Proč existují sprostá slova, když se nesmějí používat?
Anna Durnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504282/bmid_proc-existuji-sprosta-slova-kdyz-se-vz1-504282.jpg
3
12
5
Tobík a Týna jsou dva rošťáci, kteří chtějí vědět o všem, co se kolem nich šustne. Obzvlášť je zajímají dospělácké řeči… Jenže kdo má těm tajemným báchorkám rozumět. Existuje tolik slov, která znamenají víc věcí zároveň. Výrazů, které zní jako přísady do lektvarů. Taky v televizi toho napovídají, že se jednomu hlava zavaří. A jak oni ti dospělí u toho nadávají, viďte? Chcete vědět, co za tím vším vězí? Tak si přečtěte, jak se Tobík a Týna začali ptát a co jim na jejich zvědavé otázky rodiče odpověděli...... celý text
Přidat komentář
Poučná kniha, která má dětem vysvětlit složitá témata prostřednictvím milé maminky, která zodpovídá dětské otázky. Syn ji začal číst v osmi letech, ale nikdy ji nedočetl. Jediné, co ho bavilo, bylo, že může při čtení prvního příběhu několikrát přečíst trochu sprosté slovo a já s tím nic nezmůžu, protože je to v knize, kterou chci, aby mi četl. Když jsem se ale později zeptala, jestli tedy ví, proč existují sprostá slova, neuměl mi odpovědět. Ani na další otázky z dalších příběhů. Přiznávám, že ani já jsem si z knihy nic nevzala, pro mé rodičovství a vysvětlování složitých témat dětem, bohužel užitečná nebyla. Kniha navíc obsahuje jen málo obrázků a spoustu textu, syna nezaujala.
Nezletilá kritička Zorka (10 let) četla knihu takto, celou recenzi najdete ve skupině Nezletilí kritici na Facebooku: "Autorka je moc chytrá a hodně toho ví, ale vše vysvětluje velmi zdlouhavě a zeširoka. Často opakuje to, co už jednou napsala. A nelíbily se mi ani ilustrace, které zobrazují Týnu a Tobíka neustále v podobné póze, jako by se jednalo o stále stejný obrázek, u kterého se mění jen okolí."
Celkem čtivá kniha, ve které autorka nastiňuje zajímavé dětské otázky. Bohužel u některých otázek se do hloubky příliš nepouští, což je škoda. Bylo ovšem zajímavé si uvědomit, jak mohou dospělí působit na děti. Škoda, že kniha nebyla vtipnější.
(SPOILER)
Propagace knihy v rozhlase a anotace mě zaujaly natolik, že jsem ji se značnými obtížemi sehnala v tištěné podobě (vedena myšlenkou -vyšlo to v říjnu a v lednu je už prakticky rozebraná? To musí být pecka!)... po přečtení se dostavilo zejm. rozčarování. Příště si takovouhle knihu napřed půjčím, než ji nechám zabírat cenné cm v knihovně.
Doufala jsem, že pro mě jako pro čerstvého rodiče bude kniha jakýmsi průvodcem, nebo přímo návodem. Což v mnoha směrech je a vlastně se i celkem hezky čte. I tak s mírnou nelibostí sleduji, že abych byla schopna vést (se svými dětmi) obdobné rozhovory, musím mít poměrně obsáhlé znalosti moderní historie (kterými osobně nedisponuji).
Nadšení z titulu a témat jednotlivých kapitol mírně opadlo- přijde mi, že autorka dobře v polovině případů „těká“ kolem původní „dětské otázky“ a dost rychle přeskočí na jen vzdáleně související téma, aniž by původní otázku alespoň částečně uspokojivě zodpověděla. Nevím, jestli je to záměr- nezahltit dětskou pozornost, popř. simulovat stav, kdy si děti na zdlouhavou odpověď vlastně nechtějí počkat... ale stejně mě to trochu zklamalo.
SPOILER
Poslední dvě kapitoly mi přišly vyloženě odbyté. Tzv. nemocenská v ČR funguje jinak než je popsané a část o umírání v nemocnicích a hospicích je tristní.
Kapitola o těle, studu a osobním prostoru měla skvělý začátek, jako obvykle ale nechala autorka záchodovou hru vyšumět do ztracena s konstatováním „naopak kdyby se to nedělo znamenalo by to, že jste nemocní...“ což ale ve spoustě případů malým trapičům k ukončení takových her nestačí- a já tak doufala, že se dozvím jak je přivést k tomu, aby toho nechali:D
Proč existují sprostá slova, když se nesmějí používat?
Škoda, že v některých tématech se jde více do šířky než do hloubky.