protože si za to často může sám. Nedokáže se například vyrovnat se situacemi, které v jeho životě nastaly, a tímto způsobem zabraňuje, aby žil plnohodnotný a spokojený život, což je velká škoda. Člověk může mít výčitky svědomí, pokud se nezachoval k blízkému člověku dobře během života, anebo nesplnil věci, které slíbil, příčin může být více. Rád by se vrátil do minulosti a s dotyčným člověkem si všechno vyjasnil, omluvil se, uznal svoji chybu, řekl mu, že ho má rád, i když mu to během života nedával najevo. Myslím si, že návrat do minulosti by uvítalo více lidí, přijali by všechna pravidla kavárny a ještě jednou a naposled se setkali s osobou, kterou by chtěli vidět a promluvit si s ní.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

A pro rodiče zůstanou děti navždy dětmi, bez ohledu na věk.

Moje štěstí bude důkazem toho, že žila…

Jsou věci, o nichž člověk dokáže mluvit pouze s někým, komu důvěřuje, ale jsou zase takové, s nimiž se dokáže svěřit právě někomu, koho se daná věc netýká.

6 31.05.2020

Kniha obsahuje 14 povídek. Celkově se mi líbila většina povídek. V povídkách se vyskytují magické prvky, mají tajuplnou atmosféru, vyskytují se v ní také existenciální témata (láska, osamělost, odcizení, krize identity, vina, smrtelnost). Přenesla se na mne atmosféra jiné kultury. Povídky jsou krátké, u některých povídek si nejsem jistý, jestli jsem pochopil jejich smysl, takže některé povídky vybízejí k tomu, abych se k nim časem vrátil a znovu se do nich ponořil. Čtenář se musí na čtení povídek více soustředit. Líbily se mi například tyto povídky: Třetí rezignace, Eva uvnitř kočky, Natanael jde na návštěvu a další. Nejméně se mi asi líbila povídka Rozhovor v zrcadle. Povídky mne zaujaly svými náměty a knihu hodnotím na 100 %. Kniha má pěkný přebal.

Dlouhodobě zvažuji, že si od autora přečtu knihu STO ROKŮ SAMOTY, ale stále jsem se k této knize nedostal, něco mě stále od ní odrazovalo, možná její náročnost, těžko říci. Každopádně po přečtení knihy OČI MODRÉHO PSA jsem se rozhodl, že dám knize STO ROKŮ SAMOTY šanci a vyzkouším ji a uvidím, jestli se začtu a bude se mi líbit. :)

2 26.05.2020

Dočetl jsem 3. díl z této série. Musím říci, že kniha mne v určitých částech nebavila, jindy se mi zase více líbila. V průběhu četby jsem si pokládal otázky, jestli knihu vůbec dočtu, protože jsem pociťoval, že se na čtení netěším a trochu se do čtení nutím, v jistých okamžicích jako by mi bylo jedno, jak to celé dopadne.. Kniha má 4 části, jednotlivé kapitoly jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů. Knihu jsem přečetl poměrně rychle, kapitoly jsou krátké. Tento díl z této série se mi líbil asi nejméně. V tomto dílu se nachází hodně akčních soubojů, smutných okamžiků, ale také čeká na čtenáře překvapení.. Líbila se mi autorova přemluva, kterou věnoval synovi. Knihu hodnotím na 60 %.

Pokud bych měl shrnout celou sérii NIXIA, tak si myslím, že tyto knihy jsou spíše určeny pro mladší čtenáře, které asi budou více bavit nežli mě. Možná jsem už na tyto knihy příliš starý a nedokážu je ocenit tak jako mladší čtenáři současné doby. Knihy si drží průměr, námět NYXIE je zajímavý, některé části jsou výborné, ale některé scény mne neoslovily. Myslím si, že knihy z této série si získají své čtenáře a fanoušky, kteří těmto knihám budou dávat vysoká hodnocení a možná je budou číst opakovaně a stanou se jejími nejoblíbenějšími knihami. SCOTT REINTGEN je začínající autor a svou spisovatelskou kariéru zahájil těmito knihami. Jsem zvědavý, jakou další knihu napíše. Určitě má tento autor potenciál, aby psal knihy, takže bude zvědavý, jaký námět vymyslí příště.

Přebal knihy je pěkný.

1 26.05.2020

Kniha FOUKNEŠ DO PĚNY je první kniha, kterou jsem přečetl od Radky Třeštíkové. Tato kniha má prozatím na Databázi knih velmi nízké hodnocení, ale z mého pohledu si myslím, že kniha si zaslouží vyšší hodnocení. Nepochybně se asi nebude jednat o TOP knihu, kterou autorka napsala, ale bohužel nemůžu porovnat tuto knihu s jejími dalšími knihami, poněvadž jsem je nečetl. Časem se třeba odhodlám a některou její knihu vyzkouším. Kniha je spíše určená pro ženy, ale mne také zaujala. Knihu hodnotím na 80 %.

V anotaci se nevyskytuje mnoho informací o obsahu knihy. V knize se střídají časové roviny. S hlavní hrdinkou jsem nesouhlasil s názorem na nevěru a nelíbily se mi také některé věci, které podnikla. Mnohdy se chovala iracionálně a myslím si, že mnoho žen, které budou číst tuto knihu, se také budou podivovat nad jejím chováním.. Na druhou stranu to přinášelo zase něco jiného, netradičního. Je pravda, že autorka někdy používá dlouhá a rozvětvená souvětí, ale myslím si, že v celku to bylo pochopitelné až na nějaké výjimky. V knize jsem také nalezl zajímavé myšlenky, které jsem si poznamenal.

Kniha má pěknou obálku. V úvodní a závěrečné části se nacházejí modré a fialové strany. Je škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě, ale v paperbacku. Čtenářky, které mají rády tuto autorku, mohou vyzkoušet tuto knihu a vytvořit si vlastní názor, jestli se jim kniha bude líbit, anebo ji budou považovat za „nejslabší“, kterou napsala.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… nikdo z nás není tak rychlý, aby ho špatný osud nedohnal, když se rozhodne, že za ním poběží.

Znervózňují mě lidi, co jsou schopni takhle spontánně, nekonfliktně a přátelsky narušit můj osobní prostor, nenápadně se do něj vetřít, vnutit mi myšlenku, že jsem je k sobě sama pozvala, fascinuje mě jejich bezprostřednost a srdečnost, připadají mi lepší než já, ale nejsou, nejsou lepší, jsou jenom jiní a kvůli tomu milému úsměvu to mají mnohem jednodušší, protože jim všichni věří.

… člověk pořád o něčem sní, a když to konečně má, tak je kolikrát dost rozčarovaný z toho, jaké to ve skutečnosti je, ale nebude si stěžovat, k čemu by to bylo?

Nejde přece jen o to, jít pořád hlouběji, není nutné se dotknout dna, je důležité, dotknout se těch správných věcí, některé z nich plavou na hladině, akorát jste si jich zatím nevšimla.

Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ.

9 21.05.2020

Dlouhou dobu jsem zvažoval, že si přečtu nějakou knihu od Charlese Dickense. V minulosti jsem četl knihu VÁNOČNÍ KOLEDA, která se mi líbila, a patrně tuto knihu budu číst vždy kolem Vánoc. Charles Dickens napsal hodně knih a já jsem si vybral knihu DAVID COPPERFIELD. Tato kniha je autobiografickým dílem. Sledujeme příběh Davida Copperfielda, v jehož okolí se vyskytují lidé, kteří ho mají upřímně rádi a naopak lidé, kteří mu ztrpčují život. Seznamuje se s různými lidmi, dostane se do různých prostředí, dočteme se o tvrdé práci, kterou vykonával. V knize se vyskytují také dojemné okamžiky, které citlivějšímu čtenáři vženou slzy do očí. Některé postavy mi přirostly k srdci a oblíbil jsem si je (Peggotka), jiné postavy jsem neměl rád a při jejich činech mi tuhla krev v žilách, některé postavy působily úsměvně, ale měl jsem je také rád. Autor dobře vykreslil charaktery postav a prostředí. Časem si určitě přečtu nějakou jeho další knihu. Kniha se mi celkově líbila a knihu hodnotím na 100 %.

Občas se v textu vyskytovaly překlepy. :(

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… milující srdce je lepší a mocnější než moudrost

6 19.05.2020

Od tohoto dílu začíná první román o Geraltovi a Ciri. První 2 knihy byly povídkové. Musím říci, že z těchto třech dílů se mi tento díl líbil nejvíce. Vyskytovalo se tam málo míst, které mne nebavily. V některých částech se vyskytovalo více postav, takže jsem se mírně ztrácel. :) Knihu hodnotím na 90 %. Určitě budu pokračovat ve čtení 4. dílu – ČAS OPOVRŽENÍ.

Citáty, které mne oslovily:

… je lepší zařadit se mezi některé, než mezi všechny.

Být neutrální neznamená být lhostejný a bezcitný. Není třeba zabíjet v sobě city. Stačí v sobě zabít nenávist.

… protože v každém z nás je Chaos i Řád, Dobro i Zlo. Leč to, co je v nás, je možné – a nutné – opanovat. Je třeba se to naučit.

6 16.05.2020

Na tuto knihu mne ve svém videu nalákala Veronika (Bichličin video blog). V minulosti jsem četl některé příběhy o zvířatech – hlavně o psech a kočkách, ale o ježcích jsem četl poprvé. Kniha je založena na skutečných událostech, kdy Massimo Vacchetta vyprávěl příběhy o ježcích Antonelle Tomaselli, která jeho příběh zpracovala do této knihy. V knize se dočteme, jak se Massimo začal starat o ježky, dočteme se o různých příhodách, které zažil s ježky a také nějaké informace z rodinného života. Dočteme se také plno zajímavých informací o ježcích. Kniha se mi hodně líbila a určitě knihu doporučuji všem čtenářům. V knize se vyskytují také okrajově příběhy jiných zvířat. Musím se přiznat, že při čtení určitých částí mi ukápla nejedna slza. Knihu hodnotím na 100 %.

Kniha obsahuje také fotografie. Pokud by se naskytla někdy příležitost, ježečka bych si rád pohladil. :) 

Citáty, které mne oslovily:

A pamatuj: nikdy nesmíš dělat něco jen proto, aby se ti od někoho jiného dostalo uznání. Naopak musíš dělat to, co bude dělat dobře tobě samotnému.

Žádný den neprožiješ naplno, pokud nevykonáš něco pro někoho, kdo ti to nebude moci oplatit.

Každá živá bytost má význam a své přesné místo na světě.

… mít někoho rád znamená nechat ho jít.

… láska znamená také chápat, přijímat a respektovat přirozenost jiné bytosti. A že pravá láska je nezištná a nic za to na oplátku nežádá.

2 08.05.2020

Já – příležitostný čtenář žánru fantasy, jsem se pustil do druhého dílu Zaklínače. Tato kniha má vysoké hodnocení a hodnotilo ji poměrně hodně čtenářů, ale já úplně nemůžu sdílet toto nadšení. V této knize nalezneme povídky jako v prvním díle. Některé povídky se mi hodně líbily (Trochu se obětovat), jiné povídky mne oslovily méně (Hranice možností, Věčný oheň). Nejslabší povídkou z celé knihy byla povídka Věčný oheň. Kniha obsahuje také epilog, ve kterém nastává jeden důležitý moment, ale celkově mě ten epilog také moc nebavil. Některé části se mi hodně líbily a četly se jedním dechem, jindy zase docházelo k tomu, že jsem se chvílemi začínal nudit, bylo to nezáživné. Někdy mám pocit, že se v knize vyskytuje velké množství postav, a pak se chvílemi začínám ztrácet. I v tomto díle se setkáme s postavami, se kterými jsme se seznámili v 1. díle (Marigoldem, čarodějkou Yennefer..). Myslím si, že některé názvy postav a různých bytostí mohl autor pojmenovat jinak, aby se lépe četly jejich názvy, ale to je jen taková moje myšlenka. Zaklínač opětovně zažívá různá dobrodružství a setkává se s různými bytostmi. V knize se také vyskytují vulgarismy. Ačkoliv se jedná o povídky, kniha působí celistvě a v epilogu jsou zmíněny všechny postavy, které se vyskytovaly v jednotlivých povídkách. V knize se prolínají také různé myšlenky.

Řekl bych, že první díl Zaklínače se mi líbil o něco více, a proto hodnotím knihu Zaklínač II – Meč osudu na 70 %. Když jsem začal číst tuto sérii, tak v ní budu pokračovat. Časem si přečtu 3. díl, který se jmenuje – KREV ELFŮ. Od tohoto dílu začíná románová řada. Budu zvědavý, jak se bude vyvíjet tento díl a jestli mne bude bavit do takové míry, abych ohodnotil knihu 5 hvězdičkami.

3 05.05.2020

Kniha je poměrně obsáhlá, knihu jsem četl 3 dny. Autor předestřel zajímavou myšlenku – nanočástice v potravinách a pitné vodě a jak pomocí nich ovlivnit myšlení lidí v Německu, aby to vyhovovalo vládnoucí straně. Je to fikce, ale pokládám si otázku, jestli by to v budoucnu nemohla být realita?! Autor v doslovu píše: „Můj nakladatelský debut. Šílenství. Touto knihou se mi splnil dětský sen. Bylo potřeba mnoho let tvrdé práce a schopnosti vydržet dlouhodobé duševní napětí, ale na konci vše vyvážily krásné momenty, grandiózní vrcholy, a především skvělí lidé, kteří mě doprovodili až sem. Těm bych rád z celého srdce řekl své díky.“ Knihu hodnotím na 100 %.

Jedná se o sci-fi thriller. V knize se vyskytovalo hodně akčních scén, vyskytovaly se zde různé dějové linie, takže jsme se mohli podívat do myšlení kladných i záporných hrdinů, nechyběla ani špetka romantiky. Oblíbil jsem si postavy Maleka, Marie a některých dalších. Líbila se mi také různá vyšetřování a myšlenkové pochody Konfesora číslo Jedenáct. Kniha se četla celkově dobře, byla napínavá, měla spád a ponoukalo mne to, abych četl neustále dále. Líbilo se mi celkové vystavění příběhu a jeho zpracování. Doufám, že autor napíše druhý díl, protože si myslím, že závěr knihy si přímo žádá o pokračování a já budu zvědavý, jak se bude příběh dále vyvíjet.

4 03.05.2020

Opětovně přehledně zpracovaná skripta, která usnadní studentům se zorientovat v české literatuře 20. století. Skripta jsou členěna do 3 částí: Literatura v letech 1918 - 1945, Česká literatura po roce 1945 a Informativní přehled českého divadla 20. století. Poslední kapitolou v části Česká literatura po roce 1945 je NOVÉ TVÁŘE ČESKÉ LITERATURY 90. LET. Pokud by tato skripta byla opětovně vydána, nepochybně by autor tuto kapitolu rozšířil, protože v současné české literatuře je plno nových tváří, které by stálo za to uvést do skript. Například Alena Mornštajnová, Jiří Hájíček, Kateřina Tučková apod.

Skripta doporučuji a hodnotím je na 100 %.

1 30.04.2020

Výborná skripta. Jsou určeny pro studenty 1. ročníku středních škol. Tato skripta jsme na průmyslovce v 1. ročníku nepoužívali, poněvadž jsme používali jiný studijní materiál a to NÁSTIN DĚJIN LITERATURY. Ve vyšším ročníku jsem si tato skripta objednal. Skripta začínají kapitolou Starověké literatury a náboženství, přes antickou literaturu, středověk, renesanci až k národnímu obrození. Skripta doporučuji a hodnotím je na 100 %.

Líbil se mi úvod, který je určený pro profesory a studenty. Autor napsal: "Výuka literatury nesmí v nejmenším připomínat četbu telefonního seznamu, stejně tak je třeba při studiu pečlivě zvažovat, co je nutné si pamatovat do budoucnosti a co slouží jen ke zpestření látky. Proto se touto cestou přimlouvám - ze skript, ve kterých je skutečně velké množství informací a zajímavostí, vybírejte jen to nejnutnější. I mne dodnes obcházejí mrákoty, když si vzpomenu, co vše jsem se musel na gymnáziu učit například o národním obrození. Věřím, že má přímluva bude alespoň chvílemi brána v potaz a že nenastanou chvíle, aby tato skripta byla proklínána i se mnou..."

Ačkoliv mají skripta 80 stran, nachází se v nich velké množství informací. Oceňuji také různé zajímavosti, které autor uvedl. Vzpomínám si například, že ze starověké literatury jsme se učili jen o hebrejském písemnictví (o Bibli). V závěru skript se nachází také kapitola Základní orientace v české prozodii aneb pravidla výstavby verše od počátku česky psané literatury. Na střední škole jsme se neučili typy veršů a metrické systémy a autor na závěr skript uvádí: "A ještě jednu soukromou poznámku na konec - bylo by asi chybou, aby se dnes v hodinách literatury takto rozpitvávala poezie, metrické systémy by měly být látkou okrajovou, popřípadě probíranou v semináři. I když mnozí mají jistě v paměti prvorepublikové české filmy ze školního prostředí, kde studenti gymnázií museli metrické systémy bezpečně určovat, musíme dnes věřit, že literatura má daleko závažnější oblasti, jimž je třeba v hodinách věnovat pozornost."

Na knižním trhu se vyskytuje řada učebnic a skript z tohoto předmětu, ale přesto si myslím, že tato skripta jsou jedna z nejpřehlednějších a nejlépe zpracovaných pro běžné potřeby studentů. Měl jsem možnost si prohlédnout jiné učebnice, které jsou zpracovány modernějším způsobem, možná více interaktivnějším, tzn. strany jsou barevné, vyskytují se v nich hodně fotografií, ilustrací apod., ale přesto mě osobně nejvíce vyhovuje styl psaní pana Václava Prokopa.

V zadní části skript je uvedeno, že text skript neprošel redakční úpravou. Občas nalezneme v těchto skriptech nějaký překlep. :)

2 30.04.2020

Přemýšlel jsem, jestli mám vyzkoušet tuto knihu, poněvadž hlavním tématem knihy je hokej. Od mládí jsem se nezajímal o žádný sport, nebavil mne fotbal ani hokej, měl jsem rád akorát stolní tenis, který jsem občas hrál ve školní družině, anebo když jsme byli na dovolené. Ale to bylo jen pro zábavu. Řekl jsem si, že dám knize šanci a uvidím, jak mne bude bavit. Příběh je vyprávěný pozvolna, seznamujeme se s mladými lidmi, kteří hrají s nadšením hokej, s jejich trenéry a také s dalšími obyvateli města Medvědín. Zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal začíst, ale postupně jsem do příběhu pronikl, a když v příběhu nastal určitý zlom, tak mne to ještě více vtáhlo do děje. Je to román o vztazích mezi rodiči a dětmi, vztazích mezi trenéry a hráči, vztazích mezi kamarády, vidíme pohled na hraní hokeje mezi jednotlivými trenéry, zdůrazňována je týmová práce. Trochu jsem se obával, že se v knize bude vyskytovat hodně popisů hokejových utkání, ale nebylo jich mnoho, což jsem přivítal. V knize se vyskytuje závažné téma. Knihu hodnotím na 100 %. Časem bych chtěl vyzkoušet druhý díl z této série a to knihu MY PROTI VÁM.

Vzpomínám si, že asi v 5. ročníku základní školy přišli jednoho dne trenéři hokeje do vyučování a ptali se nás, jestli by někdo z nás neměl zájem začít hrát hokej. V duchu jsem si říkal, jestli se někdo přihlásí. Myslel jsem si, že to některé kluky může zaujmout a přihlásí se, ale nikdo neměl o tento sport zájem. Vzpomínám si, že nám trenéři říkali, že tréningy začínají brzo ráno, a to asi odradilo kluky. Sám bych se nikdy nepřihlásil, poněvadž mne sport nebavil, ale možná, kdyby se někdo přihlásil z kluků, tak bych možná nalezl odvahu a přihlásil se, alespoň bych to mohl vyzkoušet. Po letech je to těžké hodnotit, ale vybavuje se mi, že když trenéři o tom povídali, tak jsem si představoval, jaké by to bylo, kdybych třeba hrál a rodiče by se na mě přišli podívat. Byly to jen takové myšlenky, které postupně s odchodem trenérů vyprchaly.

Kniha má pěknou obálku. 

6 29.04.2020

Kniha obsahuje 10 povídek. Celkově se mi povídky líbily. Nejvíce se mi líbily tyto povídky: Zelené děti, Hora Všech svatých, Kalendář lidských svátků. Nejkratší povídka se jmenuje Cestující. Povídky obsažené v této knize jsou skutečně bizarní – zvláštní, takže název knihy vystihuje přesně charakter povídek. Povídky obsahují také prvky hororu, sci-fi, fantasy, odehrávají se v různých časech. Můj plán byl takový, že si čtení povídek rozdělím alespoň do dvou dnů, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem knihu přečetl za jeden den. U některých povídek se mi stávalo, že jsem přemýšlel nad tím, jak si vysvětlit závěr a ptal jsem se sám sebe, jestli jsem ho správně pochopil. Určitě je dobře občas zapojit veškeré mozkové závity a také čtenářovu představivost. Některé povídky obsahují také filosofické myšlenky, ale kniha jimi není přesycena, takže čtenář jimi není zahlcen. V některých povídkách jsem zpozoroval, že stejné otázky, které si pokládají hlavní hrdinové, jsou zastoupeny i v jiných povídkách. Určitě by se dalo vypsat z knihy hodně myšlenek, ale rozhodl jsem, že si nebudu nic vypisovat.

Pokud si čtenáři chtějí oddechnout od románů a chtěli by vyzkoušet netradiční povídky, tak mohou sáhnout po této knize. Přemýšlel jsem, jak ohodnotit tuto knihu, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že si kniha zaslouží plné ohodnocení, tedy 100 %.

Olga Tokarczuková je polská autorka a obdržela Nobelovu cenu za literaturu za rok 2018. Možná časem vyzkouším její další knihu, která se jmenuje BĚGUNI.

Kniha má pěkný přebal. :)

13 27.04.2020

Vzpomínám si, že jsem v minulosti přečetl báseň HAVRAN v čítance ze střední školy. Řekl jsem si, že bych si mohl přečíst znovu tuto báseň včetně dalších básní, které se v knize vyskytují. Nejvíce se mi líbila báseň Havran, která se v této knize nachází v různých překladech. Překladatelé jsou: Jaroslav Vrchlický, Vratislav Kazimír Šembera, Augustin Eugen Mužík, Karel Dostál Lutinov. V knize nalezneme také báseň Havran v anglické verzi přímo od E. A. Poea. Bohužel v angličtině jsem si toho moc nepočetl, ale určitě to mohou uvítat čtenáři, kteří umí dobře angličtinu a můžou tak srovnat originál s jednotlivými překlady. V čítance jsem ještě nalezl překlad básně Havran od Vítězslava Nezvala. Je vidět, že této básni se věnovalo hodně překladatelů. Při tvorbě této básně zvolil autor racionální přístup k textu (nejprve stanovil konečný efekt a potom konstruoval děj; rozumová úvaha je důležitější než náhodná inspirace). Je to baladická báseň, opakuje se refrén „nevermore“ – nikdy víc.

Musím říci, že tato kniha byla pro mě náročná. V knize se mi líbily některé básně – Annabel Lee, Pro Annie a našly by se některé další, ale převažovaly básně, kterým jsem neporozuměl a ani se mi nepodařilo do nich proniknout a možná mne ani neoslovily. Takže jednoduše řečeno náročná četba, asi jednotlivé básně je lépe si přečíst vícekrát (k některým slokám jsem se vracel). Kniha má pěkný přebal. Knihu hodnotím na 60 %.

2 25.04.2020

Od autorky jsem v minulosti četl knihu povídek - ČÍM SE LIŠÍ TATO NOC. Povídky se mi líbily. Rozhodl jsem se, že dám šanci také této knize a nalákalo mne také vysoké hodnocení čtenářů. Kniha se mi líbila a knihu hodnotím na 100 %.

V knize se nacházejí okamžiky, při kterých jsem se zasmál, ale také zavzpomínal na starší časy, které jsem prožil za dob komunismu a také po roce 1990. Například si vzpomínám na lampiónový průvod, který jsem měl moc rád a na který jsem se vždy těšil. Také si vzpomínám na školní obědy v jídelně.. Popisované události ve školní jídelně se shodují s tím, jak si je pamatuji.

Kromě humoru v knize vidíme, jak to může dopadnout, když nestojíme na správné straně. Někteří lidé za komunismu byli tlačeni k tomu, aby vstoupili do KSČ, a pokud nechtěli vstoupit, ať už z různých důvodů, tak to mohlo mít dopad na jejich zaměstnání. Ještě více si přitížili, když otevřeně projevili svůj vzdor. Taková byla doba, ale dnešní doba není také jednoduchá.. Je sice svoboda slova, můžeme zvolit politickou stranu, jakou uznáme za vhodnou atd., ale můžeme vyslovit například názor v práci, aniž bychom se báli, že budeme propuštěni?!

Příběh je vyprávěn očima Heleny Součkové, žákyně základní školy 2. třídy, která navštěvovala základní školu v době normalizace. Často se říká, že lidé, kteří se narodili v sedmdesátých letech, jsou Husákovy děti. V tomto období se narodilo hodně dětí. S naší hrdinkou zažíváme různé příhody, seznamujeme se s její rodinou, s jejími kamarády a také se spolupracovníky jejich rodičů. Kniha je rozdělena do 20 příběhů, které jsou krátké. Kniha se četla dobře, akorát jsem měl pocit, že se v knize vyskytovalo docela hodně postav. Kniha je na některých školách zařazena do povinné četby, což si myslím, že je dobře, poněvadž studenti se touto formou mohou dozvědět o době, ve které žili třeba jejich rodiče a příbuzní. Kdo je Hrdý Budžes se dočtete v této knize. Dočetl jsem se, že tato kniha je 1. díl ze série, takže časem bych se poohlédl po dalších knihách z této série. Příběhy odehrávající se z období komunismy mne stále lákají. 

5 25.04.2020

Pokud porovnám knihu POSLEDNÍ ČÍSLO s knihou ZLODĚJ ČÍSEL, tak o něco více se mi líbila kniha Poslední číslo. Kniha Zloděj čísel byla opětovně hodně čtivá jako první díl. Řekl bych, že se v knize vyskytovalo více akčních scén. Kapitoly jsou krátké, takže jedna strana ubíhala za druhou. Kniha má pěkný přebal. Knihu hodnotím na 80 %.

Autorka v PODĚKOVÁNÍ uvedla, že: "Tahle kniha je v mnoha ohledech týmovým dílem. Když jsem se loni v jednom okamžiku nedokázala hnout z místa, poprosila jsem své sledující na Facebooku, aby mi napsali své nápady, jak by mohl takový nechutný cirkus a pouťové atrakce vypadat. Ukázalo se, že mám spoustu přátel a příbuzných s podobně zvrácenými představami jako já.."

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Láska, která chce lidi vlastnit a podmanit si je, žádná láska není. Je to její pravý opak.

Pravda je, že se nikdo nenarodí lepší než ostatní, a nikdo se nenarodí horší. Pod tou slupkou na povrchu jsme všichni stejní. Problémem jsou ty nálepky, které na nás společnost lepí. Nálepky, které nás třídí, definují, které nám říkají, kdo jsme a co smíme dělat.

2 24.04.2020

Tato kniha se mi hodně líbila a knihu hodnotím na 100 %. Líbila se mi postava Lízy, která si postupně uvědomuje svoji vlastní hodnotu a moc se mi líbila postava jejího táty, pana Doolittla, který svou charakteristickou mluvou a svým chováním vyvolal na mé tváři úsměv. V knize se vyskytují vtipné dialogy, ale také vybízí čtenáře k zamyšlení.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Co jiného je život než série hloupých nápadů?

Lízo, to velké tajemství není v tom, jestli se chováte špatně nebo dobře nebo nějakým jiným specifickým způsobem, ale jestli se chováte ke všem lidem stejně; zkrátka tak, jako byste už byla v nebi, kde žádné vagóny třetí třídy nejsou a kde jedna lidská duše není o nic horší než druhá.

Když si nedovedete vážit toho, co máte, zvolte si to, co umíte ocenit.

5 23.04.2020

Od Bohumila Hrabala jsem prozatím přečetl jen 2 knihy včetně této knihy, takže poměrně málo knih. Nevím, proč jsem se vyhýbal jeho knihám, v budoucnu můžu vyzkoušet nějaké další knihy. Viděl jsem filmové adaptace některých Hrabalových knih např. Postřižiny, Slavnosti sněženek aj. Zajímavostí je, že autor propadl na základní škole z předmětu český jazyk a literatura.

Kniha Ostře sledované vlaky má v databázi knih poměrně nízké hodnocení. Myslím si, že autor napsal mnohem lepší knihy, nicméně tato kniha se četla celkem dobře. Příběh se odehrává v železniční stanici ke konci 2. světové války. Hlavní postavou je mladík Miloš Hrma, který se setkává s projevy okupace, ale z druhého hlediska řeší také svoje osobní problémy.. Jedná se o novelu, je psána v ich-formě. Závěr knihy mi připomněl jednu scénu z knihy Na západní frontě klid, kterou napsal E. M. Remarque. Knihu hodnotím na 80 %.

3 23.04.2020

Kniha se mi hodně líbila, byla extrémně čtivá, a ačkoliv má 420 stran, dokázal jsem ji přečíst během dvou dnů. Kniha má krátké kapitoly, knihu hodnotím na 100 %.

Jak je uvedeno v anotaci, autorka se nechala při psaní knihy inspirovat strachem z rostoucí vlny kriminality a nenávisti vůči etnickým menšinám v Anglii. V knize se vyskytuje společnost, která je rozdělena na Čistou britskou rasu a Dreky, lidi, kteří jsou odsunuti do ghett. Připomínalo mi to události 2. světové války, kdy Němci tvrdili, že jsou čistá rasa a je potřeba ostatní rasy, které nejsou čisté, zejména Židy, zlikvidovat. Přitom všichni lidé všech národností by si měli být rovní, ale skutečnost je jiná..

Příběh je vyprávěný ze dvou úhlů pohledu – z pohledu HOŠIKO A BENA. Oblíbil jsem si tyto hlavní hrdiny včetně dalších, kteří se v knize vyskytovali. Nesnášel jsem jednoho člověka, kterého bych nejraději uškrtil za věci, které prováděl ostatním! V knize se vyskytují také akční scény včetně smutných okamžiků, které se odehrají v cirkuse i mimo tento prostor.

Kniha je zařazena do žánru Young Adult a přestože nejsem cílová skupina, tak se mi kniha líbila a myslím si, že je vhodná pro všechny věkové kategorie. Určitě si přečtu 2. díl z této série a to knihu – ZLODĚJ ČÍSEL. Kniha má pěkný přebal.

5 21.04.2020

Třetí díl ze série Z deníků Robokata. Pokud porovnám předchozí díly, tak se mi líbily více než tento třetí díl. V této knize bylo více akčních scén, ale když se příběh schyloval k závěru, tak jsem pociťoval, že už mne kniha příliš nebaví a to není dobré znamení. Knihu jsem četl okamžitě po dočtení druhého dílu, ale nemyslím si, že to bylo způsobeno tím, že bych se nabažil příběhu a netěšil se na to, jak to bude pokračovat dál. Podle mě to ztrácelo jiskru a sklouzávalo to do průměrnosti. Čtvrtý díl by měl vyjít na podzim v roce 2020. Určitě si přečtu čtvrtý díl a pevně doufám, že nový díl bude mnohem lepší než tato kniha.

Přebaly knih u všech dílů jsou pěkné, moc se povedly. :)

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Jsou věci nereálné, které ti pomáhají si od reality odpočinout, a věci skoro až reálné, které ti připomínají, jak z tebe mají všichni strach.

3 20.04.2020