Maanna komentáře u knih

Další z mých návratů k již prověřeným knihám a opět jsem si ověřila, že Pýcha a předsudek je prostě klenot se spoustou pečlivě propracovaných motivů. takže při každém čtení si člověk může užít nějaký další detail - tentokrát to pro mě byly Wickhamovy manipulace a lavírování poté, co byly odhaleny jeho podvody a záměry.
Hlavní dějová linka přináší romantiku s patřičnými happyendy, ale pro mě jsou mnohem zábavnější vedlejší postavy a lidské slabosti a malichernosti, které Jane Austen brilantně zachycuje. Pokud by se odstranil dobový kolorit, klidně by se mnohé situace mohly odehrát i dnes.

57 04.04.2022

Příběh je velmi dobře vymyšlený a vykombinovaný, postavy dávají smysl a jejich jednání má logiku. Zajímavější jsou předválečné a poválečné události, ta válečná část je trochu předvídatelná, i když vzhledem k tomu, kolik knih se daným tématem zabývá, je těžké přijít s něčím novým, a na druhou stranu oceňuji, že se autorka vyhnula nadměrnému ždímání emocí. Je to ale kniha na rychlé přečtení, kdy se člověk nechá strhnout dějem a jeho zvraty. Při pomalejším čtení se stane, že mám pocit, že děj uhání jako v rychlíku, ale stejně tak mě míjejí i emoce - čtu o nich, ale vlastně se mě moc nedotknou, což mě trochu mrzí. Ráda prožívám příběhy s postavami, tady jsem o nich jen četla, i když ani to nebylo úplně špatné. Pro mě to chtělo trochu zpomalit a některým událostem dát pomalejší vývoj.

53 24.01.2022

Těšila jsem se na téma knihy a v tomto ohledu mě autorka nezklamala - historické pozadí spojené s perzekucí ženských řádů a působením podzemní církve bylo dobře zpracované a dost jsem se toho dozvěděla. Samotný příběh se dobře četl, ale musím přiznat, že něco mi na něm úplně nesedlo. Jednak nemám příliš ráda, když se doplňuje skutečnost o smyšlené reálie, ale tady mi hlavně vadilo, že si autorka v ději příliš vypomáhala zázraky, až to někdy nabíralo pohádkový ráz - příliš mnoho lidí se změnilo zásahem shůry, příliš často zasáhla náhoda a objevil se přesně ten dokument, který děj posunul správným směrem. Jednou nebo dvakrát by se to uneslo, ale takhle mi přijde, že si autorka stavbu děje příliš ulehčila. V závěru objevené příbuzenské vazby mezi některými postavami působily poněkud cimrmanovsky a moc přesvědčivé nebylo ani to, kdo se stal novou představenou řádu... Myslím, že autorka chtěla sdělit příliš mnoho myšlenek a názorů a příběh tím trochu znásilnila. Ale plusové body za téma a čtivost to vyváží.

49 25.09.2022

I když nejsem kluk a patřím do jiné generace, byl to pro mě nostalgický návrat do světa dětství. Je to jedna z knih, kdy je opravdu svět nazírán očima dítěte a ne přemoudřelého polodospělého, líbí se mi i jak se Edovo chápání světa postupně rozvíjí a on opravdu v rámci děje roste. Těžkosti doby i mezilidských vztahů do klukovských dobrodružství pronikají jen okrajově, ale nijak přitom neztrácejí na síle a naléhavosti, někdy možná právě naopak. Tahle knížka se opravdu povedla.

45 19.03.2020

Sice mě asi ještě o chlup víc zasáhly Želary se svou pestrou mozaikou postav a jejich provázaných příběhů, ale i Jozova Hanule rozhodně ční nad průměr - jen kdybych si nepamatovala pozadí některých postav, asi by mi v téhle novele trochu unikly... Nicméně i tak velmi oceňuji to, jak autorka dokázala zachytit vývoj vztahu Jozy a Elišky/Hany, aniž by k tomu potřebovala kvanta slov a dramatických situací. Na těch několika stránkách se odehraje velmi silný příběh, který mě zasáhl, aniž by ze mne násilně ždímal city, a připomněl mi všechny ty křehké a silné momenty, které formovaly to, kým jsem.

44 02.08.2022

Příjemná kniha pro toto období, kdy jsou útrapy s rozmary přírody snáz představitelné. Otčenášek opravdu psát umí a jeho jazyk a popisy přírody jsou lahůdkou. Vztah Petra a Ludmily pro mne působí věrohodně a stejně tak jejich zdařilé i méně zdařilé pokusy o zabydlení domu a jeho oživení. Milostný vztah vystavený různým obtížím je evidentně Otčenáškovou parketou. Sice mi občas lezly na nervy momenty, kdy Petr tajil Lu různé věci, aby jí ušetřil trápení - to mi i v reálném životě vždy přijde v páru na hlavu - ale hvězdu pro mne kniha ztratila až v samotném závěru. Petr a Ludmila fungovali věrohodně jako zamilovaní lidé z města, kteří se rozhodli usadit v přírodě, ale jako potenciální provozovatelé pohostinství působili zoufale nevěrohodně...

41 20.12.2022

Kniha je nesmírně silná svou atmosférou. Rostoucí naděje vězňů na koci války, na jedné straně a nutnost pro dozorce vyrovnat se se skutečností, že jejich svět je definitivně u konce, je skvěle zachycená. Postavy si dokážou čtenáře získat, hlavně pak 509 a Berger. Silně působí i ztráta minulosti a identity vězňů. Vynikající postavou je pak velitel tábora Neubauer. Racionálně je naprosto jasné, že to byl hajzlík, ale ve chvílích, kdy se stará o králíky nebo se dohaduje se ženou, by ho člověk i politoval. Za jiných historických okolností by to možná byl i dobrý člověk. Na druhou stranu jsem úplně nedokázala uvěřit tě atmosféře kamarádství mezi vězni, přece jen se obávám, že se hrálo trochu víc ve stylu silnější (a často i záludnější) přežije...

41 22.11.2022

Jazykové hříčky a nedorozumění jsou "špíčkové" po celou dobu, za ně hold autorovi i překladateli (kdysi jsem četla i originál). Po dějové stránce se víc povedla první část, kde jsou životnější situace (velmi mě pobavil výkon suplenta nebo vánoční dárek pro pana profesora) a lepší skladba třídy, kde mají postavy i příběh mimo třídu, který do výuky proniká. Ve druhé části jsou situace někdy trochu křečovitě (třeba vstupy pánů Pfeffera a Teitelmana) a atmosféra ve třídě je až moc bojovná a hádky s jasným rozložením sil se příliš opakují (na frázi "Ustupte o píďu." jsem byla po chvíli celkem alergická). Ani ti noví studenti se moc nepovedli. Ale jazyková "logika" pana Kaplana to vždy zachránila.

41 03.10.2020

Pro mě výborný příběh člověka, kterého zcela semlely dějiny a vzaly mu veškerou minulost, budoucnost a perspektivu. Je to trochu nepohodlné čtení, protože bychom byli rádi, aby se dobrým lidem děly dobré věci a zlí byli potrestáni, což tady tak úplně nefunguje. Pro čtenáře i v reálném životě je to někdy těžké přijmout, ale je dobré, že nás některé knihy nutí ke konfrontaci i s touhle drsnou realitou. Oceňuji také historickou stránku knihy.

40 10.09.2018

Knihu lze číst stále dokola a nikdy nezklame. Postavy spolu výborně ladí a dohromady vytvářejí úžasnou grotesku, kdy si člověk připadá trochu jako hlavní hrdina - nestačí zírat, ale vlastně je rád, že mu šeď každodenního stereotypu přišel narušit nějaký Saturnin s gejzíry nápadů, který i nejobyčejnější situaci změní v dobrodružství. A byť již kniha není nejmladší, situace v ní tolik nestárnou - není to tak dlouho, co jsem řešila problém, kdy mamku odvezla sanitka do nemocnice s akutní bolestí zad, kdy se nemohla ani pohnout. Tam dostala nějakou injekci, ale zpět se měla nějak dopravit sama, protože "sanitky vozí pacienty pouze do nemocnice" - a to bylo půl třetí ráno a kvůli bolavým zádům se mamka nemohla ještě stále posadit...

40 12.04.2017

Literární delikatesa, ve které jsem se vrátila do starověkého světa, a to nejen v popisech situací. Je to i návrat k myšlenkovému světu té doby a vlastně i k životnímu tempu, protože tahle kniha se opravdu nedá rychle přečíst - přispívá k tomu i malé písmo, které pokrývá celou plochu stránky... Navíc je kniha vyšperkovaná skvostným jazykem. Do knihy jsem byla vržena skoro jako Turms, který se jednoho dne probudil po zásahu bleskem a nic si nepamatoval - mně také chvíli trvalo se zorientovat a na moři jsem byla trochu na vodě, až na souši jsem našla pevnější půdu pod nohama, ale možná proto jsem si putování s Larsem Turmsem víc užívala, protože i pro mě byly mnohé aspekty starověkého světa nové a neznámé... S Waltarim jsem rozhodně ještě neskončila.

39 04.05.2022

Abych pravdu řekla, zápletka se psem mi přijde do příběhu vložená trochu na sílu, ale jinak mě tenhle komplikovaně jednoduchý příběh celkem dostal. Bylo úžasné sledovat Christopherovo vidění světa a jeho potýkání se s nástrahami a problémy, které člověk bez autismu ani nezaregistruje. Na druhou stranu kniha nic neidealizuje, autismus je v podstatě egocentrický a mít dítě, které rodičovskou péči a lásku neodměňuje přiměřenou citovou odezvou, není nic jednoduchého. Upřímně řečeno nevím, jestli bych takového Christophera nepřizabila, kdybych ho měla doma. Proto se hluboce skláním před všemi, kdo se o děti s autismem postarat dokážou, a zároveň fandím všem Christopherům, aby vždy našli pro svůj život ty správné mapy a průvodce.

37 24.09.2021

Je to jakási freska života v Německu ve dvacátých let, kdy se lidé vzpamatovávají z válečných hrůz, zároveň bojují o přežití v kolotoči inflace a kolem pozvolna začíná rašit nacionalismus. Fakta jsou známá, ale teprve díky příběhům si je dokážu promítnout do života běžných lidí, pro které byla tato doba především bojem o přežití. Jakápak láska, pokud je především nutné zajistit si dostatek jídla, jaképak hodnoty, když se ceny mění dvakrát denně, jaképak ideály, když se vlastně každý snaží na každém co nejvíc vydělat. Bylo to celkem silné čtení a jsem ráda, že osobní zkušenost s touto dobou nemám.

37 09.12.2019

Výborně podaný příběh o tom, jak se poslušný syn změní v jednoho z největších vrahů historie. Přitom vlastně není agresivní a nenávistný, kdyby se potkal s jinými dějinnými okolnostmi, byl by z něj pravděpodobně jen neškodný podivín, kterých je celkem dost. Nejde o žádnou omluvu, jen možná kniha umožňuje pochopit, proč je něco takového možné. Je psaná trochu strohým stylem, který s obsahem přesně koresponduje. Hodně staví na přímé řeči, která je nosná a děj posouvá vpřed. Své místo mezi nejlepšími díly 20. století si rozhodně zasluhuje.

35 22.10.2023

Líbila se mi atmosféra odlehlé vesnice, kde přežívají dávné rodinné křivdy a zároveň každý každému vidí do talíře, a také téma přesídlení rumunských Slováků. Na druhou stranu samotný příběh byl trochu podivně poslepovaný dohromady a příliš klouže po povrchu. Přitom témata jako lži zasahující do minulosti, nevyříkané záležitosti, hledání vlastních kořenů případně i psychologie kompulzivního shopaholika by si zasloužila hlubší propracování. Tady mi ale zpracování mnohdy připomínalo dámský časopis, kde témata nakousneme a rychle je stočíme ke smířlivému happy endu, takže vše končí barvotiskovou idylou.

34 10.11.2021

Nemám většinou ráda příliš tlustě knihy, zvláště pak knihy na pokračování, které ještě ani nejsou dokončené... Ale nakonec jsem se nechala nalákat a teď jsem ve světě ledu a ohně až po uši... A to jsem teprve na začátku, protože plno osudů se otevřelo a zamotalo a já jsem napjatá, co z toho bude. Obdivuji, jak se autorovi povedlo proplést všechny různé intriky (i když v životě intriky moc nemusím), udivuje mě pestrá paleta postav, jsem zvědavá, co se s postavami bude dít dál... A jestli to nakonec autor nedokončí neskutečně mě naštve, takže ať se kouká snažit;-))
Snad jedinou drobnou výtku, kterou mám, je skutečnost, že mi v prvním díle chybí generace mladých dospělých mezi 20 a 30 lety. Postavy jsou buď již zkušení bardi, nebo dospívající děti/puberťáci... Ale je to jen drobnost, která mě trochu zarazila. Jinak mám pro autora jen slova obdivu.

34 25.10.2020

Velmi silná kniha, která se dívá na hrůzy Stalinova režimu pohledem patnáctileté Liny, jejíž rodina se ze dne na den ocitla z poklidného a útulného domova v transportu neznámo kam. Lina netuší proč a veškerý její život se brzy smrskne na boj o přežití. Tomu odpovídá i někdy až strohost příběhu, kdy není čas a síly na hlubokomyslné úvahy a citové výlevy. Líbí se mi, že se autorka opravdu dokáže dívat na situace Lininýma očima, takže rodiče jsou zobrazeni láskyplným pohledem dcery, naopak mnohé postavy jsou nazírány zjednodušeně a často se ukáže, že jejich pohnutky a jednání mělo hlubší podtext, než si Lina dokáže představit - velmi zajímavě jsou takto vylíčeni plešatý muž a Nikolaj Kreckij. Kniha je skutečnou poklonou hrdinství lidí tváří v tvář nelidskému režimu.

33 13.10.2017

V rámci vyřazování knih ze školní knihovny jsem se dostala k některým kouskům, které mě hodně zasáhly během dospívání. Tehdy na mě snad ještě víc zapůsobila Cesta zpátky, tentokrát to byla první část. Popis války zde postrádá jakoukoliv gloriolu, ideály a velké myšlenky se dávno ztratily. Cílem je přežít a pokud je šance něco si trochu užít, beze zbytku ji využít. Všudypřítomná je jen vojenská soudržnost a kamarádství, i když řady kamarádů postupně řídnou. Cesta zpátky je pak o návratu přeživších a jejich obtížích začlenit se znovu do šedé všednodennosti a každodenních malicherností. Na rozdíl od strohých a úderných myšlenek ze Západní fronty jsou tu ale promluvy a úvahy hrdinů někdy příliš patetické a květnaté.

32 23.03.2022

Kniha s originálním poetickým jazykem, kterým autorka dokáže popisovat místa i pocity hrdiny takovým způsobem, že člověk téměř cítí vítr na tváři a všemožné vůně a dokáže se naladit na hrdinovu náladu. Velmi silná jsou drobná pozorování přírody a úvahy o nich. Na druhou stranu měl pro mě děj nějaké logické trhliny (třeba proč dojet na pobřeží trvalo tak dlouho a jiné, kde nechci prozrazovat příběh), které mě vždy trochu ruší... Ale jako celek mě kniha dost zasáhla, jen ji nedoporučuji číst, pokud jste v depresivní náladě...

32 25.09.2020

Kniha opět výborně zachycuje atmosféru doby vyčkávání před katastrofou, výraznou roli tu hraje i počasí, převážně mlhavě deštivé s občasnými slunnými dny. Zdánlivě se nic moc neděje, ale vše postupně směřuje ke katastrofě, té celosvětové, stejně jako Ravikově osobní. Nakonec to ale vypadá, že když ke katastrofě konečně dojde, přináší i úlevu, protože otevírá cestu dál, ať už to bude kamkoliv... Je to kniha o zdlouhavém čekání v jakémsi mrtvém bodě, kde i silné vášně a tragédie končí v jakési letargii, ze které se jednotlivci vynořují a zase v ní mizí, ostatně i postavy mají často falešnou identitu...

32 11.05.2020