Maciiik
komentáře u knih
Prospěchářka
Elyse Friedman
(SPOILER) Slupnuto za víkend. Nemohla jsem to odložit, i když jsem si celou dobu myslela, že vím na čem jsem. A on ten příběh měl ještě jednu vrstvu...
Velká jízda začíná
Igor Brezovar
Ten Igor to je teda týpek. Neznala jsem ho, musím si to u TV dostudovat ;) Ze začátku se mi to nečetlo úplně dobře - nemohla jsem se nějak vžít do způsobu, jakým je to podáno. Přijde mi to jako narychlo upravené deníkové záznamy, občas to moc hladce neplyne, ale o to je to autentičtější... Moc se mi líbí jeho pohled na fungování světa, odvaha vyrazit a taky ten jeho jižanskej uprdelismus. Já bych plánovala několik měsíců, vytvořila tucty seznamů, tabulek, itinerářů a checklistů. A nakonec bych stejně zůstala doma, protože "nevěřím v lidi".
Moc ráda bych si ho poslechla na nějaké cestovatelské přednášce, ale do rodiny bych ho nechtěla - zbláznila bych se obavou o něj..
Outdoorová kuchařka
Petra Pospěchová
Pro někoho kdo teprve začíná jezdit ven to asi bude užitečné. Já se nic nového nedozvěděla a suroviny mi většinou vůbec nesedí. Jsem ráda že jsem jí měla jen půjčenou z knihovny.
Já, doktor(in)
Kateřina Karolová
Nejprve mi hodně vadilo, jak překvapená byla z toho, že nerozumí německy. Celkově to ale je zajímavá kniha, dá nahlédnout do zákulisí lékařů a fungování zdravotnictví v německu.
Lodní lékař ČNP vzpomíná
Otakar Mlejnek
Kniha je tak trochu cestopis, tak trochu dokument doby. Hezky se to četlo. Je plná zážitků, které čtenáře pobaví i chvil, kdy trnou zuby.
Chladný den pro vraždu
Dana Stabenow
Líbilo se mi prostředí Aljašky, ale jinak mě kniha moc neoslovila. Příjemná oddechovka, ale asi mi nijak zvlášť v paměti neutkví.
Jak přežít manželství
Pavel Kantorek
Vtipy pana Kantorka miluju už spoustu let. Teď jsem v rámci úklidu knihovny znovu otevřela tuhle brožurku, opět jsem se od srdce zasmála.
Je to jen výběr na úzké téma, takže opravdových pecek je tam poskrovnu a kdo Kantorkův humor nezná, zřejmě uchvácen nebude. Ale já se opět bavím a posílám pozdrav tam někam nahoru. Díky pane Kantorku!
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Tuhle knihu jsem měla v hledáčku už dlouho (Magnesia Litera), ale až teď během olympiády jsem dostala chuť po ní sáhnout a vydat se na náštěvu do Tokia.
Nikdy jsem nic podobného nečetla, Japonsko je pro mě úplně neznámej vesmír. Příběh mě oproti očekávání tak uchvátil, že jsem ji přečetla nadvakrát (večer jsem začala, ráno po probuzení jsem ji dorazila). Postupné odkrývání životního příběhu spisovatele Uedy bylo tak tajemně poutavé, že jsem se nemohla od knížky odtrhnout... Moc mě nebavily Janiny milostné románky (přišlo mi to nějaké nevyzrálé), a hodně mě mrzel ten trochu zbrklý konec - ještě bych se tam na pár večerů klidně vrátila.
Takže už jsem si v knihovně objednala Verše psané na vodu a možná si přečtu i nějakého toho "Murakáče" ;)
Vzpomínky přírodního léčitele
Jan Mikolášek
Obdivuhodně skromný člověk s velkým darem. Přečetla jsem s velkým zájmem, byl to pěkný výlet do historie.
Nejsem si jistá, že z moči lze číst až takto přesně, ale ta představa se mi nepříčí. Mám ráda knihy o přírodním léčitelství a babkách kořenářkách, takže tohle prostě beru i když to asi nikdy nepochopím. Příroda je mocnější než my, a občas se prostě najde někdo, kdo část z jejích kouzel pozná... Škoda že v knize není více doporučení pro užívání jednotlivých bylin.
Četla jsem samozřejmě i knihu Šarlatán (té knize se po rádoby bombastickém filmu nedalo uniknout a bohužel byla pro mne velkým zklamáním) - ale tahle mě oslovila mnohem víc.
Kniha všeobecné nevědomosti
John Lloyd
V knize je hodně zajímavostí, mnoho věcí je ale vytřžených z kontextu (často jde jen o slovíčkaření). Přesto je to moc prima kniha na občasné otevření a přečtení nějaké perličky ;)
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Neuvěřitelné vyprávění o životě běžných lidí v asijské totalitě. Masivní propaganda přetírá betonovou šeď zářivými barvami, zatímco dennodenně dochází k porušování základních lidských práv. V zápiscích ze studijního pobytu ožívají strohé věty z učebnic a dostávají děsivě konkrétní podobu. A to se zdá, že zde autorka záměrně vybrala hodně pozitivní paletu témat (společnost, práce, studium, kuchyně, vztahy, ...).
Utkvěla mi básnička, kterou se učí děti ve školce:
"Našimi nepřáteli jsou američtí zlosynové,
kteří nám chtějí vzít naši krásnou vlast.
Zbraněmi, které si sám vyrobím,
je zastřelím. Bum, bum, bum."
Knihu jsem přečetla za dva dny s nadšením a s velikým zájmem, přesto dávám jen tři hvězdy. "Atraktivita" tématu výrazně předčila kvalitu zpracování. Kniha je na můj vkus poněkud neuspořádaná a těch překlepů je vážně hodně a to mi kazí zážitek ze čtení. Navíc tomu celému nějak chybí jakýkoliv konec a závěr.
Madona z hor
Elise Valmorbida
Na obálce se píše: "Historickým událostem nejlépe porozumíme, nahlížíme-li je prostřednictvím osudů obyčejných lidí." Těžké čtení o těžkém životě v těžkých časech. Přesto je to jedna z nejlepších historických knih, co jsem v poslední době četla. Kdybych ji neměla jen vypůjčenou, stála by na čestném místě vedle Mornštajnových, Tučkových a Hájíčků.
Z korporátu na Pacifickou hřebenovku
Jan Pacina
Nedočteno. Autorův styl mi nesedí - a to jak styl psaní, tak styl cestování. Nejsem žádnej velkej cestovatel, ale na vandry chodím dlouhý roky a tenhle diletantskej přístup mi strašně rve žíly. Že vyrazí na druhou stranu světa s vybavením, který nemá vyzkoušený, to mi prostě hlava nebere. Jakkoliv souzním s důvodem, proč se na pouť vydal, tohle nedám.
Děti jsou taky lidi
Zdeňka Šíp Staňková
Ačkoliv autorku moc ráda nemám a s jejím postojem nesouhlasím, kniha je to velmi poučná. Je třeba odhlédnout od jejích vystoupení na sociálních sítích.
___
Pokud dítě nevyrůstá v bezpečném prostředí, může ho to poznamenat na celý život. Kromě subjektivních zjištění v knize najdete i vědecké vysvětlení proč, jak a kdy k tomu dochází. Pomůže nám to na sobě včas rozpoznat naše pripadné trauma a začít s tím bojovat - a hlavně: NEPŘENÁŠET STEJNÉ CHYBY NA SVÉ DĚTI. Nejsem fanda homeschoolingu, ale o tom to opravdu není. Za mě kvalitní 4* (pátou ubírám za příliš radikální přístup autorky).
Hlad / Žízeň
Jozef Karika
Nápadité vydání, tyhle specialitky mě baví.
A děj? Fuj.
Fuj, ale děsivě čtivý a napínavý. Překvapivě to všecko secvakne dohromady a mě mrzí, že už mi od Kariky nic k přečtení nezbývá... Dobrej je!
Historie českého skautingu slovem a obrazem
Jaroslav Šebek
Stručné shrnutí historie skautingu ve světě i u nás. Fotografie jsou velmi zajímavé, bohužel je to už hodně stará publikace, tak tomu odpovídá i kvalita tehdejších snímků.
Matla - Kuchařka plná příběhů
Roman Staša
Roman je pan Štístko. Bavil mě v Masterchefovi, četla jsem jeho příběh v knize Bez frází, a moc ráda jsem si přečetla i jeho kuchařku. Trochu mi zpočátku vadila ta spousta prázdných rudých stran, ale ten styl k Romanovi sedí a společně s jeho fotkami to vůbec nepůsobí agresivně, ale překvapivě pozitivně energicky a sympaticky...
Už mi z té knížky vykukuje pár záložek, některé recepty a postupy ráda vyzkouším (teď na podzim to určitě bude dýňovka, cizrnovka, burgunda a houbová omáčka).
Maska smrti
Mads Peder Nordbo
Ráda dávám 5*, tohle mě hodně bavilo.
Děj, postavy i zápletka dobře napsané, reálné. Líbila se mi ta atmosféra, dozvěděla jsem se hodně o Grónsku a Gróňanech, bavilo mě těžké nadpřirozeno starých mýtů.
Obvykle mě moc netěší takhle krátké kapitoly, ale mělo to spád a ulehčilo mi to orientaci v různých časových rovinách. Jenže nová kapitola začíná až v půlce další stránky a tak je v knize hodně "vzduchu" a ubývá závratným tempem (pravý "page-turner"). Vezmete do ruky takovouhle bichli a za tři dny je po ní...
Předchozí díly jsem sice nečetla (nemají tak dobré hodnocení, přečetla jsem si jen o čem byly) a půjčila si rovnou Masku smrti. A už jsem chycená... Doufám že co nejdříve přeloží některé další autorovy knihy alespoň do angličtiny.
Dokonalé ticho
Rosamund Lupton
Příběh knihy mě oproti očekávání moc nechytnul, ani jedna z postav není příliš uvěřitelná (a o zakončení knihy ani nepíšu, protože to se nedělá). U knihy mě udržely hlavně postřehy ze světa hluché holčičky - co jí umožňují programy v laptopu a vibrační náramek, jak vnímá hudbu, že neslyšící někdy znakují ze spaní... Taky mě bavilo čtení o aljašské zvířeně. A úplně nejvíc mě zaujaly tweety z jejího účtu "Words_No_Sounds" = Slova bez zvuků (škoda že v reálu ten účet neexistuje):
"VZRUŠENÍ: Chutná jako pukající hvězdný prach; je cítit jako dosednutí přistávajícího letadla na zem; vypadá jako velká chlupatá kapuce na tátově inuitské bundě."
"HLUK: Vypadá jako blýskající se dopravní značky fluorescenčních barev; je cítit jako padající štěrk; hvězdný prach; chutná jako vzduch, který vydýchal někdo jiný."
"HRŮZA: Vypadá jako ruce proměňující se v medůzy; chutná jako koláče, které ožívají; na pohmat: je příliš blízko."
Žila jsem již před staletími
Barbara Erskine
Ačkoliv tenhle druh knih mám ráda, tohle mě nebavilo. Příliš rozvláčné, a hrdinka mi vůbec nebyla sympatická.