los komentáře u knih

nedokázal jsem skousnout tu děsivou tendenčnost, zvláště prokřesťanskou; jestli feminismus, pak katolický; z literárního hlediska křečovité, nevěrohodné, ne, ne...; rozumím autorovu nápadu podat jednoduše mladému člověku souhrn základních filozofických témat, i kompozice originální a zajímavě podaná, ale realizace prostě hrůza

proč na mne všechny mužské postavy působily tak slizce a ženské tak naivně, až pitomě?

11 21.03.2019

závidím Rudišovi tři věci: dar psát (česky i německy), schopnost pozorovat svět a čas cestovat vlakem po Evropě, hned bych s Návodem v batohu vyrazil na nádraží a jel v Rudišových kolejích

lásku k cestování po železnici, myslím si, lidé sdílí podobně jako pravěkou potřebu sedět u ohně a dívat se do plamenů, ach jak mi chybí ta stará ukolébavka "t-dn t-dn ... t-dn t-dn", když ještě nestály koridory a za oknem vlaku utíkala česká krajina...

"Vídeň je hlavní město střední Evropy", souhlas

10 13.02.2024

biochemický výklad o dopaminových drahách v mozku je upozaděn (psycho)sociologickými výzkumy, opírá se o tradiční pokusy s potkany (dřív myšky hltaly vodu s glukózou, dnes už máme speciální granule s příchutí!) a modelové testovací situace s lidmi (jejich interpretace bývají dost spekulativní, ale budiž), americky ukecaný a výrazně popularizovaný styl stejně jako zaměření výhradně na angloamerickou populaci mě spíš odrazuje (např. dělit dopaminergní osoby podle politické příslušnosti mi přijde dost ujeté a tendenční), ale celkově je to nenáročné zajímavé čtení o závislostech a psychických onemocněních spjatých s dopaminem, proč ne...

10 08.02.2024

Crichton umí skvěle dávkovat napětí, i když čtenář ví, jak případ dopadne; navíc do vyprávění zapracoval spoustu reálií a zajímavých informací z období viktoriánské Anglie, které nenásilně doplňují a taky vysvětlují dějovou linku, takže mi konečně (film s Connerym a Sutherlandem jsem viděl tucetkrát) docvaklo, proč lupičům v roce 1855 stálo za tu námahu opatřovat si klíče od trezorů = protože Nobel a dynamit až 1867

10 02.11.2023

místo novely by textu slušela svižnější forma divadelní hry (repliky postav + scénické poznámky), i pointa a popis místa si úplně říká o inscenaci

Rudiš umí vystihnout rutinu, banalitu, všednost, a přitom zachytit atmosféru a pinožení bezejmenného člověka (všiml jsem si dobře, že v celé novele nepadne jediné konkrétní jméno?)

pobavily mne ty trefně vystižené fáze života muže: 1. sex - 2. manželský sex - 3. bílý sex (= večerní vyjídání ledničky)

10 20.10.2023

nalákal mne název a povedená obálka (trochu se stydím za svou lenost, že jsem sáhl po českém překladu a nedal to v originále) a byl jsem odměněn napínavým dějem a originálním příběhem, takhle si představuju kvalitní vědeckou fikci: zápletka je vystavena na kosmologické teorii mnohosvětů, paralelních vesmírů a autorka ji dovedně zapojila i do formy a kompozice (paralelní dějové linky a konce)

pevně doufám, že tímto románem Plauchová přispěje k rychlému boření předsudku, že ženy nedokáží napsat kvalitní hard sci-fi

už dlouho se mi nestalo, abych se tak věrně poznal v ústřední postavě, o to víc jsem si vyprávění užil, úplně mě mrazilo (stejně jako Pete vídám ve snech tajemné ryby a nesnáším sevření tlakem), doporučuju

10 19.10.2023

konečně seriózní odpovědi na ty nejpitomější otázky, co vás napadnou

pamatuju, jak jsem coby předškolní prcek často otravoval všechny dospělé okolo otázkou, proč nemůžu projít zdí jako Hopkirk - a protože tehdy nebyl internet ani populárně naučné knihy o částicové fyzice, dozvěděl jsem se to až o mnoho mnoho let později, vítám proto vážné i nevážné popularizace přírodních věd a díky Munroeovi teď už třeba taky vím, že:

* DNA člověka váží cca 150 g
* lidským tělem projde cca 1 bilion neutrin ze Slunce za vteřinu, ale jen jediné interaguje s atomem našeho těla, a to průměrně jednou za 10 let
* Richterova stupnice měří i stupně minusové: např. stupeň 5 minus odpovídá síle stisku klávesy na počítači
* někteří lidé při pohledu do jasného světla kýchají a věda zatím neobjasnila proč
* kdyby se dva lidé ocitli na opačných stranách neobydlené planety podobné Zemi a náhodně chodili po jejím povrchu 12 hodin denně, trvalo by jim cca 3000 let, než by se potkali
* ze všech zlomenin obratlů je nejčastěji (44 %) postižen první obratel bederní páteře (20. od hlavy)

10 04.07.2023

konečně odborné (a přesto čtivé) pojednání s jasným názorem, které nehraje na emoce, neplive na názorovou protistranu a kromě jasného, exaktního pojmenování problému navrhuje i možná řešení s jejich výhodami i nevýhodami (uhlíková daň + adaptace + inovace + geoinženýrství + prosperita), vše podložené jak materiálově, tak teoreticky (odborná literatura, vědecké články, zdroje a odkazy na studie, experimenty a prognózy atd. má v knize cca 45 stran)

díky Lomborgovi jsem se dozvěděl (nejen) o důsledcích Pařížské klimatické dohody (2015) a od té doby se mi ježí chlupy na zádech vždy, když někde v médiích slyším o snižování emisí a uhlíkové stopě = nedokážu si představit 2 biliony dolarů ročně, které nás tato smlouva stojí, i když úmluvu ještě nikdo nezačal plnit, ale je to otřesně drahý způsob, jak v ideálním případě zmírnit růst teploty o 0,03 % a získat "dobrý pocit", že se staráme o planetu (tady Lomborg pěkně ukazuje, že jednotlivci ke snížení emisí nikdy významně přispět nemohou, ale je to skvělé společenské téma, které plní média a vede k vytváření nejrůznějších biometrických aplikací)

mohl bych psát dál a dál, každá kapitola něčím zaujme a nutí k zamyšlení...

doporučuju každému, aby tuto knihu přečetl a udělal si vlastní názor

10 16.07.2022

čekal jsem hloupoučkou slátaninu, kterou prolistuju a odložím, ale překvapení se tentokrát konalo a za mě dobrý: střet dvou velmi odlišných světů není líčen ani rozbrojem, ani paralelně, ani harmonickým splýváním, svět prostě takový "je", odráží všechny společenské fazety uzavřené komunity (s její tradicí a s jejím generačně naivním způsobem myšlení), do níž chtě nechtě proniká globalizace a konzum; dospívající mládeži se nutně jeví zcela samozřejmě, myslím, že to platí zcela univerzálně - Sabuchová v Šeptuchách výstižně představuje variantu symbiózy pravoslavného folkloru s východoevropskými devadesátými lety

10 17.06.2022

Běloun je prostě legenda, namouduši napsíuši spočítal jsem ho celého

zajímalo by mě, jestli jsou i v novém vydání slovní úlohy s pětiletkou (statistika), dojivostí krav (procenta) a rozorávání lánů (rozloha)

10 13.06.2022

dvacet let jsem se odhodlával k této "ženské" rodové sáze z Mongolska a i s téměř generačním odstupem od vydání musím Hůlové vyseknout poklonu, jako prvotina obdivuhodné, mistrovská práce s reáliemi a jazykem - málokdo dokáže tak přirozeně, nenásilně a účinně zapracovat do textu takové množství lokálních výrazů, aniž by je vysvětloval a zároveň nenarušil plynulost vyprávění; působivé je i podání děje (historie rodiny) z hlediska více postav

10 26.05.2022

inteligentní humor, který si vychutná až do dna jen čtenář poučený fyzikou, astrofyzikou a kvantovou mechanikou (s respektem k stavu poznání na přelomu 60. a 70. let 20. stol.), ale je tu ukryto i spoustu narážek politických a (socio)kulturních

Lem s originálními obrazy a fantastickými nápady opravdu nešetří (což má i své nevýhody), všechny povídky jsou tak nadupané alegoriemi a metaforami, že bohužel mnohdy zaniknout v tom množství jedna pro druhou

královsky jsem se bavil a současně mě občas zamrazilo, jak aktuální i vizionářský Lem je, doporučuju

10 22.09.2021

kniha je určena náctiletému čtenáři (což ovšem nebrání dospělému, aby se s chutí začetl) a měla by se stát povinnou četbou na všech základních a středních školách, protože nejen skvěle nahradí, ba předčí učebnice biologie i občanské nauky, ale hlavně neustále pobízí k vytvoření vlastního názoru; styl argumentace i dikce je nezaměnitelně Dawkinsův (i když jemnější), ale tím spíš obstojí před dogmaty víry; obsahem rekapituluje dosavadní poznání na poli evoluce přírodním výběrem, a to velmi jasně, názorně, nezabíhá do složitostí, důraz klade na komunikaci s mladým čtenářem (apelem, otázkou), a přitom se nad něj nepovyšuje, nementoruje, ale ani "kamarádsky" nepodbízí, ani se neztrapňuje hloupými fórky = být znovu v pubertě, tak přesně takovou knihu bych chtěl dostat od svého táty!

10 26.07.2021

přesně takhle si představuji Sto roků samoty v podání evropské spisovatelky a jsem nadšen nejen obsahem, ale i mnohovrstevným formálním zpracováním: příběh tří generací na poválečném polském venkově, líčený prostřednictvím čtyř velmi charakterově odlišných žen (matka a její tři dcery), román je rozdělen na menší úseky pojmenované podle ročních období, v nichž se střídají kratičké části nadepsané jmény jednotlivých hrdinek, vždy podle toho, na kterou z nich je právě zaměřeno vyprávění a z jejíž perspektivy se odehrává děj (vyprávění však vždy probíhá v omniscientní er-formě a myslím, že právě styl tohoto vypravěče činí Bezcitnost jedinečnou)

jen mne mrzí, že podobně jako ve většině "ženských generačních ság" se i v Bezcitnosti jeví veškerý přítomný i nepřítomný mužský element jako naprosto nemožný, zbytečný, neschopný a nemocný/nezdravý (resp. potřebný jen ke zplození další generace žen, a i to vykonává tak, že to způsobuje jen a jen další problémy a bolest)

10 09.07.2021

Elektřin komplex? kdybych měl zrovna ke čtení něco jiného, asi bych knihu nedočetl; takhle mám dojem, že jsem četl zbytečně 350 stran v podstatě o ničem (stačilo by proškrtat na krátkou povídku), závěr vskutku působí jako otevřený konec pro pokračování - které, bude-li napsáno, snad ani nemá smysl číst (pod žánrovým označením v podtitulu "thriller" si tedy představuju něco jiného, na vyprávění mě nic neděsilo ani nešokovalo)

10 03.11.2019

vzpomenu si ještě?

Jak to bylo, pohádko, / zabloudilo kuřátko...

10 30.10.2018

opět Páralova nápaditá kompozice
uchvátil mne závěr, v němž se umocní paralela osobního a globálního prostoru, intimních lidských vztahů s politickým obrazem světa
pro mne nejlepší Páral

10 10.07.2018

pozoruhodný výklad pohádek a mýtů
nabyl jsem přesvědčení, že ženská není člověk a ze všech zvířat vydrží nejvíc

10 08.06.2018

ne, na tento druh humoru musí mít čtenář speciální buňky, a ty postrádám, zvládl jsem pár stránek a knihu odložil

právem je Srdcovka oceňována jako dlouho promýšlený a prokreslovaný komiks, v němž Jislová analyzuje zdroj traumat vlastního dětství a dospívání, svou názorností, jednoduchostí a prostou sdílností tak umožňuje mladému čtenáři, aby se s jejím příběhem snadno identifikoval a dokázal obdobně pochopit a "poznat sám sebe"

možná by příběhu neškodilo více řádu, jednoty, tematické sevřenosti a kauzality, držet se dvou tří hlavních linií a myšlenkově je dovést do konce

myslím, že komiks se spíš hodí pro znázorňování akce a děje, nebo pro vymalovávání exotického či jinak neznámého prostředí než pro přemýšlení a prociťování - typologie špatných rodičů v závěru je sice názorná, ale výrazně vybočuje z celkové koncepce atd. = mnoho stran je věnováno individuálním duševním stavům a hnutím (detailně Štěpánky i Michala), ale závěr je až behavioristicky nalinkovaný (za všechno mohou rodiče a kultura/prostředí, v němž dítě vyrůstá)

mimochodem, fakt takhle probíhá život většiny dnešních young adult? nedokážu to posoudit, tak jsem se aspoň poučil...

9 30.03.2024