Lily96 komentáře u knih

Tohle je příběh, u jehož čtení se musíte pořád buď usmívat nebo zadržovat slzy. Chápu, že to někomu připadá až příliš "přeslazené", ale pro všechny nevyléčitelné romantiky (tedy pro mě) je to jako dělané.
Kniha se čte sama, ani chvíli se nenudíte a než se nadějete, jste na konci. Autor dokázal v tomhle příběhu lásku tak dobře zachytit, že jsem ji při čtení úplně cítila.. Snad každý by chtěl něco takového zažít.
A ta neochvějná víra v dobrý konec, ta věrnost, jistota, první láska na celý život, která neuhasne ani po mnoha letech.......nevěřím, že by někdo, kdo ten příběh opravdu pochopil, mohl hodnotit méně než 3 hvězdičkami. Já dávám bezkonkurenční plný počet.

13.06.2014

Opravdu výborná kniha na odpočinek. Jak už tady někdo psal, tahle knížka má (na rozdíl od většiny románů podobného typu) spád, vtip, inteligenci, humor, ale ještě mnohem víc. Tahle knížka má duši.

Hlavního hrdinu - Dona - si nemůžete nezamilovat. Ta jeho zdánlivě přísná upjatost a neschopnost uvolnit se je prostě tak roztomilá, že se po celou dobu čtení musíte jenom shovívavě usmívat. Hrozně se mi líbilo, že byl příběh vyprávěn z jeho pohledu, v ich-formě. Donova povaha, jeho styl vyprávění a nepochopení některých (pro většinu z nás obyčejných) situací způsobují tolik komických a neskutečně vtipných situací, že jsem až kolikrát musela přestat číst a musela se jenom smát. Opravdu, tahle kniha je přímo nabitá neotřelým, inteligentním humorem.

Rosie je v anotaci charakterizovaná jako kuřačka, barmanka, která věčně chodí pozdě, což na mě dělalo dojem jakési drsné, věčně nespolehlivé ženské, prostě absolutní záporačka, ale stejně jako Don jsem i já později zjistila, že realita je úplně jiná. Ne, určitě jsem se nad ní nerozplývala tolik jako nad Donem, faktem ale je, že mi rozhodně přirostla k srdci. Společně s Donem tvoří skvělý pár.

Možná bych knížce vytkla jedinou maličkost - uvítala bych ještě trošičku víc romantiky.

Nejzajímavější na knížce je, že než se nadějete, vtáhne vás do sebe a najednou zjistíte, že jste na konci a že (bohužel) už nejsou další stránky ke čtení. Hrozně vás to zklame, zároveň ve vás ale přetrvá úžasný pocit, že jste zase jednou měli šťastnou ruku a strávili jedno odpoledne/noc/den ve společnosti skvělé knížky, která ve vás jistě dlouho zůstane.

Tuhle knížku doporučuji jednak všem beznadějným romantikům, ale i těm, kteří čekají od knihy něco víc než jen pár frází a polibků. Věřte mi, rozhodně nebudete litovat a na Dona s Rosie dlouho nezapomenete.

6 28.04.2014

Bohužel, tahle knížka pro mě byla velkým zklamáním. Ani Aljaška ani Váleček mi nebyli moc sympatičtí, žádný děj to v podstatě nemělo, takže jediné, co mě přimělo ohodnotit dvěma hvězdami, byl autorův styl psaní a prostředí, ve kterém se celá knížka odehrává.

1 14.04.2014

Tahle knížka mě poněkud zklamala. Od autorky jsem četla knížku Kde je ta holka?, která se mi docela líbila, a jako velká fanynka Pýchy a předsudku jsem čekala, že Já a pan Darcy bude ještě lepší.

Bohužel. Děj nezajímavý, pan Darcy podán velmi nelichotivě, což jsem brala tak trochu jako osobní urážku a ani hlavní mužský hrdina nijak nazaujal. Jediné, co knížku zachránilo, byl opravdu úžasný styl Alexandry Potter, díky kterému jsem se paradoxně vůbec nenudila a dokonce jsem se při čtení bavila. Líbí se mi její humor, který se vždy projevuje v myšlení hlavních hrdinek, to, jak si dokážou dělat legraci samy ze sebe a vše brát tak trochu s nadhledem.

Je to docela nepochopitelné, ale stále mám chuť pustit se do dalších jejích knížek. Snad překonají knihu Já a pan Darcy, a kdyby náhodu ne, autorčin zábavný styl to jistě zachrání. Myslím, že jako oddychovka na dovolenou nebo odpočinutí jsou tyto knížky ideální!

30.01.2014

Ke knížce jsem se dostala díky povinné četbě. Už kdysi dávno jsem viděla stejnojmenný film, což mě teď docela mrzelo, protože jsem se tak připravila o tu závěrečnou pointu, ale co se dá dělat. I tak rozhodně nelituju, že jsem si knížku přečetla.

Příjemně mě překvapilo, jak rychle děj ubíhal. Steinbeckův styl mi naprosto vyhovoval, žádné zbytečně dlouhé popisy, vše tak akorát, abychom si mohli všechno barvitě představit, ale aby zase popis nepřevládal nad dějem. Čekala jsem něco mnohem...lyričtějšího, ale jsem ráda, že tomu tak nebylo. Novelu jsem přečetla asi za tři dny a docela mě překvapilo, že už jsem na konci.

Bohužel na mě "překvapivý" a silně vypointovaný závěr nezapůsobil tak silným dojmem, jaký by asi vyvolal nebýt již zmíněného filmu, i tak ale hodnotím pěti zaslouženými hvězdičkami a Steinbeckovu novelu si určitě zařadím jako jednu ze svých maturitních otázek.

5 30.01.2014

Tak tahle knížka byla hodně netypická. Žádnou podobnou jsem asi nikdy nečetla... Na můj vkus zde bylo trochu moc politiky, ale chápu, že politika byla důležitou součástí příběhu a bez jejího vylíčení by bylo asi vše nepochopitelné. Nicméně jsem čekala, že se příběh bude více točit kolem Erny a Dmitrije. Místo toho to byl spíše takový "životopis" Ernina otce.

Konec mě hrozně překvapil, lépe řečeno mi vyrazil dech. Po přečtení jsem musela jít za svým taťkou (který mi knížku doporučil), abych se ujistila, že jsem tomu dobře porozuměla, že to tak opravdu skončilo.

Rozhodně nelituju, že jsem si knížku přečetla - jednak mi objasnila lecos z historie, jednak z ní mám celkově dobrý pocit a jsem ráda, že jsem četla taky něco z trochu jiného soudku. A moc se mi líbil styl, jakým byla napsána - teprve postupně jsem zjišťovala, jak to vlastné všechno bylo, postupně byly odhalovány jednotlivé skutečnosti a fakta...

2 09.12.2013

Bohužel mě tato kniha trochu zklamala. Podle nádherné obálky (samozřejmě z nakl. CooBoo) a takového....poetického názvu jsem očekávala nějaký srdcervoucí příběh, který mě zasáhne "přímo do srdce". Bohužel, ta knížka se podobala obyčejným dívčím románům. Bez hlubší myšlenky, málo rozvinutá a lehce odhadnutelná, naprosto ničím nepřekvapující.

Ovšem za tu obálku, název a ukrácení času - dvě hvězdy.

2 09.12.2013

Druhá knížka od Blanky Matragi mě příjemně překvapila, rozhodně se mi lbíbila více než první díl. Přišlo mi to takové čtivější, zajímavější. Asi je to tím, že mě více zaujalo líčení její práce, její projekty, prostě celý ten svět módy, šatů, vyšívání. První díl byl takový spíše o jejím dětství a životě. Tohle mě zaujalo víc.

2 09.12.2013

Zajímavá kniha, kterou stojí za to si přečíst - jednou. Hrozně se mi líbil styl, kterým to Pat celé vyprávěl, připomínalo mi to Forresta Gumpa, kterážto kniha se mi taky moc líbila, takže asi proto mě to zaujalo i v Terapii láskou. Ovšem čekala jsem od toho něco víc. Myslela jsem, že mě to nějak....strhne, více zaujme, že se začtu a už nebudu moct přestat.

Ano, knížka se čte dobře, ale není to nic extra, co vás donutí jenom číst a číst a číst, najíst se a zase číst. Není na ní zajímavý ani tak ten příběh, jako spíše ten Patův pohled a jeho vyprávění.

Hrozně moc se mi líbí Patova teorie o "černých mracích se stříbrným lemováním"!!! To je na celé knížce to nejlepší a moc mě mrzelo, že i název není přeložen úplně přesně z originálu - The Silver Linings Play Book. Byla jsem moc ráda, že tato myšlenka prostupuje celým románem a v určité podobě se objevuje téměř v každé kapitole.

Pata jsem si opravdu oblíbila, ale Tiffany mě bohužel moc nezaujala. Naopak Jake si mě získal. Líbilo se mi, jak stál za svým bratrem prakticky v každé situaci, i když to pro něj nebylo vždy jednoduché.

Bylo hrozně zajímavé sledovat, jak se Pat vyvíjí, jak přemýšlí, jak si pomalu začíná zvykat na život venku a snaží se smířit s realitou. Strašně se mi líbily jeho názory na klasické knížky, protože s ním naprosto souhlasím - taky nesnáším špatné konce u nádherných knížek.

Opravdu nejsem fanouškem amerického fotbalu, ale ty scény tam prostě byly důležité, bez nich by asi celý příběh neměl smysl, takže mi vůbec nevadily.

A závěr? Ten mě taky nezklamal - bylo fajn, že autor neudělal typický americký happyend (myšleno - Pat je vyléčený, Tiffany je vyléčená, oba jsou naprosto normální a koná se velká svatba), protože Pat a Tiffany prostě byli divní - a to na nich právě bylo to krásné a zajímavé...

Takže celkově - jediné, co mě mrzelo, bylo, že jsem se do té knížky nedokázala pořádně začíst, přestože byla velmi čtivá. Za originalitu, nádherné myšlenky (mraky, literatura), některé postavy (Pat, Jake) a hlavně celkovou reálnost (opravdu, je to příběh, který se klidně může stát vám nebo někomu ve vašem okolí) a uvěřitelnost, dávám zasloužené čtyři hvězdy.

5 19.10.2013

K této knize jsem se dostala přes školu. V povinné četbě máme Irvingův Svět podle Garpa, ale na konci roku jsme se dívali na film Pravidla moštárny a já jsem si říkala, že bych mohla začít s Irvingem nejdřív něčím jiným než rovnou složitým Garpem, a tak jsem se o prázdninách vrhla na tohle.

No, nebyla jsem zklamaná. První asi tři kapitoly jsem se musela do čtení nutit, ale jakmile Homer trochu vyrostl, děj začal být mnohem zajímavější. Hrozně obdivuju Irvingovu schopnost naprosto odběhnout od tématu, třeba i na pět stránek nebo víc, ale vždycky se vrátit tam, kde začal. Přesto děj není nijak extra složitý, ale zato neskutečně bohatý, se spoustou dějových linií a postav.

Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s filmem. Abych pravdu řekla, filmový Homer se mi líbili víc, byl mi sympatičtější než ten knižní (to se mi stalo asi poprvé). Vůbec mi ale nevadilo, že jsem už film viděla, protože knížka je prakticky o něčem úplně jiném a celá hlavní zápletka včetně rozuzlení se vyvíjí úplně jinak.

Co mi v knížce chybělo? Naprosto úžasná závěrčná filmová scéna, kdy se Homer vrací do sirotčince a děti mu nadšeně běží vstříc. U toho jsem měla slzy v očích. V knížce ta scéna chybí. Škoda...

Nicméně - mé první setkání s Irvingem rozhodně neproběhlo špatně a už se těším na další... pravděpodobně Svět podle Garpa.

1 08.10.2013

Bohužel mě tento díl narozdíl od prvního trochu zklamal. Čekala jsem, že druhá část série bude spíše kvalitnější, ale právě naopak. U prvního dílu jsem se nudila jen první čtvrtinu, tady jsem musela čekat snad do poloviny knížky! Ale vyplatilo se!

V tomto díle si mě konečně získala i Elizabeth (snad je to tím, že dostala více prostoru projevit se) a samozřejmě taky Henry. Kolikrát jsem si ale říkala: "Panebože, jak může tohle udělat?" Ovšem nemůžu soudit, když jsem v takové době nežila...

Bohužel mě vůbec nebavily kapitoly o Lině (vlastně mě úplně bavily hlavně jen části o sestrách Hollandových), takže tady už byly delší pasáže, u kterých jsem se trochu nudila.

Uvítala bych taky trochu více romantiky, které zde bylo (oproti prvnímu dílu) opravdu poskrovnu.

Ovšem stále přetrvává ten skvělý celkový pocit - konečně nějaký jemný, milý a nenáročný román. Pro tento díl 3 hvězdy a doufám, že už se někdy konečně dozvím, jak to celé dopadne!

04.09.2013

Tuhle knížku mi doporučila kamarádka, ale musím se přiznat, že první čtvrtinu jsem myslela, že ji zaklapnu a nedočtu. No, naštěstí jsem vydržela, pak už mě to hrozně chytlo a nemohla jsem se čtením přestat!

Co se týče postav, nejvíce jsem si oblíbila asi Dianu, Elizabeth mě zas tak moc nezaujala a Penelopa mi byla vyloženě nesympatická. Willa jsem měla ráda už od začátku, jako symbol takové té jistoty, věrnosti, stálosti... Naproti tomu Henryho jsem hned odsoudila, i když na konci knížky jsem si začínala říkat, jestli jsem nebyla příliš ukvapená. No, uvidíme, jak se vybarví v dalších dílech.

Co se týče děje, ze začátku mi připadal hrozně nudný, rozvláčný, ale pak už se to konečně rozjelo a bylo to jen lepší a lepší. Škoda, že tam byly některé podle mě zbytečně nudné a nezajímavé popisy, které už jsem ke konci rovnou přeskakovala.
Romantických scén tam bylo tak akorát a líbilo se mi, že všechny byly takové...něžné.

Konec byl tak nečekaný a překvapivý, že jsem se hned den nato vydala do knihovny pro druhý díl (tím to bohužel také nekončí...).

Celkově vždycky hodnotím knížku hlavně podle toho, jaký ve mě zanechá dojem. A přestože v anotaci na tuhle knížku jsou slova jako lži, tajemství, skandály, faleš,..., mně ta knížka připadala hlavně taková milá, něžná, jemná, půvabná. Takže dávám 3,5 hvězdy, abych měla rezervu pro další díly.

1 04.09.2013

Bohužel se musím přidat k těm pár ojedinělým komentářům, jejichž pisatelům se knížka vůbec nelíbila a hrozně je zklamala. Já jsem se na ni hrozně těšila a zklamání pro mě bylo opravdu velké, protože o knize s tak vysokým hodnocením jsem opravdu nepředpokládala, že mě vůbec, ale vůbec nezaujme a ještě se při jejím čtení naštvu.

MOŽNÉ SPOILERY!!!
Tak především - Sam nemá vůbec perfektní život. Kdybych žila jen jeden den z jejího života, po zbytek svého(!) života se zahrabu pod zem a stydím se vystrčit hlavu. Kam dala proboha rozum? Jo, možná je opravdu život na americké střední škole těžký a být něčím výjimečná se možná jednodušeji řekne než udělá, ale jak se někdo může chovat jen podle toho, jak se na něj ostatní budou dívat? Jak může dělat věci, které se mu nelíbí, za které se hrozně stydí, které mu připadají špatné, jen proto, aby ho ostatní chválili a aby vypadal dobře? V knize je prakticky popsán jediný den jejího života - a jen se podívejte, kolika lidem za ten jediný den ublížila... Celý její život je vlastně jedna velká přetvářka. Ta dobrá holka, která tam snad někde v hloubi duše byla, byla úplně odstrčená a zadupaná nefalšovanou středoškolskou mrchou (omlouvám se za ten výraz).

Navíc několik dnů z těch sedmi promarnila tím, že dělala pořád stejně hnusné věci, chovala se stále naprosto odporně k ostatním lidem, stále někoho zraňovala nebo někomu ubližovala - jenom aby nebyla zraněná ona sama. Byla opravdu hrozně sobecká.

Pak se teda začala chovat o něco lépe, ale to mám ještě podezření, že se začala chovat jinak jen proto, že věděla, že se jí nic nemůže stát a že ať udělá cokoliv, další den si to stejně nikdo nebude pamatovat.

No a nakonec? Rozhodně se nedá říct, že by zemřela jako jiný člověk nebo že by napravila své chyby. Prostě jenom pár věcí udělala jinak (a já bych rozhodně neřekla, že lépe). Jak už tady v jednom komentáři bylo, nejsmutnější na tom nebylo to, že zemřela, ale to, že zemřela a neopravila většinu svých chyb, i když k tomu měla příležitost...

Teď něco k samotné knize. Ten nápad opakovat jediný den několikrát je úžasný a je hrozná škoda, že ho autorka nedokázala dostatečně využít. Takže jsem se u druhého dne začala docela nudit a jen s přemáháním jsem celou knížku dočetla (utěšovala jsem se pouze tím, že to přece takhle nemůže jít všech sedm dnů - marná naděje). Každý den se sice děl trošičku jinak, ale prakticky stejně. Sam pořád stejně uvažovala a to její rádoby filozofování - omlouvám se, ale to prostě nebylo vůbec uvěřitelné...
KONEC SPOILERŮ!!!

S opravdu velikým překvapením jsem přečetla všechny nadšené komentáře a jen maličko mě uklidnilo, že můj negativní není jediný... Je možné, že jsem to vůbec nepochopila, ale pro mě je tato kniha opravdu velikým zklamáním a myslím, že dlouho zůstane jedním z největších.

Dvě hvězdy jsou za skvělý nápad, nádhernou obálku a zajímavý název knihy (jak v originále, tak v českém překladu).

2 01.09.2013

Po Rubínu jsem se nemohla dočkat, až se vrhnu na druhý díl této série. Nebyla jsem zkamaná - druhý díl se mi líbil ještě více než ten první.

Gwendolyn jsem si oblíbila ještě více, naproti tomu Gideon mě stále ještě nepřesvědčil. Nejlepší "postava" z celé knížky? Rozhodně Xemerius.

Jakkoliv se mi to zdá nemožné, u tohoto dílu jsem se smála ještě mnohem více než u prvního. V každé kapitole se našlo něco, u čeho jsem se prostě musela nahlas rozesmát. Jednak to byly Xemeriovy poznámky, které mě rozesmály téměř všechny, a pak taky některé věty, které si Gwendolyn pomyslela. Tento díl mi přišel tak o 100 % vtipnější než Rubín.

Velmi se mi líbily citáty na začátku každé kapitoly. Ty výňatky z deníků nebo proroctví už mě tolik nebavily, ale ty citáty stály za to. Taky mě mile překvapil prolog a epilog, protože (jak už jsem psala v komentáři u Rubínu) Lucy a Paula jsem si hrozně oblíbila, i když zatím nedostali moc prostoru.

Co se týče velmi překvapivého závěru...no, překvapivého. Vlastně jsem tomu ani nevěřila, bylo mi jasné, že se to ve třetím dílu vysvětlí. Ale pořád jsem nemohla uvěřit, že je to opravdu konec knížky. Otočila jsem stránku a tam - epilog. Nějak mi to nesedělo, bylo to takové...neukončené. Asi to tak bylo schválně, abychom se těšili na poslední díl, ale mně se to moc nelíbilo. Vůbec jsem nepoznala, že už to končí. Bylo to jako konec kapitoly a pak jsem najednou zjistila, že žádná další už není...

Naštěstí už jsem měla doma z knihovny půjčený i třetí díl, takže jsem na nic nečekala a rovnou jsem se na něj vrhla. ;-)

10 18.08.2013

Bohužel jsem si od Sarah Dessen přečetla nejdříve Poslouchej! a teprve poté Ukolébavku, takže jsem byla trochu zklamaná. Čekala jsem, že to bude knížka, na kterou nezapomenu, stejně jako tomu bylo u Poslouchej!, knížka, ve které se bude hlavní hrdinka pomalu měnit a poznávat své pravé já, čekala jsem, že Dexter Remy opravdu převrátí život vzůru nohama... ALE...

Za prvé jsem se u některých pasáží neskutečně nudila. Většinou se mi v knížkách líbí popisování pocitů hlavní hrdinky, její přemítání a úvahy, ale tady jsem se přes to prostě nemohla prokousat a musím se přiznat, že jsem mockrát přeskočila třeba i půl stránky, protože mě úvahy Remy prostě nebavily.

Remy mi upřímně řečeno nebyla ani moc sympatická - celou dobu říkala, jak se změnila, ale vůbec se podle toho nechovala. Na druhou stranu mě samozřejmě dostal Dexter - prostě sympaťák, jedině u rozhovorů s ním jsem se fakt smála.

Taky to téma mi už připadalo trochu ohrané. Nechápu, proč v tolika knížkách hlavní hrdinka dělá něco, co vlastně vůbec dělat nechce, a to, co by doopravdy chtěla, si vůbec nechce připustit a ještě dělá všechno pro to, aby to nedostala. Prostě se pořád drží svých minulých názorů a i když se spousta věcí změní, nehledě na okolnosti, ona se prostě zatvrzele změnit odmítá. Poslední dobou mě už takové knížky přestávají bavit, protože vždycky předem vím, jak to asi bude dál...

Co se mi vůbec nelíbilo, byl vztah Remy ke své matce. Jednu chvíli se s ní objímala a říkala, jak ji má ráda a jak ji chápe, druhou chvíli ji popisovala jako strašnou ženskou, co jenom uhání chlapy a není schopná se o nic postarat a u ničeho vydržet. Podle toho mi taky někdy byla hrozně nesympatická, ale pak mě to totálně zmátlo, protože najednou ji Remy popisovala jako "svou skvělou mámu", která prostě "neměla štěstí", ale stejně je "skvělé, že ji mám". No a po chvíli se to zase otočilo, takže jsem už byla úplně vedle a doteď nevím, co si mám o postavě mámy Remy myslet.

Taky se mi nelíbil samotný text Ukolébavky, ale to už je jen moje věc a můj názor, tohle není vina autorky...
Co mě naopak hrozně zaujalo, je obálka knihy. která se mi hrozně líbí a je to asi hlavní důvod, proč jsem si knížku přečetla.

Hrozně mě mrzí, že jsem si nepřečetla nejdříve Ukolébavku a pak teprve Poslouchej!, protože v tom případě by se mi Ukolébavka tak normálně líbila a z Poslouchej! bych byla nadšená. Bohužel jsem po perfektním Poslouchej! čekala mnohem více, a tak jsem teď trochu zklamaná. Pokud se někdo chystáte číst knížky Sarah Dessen, určitě začněte Ukolébavkou a teprve potom si vychutnejte Poslouchej!. ;-)

2 03.08.2013

Od téhle knížky jsem očekávala něco trochu jiného. V anotaci se totiž píše, že se zamiuje "napříč časem", takže jsem čekala, že se zamiluje do někoho z minulosti, což se vlastně nestalo. Ale rozhodně nelituju, že jsem si ji přečetla. Bylo to zase něco jiného, s "akorátní" dávkou nadpřirozena, romantiky a vtipu.

Gwendolyn mi byla od začátku sympatická, je hrozně vtipná a u některých vět, které si pomyslela, jsem se dokonce musela smát nahlas. Věta, která mě úplně dostala? "Musím si bezpodmínečně pořídit nový mozek" :-D
Naproti tomu Gideon pro mě není úplně typ kluka, do kterého bych se zamilovala. Přišlo mi, že autorka tak nějak zbytečně skákala od "nafoukaného Gideona" ke "galantnímu Gideonovi" a abych pravdu řekla, docela mě to mátlo. Díky tomu jsem nedokázala přesně říct, jestli mi spíš je nebo není sympatický.

Na jednu stranu jsem byla trochu zmatená z množství nových informací, které jsem musela pobrat, a ze začátku mi dělalo trochu problém ve všem se orientovat, na druhou stranu se mi líbilo, že autorka měla vše do detailu propracované a myslela na každou maličkost.

Velké plus má u mě prolog a epilog. Líbilo se mi, že u prologu jsem vůbec nevěděla, o kom nebo o čem se mluví a co se vlastně řeší, ale během celé knihy jsem se k tomu pomalu propracovávala a závěrečný epilog už mi dával smysl. Je to napsané tak, abychom měli určité tušení, ale nic nevěděli jistě, to se mi na tom moc líbilo.

Taky se těším, jak se bude dále vyvíjet příběh Lucy a Paula, protože ačkoliv v knize moc dlouho nevystupovali, byli mi hrozně sympatičtí a nemůžu se dočkat, až se dovím, jak to s nimi bude dál a hlavně - jak to vlastně bylo!

Věc, kterou na všech knížkách miluju, je nějaký citát nebo úryvek na začátku každé kapitoly, takže tady jsem byla naprosto nadšená. :-)

I po dočtení Rubínu mám pořád spoustu nezodpovězených otázek, takže doufám, že se nejedná o pozapomenutí autorky, ale že se všechno dozvím v dalších dílech, do kterých se určitě v nejbližší době poustím.

5 02.08.2013

Po velkém nadšení z knihy Polibek pro Annu jsem se s velkým očekáváním pustila do Loly. A - nutno uznat - trochu mě zklamala. Z části si za to můžu sama, protože jsem od toho čekala opravdu hodně, ale když to srovnám s Annou...no, nebýt podobné obálky, asi bych ani nepoznala, že je to od stejné autorky.

To nejlepší na téhle knížce pro mě bylo to, že i tady vystupovali Anna a Étienne, a právě oni dva jsou asi mé nejoblíbenější postavy.

Zatímco Annu v PpA jsem si okamžitě oblíbila a dokonale jsem jí rozuměla, Lola je úplně jiný typ člověka než já. Někdy mi byla sympatická, ale asi by se nestala mou nejlepší kamarádkou. Často jsem ji nechápala a prostě si mě moc nezískala.

Naproti tomu Cricket...no, když jsem četla PpA, Étienne si mě hned získal svou bezprostředností, vtipem a takovým tím osobním kouzlem (já vím, že to zní divně, když je to jen postava z knížky, ale je to tak). Cricket je úplně jiný než Étienne - hodný, milý, slušný,... Ale líbil se mi úplně stejně. To kvůli němu jsem fandila i Lole a chtěla jsem, aby všechno dobře dopadlo. Vlastně jsem se těšila na každou část, kde bude vystupovat i Cricket, a zbytek jsem většinou tak zběžně prolítla.

Takže můj celkový dojem...kdybych Lolu četla jako první kížku od Stephanie Perkins, určitě bych z ní byla nadšená. Ale myslím, že Polibkem pro Annu si nasadila laťku hodně vysoko a touhle knížkou se jí ji nepodařilo překonat. Z Anny jsem byla nadšená, Lola se mi líbila. Annu jsem četla už dvakrát během jednoho měsíce, k Lole už se určitě nevrátím. Polibek pro Annu bych si chtěla koupit, knížku Lola a kluk od vedle s lehkým srdcem vrátím a budu si ji pamatovat jako pěknou knížku od autorky skvělého Polibku pro Annu.

Když jsem Anně dala 5 hvězdiček, Lole bych dala tak 3,5, ale protože srovnávání už bylo dost, nakonec jsem se rozhodla pro 4 hvězdičky.

26.07.2013

U téhle knížky se mi vůbec nelíbí obálka. Půjčila jsem si ji jen proto, že si ji chtěla přečíst i moje kamarádka, a tak jsem se podívala, o čem vlastně je. Svou obálkou by mě ale vůbec nezaujala...

Líbí se mi styl, jakým je knížka napsaná. Ze začátku vlastně vůbec nevíme, na čem jsme a jak to celé bylo, a postupně se teprve dovídáme jednotlivé události, zároveň jak Mara objevuje své "schopnosti" a zjišťuje, co se kolem ní vlastně děje, poznáváme i my, jaká vlastně je a okolnosti, které ji vedly až tam, kde je teď. Je třeba číst velmi pozorně, protože stačí, aby nám unikla nějaká maličkost, a nic už vlastně nedává smysl. Hranice toho, co se děje jen v hlavě Mary, co se jí zdá a co se stalo doopravdy, je velmi křehká a není jednoduché vždy odhalit, jak to vlastně bylo. To se mi na tom právě líbilo.

Děj je velmi poutavý. Vlastně se stále něco děje, takže knížku jsem přečetla jedním dechem. Na můj vkus byly některé pasáže až moc hororové, až mi naskočila husí kůže a nejednou jsem se při čtení ohlédla přes rameno. Nedoporučuju číst v noci! :-D

Kromě stylu, jakým byla napsaná, mě však knížka nedokázala ničím nijak zvlášť zaujmout, nijak nevyniká. Líblila se mi, není špatná, ale není to nic výjimečného.

Jedno mínus má u mě za otevřený konec, ale snad brzy vyjde pokračování a všechno se tam vyřeší...

1 25.07.2013

Tahle knížka mě mile překvapila. Byla velmi poutavá a přestože knih s tématikou cestování časem je spousta, takhle byla v něčem jiná. Měla hloubku, byla tam spousta věcí k zamyšlení a po přečtení si uvědomíte, jakou má život vlastně cenu a jak křehké je cokoli, co se vám třeba teď může zdát naprosto samozřejmé a věčné.

Líbilo se mi, jak tam byla popsána láska. Bylo to něco opravdu hlubokého, trvalého, nikdy nekončícího. Myslím, že právě ta jejich vzájemná láska jim dávala sílu jít dál, i když se zdálo, že je to zbytečné. Láska byla v této knize pojmuta jako opravdový, trvalý cit. Přestože nebyla popisována mnoha slovy, teatrálně, pateticky nebo zbytečně dramaticky, ten její význam z toho prostě vyplývá a je to celé takové hodně citové, emocionální.

V některých částech se mi zdálo, že zbytečně moc popisuje nějakou nevýznamnou věc nebo místo, ale nijak to nekazí celkový dojem. Pro mě je tato kniha příjemným překvapením.

2 25.07.2013

Tahle knížka mě zaujala svou obálkou, nicméně obsah mě trochu zklamal. Přišlo mi to strašně krátké, málo propracované, málo detailní. Myslím, že kdyby byla knížka delší o nějakých 100 stránek, vůbec by jí to neuškodilo.

Nemůžu si pomoct, ale docela jsem si nedokázala Serafinu oblíbit. Jednak celý ten její život (vím, že byla vlastně pod vlivem Cyruse, ale přesto) - kolik lidí zabila, i když se snažila vybírat si ty, co už žít sami nechtěli. Možná to je i tím, že byla knížka tak krátká a její postava nebyla popsaná úplně podrobně.

Nechápu, jak s těmi svými činy mohla žít. Bylo mi jí líto, to jo, ale stejně... Navíc si nedokážu představit, jaké to musí být pro rodinu Kailey - myslí si, že je živá, zpátky, mají radost, že se ještě polepšuje a netuší, že doopravdy to vůbec není ona...

Doufám, že brzo vyjde další díl, který bude trochu lepší.

12.07.2013