lucygreen komentáře u knih
Moje první karty. Moc ráda s nimi pracuji a učím se, miluji ty obrázky- krásné barvy a vzkazy. Dokáží být dobrou podporou, doporučuji.
Není to kniha tohoto typu, u které by měl člověk tolik aha momentů, jako třeba u jiných. Některé grafy jsem se často ani nijak dlouze nesnažila pochopit. Asi poputuje dál a já si najdu nějakou jinou, se kterou budu rezonovat mnohem lehčeji.
Kniha fajn, četla se mi trochu déle (možná zastaralejší čeština?). Byly vtipné části a pár kapitol, u kterých jsem se smála opravdu hodně. No nevím, jestli bych si přečetla znovu a k maturitní četbě jsou asi i jiné vhodné knihy s méně rozsáhlým dějem, ale myslím, že se dá i o Saturninovi dobře mluvit.
Krásně graficky zpracovaná kniha, úžasné fotky a dobré recepty. Vlastně je to moje první kuchařka, kterou si procházím a zatím jsem vyzkoušela 3 sladké recepty. Plánuji zkoušet dál. Zatím nelepší byly koláčky s tvarohem a mákem. Doporučuji.
K této, u nás ne moc známé knize jsem se dostala "náhodou". Vůbec jsem nevěděla, co od ní mám čekat a myslím, že ve výsledku momentálně nebyla úplně pro mě. První část mě moc nebavila a autorův příběh mi přišel takový neuchopitelný- prakticky žil život jinak už od dětství, ale to bývá spíš výjimka. Hvězdy dávám proto, že bylo pár částí knihy, které mě opravdu chytly a vypisovala jsem si i poznámky. Nejvíce mě bavila kapitola tělo, i když u jídla se mnou pás věcí úplně nezarezonovalo. Zkrátka myslím, že jsem mohla sáhnout po zábavnější knize z tohoto odvětví, která by mi toho dala třeba více a nebyla pro mě jako učebnice. No, ale nějaký důvod tento výběr asi měl, i když to nemusím chápat :)..
Knihy se mi čtou trochu těžkopádněji (možná kvůli typu písma a kapitol?), styl mi přijde takový zastaralejší, než ostatní moderní knihy. Každopádně svět mám ráda hlavně z her a v knize se mi nejvíce líbila pasáž cestování s trpaslíky- Zigrin dokáže být vtipný. V politice se kvůli nespočtu jmen zemí a vládců vyznává dost těžko (trochu pomohly hry, avšak ty se odehrávají až po knižních příbězích). Nevím, jestli budu číst dál, "samo" mi to neubíhalo.
Dobré nahlédnutí někam jinam. Ještě nevím, jestli mi duchovno sedí takhle zasazené do příběhu, ale asi budu zkoušet dál.
Toto je prostě skvělé. S terapií mám zkušenosti a jsem obrovsky moc ráda, že existuje a pomáhá. Kniha byla v první polovině pro mě (která jsem byla trochu nedočkavá) trochu zdlouhavější, ale v druhé polovině jsem souzněla snad úplně se vším. Hluboké myšlenky a důležitá uvědomění. Moc příjemné a opravdu až po dočtení se pouštím do vlastního čištění. Jen je potřeba překonat nutkání řešit rovnou konkrétní problémy a začít vztahy :D. S komentářem od Lenuš také souzním, krásně to popsala.
Super, že jsem od knihy nic neočekávala. První část byla prakticky skoro o ničem, ale pak to bylo opravdu napínavé, nečekané, docela dost zvláštní a nedalo se od příběhu úplně odtrhnout, což je velmi dobré znamení a už dlouho se mi to u knihy nestalo. Velice zajímavý, zábavný a svižný příběh. Konec tedy není úplně jednoznačný, ale myslím, že to zas tak moc nevadilo, v průběhu příběhu se totiž každou chvíli něco dělo a čekané to tedy nebylo.
Nevím, jestli jen už neměním žánr četby, ale toto bylo opravdu dost velké šlápnutí vedle... Teď zpětně se divím, že jsem to vůbec zvládla přečíst a možná trochu lituji, protože konec byl stejně otevřený, ale to jsem předem tušila. Stránek až zbytečně moc. Celá kniha byla prakticky předvídatelná a nudná. Jeden překvapivý zvrat tam byl, ale spíše mi to přišlo mírou se trochu nehodící k ději. Poprvé se mi u knihy stalo (a to mě docela pobavilo :D), že jsem se při rozuzlení příčiny spavé nemoci Charlotte doslova plácla přes čelo a chvíli to rozdýchávala, protože to bylo tak špatné a předvídatelné... A to, že jistá mladá osoba se chová, tak jak se chová a nikdo není schopný si ji srovnat, jsem také nechápala. Postava Camellie docela ušla, ale ještě se rozhoduji, jestli mě více, než většina postav nezaujaly cukrové melouny :). Nevím, jak bych na to koukala ve 13, ale pro starší úplně nevím...
Jsem dost ráda, že jsem si knihu přečetla. Na to jak je krátká, tak mě dokázala zaujmout (hlavně v druhé polovině). Styl psaní mi ani moc nevadil (zase je to něco jiného) a asi se pustím i do knihy Obsluhoval jsem anglického krále. Obsaženy byly i vtipné části a konec mě zasáhl více, než jsem čekala, že by mohl.
Začátek mě spíše vyděsil, vůbec jsem tomu nerozuměla.. Skoro jsem knihu zavřela a nechala nedočtenou. Jsem ráda, že jsem to neudělala, protože mě nakonec mile překvapila. Nečekala jsem, že by mě něco od Shakespeara mohlo bavit a Hamlet se mi líbil. Děj byl zajímavý, zábavný, rychle běžel a byl o to lepší, že už jsem si už moc nepamatovala do čeho jdu. Hodně mě zaujali například hrobníci a frekventované obohacující hlášky Hamleta :D.
Velice originální. Na knihu jsem se těšila, originalitu jsem očekávala a také ji dostala. Díky délce jsem ji zvládla přečíst najednou a myslím si, že v příběhu bylo všeho tak akorát. Mně, jako asi spoustě dalším čtenářům, by se tedy také líbilo znát nějaký zajímavý důvod proměny Řehoře, ale Kafka už má zkrátka takový styl, moc toho o jeho postavách nevíme a děj je často nelogický. Myslím si, že to je ale právě jedna ze zajímavostí této knihy. SPOILER: Toho, že se Řehoř v průběhu knihy zmenšuje z velikosti postele na velikost vhodnou na jen vymetení koštětem jsem si při čtení vlastně ani nevšimla, ale asi to tak opravdu bylo, jen jsem prostě měla vžitou představu obrovského brouka.
Nevěděla jsem, jestli se do této knihy mám pouštět. Bylo to náročné a ještě musím dlouho trávit, ale musím uznat, že takhle reálná a živá mi asi ještě žádná kniha nepřišla. S podobnou tématikou jsem četla knihu V šedých tónech, ale toto bylo asi ještě brutálnější. Postavy jsem si skoro všechny oblíbila a užívala si jejich kamarádský vztah. Jelikož v současné době nejsem žádný rychločtenář, dala mi i tahle 180ti stránková kniha časově zabrat. Moc se mi ale líbilo, že každá část knihy popisovala jinou situaci a nic v ději se zbytečně neopakovalo. Doufám, že současné nepříjemné pocity ze čtení za čas převáží hodnota této knihy. Určitě toho teď vím víc o fungování vojáků ve válce.
Tato maturitní četba se mi zdála o trochu hůře stravitelná, než jiné. Asi to bylo kvůli hodně dlouhému popisu lovení ryby, kde byl zmíněn skoro každý pohyb starce, nebo absence kapitol (to má podle mě na stravitelnosti a rychlosti čtení taky nějaký podíl). Na druhou stranu, jsem ještě knihu s rybářskou tematikou nečetla a příběh (líčení lidského úsilí) byl zajímavý.
Sice povinná četba, ale na to z jaké je doby, byla prostě svěží. Na konci bylo i pár pasáží, které mě rozesmály a to mám u knih vždy velice ráda :). Dokonce mě pár zvratů i velice překvapilo, až si člověk říká, že to není možné, jak se vše semlelo.
Čekala jsem, že to bude dobré a opravdu bylo. Když se u knihy zasmějete i nahlas, tak je to super. Četla jsem z knihy, kde jsou všechny hry a tato měla 43 stran. Úvod do hry týkající se roztrženého dítěte a živých obrazů mě také bavil, i když se to netýkalo dalšího děje. Jsem ráda, že je tato hra v mé maturitní četbě.
Podle mě byl tento díl o dost lepší, než první. Bylo to pro mě tedy čtení na delší dobu, ale už se moc těším na 3. díl. Asi úplně nejvíce se mi líbila povídka Věčný oheň a pak epilog- opravdu je skvělé, když je kniha vtipná. Také se mi líbily povídky- Hranice možností a Meč osudu. Skvělá byla také pasáž z Trochu se obětovat s Marigoldem jakožto lovcem perel :D.
Kdybych si za celý život měla přečíst jen jednu knihu, určitě by to byla tahle. Opravdu mi moc pomohla a dokonce působila i terapeuticky v situacích kdy člověku není nejlépe. Je to pro mne vlastně taková bible. Také se mi tu po dlouhé době stalo, jak u knihy už dlouho ne, že jsem ji nechtěla dočíst, aby vydržela co nejdéle. Moc děkuji a těším se na další knihy- má to VELKÝ smysl a život má obrovskou sílu tak mu více věřme a méně s ním bojujme :).
Nic moc no, šlo to. 2/3 dost nudná- skoro odloženo. Jak se na konci něco začalo dít, tak mě to docela bavilo, ale opravdu to není nutnost číst. Na konci bych ocenila pár dobrých myšlenek.