Vyhořelá společnost

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Německy píšící filozof korejského původu Byung-Chul Han, jehož knihy byly přeloženy do téměř dvaceti jazyků, přináší pronikavou diagnózu doby. Každé historické období má své typické choroby. Jestliže charakteristickými onemocněními dneška jsou deprese, porucha pozornosti s hyperaktivitou, hraniční porucha osobnosti nebo syndrom vyhoření, nejedná se o nahodilý, pomíjivý či dočasný fenomén, nýbrž o jev vypovídající o zásadní a zřejmě nevratné proměně, kterou západní společnosti od konce studené války prošly a kterou ještě neumíme správně pojmenovat. Proč tomu tak je? Uplynulé století bylo věkem, který Han nazývá imunologickým. Byla to epocha, pro niž byly ještě příznačné hranice, ploty, prahy, přechody a zdi, v níž se striktně rozlišovalo mezi vnitřkem a vnějškem, mezi přítelem a nepřítelem, mezi vlastním a cizím. Lidé se mobilizovali proti vnějšímu vetřelci, ať už jím byl cizinec, virus nebo nepřátelská ideologie. Člověk se obával jinakosti a cizosti, na něž reagoval aktivizací imunitního systému. V dnešním čím dál více transparentním, zasíťovaném a globalizovaném světě, založeném na univerzálním procesu směny a výměny, „bezbariérovém“ sdílení a permanentní informační přesycenosti, v němž je vše obnažováno a vystavováno, veškerá jinakost postupně vymizela. Vymizení jinakosti, jejíž místo zaujala pouhá odlišnost, znamená, že žijeme v éře, která odbourává veškerou plodnou negativitu. Tak jsme se paradoxně ocitli v situaci, kdy příčinou patologických jevů, s nimiž se dnes potýkáme, není negativita, nýbrž naopak teror pozitivity, která plodí nové podoby násilí a proti níž se nedokážeme bránit. Deprese, syndrom vyhoření, hyperaktivita, chorobná těkavost a neschopnost udržet pozornost se tak endemicky nešíří proto, že jedinci čelí překážkám, zákazům nebo omezujícím příkazům či represi, nýbrž proto, že žijí ve společnosti, která jim vštěpuje, že člověk náleží pouze sobě, má se sám utvářet a seberealizovat, sám sebe navrhnout jako nějaký projekt. Kdo této výzvě k seberealizaci nedostojí, propadne depresi. Povzdech depresivního jedince, že nic není možné, je možný jen ve společnosti, která věří, že nic není nemožné. Deprese je symptomem vyčerpání z přemíry možností a také z přemíry tolik velebené činorodosti. Psychická onemocnění dnešní společnosti nejsou ničím jiným nežli patologickými projevy této paradoxní svobody. Disciplinární společnost, tak jak ji popsal Michel Foucault, je minulostí. Svět špitálů, ústavů pro choromyslné, žalářů, kasáren a fabrik již není světem dneška. Jeho místo už dávno zaujala společnost fitness center, kancelářských věží, bank, letišť, nákupních galerií a genetických laboratoří. Dnes žijeme ve společnosti výkonnosti. Subjekt výkonnosti není podroben žádné instanci vnější nadvlády, je sám sobě pánem a suverénem. Není tedy podřízen nikomu, respektive je podřízen jen sám sobě. Tím se odlišuje od subjektu poslušnosti. Zhroucení instance vnější nadvlády nevede ke svobodě, jejím důsledkem je spíše splynutí svobody a nátlaku. Subjekt výkonnosti se tak odevzdává do náručí nutkavé svobody nebo svobodného nutkání maximalizovat výkon. To je efektivnější než vykořisťování cizí mocí, protože je provázeno pocitem svobody. Vykořisťovatel je zároveň vykořisťovaným. Jakožto podnikatel svého vlastního já je člověk pánem i rabem zároveň. Han analyzuje celou řadu jevů a procesů, které nelze uspokojivě objasnit nástroji tradiční psychologie a psychoanalýzy. Naše vydání obsahuje pět esejů, které autor původně publikoval jakožto samostatné knihy. Jestliže se v textech Společnost únavy a Vyhořelá společnost zabývá vyčerpaností z přemíry pozitivity, v eseji Společnost transparence se zaměřuje na neblahé, devastující důsledky všudypřítomného tlaku na transparentnost, kterou mylně považujeme za žádoucí společenský jev. V textu V digitálním roji analyzuje civilizační regres spjatý s příchodem homo digitalis a nástupem digitální kultury. V Agonii Eróta se soustřeďuje na téma vymizení erotického prožitku ve světě ovládaném narcismem, jemuž za oběť nepadá pouze láska, nýbrž samotné myšlení....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/296512/vyhorela-spolecnost-t2p-296512.jpg 434
Žánr:
Literatura naučná, Filozofie, Sociologie
Vydáno:, Rybka Publishers
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Vyhořelá společnost

Přidat komentář
Thrawn89
25.12.2018

Kniha rozhodně není příliš čtivá a prospělo by jí i trochu zestručnit, protože některé teze se opakují, každopádně jde o velmi podmětnou knihu, která nabízí řadu důležitých myšlenek pro pochopení stavu současné společnosti i jednotlivce. V naprosté většině nelze než s autorem souhlasit. Určitě knihu doporučuji minimálně prolistovat (čemuž napomáhají krátké a v zásadě nezávislé kapitoly, do kterých je kniha členěna). Mám jen 2 obecné kritické poznámky:
1) Autor působí velmi pesimisticky a především fatalisticky. Vyznívá tak, že nastavené trendy jsou nezvratné a neúprosné. Dle mého nebere v potaz schopnost člověka vytvářet si určitou imunitu. Tato imunita se může projevovat už jen snahou o vymanění ze světa "on-line" (stále více lidí např. vůbec nepoužívá sociální sítě) nebo jen tím, že si člověk uvědomuje hrozby digitálního světa (nikoliv jen bezpečnostní ale i psychické) a dle toho jedná. Člověk dle mého dokáže v digitálním světě přežít i bez vyhoření. Další imunitní reakcí, kterou bohužel zatím využívají spíše političtí obchodníci ze strachem je snaha člověka hledat v digitálním moři rozpuštěných Já nějaké identitární kotvy. Myslím, že je velkým úkolem dneška směřovat toto hledání identitární kotvy do "bezpečných přístavů" tak, abychom se vyhnuli různým vypjatým nacionalismus, rasismům apod...
2) Z autorova psaní má člověk pocit, jako by dnešek (respektive budoucnost) byla nějak mimořádně špatná, zlá, "nežitelná" a především horší než minulost. Myslím, že to tak není, a že nikdo ve skutečnosti ani návrat do minulosti nechce. Řešit tyto problémy je stále příjemnější než řešit problémy, které měli lidé v průběhu 20. století i dříve. Vstupujeme prostě a jednoduše do nové éry, která je kvalitativně jiná, než jaká byla minulost a je jen na nás zda skončíme v diktatuře pozitivity a sebekontroly, nebo jen ve svobodnější a efektivnější společnosti. Jedno je však jisté, ráje na zemi se asi nikdy nedočkáme, takže vždy budou problémy, se kterými budeme muset bojovat.

richard5452
14.10.2018

Je to prenikavé čítanie a ako poznamenal Misericordia - podnetné a veľakrát usvedčujúce aj seba samého. Mimoriadne trefná mi prišla reflexia dnes rozšíreného konceptu seba-zlepšovania, ktorú Han rozoberá a to konkrétne, že človek sa dnes domnieva, že nie je podrobeným subjektom, ale rozvrhnujúcim sa a optimalizujúcim sa projektom. Projekt, ku ktorému sa subjekt osvobodzuje sa sám javí ako figúra nátlaku. Prejavuje sa tlakom na zvyšovanie výkonnosti, seba-optimalizáciu a seba-vykorisťovanie. V náväznosti na toto poznanie si môžeme uvedomiť, že ak sa zameriavame príliš na seba, nemôžeme potom konštituovať žiadne my, ktoré by sa dokázalo vzchopiť k spoločnému jednaniu. Prehlbujúca sa egoizácia a atomizácia spoločnosti potom radikálne obmedzuje priestor pre spoločné jednanie a bráni tak vytvoreniu mocenskej protiváhy, ktorá by bola schopná reálne spochybniť súčasné socio-ekonomické usporiadanie. Spoločnosti digitálneho dohľadu (ako Google, Facebook, etc..) májúce prístup ku kolektívnemu nevedomiu más, nás môžu vystavovať na nemilosť psychopolitickému programovaniu a kontrole. Digitálna psychopolitika sa potom môže zmocňovať sociálneho chovania más intervenciou do jeho nevedomej logiky.

Beebee
05.07.2018

Ano, těžce se čte. Ne, není zcela nesrozumitelná. Koneckonců, dnes si každé cizí slovo můžeme vygooglit. Pokud vám připadá, že četba neteče a porozumění je pomalé, jste u ní netrpěliví, tak fajn. O této netrpělivosti totiž právě kniha pojednává. Věty jsou hutné, ač místy se fakta opakují. Konečně kniha, která mi po dlouhé době čekání dává smysluplnou odpověď na otázku, proč je v populaci teď víc depresí, ADHD, syndromů vyhoření a hraničních poruch. Dává obrovský smysl. Místy autor ujede do těžce pochopitelných konstruktů a teorií, ale jako celek dává kniha smysl nad jiné. Díky bohu a autorovi za tento zajímavý pohled na současný svět posledních let. Silné poselství. Nenechte si ho ujít. Navíc nemám pocit, že to je kniha pesimistická, spíše je zde velká naděje, pokud pochopíme poselství.
Citace: "Funkci "přátel" v sociálních sítích je v první řadě stupňovat narcistní prožívání sebe sama, a to tak, že podobně jako konzumenti věnují pozornost našemu egu vystavenému jako nějaké zboží."
"Společnost orientovaná na výkon je společností sebevykořisťování."
"Propast mezi reálným já a ideálním já vede k rozvoji autoagresivity."
"Subjekt výkonnosti totiž konkuruje sám sobě a dostává se pod destruktivní tlak, jenž jej nutí, aby neustále překonával sám sebe, aby doháněl svůj vlastní stín. Toto násilí praktikované na sobě samém, jež se manifestuje jako "svoboda", má smrtelné následky."

Misericordia
03.04.2018

ako už výstižne napísal witigo, ide o pozoruhodnú diagnózu doby. Dielo nevyznieva ako ďalšia sociologicko-historická katastrofická vízia, ale čitateľ môže s autorom prejsť skutočnou sebareflexiou. Negatívne "vymedzovanie sa" chce byť odpoveďou na nadmieru "pozitivity" a umožniť katarziu. Tú si sám človek navodiť nemôže.

Ťažšia zrozumiteľnosť je spôsobená skôr neoboznámenosťou čitateľov so základnými mysliteľmi 19. a 20. st. (najmä Kant, Hegel, Marx, Nietzsche, Freud, Heidegger, Levinas, Foucault), na ktorých myslenie autor nadväzuje a ktorých filosofické pojmy mu umožňujú porovnať nedávnu minulosť s novými podmienkami tzv. transparentnej, pornografickej, výkonnostnej a digitálnej spoločnosti.

Jeho úvahy ma veľmi oslovili a neraz usvedčili, keďže ich môžem porovnať s vlastnou skúsenosťou.

Matty_v
14.03.2018

Rozhodně stojí za přečtení, pěkně vystihuje přízraky současnosti. Byla jsem na tuto knihu zvědavá a potěšilo mne, že mnoho myšlenek a dojmů z dnešní doby autor dokázal vystihnout a formulovat. Souhlasím s názorem, že autor mohl psát jednodušším jazykem, alespoň ze začátku jsem nerozuměla tomu, proč to čtenáři tak komplikuje. Možná nás chtěl jen poškádlit a na chvilku vytrhnout ze stereotypu.

katushah
17.02.2018

Po jejím přečtení se mi změnil pohled na současný svět. Neuvědomovala jsem si, jak moc nás nové technologie mění a ovlivňují. Zároveň jsem tam našla útěchu, že jediná zoufalá osoba na zemi nejsem jen já, ale většina lidí. Co se mi nelíbilo byl ten šíleně těžký styl psaní a časté opakování některých věcí. Mohlo by to být kratší a jednodušší.

LordSnape
01.07.2017

Co jsem se od pana Hana dozvěděl? Že jsme jako společnost příliš transparentní, příliš pozitivní, příliš soustředěni na výsledek, příliš nás ovlivňuje sobectví a reklama... A co dál? Jo, jediné v čem má pravdu, že jak se honíme jen za ziskem, hromaděním majetku a spotřebováváním, tak nám utíká život mezi prsty a my jej vlastně ani nežijeme. Jeho politické názory mě osobně nezajímaly, ale bylo mi jasné už před čtením, že nebude voličem Pirátské strany. Nicméně na nosnou myšlenku vám stačí vlastně jedna krátká esej či zamyšlení. Ale celá kniha? Vyhořelá společnost je navíc psána zbytečně složitým jazykem. Asi aby se autor cítil jako správný filosof, kterého nikdo nechápe a nerozumí mu. Já bych mu porozuměl, šel s ním debatovat do vinárny, ale když je schopen natáhnout pár myšlenek do celé knihy, kde se to navíc hemží narážkami a slovy, které běžný čtenář nemůže pochytit, je to těžký. Pro koho tedy píše? Otázky. Všude samé otázky...

Janek
17.05.2017

Bylo to náročné, na mnoha místech inspirativní, otřásající čtení.
Ale podobně jako v případě Talebovy Černé labutě mi vadila neochvějná jistota, přehnané sebevědomí, s nímž Byung-Chul Han předkládá většinu (svých) tezí, aniž by je jakkoli doložil. Zejména v závěru knihy pak už, zdá se mi, jen zbytečně často opakuje stále totéž.
Vyhořelá společnost určitě stojí za přečtení, když se čtenář nenechá hned na začátku vylekat dost pesimistickým pohledem na současnou společnost, tedy i na sebe samého. Vždyť i on, čtenář, je součástí toho rychle už rozjetého (nechtějme vědět, kam se řítícího) stroje!
citát:
"Můžeš" vytváří masivní tlaky, na něž subjekt výkonnosti do slova a do písmene kolabuje. Jím samým generovaný nátlak se mu jeví jako svoboda, takže není jako nátlak rozpoznán. "Můžeš" vytváří dokonce ještě věší nátlak nežli "máš". Nátlak uplatňovaný vůči sobě samému je fatálnější nežli nátlak uplatňovaný někým cizím, protože odpor vůči sobě samému je nemožný. (...) Ten, kdo selže, si za to může sám a tuto vinu si již navždy nese s sebou. Neexistuje nikdo, na koho by se to selhání dalo svést. Neexistuje žádná možnost odpuštění či rozhřešení. To je příčinou jak dluhové krize, tak i krize gratifikace, ocenění. (Rybka Publishers, 2016: s. 217)