Mandlevest komentáře u knih

Zdaleka ji nemám projetou tak, jak bych chtěla, ačkoliv ji navštěvuji poměrně často, ale i ty několikadenní výlety ve společnosti jedné nebo obou dcer, stojí vždy za to. V uplynulých pěti dnech byla výchozím bodem Málaga a okolí a nebyla jsem zklamaná, trochu jsem ji znala již z krátké návštěvy a toužila město a okolí více poznat. Je sympatické, že vláčkem, což je takové místní nadzemní "metro", se do ní z letiště dostanete za 15 minut a potom už místní MHD nebudete vůbec potřebovat. Vše se dát absolvovat po svých, ať už historické centrum s typickými španělskými náměstími, ze kterých vede spousta tajemně vypadajících uliček, milovníky historie zaujmou památky římského a arabského města a komu se zachce trochu toho přímořského vánku s racky na obloze, je to kousek na známou pláž Malagueta s překrásnou a originální promenádou, plnou obchůdků, kde miluju nakupování tzv. "lapačů prachu", jak říká moje nejmladší, ale když mně se ty domečky a mističky tak líbí:-). No, a samozřejmě Picasso, je to jeho město, má tu muzeum a je třeba si ho projít. A tak, jako vždy, s "papírovým" průvodcem, který poradí anebo taky ne :-), ale byl mým věrným společníkem celé dny, za slunce i kapek deště, protože přírodě ( naštěstí) v mnohém prostě neporučíš, s jiskrou v oku po výborných míchaných nápojích a přejezené tapas (což je nutnost), paellou na sto způsobů a samozřejmě espetos (sardinkami) grilovanými přímo na pláži, se spojily v podstatě tři generace žen, každá se svou silnou energií a byla to někdy fakt jízda:-)). Bylo to skvělé jako vždy a samozřejmě jsme nestihly všechno, což je bez debat důvod se, po čase, vrátit:-). Miluju to tam, zemi i velmi přívětivé, přátelské a emotivní lidi a tak určitě zase brzy...hola Andalucia...a děkujeme!

Nevím, proč jsem si myslela, že tato knížka je prvoplánová romantika. Ne, že by v ní nějaké to žhavé vzplanutí nebylo, ale žánrově je to spíše takový mix zamotaných rodinných vztahů, okořeněný kapkou romantiky, několika kapkami feminismu, léčitelstvím a jako třešnička na dortu také trocha mafie a jejich praktik, však jsme také na Sicílii, tak co by ne :-). A celému příběhu vévodí osudy dvou silných žen, Sary a Serafiny a ano, na ten historický o Serafině jsem se čtenářsky těšila o něco více a ten závěr, ten mě vysloveně potěšil. Čtivá kniha, odpočinková s pěknou letní přímořskou atmosférou a zajímavými osudy, zarámovaná historií Sicílie. Nic víc, nic míň, ale já byla spokojená.

Současná vztahovka o druhých ( a často i dalších) šancích, která bude zajímavá zejména pro ženy středního věku, protože se tu řeší primárně jejich problémy, ať už s láskou, rodinou anebo životem, protékajícím mezi prsty. A je to takové příjemné čtení, které jsem si vybrala především kvůli autorce, její kniha Probudit se jako delfín se mi před časem moc líbila. A tato jí je podobná, možná trochu více idealistická, ale na druhou stranu, proč se občas trochu nezasnít :-). A tak budu doporučovat, tento příběh ze života, se sympatickou hrdinkou, si své čtenáře určitě najde a já si ho dovedu představit i jako zábavnou romantickou komedii.

Tohle bylo skvělé, určitě více psycho než akce, ale pro mě přesně to, co od dobrého thrilleru očekávám. Děj vás vtáhne hned od prvního stránky a nepustí až do té poslední. Autorku jsem znala zde, z databáze, ale Pohřešovaná je moje první kniha, kterou jsem od ní přečetla. A musím se podívat po dalších, a tak nevím, jestli ach jo nebo hurá:-)), nějak se mi nedaří ty hromádky nepřečtených eliminovat. Za mě posílám určitě velké doporučení, je to napsané velmi čtivě a myslím, že ten konec, samozřejmě nepříliš uvěřitelný, uhodne málokdo. Možná proto, že těch thrillerů už nečtu tolik, užila jsem si tento maximálně, tak ho zkuste.

Dva příběhy v jednom, ten válečný, z minulosti, více emotivní. Ale musím říct, že i v tom současném si autorka dala práci a je dosti propracovaný a nosný, což nebývá vždy, u tohoto typu knih, zvykem. A možná právě proto se mi kniha zdála trochu rozvleklá, některé situace se tam opakovaly a děj, pro mě, trochu ztrácel tempo. Problém jsem měla i s jednou z hlavních postav, jo, jo, Daniel mi k srdci příliš nepřirostl, kolik že mu to bylo let?!? :-). Ale jinak je to celkově pěkné čtení, bez drastických scén, možná až trochu naivní, ale co my víme, třeba to tak mohlo být. A pro odlehčení se tu hodně vaří, chuťové pohárky vám budou pracovat a jeden napohled omšelý sešit, plný kuchařských receptů, nám pěkně propojí oba příběhy. Takže nakonec vlastně spokojenost, takových knih dnes nevychází tolik jako v minulosti, tak si je musíme trochu hýčkat:-).

Příjemná kniha, dosti zajímavá, trochu se divím tomu nižšímu hodnocení. Možná je to tím, že i já jsem celou knihu měla pocit, že čtu knihu o hrdince, která má kolem dvaceti a na italské Elbě se rozhodne hledat nejen tu pravou jedinečnou vůni, ale i sebe sama. Takže taková typická "seberozvojovka" , hodně o pocitech, o hledání a taky trochu edukace, zde o parfémech a vůních obecně. Jenže hrdince je o dvacet let více a k tomu všemu výše uvedenému autorka přidá letmé vzpomínky na nepříliš šťastné dětství, které ovlivní její pozdější rozporuplné rozhodnutí v naplněném partnerském vztahu. Je to vlastně taková jednohubka na jeden večer, ale za mě moc fajn. Celá dovolená na Elbě má opravdu prázdninovou atmosféru a všechny obyvatele penzionu (i mimo něj) jsem si zamilovala a několikrát se i s chutí zasmála. Už vzhledem k rozsahu knihy, nečekejte žádný hluboký ponor do duše či hlavy hrdinky, ale je to příjemné, trochu zábavné, trochu posmutnělé, trochu edukativní a hodně pocitové čtení. Jednu věc (po návratu z Elby) bych ale vynechala, proto o * dolů, ale to je zcela můj subjektivní pocit. A ještě obálka, ta se opravdu povedla:-).

Tohle jsem si přečíst musela, prostě musela ...Připravovala jsem se na četbu této útlé knihy několik měsíců a stejně jsem ji skoro celou proplakala. Přečtete ji za pár hodin, nezapomenete na ni nikdy. Stejně jako na ty milované, chytré, dychtivé, laskavé mladé lidi, kterým osud nedopřál své sny a přání naplnit. Silné čtení, bolestné a velmi emotivní, které napsal život. Ne, není vždy spravedlivý, přesto se musíte zvednout a najít sílu a naději jít dál.

Kniha o tom, jak důležité je, jak prožijeme dětství, nejen v jaké době, ale především s kým. Strašně těžce se mi četlo, jak otec, nespokojený se svým životem, snad na chviličku, když se koukal na dno skleničky, ale neochotný s ním něco udělat, navzdory době a příležitostem, deformuje svou dceru. A ještě tíživější čtení bylo o matce, která to nejen toleruje, ale v důležitých okamžicích se staví na stranu, která dívce, toužící po lásce a uznání, nedává šanci. Nikdy tyto matky nepochopím, ač se je snažím nesoudit, zejména když si nesou své vlastní frustrace. Ale nikdy by jejich rukojmím neměly být děti, nezaslouží si to a v mnoha případech o takový život v navenek "úplné" a "tradiční" rodině nestojí. A samozřejmě doba, přelomová, konec osmdesátých a začátek devadesátých let, kdy se lámaly charaktery. No, něco mi to začíná připomínat a upřímně mě z toho mrazí. A potom ten starý dům, jako katalyzátor všeho dění, nejednou v literatuře použitý pro dramatické finále. Příběh se skvěle čte, pro mě je zatím nejlepší od autorky, ale tíha na duši je značná.

Ach...Lucinda... vždycky bude mít své pevné a nenahraditelné místo v mém čtenářském srdci. Je to úplně první autorka, od které jsem četla knihu, kde se prolínají dva příběhy a byla jsem naprosto překvapená a okouzlená. A je to jedna z mála autorek, od které jsem četla úplně vše, co u nás vyšlo. A protože zde, na databázi, nedoplňuji hodnocení a komentáře zpětně, dovolím si zavzpomínat....Jak jsem se v úplně první knize, Levandulové zahradě, ocitnula ve voňavé Provence a po pár stranách v tragických válečných letech v mimořádně krásném emotivním příběhu a potom v Tajemství černé orchideje v Thajsku mezi pěstiteli těchto ušlechtilých květin a následně v Indii, při čtení knihy Půlnoční růže. A potom, než jsem se se Sedmi sestrami vydala na dobrodružnou cestu kolem světa, jsem přečetla několik rodinných příběhů, kde šla ruku v ruce láska ve všech možných podobách a ke všemu, co naši planetu tvoří krásným a často dobrodružným místem k životu. A o tom je i tento příběh, s nádechem mystiky, spíše smutný a melancholický, ale jak už to u jejich knih bývá, nebudete se moci odtrhnout od první do poslední stránky. Věřím, že se i v tajemném vesmíru, obklopena hvězdami, raduje z toho, kolik věrných čtenářů vyhledává její překrásně vyprávěné romantické příběhy. Děkuji, že je nakladatelství Víkend vydává, a to s překrásnými obálkami, které si tyto příběhy určitě zaslouží.

Elenu Blancovou jsem si prostě oblíbila. A o mé slabosti pro Španělsko jsem tu už taky psala:-). A týká se to i knih, tato série je toho příkladem. Je pravda, jak se píše i v komentářích, že ubylo krutých scén, což vítám, na druhou stranu těch několik, co si autoři vymysleli, má velkou šanci ztížit vám trávení, zejména jestli jste si k četbě vzali něco dobrého na zub :-). Celkově je ale celá série perfektně vymyšlená, hutná, s dialogy, co se neopakují a dávají smysl :-). No a potom Elena a Zárate, to mě zajímá, baví a taky trochu dojímá, momentálně jedna z mých nejoblíbenějších detektivních dvojic. A nesmím zapomenout na Madrid, který má opět v příběhu své významné místo, tolik náměstí, ulic a uliček s námi autoři projdou. Mám v cestovatelském plánu je osobně zkontrolovat:-), v příštích dnech ale potřebuji cítit přímořský vánek ve vlasech a sledovat racky na modrém nebi a spoustu procházek a na nich potkávat usměvavé lidi a možná i na grappu dojde :-). Hola, čarokrásná Andalusia, zase se nemůžu dočkat. Skvělé čtení, skvělá série, s atmosférou, kterou je třeba číst postupně. Závěrečný Klan vyjde zanedlouho a samozřejmě si ho nenechám ujít.

Moc se mi do komentáře nechtělo, ale na druhou stranu, snažím se zde být autentická a upřímně popisovat dojmy přečtených a občas i nedočtených knih. Bichlička, romantická, výborně hodnocená, doporučovaná, to jsem přesně potřebovala v tom nostalgickém, smutném období, po odchodu naší fenky za Duhu. Snažila jsem se skoro 200 stran, ale nevydržela. Ještě nikdy jsem nečetla knihu, aby se v ní tolik stran vůbec,ale opravdu vůbec, nic nestalo, mimo pseudofilozofických úvah hlavního hrdiny o své fyzičnosti a potřebách a popisu tělesné konstituce hlavní hrdinky. Vím, že dnešní mladá generace, na kterou příběh zjevně cílí, je dosti zrychlená a dost se jí dotýká hodnocení vzhledu či případných odlišností. Je pro mě tedy záhadou, co je nadchlo na tomto příběhu, tomu opravdu nerozumím. Na druhou stranu, nemusím a ani nemohu rozumět všemu:-). A v tom je kouzlo ( i toho čtenářského) života. Nedočteno/ nehodnoceno. A ne, ani letošní ČV mě nedonutí, pustit se do ní znovu:-).

Jsem ráda, že v té záplavě nově vydávaných romanticko erotických příběhů, které se asi kupují nejvíce?!?, jinak si jejich nadprodukci opravdu nedovedu vysvětlit, vychází i tyto složitější a spletitější příběhy. Možná se nečtou tak jednoduše, musíte se více soustředit, často se i trochu "prokousat" prvními desítkami stran, aby si vás příběh podmanil a nepustil, ale ( skoro) vždycky to stojí za to. Moje první setkání s touto autorkou a musím říct, že jsem okouzlená a vůbec nic na tom nemění to, že jsem se začátkem knihy trochu bojovala. Pomalu vyprávěný příběh s tajemstvím, příběh dvou žen, které mnohé spojuje. Čtení o mateřství, rodinných poutech a také o tajemných obrazech, ta jemná umělecká linka mě tam bavila moc. Vše napínavě a čtivě propleteno do tohoto emotivního příběhu s koncem, kterým svitne paprsek naděje. Moc jsem ho Elině a Theovi přála.

Jedna z nejvíce rozporuplných knih, kterou jsem v poslední době četla. A že jsem ji četla hodně dlouho a odbíhala si od ní k několika dalším knihám. A pak se zase vracela a četla jako o život a znovu odložila...Cleo a Frank, kolem těchto dvou hrdinů se celý příběh točí, ale nejen kolem nich. Jsou to střípky z jejich životů, ale i jejich přátel a rodinných příslušníků, které se občas více či méně prolnou. A je to bohémské čtení, umělecká duše hlavní hrdinky hledá naplnění a smysl svého života u svého staršího partnera. Okouzlení, které nastane o silvestrovské noci, přeroste v lásku, která , v té chvíli, oběma pomůže v tom, co hledají. Protiklady se přitahují, ale stačí to k dlouhodobému šťastnému soužití? Červená knihovna? Ani náhodou, je to dosti sebedestruktivní jízda, která bolí a nutí k zamyšlení. Zejména druhá půle se čte skvěle a konec snad ani nemohl být jiný. Knihu jsem četla poté, co jsem si od autorky přečetla Sestry Blueovy a bylo to šťastné rozhodnutí. Kdyby to bylo naopak, pravděpodobně bych se k nim vůbec nedostala a to by bylo škoda. Líbily se mi totiž o dost více. Přesto budu doporučovat, autorka se vám dovede dostat pod kůži, o tom žádná.

Komu nestačí letošní štědrá nadílka knih Freidy Mc Fadden ( jakože taky ji občas čtu, ale zrovna ona je učebnicový příklad, co se čtenáři dokáže udělat masivní knižní marketing:)) anebo se mu líbila kdysi vydaná kniha Poslední paní Parrishová, bude nadmíru spokojen. Příběh se čte perfektně, má spád a opravdu s napětím čekáte, co se z toho všeho vyvrbí, protože už sám název knihy napovídá, že pravdomluvnost není hlavní cností ani jednomu z hrdinů. Bylo to zamotané, asi nikterak originální, ale dost mě to bavilo, dokonce jsem uvažovala o maximálním hodnocení, dokud nepřišel konec. Já vím, je to thriller a tam je možné skoro vše, ale to jako fakt? Nakonec mi bylo nejvíc líto holčičky Harper, jestli ta se zdravím pobrala, co se kolem ní (a po ní ) dělo (a chtělo), tak fakt už nevím:-) Za ten konec * dolů, ale jako celek to je dobré napínavé čtení, které vás udrží v napětí a jako odpočinkové čtení, třeba na pláž, ho mohu určitě doporučit.

Ach... tohle bylo krásné čtení, které všem milovníkům hutných rodinných ság musím doporučit. S Betty jsem prošla jejím, na události, bohatým, životem. Prožila s ní její vzlety i pády, obdivovala její sílu a statečnost porvat se s nástrahami osudu a nevzdávat se, ať už nám život rozdá jakékoliv karty. A jako životaschopná síla se celou knihou vine ten nejsilnější cit, který si můžeme dopřát, a to láska. Nejen ta osudová, ač i zde se jí dočkáme, ale především láska k životu, který máme jen jeden. A tak je třeba ho plně prožít a ne přežít, ať už nám nachystá cokoliv. Překrásný román, jeden z těch, na který hned tak nezapomenu. I vy se vydejte na dobrodružnou, často velmi poučnou, životní cestu spolu s hrdinkou, která se vám dostane pod kůži. A držte si klobouky, bude to jízda!

Kdo má rád společenské romány ze života a zejména rodinné ságy ze současnosti, neměla by mu tato kniha uniknout. Jediným problémem u mě bylo srovnání s knihou od C. Lombardo Nejhezčí dny našich životů, která patří k mým milovaným a Naše zářná léta se jí sice námětově trochu podobají, ale stylem psaní ( a zejména rozsahem) je to úplně jiná kniha. A tak jsem se prvních pár desítek stran musela od té první jmenované oprostit a v duchu nesrovnávat a dostalo se mi opravdu krásného, hlubokého čtenářského zážitku. Oceňuji, že se autorka nebála těžších témat, že život Ryana a Lillian popisovala realisticky, ale s pochopením, láskou a zvláštní něhou, která mě nejednou dojala k slzám. A potom Georgette, pro mě nejsilnější postava celé knihy, kterou život nešetřil. Její příběh mohl být srdcebolným klišé, ale naštěstí k němu nesklouznul. Ryzí, intimní, smutný i nadějeplný čtenářsky vděčně napsaný příběh o lásce, manželství, mateřství, přátelství a nástrahách osudu, které se nikomu v průběhu života nevyhnou. A přeložila ho Lenka Faltejsková, která je pro mě zárukou, že od knihy budu těžko odcházet. A tak se také stalo:-) a já posílám velké doporučení.

Tak jsem, spolu se Sarah Lark :-), dočetla poslední díl tohoto silného rodinného příběhu a jsem opravdu spokojená, dal mi vše, co od romanticko dobrodružné série očekávám. Samozřejmě, není to žádné intelektuální čtení, které vám bude ještě několik dní doznívat v hlavě či o něm budete vést vášnivé debaty:-), ale... rezonují v něm základní lidské hodnoty, které jakoby se v dnešní, pro mě nepochopitelně absurdní době, ze života mnohých vytrácely. Silná rodinná pouta, respekt k přírodě a jejím zákonům, láska ke zvířatům, láska k hudbě a umění vůbec, boj za svobodu a nezávislost...A tak jsem s Daphne, Davidem, Grit a Henny cestovala z Austrálie do divokých pralesů v Kongu, do historických Athén a potom překrásných pláží na Krétě v Matale, které jsou opředeny mýty řeckých bájí a pověstí, zde prý Zeus, v podobě bílého býka, vystoupil z moře s unesenou princeznou Europou a....v jeskyních, lemujících zátoku, si také před mnoha lety syn hrál na piráty :-) a já při čtení propadala silným nostalgickým vzpomínkám:-). Bylo to krásné čtení, Sarah je výjimečná vypravěčka, která umí zaujmout. Její trilogie z Nového Zélandu patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu, co jsem přečetla. A tak se časem vydám s jejími hrdiny do Karibiku, kde jsem ještě nikdy nebyla :-) a v hledáčku mám její novou ságu Dobyvatelky nebes, jejíž první část již vyšla. Krásné, odpočinkové čtení, které jsem si moc užila a hodnotím ho, zejména pocitově, maximálně.

Nádherná kniha, popisující bolestný příběh tisíců řeckých židovských rodin, transportovaných v roce 1943 do Osvětimi, kde většina z nich našla smrt. Těch knih o těchto strašných událostech bylo napsáno mnoho, dost jsem jich přečetla, ale tato byla přece jen trochu jiná. Určitě stylem psaní a originálním proplétáním příběhů čtyř hlavních postav, dvou bratrů, jedné zamilované dívky a krutého nacisty a také postavou vypravěče, který nám tento dojemný příběh vypráví. A já se nemohla odtrhnout, od prvních stran jsem vše silně emotivně prožívala spolu s hrdiny a prošla s nimi celou tu strastiplnou cestu končící v devadesátých letech minulého století. Ano, styl psaní je strohý, ale u silných příběhů pro mě není na škodu, spíše naopak. Ty někdy pouze naznačené situace ve mně rezonují o dost silněji. A tak jestli jste četli Balsonovu knihu Bývali jsme bratři, zkuste i tento příběh. Není to lehké čtení, ale příběh je originální a skvostně napsaný. A tak posílám velké doporučení, tato kniha za přečtení určitě stojí.

Od Shari jsem četla možná vše, co zde bylo přeloženo a často jsem byla dosti kritická, zejména ke koncům jejich příběhů. Byly, za mě, ušity horkou jehlou většinou s otevřeným koncem, který si čtenář musel domyslet a já často tápala, jak to vlastně autorka myslela:-). O to víc jsem nadšená, že tato kniha mě od začátku do konce nepustila a skvěle mi sedla do čtenářské noty. Moc mě to bavilo číst a vůbec mi nevadily ty rychle se střídající odstavce, patřící jiným osobám. Mělo to spád, napětí, žádná hluchá místa a ten konec se taky nakonec dal snést:-), když nic jiného, aspoň jsem si ho nemusela vymýšlet sama:-). A tak tentokráte za pět * a velká spokojenost, početla jsem si báječně.

Tak nějak nevím, co napsat. Chtěla jsem zakončit tuto trilogii, nenechávat jí nedočtenou ačkoliv jsem viděla nižší hodnocení. Ale někdy to tak je, že kniha nesouzní s vaším momentálním rozpoložením a jinému čtenáři sedne. Navíc první dva díly byly pěkné, takové romantické, odpočinkové čtení. Proto nějak nechápu tento třetí díl, já měla co dělat, abych knihu v půlce neodložila a nízkému hodnocení už zcela rozumím. Nemám ráda, když se do naivně podaného děje vkládají složitá politická témata, která jsou zjednodušená na, pro mě, neúnosnou míru a slouží jako kulisa nepříliš věrohodné milostné romanci, ani ta mě nebavila. Ach jo, ještě že tam bylo aspoň něco o Marrákeši, ale na vyšší hodnocení to nestačí. Takže za mě, tohle se nepovedlo a mrzí mě to moc.