LordSnape komentáře u knih

Nejdřív jsem s tím nesouhlasil, ale čím dál jsem od události s uvězněním Negana, tak tím více za to děkuju. Naprosto nekompromisní hlášky a brutální styl mluvy z něj dělají šílenou postavu. A dalším hybatelem zřejmě bude Eugen. A vy víte proč? A do hajzlu s tím koncem! To jako really? Co bude dál? Autor je naprostý psychopat!!!

6 29.06.2019

25 dílů a pořád naprostý luxus. Tenhle díl je takový bridge a dal jsem si po něm malou pauzu v sérii. Jako čekal jsem, že to, co se zde odehrává k něčemu povede, ale to jsem ještě netušil k čemu... Když to píšu teď zpětně, jsem rád za to, že Kirkman nám takto krásně připravil půdu pro díly další. Název více než vystihující, protože s dalším číslem se vše změní...

6 29.06.2019

Na tuhle knihu jsem narazil díky jedné duši ze seznamu mých oblíbenců a hned jsem si ji chtěl přečíst. Fronta v knihovně byla dlouhá a nakonec se vyplatila spíš jen napůl. O buddhismu jsem toho přečetl kvanta - a to ze všech možných škol či jen čistě teoretické principy. Matthias Ennenbach nezapře, že je lékař a psychoterapeut. Zároveň je i buddhistou. A očividně dost nadšeným. Ale při čtení mi nebylo jasné, pro koho je kniha určena. Hlavním problém vidím v tom, že k provádění takové terapie musíte mít výcvik terapeuta a zároveň mít dosti hluboké znalosti dharmy. Což je u nás takové ošemetné. Ne každý po x letech bude chtít opět nasávat dalších x let něco dalšího. Navíc si myslím, a to i za předpokladu, jak to několikrát autor popírá, že by zmíněný terapeut měl být praktikujícím buddhistou, aby lépe porozuměl učení, které předává a dokázal odpovědět na případné otázky a záseky ve cvičení a ku pomoci.

Kniha je dosti obsáhlá i když autor nabádá, že ne vše musíme vyzkoušet a nutně praktikovat. A tím dosti, myslím opravdu velmi. Každopádně základními pilíři jsou bdělá pozornost (žití a uvědomování si přítomnosti), držení se střední cesty (vyhýbání se extrémům) a další nauky v rámci Čtyř ušlechtilých pravd jako je Ušlechtilá osmidílná stezka. Za velmi vydařenou považuji kapitolu o karmě, kdy nějakému činu musí předcházet záměr.

Autor víceméně používá techniky a základní principy theravády oproštěné od mnišství a připomíná, že my jako laici jsme vystaveni všem nástrahám a pokušením moderního života, takže to máme o to těžší. Každopádně toho je při vší úctě moc. Kniha dost věcí okecává a navíc mi přijde, že se Ennenbach snaží ohlodaný buddhismus našroubovat na každého terapeuta a jakéhokoliv klienta. Jenže takhle to nefunguje. A nikdy nebude. Každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného. Velmi často se nám, jakožto čtenáři dostane i hanění tradiční západní psychoterapie, ale to je dle mě špatně. Buddhistická psychoterapie není ani tak terapií, jako spíše úvodem a nuceným učením se buddhistického náhledu a přístupu k životu, což ne každý ocení a určitě to nevyřeší všechny problémy zakořeněné hluboko v nitru klienta. Není to samospásné učení i když se nám autor knihy snaží na víc jak 400 stránkách naznačit, že ano. Navíc se pro některé lidi ani samotnými učiteli nedoporučuje! Techniky v posledních kapitolách navíc jsou spíše laicky upraveny pro západního člověka a nebuddhistu. Rozuměj jako, že byly oproštěny o ten mystický a duchovní aspekt, kdy se následuje učitel (gurujóga), opakování manter, vizualizace forem Buddhů jako ve Vadžrajáně atd. Kniha tedy spíše hlavně slouží jako vynikající souhrn principů v rámci buddhistického učení, ale už tolik ne jako vzdělávací příručka pro budoucí terapeuty nebo učitele. To si každý musí sám prožít a zkusit na vlastní kůži, aby dharmu mohl v jakékoliv podobě předávat dál.

Osobně doporučuji spíše spojení jungovské psychologie a buddhismu od Roba Preece v knize Moudrost nedokonalosti. Dá vám mnohem více.

U nás se tomuto stylu psychoterapie a výuce věnují PhDr. Jan Benda nebo PhDr. Roman Hytych, Ph.D.

6 08.04.2019

Ajajaj. Začínám si říkat, že by možná Host měl upustit od vydávání fantastiky. Jsem znám jako milovník post-apo příběhů, ale Tulák je s prominutím naprostá slátanina. Svět, kde se hází názvy a jmény bez ladu skladu. Hlavní hrdina co nemluví! Vláčí s sebou dítě, co je většinu času strašně otravné a do příběhu nijak nezasáhne. Ok, tak je "následníkem" v dalším dílu. Chápu. Ale my se musíme prokousat přes tento první díl nejdřív, proboha! Jméno nakonec dostane stejné jako jakýsi lord odněkud... Vidíte? Už si vlastně z toho nic nepamatuju. K žádné postavě si nejde vytvořit kloudný vztah a fandit jí. Celý svět, ve kterém se to odehrává je jen načrtnutý a vlastně z něj nic nemáte. Chování a pouť postav odnikud nikam na váze také moc nepřidá. Aby toho nebylo málo, objevují se zde kosmické lodě a technologie v doprovodu s rytíři, démony a nevím čím ještě. Svým způsobem mi to připomnělo nepříliš povedený Kodex Apokalypsy, co napsal Vílches na základě kreseb od rodiny Royo, jenže tam se máte aspoň čeho chytit. Tady není zhola nic. Nakonec jsem to se zaťatými zuby dočetl, abych přišel na to, že konec je stejně zoufalý jako začátek i prostředek. Fakt nechápu, proč lidé takové věci píšou a proč je ti jiní lidé vydávají. A hlavně jak to mohou někteří po dočtení vpálit do hodnocení na plný kule. Asi to zůstane záhadou. Stejně jako to, co udělám s knihou samotnou.

6 30.07.2018

Vemte úkolový systém z KBT a našroubujte jej na buddhistické myšlenky a meditace. Všímavost není nic nového a nepřináší žádný zázračný všelék. Vše, co je zde popsáno, je známo už stovky ne-li tisíce let. Samotná příručka rozhodně špatná není, ale není to ani ryba ani rak. Je to psychologie a zároveň není. Je to buddhismus, ale zároveň je z něj vytlačen onen opar a aspekty, na které jistě spousta praktikujících nedá dopustit, jako je třeba gurujóga. Cvičení a meditace jsem nezkoušel, ale všechny přečetl a věřím, že pomáhají. Ostatně právě principy odbourávající stres, úzkosti nebo hněv jsou třeba popsány i v knize od Davida Michieho - Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda. Po pravdě jsem od takového bestselleru a při tak nekonečném čekání na splnění rezervace v knihovně přeci jen čekal více.

6 30.07.2018

V podstatě konzumní fantasy manga pro mládež. Ústřední motiv hledání něčeho, co by hlavní hrdiny pomohlo zas vrátit do normálu je prostě jen nástroj k tomu, aby mohlo vycházet nekonečně dílů. Možná je to klasika, ale ve výsledku jde jen o průměrnou zábavu, kde se v jednotlivých kapitolách objeví nějaké morální poselství.

6 28.05.2018

Haruki Murakami mě provází již od začátku mých knihomolských dnů. Je to asi jediný autor od něhož si kupuji vše, co vyjde v češtině a rád se k jeho psaní vracím. Vždy, když nastane chvíle, že bych si od něj něco přečetl, prostě hrábnu do knihovny a vezmu si knihu, co jsem od něj ještě nepřelouskal. U této povídkové sbírky se mi moc líbilo téma, protože sám procházím v posledních letech nějakou podobnou osamělostní katarzí. Čtení je to hezké. Líbí se mi prostě jeho volba slov i cit při volbě postav a jejich peripetií. Jen jsem ke konci nabyl dojmu, že mě další povídky moc nebaví. Zvláště pak poslední dvě - Kino a Zamilovaný Samsa, což jsou věci, které mě prostě nechaly chladným. Ale tak už to s povídkami někdy zkrátka bývá.

6 27.05.2018

No, oproti Tajnému životu stromů je to o třídu lépe napsané. Je vidět, že autor už je přeci jen trochu zkušenější. Na straně druhé už to není tak extra zajímavé, protože hodně věcí známe třeba z dokumentů. Ony se přeci jen ty filmy o růstu a komunikaci stromů točí podstatně hůře. Haha. Ale opět mě to bavilo. Kniha mi přišla ku prospěchu a rád jsem se opět ponořil do tajů lesa i jeho obyvatel.

6 17.01.2018

Začátek s předmluvou nakladatele mě bavil. Pak jsem se ponořil do světa Harryho odmítání maloměšťáctví a samotářského životního stylu, z čehož jsem byl jsem chvíli trochu zmatený a nutil se k dalšímu čtení. Kniha nabere grády, když se hlavní hrdina setká s tajemnou Hermínou a následně i krásnou Marií. Konec je pak jedna veliká psychedelická haluze, kdy jsem nevěděl, zdali se jedná ještě o divadelní představení v režii Pabla anebo... Hodně rozporuplný román, ale nutno dodat, že nadmíru krásně napsaný.

6 17.01.2018

Co jsem se od pana Hana dozvěděl? Že jsme jako společnost příliš transparentní, příliš pozitivní, příliš soustředěni na výsledek, příliš nás ovlivňuje sobectví a reklama... A co dál? Jo, jediné v čem má pravdu, že jak se honíme jen za ziskem, hromaděním majetku a spotřebováváním, tak nám utíká život mezi prsty a my jej vlastně ani nežijeme. Jeho politické názory mě osobně nezajímaly, ale bylo mi jasné už před čtením, že nebude voličem Pirátské strany. Nicméně na nosnou myšlenku vám stačí vlastně jedna krátká esej či zamyšlení. Ale celá kniha? Vyhořelá společnost je navíc psána zbytečně složitým jazykem. Asi aby se autor cítil jako správný filosof, kterého nikdo nechápe a nerozumí mu. Já bych mu porozuměl, šel s ním debatovat do vinárny, ale když je schopen natáhnout pár myšlenek do celé knihy, kde se to navíc hemží narážkami a slovy, které běžný čtenář nemůže pochytit, je to těžký. Pro koho tedy píše? Otázky. Všude samé otázky...

6 01.07.2017

Představte si svět, kterému vládnou superpadouši a vy vo tom nemáte ani páru. Představte si svět, kdy komiksy jsou poslední vzpomínka na superhrdiny, protože jim ti magoři po válce vymyli paměť a tak si většina myslí, že jsou jen herci a cosplayeři. Představte si svět, kde jako členové bratrstva můžete cokoliv - zabíjet, znásilňovat, krást a nic se vám nestane. A teď představte svět, kdy jste totální pozérskej pacifista a mamánek, naučený od nafetlý maminečky se při prvních náznacích bouřky schovat, abyste náhodou nezmokli. Jste vyměklí moče, totální degéni, kteří si nechají srát na hlavu i od své obtloustlé šéfové v práci, namísto, abyste radši podali výpověď a šli do šroubárny plakat k pásu! Se pak nemůžete divit, že světu vládnou lidi jako pan Držkus s poskoky jako Sračkoun. Samozřejmě i mezi záporáky existují mocenské pletky. A váš zesnulý fotřík se na tom dosti svezl. Jak kurva mohli oddělat nejlepšího nájemnýho zabijáka světa?

To takhle u hranic Matrixu čekáte Trinity a místo ní přijde Kočka, tentokrát bez Batmana. Ten dělá někde zahradníka, zatímco Superman si tak maximálně slintá na košili v domově pro dementy. Jste absolutní nula, ale jste zároveň syn svého otce. Neumíte ani pořádně namířit, zbraně jsou na vás příliš hlučné a panicové prostě na střelnici nechodí. Vaše holka si to radši rozdává s nejlepším kámošem a z vás jen tahá prachy a soucit. Takže je to jasný. První věc je, nebýt už posera, nenechat si srát na hlavu a začít s tím, že v práci vstanete od stolu a všechny pošlete konečně do prdele! Je vám to jasný, kurva? Čekal snad někdo z vás vocasů od Millara něco jinýho, než další pořádnou porci cynismu, sprosťáren, akce a nápadů, že by to klasickým komiksákům spustilo hned třídenní zácpu? Já teda rozhodně ne! Jste sračky, když dáváte míň jak pět vočí.

6 09.05.2017

Čte se to dobře, svět i církevní praktiky má Vilma vymyšlený skvěle. Össeanský vliv na Zemi a vzájemné provázání obou planet je vykresleno vážně parádně. Co mi však vadilo, bylo takové hodně vláčné tempo a plytkost děje, která sice staví půdu pro další díly, ale když se podívám zpětně, tak se tu vlastně skoro nic nestalo. Jantarové oči jsou seznamovačka. Se stylem autorky, se světem a jeho fungování, s postavami a jejich motivy. Pár vedlejších charakterů/povolání jako zürëgahl a jejich účel, jsem si nakonec musel dogooglit, abych si byl jist, jestli to chápu správně. Autorce to nezazlívám. Kniha je to zajímavá, ale rozhodně ne pro každého. Vyžaduje trpělivost a dost soustředění. Působilo to však na mě úplně stejně rozporuplně jako první díl Malazu, tudíž dávám i na chlup stejné hodnocení, ale s příslibem, že si další knihu určitě přečtu.

6 09.05.2017

Takový manifest kočičí strany. :-)

6 11.11.2016

Tohle mě docela dost zklamalo. Není to novela, ale spíš taková obyčejná povídka, i když hezky napsaná. Osobně v těchhle malých, i když krásně ilustrovaných knížkách od Murakamiho vidím jen business a způsob, jak z lidí vytřískat na jméně pořádné peníze. Kdyby tohle napsal člověk naprosto neznámý, všichni byste jej tady pranýřovali minimálně za ten useknutý a nevypointovaný konec a nápad.

6 11.11.2016

Moc hezká knížka. Je pravda, že začátek se trochu vleče, ale jakmile se věci dají do pohybu, příběh nabývá na síle, až se dostane do grande finále. Je v tom vidět ten pro Michieho typický styl psaní opírající se o buddhistické principy. A kdo si myslí, že psát neumí, měl by zkusit napsat něco sám.

6 08.06.2016

David Michie má talent a nesporný dar vyprávět. Ano, opět se opakuju, ale já prostě nemohu jinak. Jeho knihy jsou psané lehkou, zábavnou a skvělou formou. Pospěš si a medituj je asi nejlepší kniha o meditaci, jakou jsem kdy četl. Autor neopomene téměř nic, od překážek při začátcích, až po nesporné důvody, proč vlastně začít meditovat. Cílí převážně na neznalého, západního čtenáře, ale zároveň představuje i pohled buddhistické meditace. Opět bych vyčetl jen další kýčovitou obálku, čímž je u mě Synergie už tak nějak zaběhlá.

6 30.04.2016

Naprosto souhlasím s tím, že Emoční inteligence jako objev je zajímavá, což kniha ukazuje ve své první části, která je sice dosti věděcká, avšak psaná svižně a vysvětluje hlavní body proč a jak jsou lidské emoce stejně důležité hned vedle inteligence. Odkazy na darwinismus o zachování rodu byly skvělé, takže nejen pudy, vážení.

Jenže poté se pan doktor projevuje jako typický Američan a začne se opakovat, neustále dokola vyzdvihovat svoji vizi emocí na neotřesitelný piedestal, který je čím dál více, stranu za stranou podpořen pouze chabými (a nudnými!) výčty různých studií, klinických testů vědců a univerzit, o kterých člověk většinou ani neslyšel. Musím říci, že posledních 80 stran se mi už četlo velmi těžce a to i přesto, že mám velmi rád knihy z psychologického ranku. A posledních 30 stran ještě před přílohami je doslova už parodií na brožuru k výchově dětí, protože ať už se dítěti stane cokoliv, mohou za to rodiče, škola a to, že jste nečetli Emoční inteligenci od Golemana.

6 14.01.2016

Guy Delisle NENÍ Joe Sacco, ani "novinář" a jsem za to vážně rád! Narozdíl od něj si totiž drží stále hezky zajímavou kresbu a hlavně se nepouští do žádného moralizování - jen jako glosátor a grafik popisuje co vlastně vidí. Nechápu, že se tady ve zdejších komentech objevilo tolika polopravd, lží a výmyslů. Je neuvěřitelné, že někteří vidí v obrázcích srovnání s opicemi a zaujatost Palestinci, která tam prostě není! Guy se totiž narozdíl od Sacca nezaměřuje ani na jednu stranu a prozkoumává oblast ve které žije jako pozorovatel, jak je u něj zvykem. Navíc vše dokáže krásně okořenit břitkou satirou a ironií. To někteří Saccovi příznivci asi neznají, že?

Setkává se zde jak s Palestinci, tak i Izraelci! Oběma stranám dává prostor k prezentaci a hlavně se namísto přehnaného šokování zaměřuje i na život v takové oblasti od praktikování víry až po vydělávání si na živobytí či výchovu dětí. Můžeme zde vidět absurdní nařízení, zákony, vojenskou moc a stejně tak i samotné chování jednotlivých etnik a náboženských vyznavačů od křesťanů, přes židy až po muslimy. Guy představí i zajímavá a pro někoho i posvátná místa jako Lazarovu hrobku, Zeď nářků atd. Do toho ty starosti s jeho dětmi a prací na komiksu, které koření humornými scénami ze svých seminářů, výstav či trablů s autem a pro mě velmi příjemné přátelství s místním knězem. Pokud budu srovnávat Delislův Jeruzalém se Saccovo Palestinou (komentář též napsán), vyjde mi prvně jmenovaný jako jasný vítěz.

6 05.11.2015

Enviromentální poselství, které z Černé orchideje vykukuje je dle mě velmi důležité. Samotný příběh je zajímavý, včetně prolínání s komiksy jako Arkham nebo Bažináč. Co je však na tomhle úplně bezkonkurenční je McKeanova kresba a hlavně to, jak prolíná a střídá barevné nálady jednotlivých stránek... Na to nemám slov. Opravdový umělec.

6 17.07.2015

Miluju češtinu a sarkasmus, takže mě Korektor velmi bavil. U některých stripů jsem se smál vážně i nahlas. Na komiksové vydání jsem narazil náhodou v knihovně a určitě po přečtení budu sledovat i nové, vycházející stripy na Facebooku.

6 17.07.2015