Lucienka220 komentáře u knih

(SPOILER) "...Rodiny si takhle navzájem pomáhají - skrývají pár nepříjemných pravd, dovolí si pár sebeklamů. Malé laskavosti."
"A malé krutosti..."
Knížky Anne Taylor nemohou zaujmout všechny. Zdánlivě se v nich nic neděje a zároveň se v nich odehrává moc věcí. Takových obyčejných, běžných věcí, co se dějí ve všech průměrných rodinách, se kterými se asi většina z nás setkává. Nečekejte v příběhu žádné dramatické zvraty (z celé knihy se jeví jako nejdramatičtější výlet do New Yorku), děj plyne poklidně a příběh popisuje radosti i starosti úplně všedních lidí. Někdo může takovou knihu o běžné rodině považovat za nudnou, pro mne je to určitý zdroj útěchy, že i lidé jinde mají to svoje.
Tentokrát se v knize seznámíme s rodinou Garrettových, Robinem a Mercy a jejich třemi dětmi, Alicí, Lilly a Davidem, a potom i s jejich detmi. V několika epizodických kapitolách s nimi prožijeme více než šedesát let. Poznáme zručného Robina, Mercy, která prožije dva životy ( i když tím, co provedla Desmondovi ztratila mé sympatie), nejprve život matky a manželky a potom život umělkyně, impulsivní Lilly a jejího druhého manžela Morrise, moc příjemného člověka, schopnou a velitelskou Alicí i citlivého Davida a jeho ráznou manželku Gretu. S Alicinou dcerou Kendall a babičkou Mercy se vydáme na osudový výlet do New Yorku.
Situace se v rodině opakují, pozměňují a proměňují, proplétají a zase uvolňují jako při pletení francouzského copu.

1 12.09.2023

"Na dobrých a zlých lidech je složité, že jsou to většinou tytéž osoby."
Podruhé jsem se vypravila do Medvědína, malého švédského města, ve kterém se vše točí kolem hokeje.
Příběh se dále rozvíjí, tentokrát se točí nejen kolem hokeje, ale i kolem politiky a politika, který všemi manipuluje ve svůj prospěch.
Skoro každý z hrdinů udělá něco, co je dost škaredé a ovlivní osudy druhých. Přemýšlím o tom, jak zkratovité jednání či prkotiny dokáží vést k tragédii.
Celkově se mi druhý díl líbil o trochu méně než díl první. Možná to bylo tím, že jsem od knihy Medvědín nic neočekávala a byla pro mne velkým, příjemným překvapením. Jsem zvědavá, jak to s hrdiny dopadne, proto se těším na setkání s nimi v posledním díle trilogie Vítězové.

8 05.09.2023

(SPOILER) Uf, tohle nebylo veselé čtení. Ze dvou důvodů: jednak kvůli obsahu a jednak kvůli mediální smršti, která se kolem této knihy rozpoutala.
Díky kauze plagiátorství se bohužel propálil obsah knihy. Snažila jsem se knihu číst bez předsudků a bez toho, že vím, o čem kniha je. A opravdu, mělo to být pro čtenáře překvapení, náznaky jsou sice od první stránky, ale k odhalení dochází až v polovině knihy.
Myslím, že není moc čtenářů, které by příběh cácory, holčičky, kterou vlastně nikdo nemá rád a jejíž jméno v celé knize ani nezazní, nechytl za srdce. Stránku za stránkou se seznamujeme s jejím životem a lidmi kolem něj - se slabošskou matkou, alkoholičkou (která ovšem má své důvody), s protivnou, věčně nabroušenou babičkou a nerudným, nemluvným dědečkem. A důvodem, proč malou holčičku děsí les, proč nesmí o zneužívání mluvit, hlavním důvodem je, že to tak prostě v domě chodí a vždy tak chodilo.
Takže cácora všechno zlé ukládá do tajné třinácté komnaty své mysli a i v okamžiku, kdy se na její zneužívání přijde, je odhodlaná mlčet o skutečném pachateli a svým mlčením i poškodit nevinného.
Lež se kupí na lež, až nakonec cácora najde způsob, jak tento řetězec násilí a lží přetnout ...
Přemýšlím, kolik je asi takových případů, kdy je sexuálním zneužíváním pokřivený a zlomený nevinný človíček, kolik je takových případů, kdy o tom rodina moc dobře ví a chrání vyhrůžkami a mlčením pachatele.
Jedním z těchto lidí, kterým bylo takto ublíženo, byla i malířka Toy Box, která byla iniciátorkou kauzy s plagiátorstvím . Paní Mornštajnová napsala velmi silnou knihu, když se v ní oběť zneužívání přesně najde (i přes možnost, že se spisovatelka mohla její výpovědí v magazínu Alarm inspirovat).

21 27.08.2023

Příběh z malého města na severu Švédska, kde všichni žijí hokejem, všem záleží na tom, aby medvědínský juniorský tým vyhrál celostátní finále. Všichni si kromě prestiže od vítězství slibují i rozkvět upadajícího městečka.
Ze začátku jsem si říkala, že asi nejsem správnou cílovou skupinou čtenářů této knihy.
Mohla by to být kniha o hokeji, ale ač je hokej a hokejový tým důležitý, není to kniha o hokeji.
Sice jsou převážně hrdiny dospívající, ale není pro ně.
Je to kniha s velmi silným příběhem , kniha o fair play a o důležitých hodnotách v životě člověka.
Osud některých hrdinů je v knize naznačen, jsem zvědavá, jak se dále bude příběh a život Mayi, Davida, Petera, Any, Boba, Benjiho, Kevina, Amata a dalších hrdinů a hrdinek této trilogie vyvíjet.
Velmi se mi líbilo, jak jsou jednotliví hrdinové živě popsáni, žádný z nich není černobílý.
Jdu pokračovat s druhým dílem.

12 17.08.2023

(SPOILER) Příběh a rodinná kronika z Pardubicka, Horního Jelení, vypráví o přátelství a rodinných vazbách. Odehrává od prvních let První republiky do konce roku 1946.
Nejprve se seznámíme s dvěma přáteli, Tondou Markem, malířem a natěračem, člověkem, který mistrně ovládá barvy, dokonce vidí, jakou barvu mají jednotlivé lidské duše a Václavem Janebou, nádeníkem. Ten má sen odejít za příbuznými do Ameriky.
Ale osud plány zkříží a v další části knihy se seznamujeme s rodinou Václava Janeby, hrdinou je jeho ? syn Jenda.
Jenda se v době Protektorátu rozhodne odejít se svým nejlepším kamarádem za svou dívkou Alžbětou na Slovensko do Trenčína bojovat proti fašistům. Ale opět se osudy hrdinů vyvíjí zcela jinak než by si přáli.
Líbily se mi opakující motivy (pohřešovaní a nezvěstní), dívky váhající mezi muži, možnost spřízněnosti Jeníka a Oty (je možné, že byli bratry ?), dále drobné, někdy anekdotické, někdy smutné příběhy, které si hrdinové vypráví, další, živé vedlejší postavy (krámská Vlastina, dohazovačka Rumová pralinka, květákový magnát, strýc Čeněk, ale především nešťastná Jaruna. Její osud musí dojmout každého). A podstata pavích hodů mě pobavila. Má to být také narážka na to, že věci nejsou takové, jaké se zdají být?
Na knize se mi moc nelíbil závěr. Připadal mi takový zkratkovitý ... Možná jsem knihu úplně nepochopila. Je možné, že to je osud, který si pro Jendu autor vysnil? Je to to, co se opravdu stalo?
Naopak se mi velice líbil květnatý a bohatý jazyk, kterým je kniha napsaná.
A také grafická úprava nakladatelství Vyšehrad a krásné ilustrace Sabiny Chalupové.

6 31.07.2023

To bylo moc pěkné překvapení, knížka, kde na pouhých 250 stránkách se rozehrává velmi napínavý příběh. Vše se odehrává asi v rozpětí dvou týdnů.
Bývalý voják, Angličan Derek, přijíždí do menšího města v Západním Ghátu Aramši jako správce vzdělávacího centra. Po hrůzných zážitcích z bojů už nikdy nechce vzít do ruky zbraň. Jenže centrum je vybudované v místech nové moderní čtvrti, kde byla džungle a místní král džungle tygr Achil si to nenechá líbit. Už dříve byl příležitostným lidožroutem, ale nyní se lidé stávají pravidelnou položkou tygrova jídelníčku. A vypadá to, že si do nové čtvrti přichází vyřizovat účty z minulých životů právě s Derekem.
Do tohoto rámce je přidaný i trpký osud indických žen, přetrvávající pravidla kastovního systému a zapovězený a zapomenutý chrám nějaké podivné sekty v džungli, který je jako vystřižený z příběhů o Indiana Jonesovi.
Knížka se dá číst jako napínavý a dobrodružný příběh, také jako ekologické varování, protože člověk není pánem přírody, možným výkladem by mohlo být, že tygr ztělesňuje vše temné, odvrácené, skryté, noční.
Při četbě se mi vybavovala báseň Williama Blakea Tygr a také se mi připomněly příběhy z Knihy džunglí.
Jako bonus knížky je krásná grafická úprava a ilustrace Sabiny Chalupové, která je, jak jsem se dočetla, vytvářela pomocí černých izolačních pásek.

2 20.07.2023

Příběhy lidí kolem malého hotýlku na kraji města. Tento hotýlek provozuje Leopold Mánes s manželkou Majkou a jedná se o hodinový hotel. Osou celého vyprávění je život vnuka, Václava Mánesa, který měl tu smůlu, že se narodil ten samý den, kdy byly vypáleny Lidice, navíc v den, kdy byl v období heydrichiády zastřelený jeho otec, který se vydal v době zákazu vycházení hledat lékaře.
Příběh o nepříliš veselé době okupace a následujících letech neméně neveselého komunismu a o drobných zaškobrtnutích a nedorozuměních, které mají dalekosáhlé, fatální a nepředvídané následky pro všechny zúčastněné. Zaujalo mne, jak se v knize popsané vztahy v každé generaci opakují, pokaždé ale s jiným závěrem.
Tentokrát mi přišlo, že je kniha napsaná s pěknou dávkou černého humoru. Byla to čtvrtá kniha autorky, celkově se mi líbila že zatím přečtených knih nejméně. ( Četla jsem Hanu, Tiché roky a Slepou mapu).

11 15.07.2023

Je to už několikátá kniha (Mazl tov, Minjan, Exodus, Unorthodox, Rabínova dcera), kterou jsem četla o tajemném světě ortodoxního judaismu. Je to zatím první kniha, kterou vypráví muž, insider, je tedy zajímavé se na tento svět podívat očima muže.
Opět se popisuje uzavřený svět s přísnými pravidly, kde muži se modlí, studují Tóru a spisy ctihodných rabínů. Svět, kde se budoucí manželé setkají na půl hodinu půl roku před svatbou. Svět, kde musíš slepě poslouchat rebeho, dodržovat rituální opatření a plodit děti.
Čím déle jsem četla, tím větší jsem měla vztek: vztek na rebbeho, který ovládá celou obec a všechny lidi, včetně tak intimních věcí, jako je menstruace a výtoky manželky (poskvrněné prádlo nosí do synagogy manžel, protože žena v podstatě kromě nákupů a návštěv rodiny nevychází z domu) a prádlo a jeho výpotky jsou zkoumány na veřejnosti. Vztek na to, že rebbe schvaluje násilné činy, pokud se mu chování členů společnosti nelíbí, i v tak malicherné věci, jako je provedení obřízky syna v jiné synagoze.
Vztek na rodiče Šulema, kteří zřejmě prožili divoké mládí a útěchu a ukotvení nalezli v chasidství a jeho omezeném světě vychovávali své děti.
Vztek na Gitty, tu pokornou pýřící se ženušku, která se podřizuje zákonům společenství a v podstatě potom závidí Shulemovi, že dokázal odejít a přežít, na to, že zakazuje i matce Shulema, která je stále chasidkou, se stýkat s vnoučaty jako trest, že vychovala špatně syna (kde je pravidlo ctít rodiče teď...)
Vztek na celou tu svatouškovskou a pokryteckou společnost.
Ze začátku mi Shulem nebyl moc sympatický, ale postupem času si mne jeho upřímné hledání smyslu života získalo. A nakonec mi ho bylo líto, jak byl chasidskou společností připravený o děti. Prostě ho dostali, emocionálně.
Pro Nofer 197: velmi se mi líbil popis komunity v knihách Mazl tov a Minjan. Soudržnost, vazba na rodinu, šabatové večeře a šabat jako den rozjímání o Bohu. Jenže rodina Schneiderových z knihy Mazl tov byla moderně -ortodoxní, dodržovala všechna pravidla a dokázala žít v moderním světě se všemi vymoženostmi a rozumně jich využívat.
Možná jsem se špatně vyjádřila, mně v této knize vadilo pokrytectví skvyrské komunity.

Z příběhu Schulema mám pocit, že jeho komunita byla dost fanatická. Stejný pocit vzteku jsem měla i při četbě knihy Vzdělaná, kdy dívka pocházela z komunity preparských mormonů.

2 07.07.2023

(SPOILER) Moje první setkání s Kazuem Ishigurou. Kniha, která připomíná skládačku - malou změnou dílků se mění i celkové vyznění.

Příběh se odehrává převážně v Nagasaki v roce 1951. Pěkně, ale v náznacích je popsána změna japonské společnosti, střet tradičního a moderního a následky svržení atomové bomby.

V Anglii žije Japonka Ecuko. Hned na prvních stránkách se dovíme, že je vdova, manžel byl Angličan a dcera z prvního, japonského, manželství Keiko spáchala sebevraždu. Za Ecuko přijíždí druhá dcera Niki. Ecuko najednou vzpomíná na dobu, kdy čekala v roce 1951 dceru Keiko a sblížila se se sousedkou Sačiko.
To je první možnost čtení knihy - vypráví o vztahu tradičně smýšlející Ecuko (její manžel ji snad považuje za služku, připadalo mi, že daleko lepší a přirozenější vztah má se svým tchánem) a Sačiko, záhadné ženy, možná vdovy, možná svobodné matky, která má asi desetiletou dceru Mariko. Sačiko doufá, že ji její přítel, nezodpovědný opilec Frank, odveze i s dcerou do Spojených států. Obě ženy mají společné, že se kvůli manželům museli vzdát toho, co studovaly a co je bavilo, Sačiko angličtiny a Ecuko hry na housle. Nevyřčené je, co se opravdu stalo, zda malá Mariko opravdu spáchala sebevraždu.

V druhém pohledu můžeme odhalit detektivku - Mariko se Sačiko prý viděly ženu, jak topí své novorozeně. Sačiko v závěru knihy chladnokrevně utopí koťátka , která miluje Mariko, možná tedy utopila i své miminko. Mohlo by to objasňovat i její chladný a nezúčastněný vztah k Mariko a zároveň proč má Mariko různé vidiny a bojí se provazu.

Mohlo by se jednat i duchařský příběh: Sačiko i Mariko přicházejí ze světa duchů, proto Mariko vídá zvláštní ženu a nechodí do školy, proto ráda chodí ven za tmy. Mohly by i být vražedkyně dětí, jejichž vraždy nebyly toho roku objasněné.

Další možnou interpretací je možnost, že Sačiko je vlastně Ecuko a sděluje pocity, které měla před odjezdem do Anglie. V knize je dvakrát zmíněný výlet lanovkou, poprvé tam jede Ecuko se Sačiko a Mariko, v závěru je zmíněný jako výlet Ecuko s dcerou Keiko.

Myslím, že každý si v příběhu najde, jak si ho vysvětlit.

3 22.06.2023

Příběh se mi velice líbil, připadá mi, že jednotlivé postavy jsou velmi pěkně psychologicky vypodobněné. Je vyprávěný postupně střídavě dcerou Bohdankou a otcem Svatoplukem. Zatímco vyprávění Bohdany by mohlo být jejím zápisem v deníku, protože je v ich formě, vyprávění o otci je v er formě.
Zajímavé je, jak poslední slova jedné kapitoly jsou i prvními slovy kapitoly nové. A tak postupně rozkrýváme příběh Svatoplukova života, jeho chudého dětství na Žižkově za krize a Protektorátu, jeho nadšení pro budování socialismu, dosti smutné osudy sourozenců, jeho velkou lásku k hudebnici Evě, která se stane jeho manželkou. Jeho docela ošklivý, zvláštní vztah s matkou, dcerou Bohdanou a druhou manželkou Bělou. To, jak se z něj stal vlivem okolností i povahy protivný, ironický morous.
Vyprávění Bohdany začíná v okamžiku, kdy ji ve třinácti letech pojmenuje umírající babička Blankou. Bohdana začne s pátráním, kdo byla ta Blanka, o které se doma nesmí mluvit...
Bohdany mi bylo líto, toho, jak se k ní otec Svatopluk choval, jak ji přehlížel. Ještě, že Bohdana měla spřízněnou, milující duši - laskavou a chápající macechu Bělu. Musím přemýšlet nad myšlenkou, že strom, který nemá kořeny nemůže nést plody.
Celkově mi připadá, že autorka se při psaní inspirovala mou oblíbenou pohádkou Sedmero krkavců. Stejně jako v té pohádce vyřčená zlá slova mění osudy lidí. Také hlavní hrdinka Bohdanka pátrá po své rodině a aby ji dokázala zachránit, nesmí promluvit. A také se jí to, stejně jako hrdince Tichých roků podaří. Ale ať se autorka inspirovala kdekoliv, napsala velmi siný a dobrý příběh.

31 16.06.2023

Příjemná jednohubka. Děj novely Café Groll se odehrává v Českých Budějovicích ve dvou časových rovinách, v roce1920 a roce 1949. Zajímavé je, že obě časové roviny jsou krátce po změně zřízení na území dnešní České republiky: dva roky po vzniku Československa, První republiky s nadějí a noblesou, a rok a půl po komunistickém převratu, s inscenovanými procesy, znárodňováním majetku a dělením bytů. Všechny tyto jevy jsou v příběhu okrajově zmíněny, ale jsou i důležitými faktory vývoje děje.
V roce 1920 nastupuje na místo lékaře, který má v péči budějovické prostitutky, třicátník Rudolf Slíva. Do paměti se mu nejvíce zapíše právě šantán a nevěstinec Café Groll, už kvůli prostitutce Anně Václavíkové, která je prý neuvěřitelně krásná, ale vyšetření u lékaře se vyhýbá. Rudolf se snaží tuto mýtickou kněžku lásky vyšetřit a dát jí razítko do knížky, je jejím zastižením přímo posedlý, čímž uvádí do pohybu neuvěřitelně uvěřitelný řetěz příčin a následků.
Na knize mě velmi zaujalo, jak na pár stránkách rozehráno pěkně vypointované drama a bohatá, krásná čeština. A mimochodem krásné ilustrace a grafická úprava (četla jsem vydání z Vyšehradu).

10 12.06.2023

Všichni jsme už asi slyšeli o montessori školách, výuce či pedagogice. V této knize se dozvíme, co bylo inspirací pro tvůrkyni této metody, která byla původní profesí lékařkou a první ženou, která v Itálii vystudovala medicínu.
Pro mne bylo zvláštní, jak ženy musely o svá práva na studium i kariéru tvrdě bojovat. A rozhodnutí, zda se vzdá všeho, co pracně vydobyla kvůli mateřství a rodinnému životu, se zdá neobyčejně těžké.
Nemohu zapomenout, že teprve minulý týden byl i u nás vypuštěn ze zákoníku naštěstí nedodržovaný zákon z roku 1919 o celibátu učitelek, proti kterému bojovala už Františka Plamínková.
Nemohu ani nevzpomenout osudy dvou dalších výjimečných žen, o kterých jsem četla, a které byly vrstevnicemi Marie Montessori. Jednou z nich byla Marie Curie-Sklodowska, která jako první žena studovala fyziku a chemii na Sourbonně. Měla velké štěstí na svého životního partnera, díky kterému mohla skloubit výzkum i rodinný život.
Osud druhé ženy je mnohem podobnější osudu Marie Montessori. Mileva Maric byla první studentkou fyziky na curyšské univerzitě. I ona porodila nemanželské dítě, které bylo posláno do pěstounské rodiny, a které měla se svým spolužákem a později manželem Albertem Einsteinem. I když se traduje, že právě ona přišla na teorii relativity, a pokud ne, tak se jistě na ní podílela , ale vždy se tato teorie spojuje se jménem jejího manžela.
Což dokazuje, že obavy Marie Montessori, že bude manželem upozaděná se zdají na místě.

6 09.06.2023

Tato kniha se mi velmi líbila. Příběh malého domu s červenou střechou, který je nezničitelný a nesmrtelný. Tento příběh by se mohl s malými obměnami odehrávat ve stejné době v Německu či dnes někde v Rusku.
První, a větší část knihy, obsahuje vypravování Taki Nunomijové o její službě v mládí v Tokiu, zejména v rodině paní Tokiko Hirai, v 30. letech a během druhé světové války.
Kapitoly jejích záznamů se vždy odvíjejí od oslav Nového roku. Taki službu v domě paní Hiraie miluje, nechce za žádnou cenu dům, krásný domek v evropském stylu s červenou střechou, opustit. Události vně rodiny jsou v jejích zápiscích jen letmo zmiňovány, přesto ovlivňují chod rodiny. A pod povrchem středostavovské rodinné idylky je naznačeno, že ne vše je ideální. Mimomanželský vztah paní Tokiko je zřejmý, ale jak je to s homosexualitou jejího manžela či se sklony k šikanování jejího syna Kjóičiho? A jak je to se vztahem paní s její kamarádkou Mucuko?
Všechny tyto podtóny v příběhu zaznívají, ale nejsou naplno vyřčeny, čtenář si dělá obrázek sám.
Do těchto, více méně idylických záznamů vznáší své dotazy ohledně událostí mimo rodinu prasynovec Takeši, čtenář těchto záznamů.
Druhá část příběhu je vyprávěná právě Takešim po smrti tetičky. Vydává se po osudech hrdinů tetiččina vypravování.
Zaujala mne zmínka o knize Malý dům od Virginie Lee Burtonové. Její obrázky k této knize jsem si vyhledala na internetu. Je to zajímavé dokreslení celého japonského příběhu.

8 03.06.2023

Milé příběhy s poselstvím, četly se se velmi příjemně a vedly mne k zamyšlení nad smyslem života, vztahy s lidmi. Člověk by si měl připomínat častěji, co je v životě důležité.

2 30.05.2023

(SPOILER) Seznamte se s Neonilou, pragmatickou a oportunistickou mistryní přežití. Neonilu totiž život naučil ctít pouze dvě pravidla: přizpůsobit se, přežít a mít hezký život.
Běda komukoliv, kdo se jí postavil do cesty: smetla ho bez milosti, ať už se jednalo o rodinu, která se jí ujala a i přes nebezpečí ji ukrývala, či adoptivní dcerku. Jako Sněguročka (které je podobná i fyzicky) z ruského folklóru, sněhová královna, ničí a zmrazí všechny, kteří jsou jí nepohodlní.
Na druhou stranu, člověk nesmí Neonilu přísně soudit: za jejími činy se ukrývá strach a ona se této strategii učila od mládí: z příběhu vyplývá, že byla zřejmě dcera statkáře a narodila se v Sovětském svazu ve 20. letech. Podařilo se jí vystudovat zdravotní školu a uplatnit se jako porodní asistentka na venkově blízko Smolenska. Jenže i do Sovětského svazu přichází válka a ona je rozhodnuta přežít... za každou cenu.
Když jí vojáček ze Slezska, který musel narukovat k wehrmachtu a s kterým se seznámila jako zdravotnice německého lazaretu, napíše svou adresu, je o jeho osudu rozhodnuto.
Sledujeme pouť Neonily z Ruska přes Německo do Slezska a osudy jejích blízkých.
Bylo mi až líto jejího manžela Emila a adoptivní dcery. Manipulovala s nimi, aby se chovali podle jejích pravidel. A svou výchovu založenou na podezíravosti, nedůvěře, neustálém strachu z prozrazení a nutnosti se přizpůsobit přenese i na vnučku Karin. Přijde mi také strašné, že si všechna tajemství, i ta v podstatě nevinná, vezme s sebou do hrobu.
Kniha zajímavě otvírá téma českých vojáků v uniformách wehrmachtu za 2. světové války.
Zaujalo mne i jméno Neonila, původně jsem si myslela, že je podobného významu jako Ninel (toho Lenina jsem tam našla), ale není tomu tak, je to jméno řeckého původu.
Celou dobu jsem si říkala, že s podobně motivovanou postavou jsem se už v knize setkala, byl to Marcello, hrdina knihy Konformista od Alberta Moravii.
Musím ještě napsat, že jsem velice překvapená, ze Severní Moravy, Slezska, Valašska či Těšínska, prostě z kousku naší republiky na obou dvou stranách Beskyd, pochází velice zajímavé autorky: Alena Mornštajnová a Karin Lednická, ke kterým nyní přidávám i Scarlett Wilkovou (navíc dámy jsou stejná generace, prostě se tam dobře urodilo).

12 29.05.2023

(SPOILER) Tak Nesbo s Harrym Holem opět nezklamal.
Spletitý a napínavý děj skoro do poslední stránky. Harry Hole má pouze pár dní na vyřešení záhadných vražd, při kterých obětem, mladým ženám, vrah odebírá oči a mozky. Harryho si najímá bohatý podnikatel Markus Roed, muž, který skrývá své choutky a je z vražd podezřelý. A Harry musí peníze získat, aby zachránil Lucille, stárnoucí americkou herečku, která se zapletla s mexickou mafií. Velké finále příběhu se odehrává právě za úplného zatmění měsíce, tzv. krvavého měsíce. Ale možná je titul odvozen od zatmění myslí vraha.
Jednu hvězdičku odebírám, přišlo mi, že tentokrát je příběh hůře srozumitelný čtenářům, pokud si nepřečetli předchozí knihu Nůž.
A je vějičkou na další pokračování je osloský masakr motorovou pilou za účasti kněze? Uvidíme...
Ověřovala jsem si některé reálie. O zeleném kokainu jsem nic nenašla (ze začátku jsem jako dobře vymytý eko mozek myslela, že se jedná o bio kokain :-)), ale růžoví slimáci v Austrálii opravdu existují. A informace o toxoplazmoze jsou taky reálné. S tím jsem měla malý problém: v okamžiku, kdy mi začalo být jasné, že se jedná o tohoto prvoka, dostal pro mne zvrhlý Prim podobu pana doktora Flegra, který kdysi právě problematiku toxoplazmozy zpopularizoval v novinách a televizi i ji sám prodělal.

12 19.05.2023

(SPOILER) "....lidé, ale ani jim se nevyhýbají rány, které tak rádi připisují osudu, i když za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás."
Na osudech babičky, dcery a vnučky a jejich blízkých nám Alena Mornštajnová čtivým způsobem rozprostírá historii srdce Evropy během celého dvacátého století.
A tak s krásnou a něžnou Annou, babičkou, prožijeme první světovou válku a vznik Československa. Neústupná a praktická Alžběta, dcera, nás provede nelehkými lety před a během druhé světové války v Sudetech a Protektorátu. A introvertní, nesebevědomá Anežka, vnučka, lety budování socializmu a normalizace.
Je to kniha i o vině a trestu, skoro každá z postav provede něco ošklivého, zlého, s čím se musí vyrovnat. Zvláštní je, že mi nevadilo to, co udělali Hans, Antonín, Ludva ani Friedrich, zato s činem Anežky jsem měla problém. Asi jsem jinak nastavená, to, co udělala mi připadá těžko uvěřitelné (i když celé to období, jak si ho pamatuji, bylo těžko uvěřitelné a zoufalí lidé dělají příšerné věci). Přemýšlím, že si možná tím svým činem zachránila krk, protože to vypadá, že se o všem vědělo a ona jen spustila zátah... Nevím, po té události jsem si k ní přeci jenom hůř hledala cestu, proto dávám dolů hvězdičku.

22 17.05.2023

Vzala jsem si knížku do nemocnice, a byla tou pravou: laskavé čtení se špetkou vtipu, ale člověk si při četbě nepotrhá smíchy stehy.
Zajímavé je, předchozí knížky (a v sérii jich vyšlo víc než tyto čtyři v češtině), jsem četla v angličtině. A protože v angličtině čtu pomalu, tak se to nějak víc hodí k vyprávění z Boswany, nejšťastnější africké země.
Tentokrát paní Makutsi má podnikatelský záměr, zakládá písařskou školu pro muže.
A paní Ramotswe musí řešit problém s nenadálou konkurencí, problémy s osvojenými dětmi i zapeklitý starý případ plný výčitek svědomí.
Kdo si chce ulevit v dnešní uspěchané době od shonu a napětí, rozhodně neprohloupí.
Ale oproti předchozím dílům mi to přišlo takové neslané nemastné.

1 13.05.2023

Viděla jsem film, který se mi velmi líbil.
Kniha je ale jiná - na jedné straně kněz,který při cestě podstupuje zkoušky víry (až zbyde jediné, co je ve víře důležité: Miluješ nás?), na druhé straně divoši, kteří tak úplně neodpovídají naší představě "ušlechtilého Indiána" už svojí dosti jadrnou mluvou i špinavým zevnějškem, kteří ale vyznávají hodnoty, které jsou pro přežití v nehostinné a drsné divočině základní - dělit se s ostatními i sdílet vše ve skupině, a které jsou důležité i v naší civilizované společnosti.

1 10.05.2023

"Pusťte si někoho k sobě, a on vám ublíží", říká jedna z postav knihy.
Dvanáctiletý Oskar, citlivý, osamělý kluk, který je krutě šikanovaný spolužáky, si k sobě pustí Eli, upíra. A s Eli přijde do jeho života i přátelství, něha, sebevědomí a sebeúcta.
Možná, že větší monstra než upíři jsou zlí lidé.
Příběh jsem nejprve viděla jako divadelní hru ve Švandově divadle, zaujal mne, proto jsem si přečetla i knihu.
Upírský příběh je napsáno na přebalu. Nečekejme romantiku pro dívky jako ve Stmívání, zde se jedná spíš o punkovou romanci.
Děj se odehrává na periférii, na sídlišti Blackeberg, vyloučené lokalitě, obývané různými lidmi na okraji společnosti, kde není divu, že jeden 220 let starý upírek v podobě dvanáctiletého dítěte nevzbudí pozornost.
Celkově je kniha napsaná velmi napínavě, děj má spád bez hluchých míst. Líbily se mi dialogy jednotlivých postav.
Pro mne bylo velmi zajímavé srovnání - jsem stejný ročník jako Oskar (a také autor, který vyrůstal rovněž v Blackebergu) a také jsem prožila dětství na sídlišti na periférii velkého města. Mohu porovnat, co bylo podobné, co stejné a co zcela odlišné.

4 04.05.2023