Vybledlá krajina s kopci

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Už v prvotině Vybledlá krajina s kopci držitel Nobelovy ceny za rok 2017 Kazuo Ishiguro noblesně, nevtíravě, a přece nesmlouvavě vykresluje zdánlivě prospěšnou, ba důstojnou uměřenost japonské a britské povahy a zjišťuje, že je jejím nositelům spíše na škodu, protože ve skutečnosti odtažitého člověka i jeho okolí drtí. Krátká návštěva jediné přeživší dcery přinutí stárnoucí Ecuko přenést se ve vzpomínkách zpět do horkého léta v rodném Nagasaki. Na sklonku druhé světové války se tu duše jejích spoluobčanů změnily k nepoznání. Po ulicích se ploužily mátohy někdejších známých a jen málokdo v sobě našel sílu posunout se dál. Ecuko si vybavuje zejména měsíce před porodem prvního dítěte, kdy byla nucena přitakávat jediným žijícím příbuzným: panovačnému prvnímu choti a jeho stejně manipulátorskému otci. Poddajnou ženušku tehdy snad mohla posílit známost s nevyzpytatelnou sousedkou Sačiko a její neposlušnou dcerkou, které chtěly z města vypálených stínů za každou cenu pryč. Stupňující se neslyšný protest a všudypřítomné nagasacké trauma dovedly drama těhotné Ecuko ke kafkovskému vyvrcholení....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388131/big_vybledla-krajina-s-kopci-XT0-388131.jpg 4.2170
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

A Pale View of Hills, 1982


více info...
Nahrávám...

Komentáře (47)

Kniha Vybledlá krajina s kopci

Ivule9
12. ledna

(+ SPOILER) Velmi minimalistický příběh odehrávající se během návštěvy druhorozené dcery ve vzpomínkách staré Japonky Ecuko, žijící v Anglii. Hned na začátku se dozvídáme, že její prvorozená dcera spáchala sebevraždu.

Ecuko nás ve vzpomínkách zavádí do Japonska do města Nagasaki, když byla poprvé těhotná (na město byla několik let předtím svržena atomová bomba). Vzpomíná zejména na setkání se zvláštní sousedkou Sičiko a její malou dcerou, která se sama potuluje po okolí a kolem řeky. Sičiko má v plánu odjet do Ameriky, což jí slibuje její přítel, kterého dcera nesnáší. Další linka je Ecuko doma a její neustále pracovitý a nedůtklivý manžel a její tchán, který je u nich na návštěvě.

Tahle kniha pro mě byla hodně zvláštní a tajemná, protože pod povrchem spousty strojených dialogů doslova bublá nevyřčený depresivní příběh. Hodně mi pomohl komentář jednoho uživatele na Databázi knih. Jsou Ecuko a Sičiko jedna osoba? Dá se to pochopit více způsoby.

Dozvěděla jsem se, že tato kniha se docela liší od Ishigurovy pozdější tvorby. Beru to jako velké obohacení, jak je možné vystavět příběh, kde je téměř neznatelný děj a vše se odehrává tak nějak ve skrytu a mezi řádky. Zároveň mě baví sledovat, jak vypadala první kniha pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu.

Rade
05.12.2022

Můj třetí Ishiguro (Soumrak dne, Neopouštěj mě).
Pro mě nejdepresivnější. Ten tajný příběh, co běží skrytý pod řádky, je tu zase; k tomu ale pro mě přibyla až hororová atmosféra skrytá pod zdvořilou japonskou náturou. Nebo je to jen hra na zdvořilost, kterou ve skutečnosti autor kritizuje? Smích nahrazující rozpaky nebo nesouhlas, úklony nahrazující nedůvěru, zdvořilá slůvka nahrazující nechuť, nebo dokonce nenávist?
Příběh tady plyne jako ponorná řeka, jen tu a tam se vynoří na povrch, a pak se nám zase skryje. Hodně věcí naznačeno, hodně věcí zcela utajeno. Něco si domyslíme, něco nám zůstane navždy skryto. Navíc se děj neodehrává jen ve dvou časových rovinách, ale vzpomínky Ecuko neuspořádaně skáčí i v poválečném Japonsku, stejná scéna je popsána, pokaždé trochu jinak, na začátku i na konci.
Těmi zlověstnými, opakujícími se, na první pohled nedůležitými náznaky, které ale naberou později jiné, drásavé souvislosti, mi autor připomněl našeho Ladislava Fukse.
Čím víc jsem o knize přemýšlela, tím víc nabývaly na významu ty drásavé, napůl skryté události, tím víc mě kniha zpětně děsila. A přitom je to většinou takové zdánlivě milé, zdvořilé, přátelské; ty hrůzy se objevují jen tak mimochodem….
Asi jsem měkká, ale tahle kniha mi zabrnkala na nějakou skrytou strunu.
*
„Co to máte v ruce“, zeptala se.
„Nic. To se mi cestou zachytilo za nohu.“
„Ale co to je?“
„Nic, nějaký kus starého provazu. Co tady děláš?“
„Nevezmete si koťátko?“


meluzena
04.12.2022

Stárnoucí Japonka Ecuko, která již dlouho žije v Británii, si během návštěvy své dcery z druhého manželství, s kterou si příliš nerozumí, vybavuje pár dávných vzpomínek z Japonska, nyní již dosti vybledlých.
Moje čtvrtá kniha autora, a zase skvělá. „Japonsky“ křehký příběh, kde se vlastně nic moc neděje (až na ta koťata!), text je plný japonských zdvořilostních frází a uklánění se a divně stavěných vět, takže se může stát, že to je o ničem, ale chyba lávky. V jemných náznacích i mezi řádky se kniha dotýká spousty témat; přitom nedrásá, čtenář si sám dávkuje, kolik toho k sobě pustí. Autorova prvotina, kterou můžu doporučit.
---
„Nezáleží přece na tom, kolik komu je - důležité je, co prožil. Někomu může být sto, a třeba nezažil nic.“

Shaxx
26.09.2022

Od Ishigura jsem jako první četla Kláru a Slunce a ta se mi líbila. Tohle je jeho prvotina a u té jsem narazila. Nebudu předstírat, že jsem pochopila všechno, co autor chtěl říci, co ukryl mezi řádky... I když opět skvělý doslov paní Dvořákové toho dost osvětlil, příběh samotný se mi nelíbil a nepromlouval ke mně. Atmosféra je úzkostná, nepříjemná a napjatá. Věřím, že ta kniha kvality má, ale já je nedokážu docenit.

domovnicek
21.08.2022

Jak ještě žít, když jste zavlečeni do události jako je válečné nacionalistické běsnění s následky atomové bomby na vaší zahradě? Jaká může být reakce žen? To je možná, i když ne zcela vyslovený, nejzazší bod Vybledlé krajiny paměti, která se uchovává v každé přiživší ženě Nagasaki 1945. Tam uvnitř nich se jedná o extremální volbu o smyslu rození a života jako takovém: otázka zda život vůbec ještě dávat, nebo ho sama končit či brát.
Skutečně zajímavý způsob jak dokázat přenesení podobné osobní volby jednoho člověka na vyjádření principů a stavů, na kterých fungovala celá rozvrácená společnost. Kdy E. se stává až ideovou, ne-li skutečnou vražedkyní malé M., což lze chápat jako vyjádření reakce mocnosti ženství v dané šílené době, ovšem době, kde se také musí žít a žije.

Kopta
19.07.2022

Klasicky se vzdávám. Asi to pro mě nemá cenu.

Ignis
28.06.2022

Tak já vyrazím proti proudu místního nadšení. Ano, vypadá to dobře, čte se to pěkně a pak... úplně vidím autora, jak se při psaní konce šklebí a představuje si čtenáře, jak se asi tváří, když jim rozkopal bábovičky.

callahanh
26.05.2022

Od prvních stránek je jasné, že v knize bude něco víc a je v ní schováno mnoho skrytých významů. Kazuo Ishiguro má dar protknout své romány velice zvláštní až snovou atmosférou, která je posmutnělá a svým způsobem zachycuje jakousi promarněnou příležitost. Vybledlá krajina s kopci není jiná a od počátku přenáší čtenáře do země, která se vzpamatovává z válečných hrůz a dopadu atomové bomby, takže nálada jakési skepse a zároveň snahy o znovuzrození se táhne celým románem. Klíčová je postava nespolehlivé vypravěčky, která vypráví životní příběh, který se mohl, ale nemusel stát a osoby v něm mohly, ale nemusely existovat. Je jasné, že autorovi o příběh tak úplně nejde, protože v něm nechává otevřených spoustu věcí a spoléhá spíš na ty, které jsou nevyřečené a o to bolestivější. Nechává nahlédnout do specifické japonské mentality a z každé stránky je cítit zvláštní smutek a jako by rezignace celé jedné generace. Název naprosto evokuje celé dílo, protože vzpomínky hlavní hrdinky jsou hodně vybledlé a její celoživotní pasivita je až ubíjející, což je ale dáno společenskou hierarchizací, v níž se nemůže nijak vzepřít svému manželovi a tchánovi. Kniha je psána čtivě a vzhledem k menšímu rozsahu v ní není ani moc vaty, jen možná různých metafor a náznaků je až příliš, proto čtení není úplně jednoduché. Ishiguro asi později napsal lepší díla, už v jeho debutu je ale znát určitá tajemnost a velmi specifická neuchopitelnost, která dochází až absurdních rozměrů a donutí čtenáře o mnoha věcech přemýšlet. Náznaků a nejasností je v něm až moc, proto asi po prvním přečtení nejde úplně hodnotit a zasloužil by si přečíst znovu a nejspíš asi úplně jiným způsobem. 70 %

1