lordes7975 komentáře u knih

(SPOILER) Propagace knihy v rozhlase a anotace mě zaujaly natolik, že jsem ji se značnými obtížemi sehnala v tištěné podobě (vedena myšlenkou -vyšlo to v říjnu a v lednu je už prakticky rozebraná? To musí být pecka!)... po přečtení se dostavilo zejm. rozčarování. Příště si takovouhle knihu napřed půjčím, než ji nechám zabírat cenné cm v knihovně.
Doufala jsem, že pro mě jako pro čerstvého rodiče bude kniha jakýmsi průvodcem, nebo přímo návodem. Což v mnoha směrech je a vlastně se i celkem hezky čte. I tak s mírnou nelibostí sleduji, že abych byla schopna vést (se svými dětmi) obdobné rozhovory, musím mít poměrně obsáhlé znalosti moderní historie (kterými osobně nedisponuji).
Nadšení z titulu a témat jednotlivých kapitol mírně opadlo- přijde mi, že autorka dobře v polovině případů „těká“ kolem původní „dětské otázky“ a dost rychle přeskočí na jen vzdáleně související téma, aniž by původní otázku alespoň částečně uspokojivě zodpověděla. Nevím, jestli je to záměr- nezahltit dětskou pozornost, popř. simulovat stav, kdy si děti na zdlouhavou odpověď vlastně nechtějí počkat... ale stejně mě to trochu zklamalo.
SPOILER
Poslední dvě kapitoly mi přišly vyloženě odbyté. Tzv. nemocenská v ČR funguje jinak než je popsané a část o umírání v nemocnicích a hospicích je tristní.
Kapitola o těle, studu a osobním prostoru měla skvělý začátek, jako obvykle ale nechala autorka záchodovou hru vyšumět do ztracena s konstatováním „naopak kdyby se to nedělo znamenalo by to, že jste nemocní...“ což ale ve spoustě případů malým trapičům k ukončení takových her nestačí- a já tak doufala, že se dozvím jak je přivést k tomu, aby toho nechali:D

4 12.01.2023

Příjemný úvod do problematiky, ale silně nedoporučuji těm, co už mají o tématu načteno- je to sice hezky napsané, ale to bude tak vše.

11.12.2022

Jedna hvězda za autorku- a její fantasy co není YA, druhá hvězda že to celkem příjemně uteklo.
A teď zbytek :D
Fantom print, máte korektory a redaktory? A mohlab ych j evidět? Nebo aspoň výsledky jejich práce? Takhle zmršenou sazbu (v první polovině knihy) bych se styděla vytisknout v seminární práci, natož si za to ještě nechat platit. Klobouček za odvahu... překladatelce ostatně taky, „plynový sporák“ na tůře celkem pobavil... vlastně ne. Z angličtiny to je tragédie.
Obsah je standardně kvalitní, bohužel paní Briggs dávno opustila formát ve kterém nebylo nutné číst všechny předchozí díly a paralelní sérii k tomu, aby se člověk orientoval. Jak zmiňují předchozí komentáře, první tak třetina knihy je (oproti zvyklému stylu) celkem nezáživné čtivo- což se další část snaží úporně nahnat množstvím postav, odkazů na sérii s Mercedes a backflashy ústředních postav. Jakoby... ano, ale ne. Přijde mi, že místo milého shledání s oblíbenými postavami a příjemného mrazení při rozkrývání záhad vystavěných v minulých dílech nám autorka nacpala řešení do krku trychtýřem- abyste se neudávili, zvědavci zvědaví. A když začala být bohů, polobohů a nelidí přesila, Deus ex machina je řešení vpravdě Antické, tak proč ne, že?
A jako bonus na konec nalepíme cliffhanger za jaký by se nemusela stydět ani Cassandra Clare. Možná by neškodilo ubrat koní ke krmení, pokud na ně musíte vydělávat tak okatým ždímáním fanoušků....

3 09.01.2022

Takhle kniha by podle mého měla být obraz- titulní stranu bych si ráda pověsila na zeď, dívala se na ni a dotýkala se jí... což je vlastně jediný důvod, proč ji ještě trpím v knihovně. Sama titulní strana je podle mého ztělesněním hygge. Obsahově je bohužel tak chudá, že jsem ráda, že jsem za ni neutrácela (dostala jsem ji darem).
A naštěstí není příliš tlustá, takže zatím má své místo jisté.

30.11.2021

(SPOILER) Zvláštní a pro mě neotřelé čtení (ale já mnoho novinářských zpovědí ani autobiografií nečetla).
Už jenom představa „menších měst“ co se do počtu obyvatel rovnají celému Finsku nebo i ČR je neskutečná.
Popisované reálie mě bohužel nepřekvapily- i když, obdobně jako u knihy paní Špitálníkové o KLDR (kterou doporučuji přečíst v souvislosti s touto) se buď jedná o nedostatek představivosti, nebo možná absenci vlastní zkušenosti s komunistickým režimem. Vlastně nejhůře z celé knihy tak na mě nezapůsobila krutost režimu vůči lidem a z knihy dýchající bezmoc, ale scéna přípravy čerstvé chobotnice.

I očitá svědectví jako je tohle a ústně předávané zkušenosti (např. rodičů) jsou pro moji generaci už na vlastní kůži dost nepředstavitelná „pohádka“- se svými svobodami počítáme stejně samozřejmě, jako např. s tekoucí teplou vodou zavedenou až do bytu, nebo s automatickou pračkou (pro mnohé z generace mých prarodičů zcela nepředstavitelný luxus a pro lidi z generaci mých rodičů jen těžce dostažitelný cíl).

6 14.09.2021

Ano ano!
Knihu jsem dostala darem k narození mrníše- a protože jsem již asi měsíc po obdobných knihách zvědavě pokukovala, byla jsem vlastně ráda. Jedná se o „deníkového průvodce“ od narození po zhruba 1. třídu- některé strany jsou myšlené tak, že se k nim třeba cca po roce vrátíte, jiné jsou určené k jednorázovému doplnění s inspirativními otázkami.
Kniha není objemná (aspoň nevyplněná ne :D ), cca 20x20 cm, trošku nevýhodu vidím v použitém papíru- je dost tenký, uvidíme, jestli se polepený nebude trhat.
Míst „vyhrazených“ na fotografie v deníčku není nijak mnoho, ale je tam dost stran s drobnými kresbami na pozadí- asi se nic nestane, když je polepíte taky. Celá kniha je vyvedená v pastelových „dětských“ barevných tónech. Ilustrace v knize neuráží- výtvarný styl asi nemusí sednout každému (mně se třeba nijak zvlášť nelíbí), ale kreslíři úrovně paní Zmatlíkové zjevně nerostou na stromech.

Největší plus této knihy leží ale právě v ilustracích. I když máte třeba odlišný vkus na ilustrace- kniha NEOBSAHUJE žádné nechutné (čti: kýčovité, hezounké, loztomilé ap.) fotky cizích dětí. ANI JEDNU.

05.08.2021

(SPOILER) Předchozí komentář + komentář LiberX- nemám co dodat.
Přes 400 stran chaotického a zhusta blábolícího plácání v hnusu, v doprovodu protivného protagonisty který neudrží myšlenku, meč ani moč. Veškeré tajemno z Metra (tak sporadicky přítomné v 2034) zmizelo, aby ho nahradilo vyžívání se v popisech de facto 2. války. Utrpení, hlad, svévolná krutost, zmar, bezdůvodné odvrhnutí milujících osob a následné plácání se v „nikdo mě nechce mít rád, nikdo mi nevěří“.
Silný závěr? Silný záběr to mohlo mít tak kolem strany 300, když teda došli do XXX a nahodili traktor- jenže jako obvykle, jak se na Arťoma bů, tak se z lesa...
Napsala bych, že kniha je koncentrovaná bolest hlavy. Ale těch 400 stran není moc koncentrát.
TL;DR: Přečtěte si radši 1984 a Jeden den Ivana Děnisoviče. Nebo Byly jsme tam taky. Nebo vlastně cokoli o 2. válce. Tady se po tajemném Metru stejně slehla zem.

Postapo drama pokračuje- s jinými postavami, které ale nejsou o nic sympatičtější než Arťom. Sebelítost, filosofie, hnus se dá přehazovat lopatou- ale bez východiska, bez jakéhokoli náznaku vlastní volní aktivity kterékoli z postav. Ústřední postava je celou knihu tak tajemná, že při odhalení už nikoho nezajímá- ani své společníky, natož čtenáře. Všichni jsou poražení.
Důvod to číst? Myslím si, že když se vrhnete po 2033 rovnou na 2035, budete ještě zmatenější a znechucenější, než když se alespoň lehce seznámíte se Sašou a Homérem. Ne že by tahle kniha přes svých cca 300 stran nabídla něco víc než lehké seznámení.
A jako bonus se mi to (opět) strašně špatně četlo. A neznámého zla v metru jako by podstatně ubylo- velká škoda!

04.05.2021

Předchozí komentáře už asi řekly všechno za mě.
Kultovní klasika? Jednoznačně. Děsivé neznámé síly co denně zabíjejí poslední z přeživších? Zvyknete si. Nové mytologie posbírané z trosek všech původních? Hrůzy jaké jsou schopni vymyslet a připravit jen lidé lidem? A ten konec? Přesné. Skvělé.
Bohužel- nedostatečné. Příběh nemá jiskru. Hlavní postava (není hrdina) se utápí ve filozofii a neustále čeká na záchranu. Jedná jako postrčená ovce (k naší smůle ve všech třech dílech).
Navíc mně osobně se celá trilogie Metra četla strašně nepříjemně. Snad kromě postavy Chána a dýmkařů s kočkou tam není jediná, JEDINÁ charakterní postava co by si vytáhla hlavu z **** a vlastně cokoli udělala sama za sebe. Jak ruské, jak poučné. Ale kdo to má číst?? :D

10 04.05.2021

Nejedná se o klasické „rozkládací“ leporelo, formátem je to listovací kniha pro nejmenší s velmi tvrdými listy.
Kouzelné říkanky o ptáčcích- spoustu z nich je možné potkat na krmítku, jiní (drop) jsou bohužel spíše pohádková a neuvidíte je ani v ZOO (narozdíl od orla). (Asi nepojedete s malým ornitologem pozorovat dropí tance do maďarských stepí, že? :D )

Jediné co bych knize vytkla je příliš pastelová kresba. Ptáci jsou krásně poznat do rodu v siluetách i barvách (nejde o „univerzální ptáky“) a vlastně by stačila jen černá obrysová linka, aby celá stránka barevně nesplývala. Takhle má na některých stránkách dost co dělat i dospělý čtenář aby odlišil která hnědá je pták a kde už je strom.

16.03.2021

Tuto knihu jsem léta marně sháněla, přestože vycházela opakovaně a v nemalém nákladu. Takže konečně: „ Mám ji, mám ji, už ji mám! “
Pokud vím, tak tato sbírka je jediným souborem překladů těchto sonetů který vyšel v zrcadlovém textu. Neangličtináři asi neocení, pro mě to je ale jeden z důvodů proč tuto knihu a žádnou jinou.
K Sonetům mě přivedla účast na několika přednáškách prof. Hilského- jedna z nich byla nečekaně o sonetech, jak je překládal a jak hledal odpovídající zvukomalby a slovní hříčky v češtině. Bohužel zbytek Shakespearova díla není můj šálek kávy.

2 13.03.2021

Jak se ukázalo, tak říkanky mého dětství (některé umím zpaměti dodnes) mají svého autora... a kouzelné ilustrace pana Sekory pozná každý kdo alespoň otevřel Ferdu Mravence.

Útlá sbírka obsahuje několik skvostů- přímo zvou ke čtení nahlas a k recitaci s dětmi. Jsou krásně zvukomalebné, samy o sobě rytmické - a vybízejí k dalšímu hraní s rytmem recitace. Škoda, že takové nejsou všechny.
Viděno dnešní optikou jsou některé básničky dost budovatelské (co jiného od tohoto autora čekat), těm lepším se ale komunistické nadšení vyhnulo.

10.03.2021

Četla jsem dávno. Jednou a stačilo. Ne kvůli příběhu, ale bohužel kvůli kvalitě sazby- respektive její absenci. Paperbackové vydání z r. 2014 z nějakého důvodu obsahuje tolik chyb- ne asi v překladu samotném (nečetla jsem originál), ale překlepů, gramatických i slovosledných chyb, že se výsledek bohužel prakticky nedá číst.
Škoda.
Knihu si nechávám do sbírky, k textu se ale asi nikdy nevrátím.

2 08.03.2021

Kniha je jako vždy skvěle řemeslně napsaná, čte se jedním dechem.
Jako příjemný (a nečekaný) bonus překladatelka zjistila, že se osoby mohou též ušklíbat, uculovat, hryzat si tváře a vůbec provádět s obličejem různorodější grimasy než je věčně ubíjející „křenění“. A když se k tomu přidá i praktická absence „ hejkání“, kterým v předcházejících dílech uváděla své dialogy většina postav, čtenářovo srdce (a oko) plesá.

Stejně mi ale přijde, že série s Mercedes začíná silně kulhat. Série, která jako by nabrala druhý dech kolem Ohnivého doteku, jako by teď už zase sklouzávala výlučně k publikaci metráže a výplňových dílů, které jen velice zdlouhavě budují atmosféru a nabírají dech k něčemu zajímavému. Je fakt, že napínat čtenáře k prasknutí jako P. Rothfuss nebo R.R.Martin nemůže každý spisovatel, možná bych si ale doopravdy radši počkala na další díl déle, pokud by to znamenalo návrat více dějových linií a hlubší práci s tématem...

1 29.11.2020

(SPOILER) Od Žambocha se dá čekat jako vždy skvělá řemeslná práce a poctivé béčko: trocha magie, spousta krve, nepřekombinované postavy, které jsou ale vykreslené dost na to, aby nebyly plytké a a jednání nebylo příliš patetické.
Kniha se čte jedním dechem, v recenzích opěvovaný konec mě osobně neoslovil- nepřesvědčilo mě, že by „přihlouplý“ Herb sám vymyslel takovou kulišárnu, proto hvězda dolů.

4 12.02.2020

Příběh malé holčičky a jejího putování v těchto omalovánkách pokračuje. Opět si myslím, že by bylo pěkné procházet jednotlivé stránky (ilustrace?) s dětmi a vyprávět to jako pohádku.
Obtížnost vybarvování je přiměřená, přijde mi, že by si je mohly užít i děti kolem 8-9. roku.
V závěru knížky jsou opět tipy na vybarvování (stínování) a několik pohlednic.

1 10.02.2020

Jedná se o omalovánky s příběhem, sledujeme malou holčičku na jejím dobrodružství. Myslím, že by bylo pěkné procházet si ji s dětmi, příběh by je mohl zaujmout i jako pohádka. Ze všech tří knih bych tuto taky nejspíš doporučila k vybarvování s dětmi - má spoustu velkých prázdných ploch, kde s trochou pomoci dětské ruce „nenadělají škodu“.

Z mého pohledu a ve srovnání s ostatními jejími knihami (Všechny dary světa, Komnata času) se jedná o „nejméně povedenou“ knihu omalovánek (ilustrací?), přesto podle mého stojí o pár tříd nad všemi ostatními omalovánkami, které jsem zatím u nás viděla.

1 10.02.2020

Kniha je kouzelná sama o sobě- i když ji nikdo nevybarvuje. Jedná se o omalovánky s příběhem, který vypráví víc obrazem, než slovem (jsou to, koneckonců, omalovánky). Nečekejte tam samoúčelné mandaly, fraktály nebo tak.
Vybarvování bych nedoporučila samotným dětem- některá místa jsou příliš titěrná pro dětské ruce a naopak - ani s velkými prázdnými plochami by si děti nemusely vědět rady.
Oceňuji, že v závěru knihy jsou pro inspiraci naznačené techniky vybarvování a práce s plochou.
Vyloženě nadšená jsem ale byla z pohlednic, které jsou součástí omalovánek.
Vím, že moje doporučení působí jako práce copywritera, knihu jsem ale měla, darovala a doteď toho lituji :)

1 10.02.2020

Pohádky s „nejmenší holčičkou v největších bačkorách“ mě provázely celé dětství, škoda, že jsou tak málo známé.

4 19.12.2019

Zelený skřítek mne zavedl k O.Netíkovi a celé jeho tvorbě, která se vymyká veškeré mně známé fantasy - půjčuje si náměty a jména ze známých bájí, knih a příběhů, přesto staví vlastní svět podobný zlému snu (tím ostatně celá trilogie začíná).
Je to kniha „nejmladší“, psaná jako pohádka pro děti, nedávala bych ji ale číst dětem mladším 11-13 let (nemají typicky tolik načteno, aby si ji užili). Svět Snu zde bez větších obtíží funguje a postavy jednají ještě poměrně příčetně.

Trilogie Sanatoria rozhodně není pro každého, pokud s ní chcete začít, zkuste napřed Kejklíře léta - jsou ze stejného světa a mnohem příčetnější. Pokud máte naopak trilogii přečtenou a marně hledáte co dál, na webu Mysteria je (nebo alespoň byla) k sehnání nevydaná kniha Chrám Triád. Ta je ještě pokřivenější než Sanatorium.

2 19.12.2019