maja8148 komentáře u knih

Tohle byla strašná nuda. Ne upřímně. Čekala sem od té knihy, že to buď bude strašnej úlet a nebo naopak strašné zklamání, ale rozhodně ne, že mě bude tak nudit. A to i ve chvílích, kdy se tam něco děje.

Čteme o klukovi, kterej je strašně sobecký hovado bez jakékoliv dobré vlastnosti. Mám pocit, že ten kluk snad ani žádnou vlastnost nemá. Teda pokud za vlastnost neberete sraní na ostatní lidi, dokud se vám nezjeví Ježíš a vy ho začnete poslouchat jen protože vlastně nemáte co jiného na práci. A tohle je na tom asi ten kámen úrazu. Nikolaj je prostě kluk ke kterému si nenajdete cestu a který nám vykládá příběh prostý jakýhkoliv emocí a cílů, protože každá postava musí mít cíl, který ji někam pohání. I kdyby to měl být jen čtvereček čokolády. A to mi tady prostě chybí. Hlavní hrdina se potácí celou první půlku knihy od ničeho k ničemu a ve druhé půlce sice cíl má, ale ten na mě působí jakoby ani nebyl jeho. A navíc když se s hrdinou nezžijete v první půlce knihy, tak v té druhé asi těžko, že?

A nějak plastické nejsou ani ostatní postavy, které jsou buď jen ploše dobré, nebo ploše zlé a buď jsou v příběhu proto, aby kopaly za team Nikolaj, nebo proto, aby mu ničili život (a takové jsou jen dvě) a vlastně pokud neplní jednu z těchto úloh, tak vlastně ani nemají co na práci.

3 20.07.2021

(SPOILER) Rozhodně se musí nechat, že to mělo skvělou atmosféru a bylo to neskutečně čtivé. Co mě trochu rušilo bylo střídání osob. Nic proti tomu nemám, ovšem ve chvíli, kdy je celá kniha z pohledu první osoby a pak najednou po nějakých sto stránkách je tam švihnutý pohled jiné postavy a ještě ke všemu ze třetí postavy, tak mě to trochu vyruší. Navíc, když velká část těchto pohledů odjinud je naprosto zbytečná a knize nic nepřidá, kromě pár naprosto nedůležitých informací o jiných osobách, které nepotřebujeme, jsou nám k ničemu a vlastně je stejně už dávno víme. Ne opravdu Robuv a Pascalův pohled byl úplně o ničem a jestli to mělo vyvolat moje sympatie k postavám, tak se to naprosto minulo účinkem. Obzvlášť u Pascala, kterého jsem si tím akorát zprotivila než naopak. Tohle se opravdu nepovedlo. Ke konci toto střídání postav už sice dává trochu smysl (pokud nepočítám jednu kapitolu, kdy není jasné, jestli se děj odehrává z pohledu Willa nebo někoho jiného, jelikož ich a er forma se střídají v jednu chvíli i dokonce v rámci jednoho souvětí), ale když se to tam objevilo poprvé, tak sem se toho až lekla a absolutně se mi to protivilo.

Jinak, co se děje týče, ten byl opravdu napínavý, využil několika falešných poplachů, ale ač jsem se neskutečně těšila, co na naše hrdiny čeká, nějak výrazně jsem se nebála.

 (Teď přijde spoiler) Trochu zklamání se dostavilo až ve chvíli, kdy se naši hrdinové dostali do opravdových potíží. Jako ano z části jsem to asi čekala, ale modlila jsem se, ať k tomu nedojde, jenže ono se to stalo. Autor prostě použil oblíbené pravidlo děsivých zážitků z podzemí - tedy když nevíte co, tak tam vražte napůl (nebo úplně) šílené z nepochopitelných důvodů vraždící Mutanty vedené jediným na pohled normálním člověkem a mezi kterými žije jedna alespon trochu normální a soucitná osoba. Vážně nevím v co jsem doufala, ale naštěstí jsem s touto variantou tak trochu počítala, takže knihu jsem si užila a v podstatě ji přečetla na jeden zátah, takže i přes tyto vady na kráse ji musím hodnotit kladně.

2 15.07.2021

(SPOILER) Přemýšlím, co ve mě vybudovalo lásku k severské mytologii a obzvláště k Lokimu, jestli to byl Neil nebo Marvel :D. Ale upřímně v případě severského panteonu to byl asi Neil a v případě Lokiho asi hlavně Tom Hiddleston, protože ač se Marvel hrdinové od severských bohů výrazně liší, tak lokiho mám ráda tam i tam.Ovšem čím více Asy poznáváte, tím více váš štvou. Například takový Ódin. Ten je na ranu jak v púvodních pověstech tak i Neilových Bozích (a i v MCU). Ovšem nejchytřejší a nejkrásnější z bohů, Loki původem z Jotunhaimu je prostě k sežrání. Je to taková sebevědomá, podvraťácká a úlisná k.rvička s příšerným smyslem pro humor a při Ragnariku se chová jako úplnej k.kot, ale já jej prostě miluji, vždyť je to vlastně chudák (a poříd nemá na to, co Ódin udělá Stínovi).No, ale teď zpět k této knize. Setkáme se zde s malým Oddem, ale i s nejznámější trojící celého panteonu- Ódinem, který je zde podivně melancholický a vlastně nic nedělá, s úlisným Lokim a trochu jednodušším i když dobráckým (alespoň v tomto příběhu) Tórem. No a tato čtveřice jde vyhnat zlého ledového obra z Asgardu. A jak se ukáže tak vlastně ten obr je největší chudák ze všech a vy mu fandíte, aby dopadl lépe než všichni jeho předchůdci, kteří se odvážili vstoupit do města bohů (samozřejmě s vyjmkou nedomrlého Lokiho). A ano sice je to stylizováno pro děti, ale já si to i tak neskutečně užila a knihu vřele doporučuji dál (navíc ty kresby jsou naprosto úchvatné)

1 06.07.2021

Tato kniha mi přišla nevyvážená. Prostě několik desítek (až stovek) stránek se nic neděje a pak během pár se toho uděje strašně moc a změní se pravidla hry. Jako ano chápu, že začátek každé knihy je k tomu, aby nám vysvětlil rozložení sil a pravidla podle kterých se děje, ale opravdu je potřeba to okecávat na 100 stránkách, když by k tomu stačila zhruba polovina? A opravdu je potřeba dvoudenní pochod pouští rozepisovat na zhruba 150 stran, když se tam vlastně nic moc neděje a navíc na vyvraždění 90% postav předtím stačilo asi 20 stránek? Ne vážně, byly desítky stran, kdy jsem se strašně nudila a poté přišlo pár stran, které byly zábavné a na kterých se toho událo tolik, že člověk pomalu nestíhal a to jen pro to, aby zase přišli desítky stran nudy.
Co mě ale mrzelo nejvíce, tak konec. Protože ten mi přišel, stejně jako všechny části, kde se něco dělo, oproti zbytku knihy strašně uspěchaný... prostě nic nic a pak najednou během chvilky velké bum, kdy se prostě vše hned vyřeší i když i zde nám autor stihne naservírovat dost rozvleklý souboj oproti tomu, jak zbytek závěru vezme šupem).
Omlouvám se všem fanouškům, ale toto není můj šálek čaje a dost pochybuji o tom, že sáhnu po ostatních dílech :/. Na druhou stranu na film si asi zajdu :D.

3 04.07.2021

(SPOILER) Tato kniha mě dostala hned na první pohled. Prostě ten přebal i název jsou naprosto dokonalé a obojí mě zaujalo. Ovšem rozhodla jsem se, že než se do knihy pustím musím si přečíst originální verzi od Agathy. No a mezi tím se mi v knihovně objevilo neskutečné množství knih čekající na přečtení (děkuji Covidové akce u Dobrovského).No a tak jsem se ke knize dostala až nyní. A rozhodně jejího přečtení nelituji.
Musím říci, že tedy na začátku jsme si na sebe s knihou museli zvykat, ale pak mě chytla a nepustila. Strašně mě bavila a na rozuzlení jsem se strašně těšila (i když musím říci, že jsem to tak nějak asi tušila celou dobu). A hlavně jsem byla zvědavá, jestli umřou všichni nebo někdo přežije (odolala jsem přečtení si poslední stránky, jak to mám ve zvyku, jo ukamenujte mě). A celou dobu jsem fandila Oliemu, aby to přežil, protože on byl takové Oranžové, nevinné děcko a děti přece neumírají,ne? (Nečekáte, že Vám řeknu jestli přežil nebo ne, že ne?)
Co se mi ale líbilo byl skutečný důvod, proč k vraždám došlo. Byl takový... obyčejný a povrchní a vlastně až děsivý, když si uvědomíte, co je to za p.čovinu a zároveň jak moc je to uvěřitelné. Oproti potrestání vrahů, co se potkali na Černochově ostrově, v případě komiků jde jen o SPOILERS SWEETIE uraženou ješitnost a nic víc a proto mi tento důvod přijde daleko děsivější a odpornější než ve verzi od Agathy (tím nechci její veledílo nějak znehodnocovat, je úžasné a navíc tam ten vrah má nějaké zásady oproti tomuto).

3 08.06.2021

(SPOILER) Osobně se mi líbil tento díl zatím ze všech tří dílů nejvíce. Hlavní hrdinka je daleko zábavnější než Daphne a přijde mi i o něco rozumnější než Kate a Benedict je ze všech tří hrdinů též nejsympatičtější než Anthony a Simon. Navíc velké plus mají oba hrdinové za to, že ve srovnání s předchozími dvojicemi se oba dva skoro celou dobu chovají jako rozumně uvažující jedinci.

I když celou knihu nad vodou držel právě Benedict, který se stal mým nejoblíbenějším Bridgertonem a to i přes to, že v minulých knihách a i v seriálu byl tím nejvíce přehlíženým (počítám jen ty dospělé sourozence a ano uvědomuji si, že se jej snažili v seriálu trochu zapojit, ale jeho dějová linka v seriálu byla prostě až moc nucená a taková nějaká divná).

Velké plus měla kniha i v tom, že se nedržela schématu předchozích knih. Tedy ano i zde byl menší zádrhel v tom, že si hlavní hrdina z nějaké důvodu nechtěl hrdinku vzít, ale narozdíl od Anthonyho a Simona k tomu měl racionální důvod. A dokonce jsme se i dočkali toho, že Benedict za Sofií neběžel do parku, aby sledoval kolizi díky splašenému koni (park byl nahrazen vězením a kůň macechou, ale chápu, že v daném žánru je potřeba nějaký alespoň trochu dramatický konec).

A ano i zde se oběvili nějaké věci, které se nám vyskytli už i v předchozích dílech (hádka po sexu, kdy hrdina odchází- i když teď ne do noci- a odmítá ženu svého srdce vidět, uvědomění si své lásky poté, co mu někdo promluví do duše- opět jak v předchozím díle mladší sourozenec a opět je tu protějšek Bridgertona úplný sirotek- jako chápu, že délka života v té době byla kratší a doktoři méně informovaní, ale vážně doufám, že do dalšího dílu nestihne Penelopina matka umřít, páč by mě to vážně asi ani nepřekvapilo).

2 25.05.2021

Nějak se nemohu rozhodnout, jak se .mi kniha líbila. Rozhodně je tato kniha hodně čtivá a rychle utíká, je plná akce a pořád se zde něco děje, má krítké kapitoly a akce střídá akci.Ovšem, co se děje týče, tak tam si nejsem jistá. Je to vlastně taková obdoba jedničky- jedna z hlavních dvou postav je zavřená v cirkuse a druhá se rozhodne ji z něj dostat. Konec byl stejně jak u jedničky celkem náhlý. Ovšem nějak sem se, oproti jedničce nemohla úplně sžít s hlavními postavami a kupodivu mi nepřišla zajímavá ani jedna vedlejší. Všechny postavy, snad kromě Benova otce (který v celé knize ani jednou není zmíněn jménem, či příjmením, ale vždy jako Benův otec, na rozdíl od jeho matky), mi navíc přišli strašně ploché a nepropracované i když bylo znát, že autorka se jim snažila nějakou minulost vymyslet, ale jen tak aby se neřeklo, takže existence většiny z nich začínala ve chvíli, kdy se na scéně objevili a končila, když z ní odešli. A na konec musím zmínit ještě jednu věc, která mě při čtení celkem rušila- opakující se slovní obraty. pořád a pořád dokola (třeba byl bělejší než Silvio). Takže po skvělé jednička a dobrém prvním dojmu ze dvojky musím uznat, že výsledek je ve finále vlastně zklamáním.

2 23.05.2021

Kniha má zajímavý začátek a svižný a čtivý děj, pořád se něco děje a celkem to dává smysl. Ovšem konec... konec je nedotažený, trochu nedomyšlený, přehnaný strašně náhlý, zrychlený- takový z ničeho nic. - Ovšem tato kniha by se klidně dala použít jako prequel k Drsnému spasiteli :D.

15.05.2021

Musím říci, že tato kniha mě opravdu překvapila, protože podle recenzí jsem nečekala, že by mě mohla zaujmout. Ovšem opak byl pravdou. Kniha se čte v podstatě sama. Ovšem přišla mi hodně nevyvážená. Dostáváme dva příběhy o dvou dívkách. které od sebe dělí 1000 let, přičemž už od začátku víme, jak příběh jedné z nich dopadne. Jsou knížky u kterých mi to nevadí, protože pak jen čekáte jak se k tomuto konci dostanete a jestli bude něco po něm. Zde ovšem víte, co bude po tomto konci (Rielle) a navíc tento příběh je sám o sobě pro mě nezajímavý a bez větších překvapení. Ovšem příběh Eliany to je něco jiného. Ten je plný akce a pořád se tam něco děje a vy nevíte, co se v příštím okamžiku stane (teda kromě "velkého tajemství" zde jen čekáte jestli to Simon celou dobu ví nebo ne :D). Jednu půlku bych možná zkrátila, ale i tak druhá to bohatě vynahradí a navíc je to neskutečně čtivé a navzdory svému očekávání bych se s chutí pusila do druhého dílu jestli u nás někdy vyjde).

25.04.2021

(SPOILER) Přiznám se, že nebýt Netflixu, tak mě tyto knihy nejspíše minou. Neříkám, že se tomuto žánru vyhýbám, ale sáhnu po něm jen občas, když potřebuji vypnout. A i když první knihu jsem přečetla a bavila mě, tak seriál jsem prostě v půlce vzdala, protože mi přešel strašně přezdobený a některé přidané dějové linky byly naprosto scestné.

No a teď k druhému dílu.

Kniha má rozhodně velké plus v Hlavní hrdince Katy, které působí daleko rozuměj než Daphne a rozhodně je s ní větší zábava a není tak protivná. Ovšem tím asi veškeré rozdíly mezi knihami končí. Anthony je Simonova kopie- floutek, kterého poznamenal jeho vztah k otci, stejně jako v předchozím díle i zde oba hlavní protagonisté nemají otce a jeden z nich matku a společnou budoucnost ani v nejmenším neplánují. Hlavně tedy mužská postava si tu ženskou prostě nechce ani náhodou vzít (i když Anthony se na rozdíl Simona usadit chce). Jenže je to táhne k sobě a tak jsou v zahradě přistiženi členy své rodiny v kompromitující situaci, kdy se muž až nepatřičně zaobírá dívčím hrudníkem. Díky tomuto skandálu se musí přes oboustranné protesty vzít. A po svatbě zjišťují, že jim to strašně klape v posteli. Z Katy se stává nudná patrona, která se začíná zajímat jen o to, kolik kostek cukru chce manžel do kafe a anthony přemýšlí jen nad tím, jak ji ohnout. A pak dojde k očekáváné velké rozepři, kdy se Anthony po vášnivé noci, právě uprostřed noci naštve na svoji ženu, nepříčetně odejde z domu a nechce ji vidět. Nakonec si ale uvědomí svoji chybu a lásku a jde za Katy, která je zrovna na vyjížďce v parku, rozhodne se jít za ní a co čert nechtěl je svědkem děsivé nehody, kdy Katy skončí v troskách kočáru. Ne vážně si nedělám srandu, autorka nejen, že nepřišla s originálnějšími zvraty než v předchozím díle (i v rámci tohoto žánru se dá vymyslet několik různých zvratů, tak proč použít v dvou po sobě jdoucích dílech ty stejné?), ale dokonce ji ani nenapadlo jak jinak je vyřešit než v předchozím díle!

První půlka mě opravdu bavila, to musím přiznat, ovšem od cca půlky to byla jen kopie prvního dílu...

1 02.04.2021

Z téhle knihy mám hodně smíšené pocity. Samotná vražda Evelyn je neskutečně zamotaná, se spousty vláken, které se musí pospojovat, aby dala dohromady výsledný obraz ale ve finále vlastně opravdu dobrá a promyšlená a Agathy by se za ni nemusela stydět.

Ovšem cestování v čase a v tělech (možná bude následovat spoiler) to mi nějak nesedělo... Tedy to jak se pohybujeme mezi postavami, to jsem si zvykla rychle a bavilo mě to i když přiznávám, že na začátku 6.(?) dne jsem se do hostitelů, kolik jich je, bude, bylo, kolik jich potkáme, kteří ještě žijí, kteří jsou mrtví a kteří nám k něčemu budou a kteří jsou už na nic, úplně ztratila, musila jsem se na chvíli zastavit v čtení a přepočítat je, nejdříve sama, pak s Aidenem, pak znovu sama a pak ještě jednou s Aidenem a pak jsem se teprve chytla, kde a kdy jsem. Ovšem, co se mi nelíbilo byl důvod proč se to vlastně všechno děje, který ve mě nechal po dočtení více otázek, než kolik jich zodpověděl.

Pokud byla Anna, to co byla, tak proč vůbec a z jakého přesně důvodu tam byl Aiden- jako teda jo, to vím a chápu co byl a proč tam byl, ale proč jej tam pustili, jak si to mohli dovolit a proč jej po nějaké době jen tak nenechali z toho uniknout- jako to přeci nedává smysl, pokud Blackhead bylo to, co bylo, tak on tam neměl vůbec být, ne? A jak to vlastně všechno fungovalo? Když tam byli tak tam byli jakože fyzicky? Nebo jen duševně? A jak tam odsud mohli utéci? A jak tam vlastně běžel čas? A oni jakože stárli nebo měli těla někde ve stázi? Jenže to by jak utekli? Jenže jejich tělo nemohlo být na Blackhead, ne? A co morový doktor? Ten fungoval jak? A taky tam s nimi stárl a měl někdy volno, nebo tam byl nonstop? A byl to normální člověk? A co se pak s nim stalo? A... ne prostě to proč tam byli, jak se tam dostali (a hlavně jak se odtud dostali) a co tam dělali a samotné fungování toho zařízení ve mě nechalo hromadu nezodpovězených otázek. Takže potřebuji ještě knížku z pohledu morového doktora, abych pochopila, jak to ksakru vlastně funguje všechno.

5 02.04.2021

Tuto sérii miluji již od prvního dílu. Svět Smrtek je tak dokonalý až z něj jde hrůza. Tedy... nejdříve je dokonalý. Všichni jsou šťastní, dokud se pár z nich nerozhodne být ještě šťastnější. A přesně to se děje v prvních dvou dílech. Dokonalý svět se řítí do záhuby. A poté přichází díl třetí.
Co se postav týče, tak ač mě baví sledovat osudy tohoto světa a jednání jednotlivých postav, tak k žádné z hlavních jsem si nevypěstovala nějaký silnější vztah. Chvíli mi byl sice sympatický Lucifer, ale to jen když měl na sobě pláštěnku. A pak jsem si během druhého dílu docela oblíbila Nimba (dá se považovat za postavu?) a Ayn a v podstatě jsem celou knihu čekala na dvě věci- na to jaký Nimbus udělá tah (a jestli jej někdo nějak "neusmrtí") a pak na to, kdy se Randové konečně rozsvítí, sebere koule a řekne supersekáčovi pěkně od plic, co si o něm sakra myslí. Kniha je sice plná zajímavých postav a třeba Jeri mě strašně bavil, ale že bych některé z nich nějak extrémně fandila se říci nedá.
A tak jsem se začala soustředit na Nimbův velký plán a když mi začalo docházet, kam jeho kroky míří a jak to celé asi dopadne, tak jsem přestala mít chuť číst dál, protože konec, který jsem očekávala mi začal připadat strašně prvoplánový a vlastně takový... nevim jak to přesně popsat, ale prostě, že se k dané knize nehodí a že bych jej čekala u jiné a tady prostě autor zvolil nejjednodušší cestu. I přes toto očekávání jsem to ale dočetla. A ano "hlavní" konec byl v podstatě takový jak jsem čekala, ale naštěstí tam byla hromada vedlejších konců, které mi přišly neskutečně úžasné a tedy vyrovnaly ten "hlavní".

4 02.04.2021

Na knize mě nejvíce lákal fakt, že se jedná o Steampunkovou záležitost, kterých je v literatuře po čertech málo. I přesto jsem kolem ní chodila poměrně dlouho a nebyla jsem si jistá jestli se mi do ní chce nebo ne. Bála jsem se, že to bude až moc naivní a pohádkové. Ale nakonec sem si řekla proč ne (navíc, když ji Dobrovský nabízel v létě v některé ze svých akcí).
Kniha má sice skoro 500 stránek, ale je čtivá a padesát stránek vám uteče mrknutím oka. V knize se pořád něco děje, Arabella jde z jednoho problému do druhého a všechny řeší stylem, prostě do toho skočím a pak se podívám do čeho jsem skočila. A naštěstí ji to vachází. A to mě bavilo- její útěk, její nalodění i všechno, co zažívala na lodi bylo super i když občas mě to přišlo až moc... bezpečné. Ano ani jednou jsem se o ni přes všechno čím procházela nebála a nebyla jsem napnutá jak danou situaci vyřeší. Prostě knize chybělo napětí. Což u dobrodružného románu alespoň trochu očekáváte.
A co se mi zde ještě nelíbilo, tak romantická linka. Přišla mi strašně... nucená, nedotažená a nepravděpodobná. Navíc pořád nic nic a pak najednou bum bác na váz autor bez předchozího upozornění v půlce knihy vypálí- hele tady by něco mohlo být. A teda pak tam párkrát dá pár velmi pofidérních narážek, že teda jako možná k němu něco cítí- že třeba má o něj obavy a tak. Jen proto aby to stejně neobratně na konci dal úplně najevo. Bohužel ne všem je přáno psát romantické dějové linky a ne všechny příběhy je potřebují. V tomto případě bych se bez ní mileráda obešla a uvítala bych jen vzájemné přátelství a úctu. A nebo, vzhledem k tomu, že nás čekají ještě dva díly tak ji mohl klidně dál rozvíjet v pokračování.

(SPOILER) Jako sice by to mohlo bát bráno jako spoiler, ale to by ta kniha nemohla už všechno vykecat ve svém názvu.

Během druhého dílu ságy jsem se zamilovala do jednoho ze synů a tak nějak mi bylo jasné, že zemře jako první. Což se bohužel taky stalo. A i když pár stránek dopředu poznáte, že teď už k tomu dojde (a i když se k tomu schyluje celou dobu) tak vás to dostane a já ho ořvala, protože on byl prostě úžasný. Potřetí v životě mě kniha donutila brečet jak malé děcko.

Smrt synů je zde podávána krásně procítěné, ale není nijak drasticky popisována ani až sentimentálně natahována a všechny jejich konce vás zamrzí.

Kupodivu tato kniha se syny zabývá ještě méně než knihy předchozí, protože jsou to jen takové postavičky, s kterými se Rolf po celou dobu musí otravovat a do čela příběhu se mimo něj dostávají další opravdu zajímavé postavy i když osudy bratrů jsou pěkně zakončeny a konec knihy se nese v takovém trošku ponurém tónu i když slibuje další pokračování, které doufám, že autor opravdu napíše, protože mě opravdu zajímají osudy Khelidya, Ylvy, Ravna a Rolfa (toho jsem si vygooglila při čtení prvního dílu i když to dalo hodně práce a nebylo vůbec jisté jak moc je ta postava reálná).

2 07.12.2020

Upřímně- nechápu jak z tohoto mohl Netflix udělat tak dobrej serial. Jako ano, počítala jsem, že to bude jiné a tak jsem od začátku vyhýbala srovnání se seriálem. A udělěla jsem dobře, protože seriál si z knihy bere jen jména postav jinak nic. Dokonce úplně změní jejich příbuzenské vztahy. Takže srovnávat knihu/seriál rozhodně nejde. Ovšem i když se zaměřím jen čistě na knihu, tak je tam spousta věcí, co mi vadilo. Vadilo mi ono "strašení"které za mě osobně bylo opravdu nic moc a navíc takové... prostě divné. Také se mi nelíbily častokrát useknuté kapitoly, kdy to na mě působilo, jako by někdo z knihy vytrhl několik stránek nebo autorce uprostřed kapitoly došla tuha v peru (nebo fantazie). Navíc stejně na mě působil i konec knihy.
O poslední věcí, která mi na knize připadala divná byly charaktery a chování postav. Když vynecháme Eleanor, která se chovala divně již od začátku a během knihy se její chování jen zhoršovalo (a dostala se díky tomu do čela mých nejméně oblíbených knižních postav, protože ta holka byla celou dobu vážně na ranu), tak se všechny ostatní osoby taky ne vždy chovali jak by teoreticky měli a jejich vzorce chování se během knihy neustále měnili. Samozřejmě je možní, že toto byl autorčin záměr, ale mě to zabránilo si jakoukoliv osobu oblíbit a tey s kýmkoliv z nich soucítit.

4 06.07.2020

Odpad mám pro knihy, které jsem prostě nedokázala z nějakého důvodu dočíst. Tohle netvrdím prvně a budu si za tím stát. Ovšem po (ne)přečtení tohoto přemýšlím, že i těm ostatním, co jsem dala po předčasném odložení těch nula hvězdiček alespoň jednu přidám protože tahle kniha mi ukázala nové dno kvalit literární tvorby.

Pohádky zajímavé a pěkné, ale to zpracování (chybějící písmena, slova a dokonce i celé věty) hodně pokulhává...

2 27.12.2019

Ne, ne a ještě jednou ne. Jako jo ze začátku je to zajimave a vtipné, jenže s každou stránkou je to horší a horší až se z toho stane nějaké příšerná verze Doomu, kdy hlavní hrdinové najdou přesně to co potřebuji ve chvíli, kdy potřebují a to bez ohledu na to jestli je to brokovnice v nedaleké truhle do které se prostě jen tak kouknou nebo krabička nábojů o kterou zakopnou uprostřed opuštěného a nkdy neotevřeného obchodu a stejně tak je to s životností- je jedno jestli vás střelíme do hlavy či do srdce, dokud vás potřebuji přežijete i Černobyl, ovšem jakmile vám projde expirační doba stačí mi pustit jen rádio a vy chcípnete....

(Spoiler?)
Nevím proč, ale závěrečný díl mi přišel trochu jako by ztrácel dech. V předchozích třech dílech se pořád něco dělo a pořád něco zamotávalo. S tím, že tedy část "zamotanců" se rozmotala už v předchozím díle, ale i tak toho do tohoto dílů zůstalo hodně co řešit.Jenže... Kresimír je v podstatě KO a velká část knihy je věnována jen tomu, že část osazenstva čeká na to, až někdo jiný něco udělá, aby mohl taky něco udělat... A to proto, aby jedno velké nebezpečí bylo vyřešeno v podstatě poté "úplně" levou zadní a druhý najednou se oběvšísi problém (a na něj navazujících několik dalších) je vyřešen velice elegantním šmik pazourkem a větou pronesenou jednou z nejmocnějších osob celého devatera -Vlastně ani nevím jak to funguje, ale věř mi, je to jediný řešení- a ano je to jediný řešení a taky účinný. I když nikdo neví, jak přesně to funguje. Což je u takto propracovaného světa a promyšlené knihy plné zvratu a dokonalých charakterů trochu chyba a působí to trochu lajdácky a odflákle. Jastně, že je to autorova prvotina (teoreticky?), ale vážně, když nepíšete 1500 stránek a pak na konci uděláte něco takového tak to celkem kazí z knihy dojem. Trochu to působí, jako by těch posledních pár stránek napsal někdo jiný (a to nepočítám to, že některé linky autor nechal vyšumět tipem- jo o to se postarejte postavy laskavě v budoucnu, mě je to vážně úplně buřt, ale toho si vlastně ani nevšimnete, dokud to autor nepřipomene).

A ještě jedna věc mi trošku vadila. A tou byl prostor v rozmezí cca 150-100 stránkami do konce. Čeáte velké finále a napětí, kdy prostě nebudete schopni odtrhnou oči od písmenek... A ono nic. Děj se sice posouvá, ale všechno v něm působí jako by spalo a do něčemu se nechtělo. Nejspíš to mělo být ticho před bouří. Což nebývá zábavné. A navíc ta bouře, až byla napínavá a akční nebyla takové BOOM, aby si zasloužila až tak silný a tak dlouhý klid. Škoda, že autorovi před koncem trochu došel dech (a děkuji Bohům Devatera, že na rozdíl od jiných autorů neměl potřebu mezi druhý a třetí díl narvat ještě jeden, dva, tři... díly vymýšlením hromady zbytečných postav a odboček a neskutečným natahováním děje vyplněným vatou v podobě procházky lesem rozepsané do deseti kapitol)

1 09.03.2019

K této knize jsem přišla, jak slepá k houslím. Před více jak rokem jsem ji jen tak dostala od kamošky, že ona ji taky dostala od kamarádky a tak ji posílá taky dál. Nedůvěřivě jsem se podívala na přebal. Celkově se mi nelíbil (ano vybírám knihy, ne úplně vždy, ale většinou, i podle obalu). Něco mi na něm neseděl, něco mě na něm odrazovalo. No a pak to zlaté kolečko Bestseller. Prostě ty nálepky nemám ráda. Neříkám, že populární knihy nečtu, to ne. Ale když to na ni někdo napíše, tak to v mých očích sníží o té knize mínění. Jsem toho názoru, že pokud je kniha Bestseller, tak by jste se o tom měli dozvědět jinak než z obalu knihy. Pro příklad- o HP jsem si poprvé přečetla v časopisu pro mládež, kde jej opravdu vychvalovali. O Stmívání jsem samozřejmě slyšela díky filmu, ale poté jsem slyšela i spolucestující ve vlaku, jak se o něm baví (přečetla jsem to až po ujištění kámošky, že to opravdu není tak hrozný jak si myslím). No a vemte si takovou Trhlinu, nebo Hanu (ani jedno z toho se sice číst nechystám, ale myslím, že pro příklad stačí ne?). To jsou knihy o kterých se všude mluvím. No a pak jsou knihy, které to prostě na sobě musí mít napsáno. A ani pak jim to člověk nevěří (oki jedné jsem to uvěřila a nelituji).
Od začátku jsem byla odhodlána knihu poslat dál, ať se mi bude líbit nebo ne. Pevně jsem doufala, že se mi líbit bude a já ji předám dál s dobrým pocitem. No... předám ji velmi ráda s uspokojením, že mi už nebude zavazet v knihovně Neříkám, že je úplně špatná, ale nějak nedokážu pochopit jednání všech těch postav. Hlavně... Jako ano, je mi jasné, že všichni v tý knize jsou blázni a psychicky labilní, ale kde přesně se ta labilita vzala? Ve výchově? Možná. Ale to mi tam taky úplně nesedí. A taky nechápu tu poslední oběť. A kniha byla chvílemi opravdu velmi hnusná. A často i bezdůvodně. Jako by autoři jen hledali způsob jak šokovat. A proč tam vlastně byla Aiman? Jako postava jistě hodně zajímavá, ale co tam sakra dělala? Proč tam byla? A už vůbec nechápu důvod toho jejího děcka. Prostě dvě úplně zbytečný postavy. A přitom to někde uprostřed vypadalo, že to nabírá zajímavý směr. Ale ve chvíli, kdy vám dojde kdo je vrah už jen prostě nechápete jeho myšlenkové pochody. A myslím, že své na tomto zmatku a nevychutnání si zážitku má i způsob, kterým je kniha psaná a který se ještě během knihy dá zvládnou, ale od půlky už vás občas otravuje a na konci vás jen absolutně zmate a máte pocit, že vám část příběhu, rozuzlení některá z postav zamlčela.
No alespoň mám za sebou knihu do čtenářské výzvy...

1 12.10.2018