Lie komentáře u knih

Sympatický příběh o tom, že člověk by se neměl vzdávat a rezignovat na slušnost, ačkoli mu to může způsobit problémy, i o tom, že i ten nejobyčejnější člověk může a měl by něco udělat. Je to aktuální i dnes a mnoho lidí by si tuhle knížečku mělo přečíst. Možná by pak přestali obhajovat něco, co je prostě špatné, čistě proto, že je to pohodlnější, než proti tomu něco dělat.

5 21.02.2020

Zatím mám přečtený Stín větru a Labyrint duchů a tento díl se mi líbil asi nejvíc. Je správně temný, smutný a má sympatické hrdiny. Celou dobu jsem jenom řešila, jestli se něco děje doopravdy, nebo jestli je hlavní hrdina prostě magor, a ačkoli jsem to měla z Labyrintu duchů trochu vyspoilerované, nevadilo to. Spíš jsem nad tím, kdo se tedy zbláznil, přemýšlela ještě víc. Jen mi zatím v souvislosti s posledním dílem nedává moc smysl epilog. Jsem zvědavá, jestli to někdy pochopím.

1 04.01.2020

Zařídila jsem se podle toho, co říká sám autor, tedy že knihy mohu číst v jakémkoli pořadí. Takže jsem první četla Stín větru, pak Labyrint duchů a teď jsem asi v polovině Andělské hry. Labyrintu musím bohužel v porovnání s úchvatným prvním dílem a tou polovinou druhého jednu hvězdu strhnout. Nějak tomu chyběla ta kouzelná tajemnost, byla to trochu spíš akční detektivka. A hlavní hrdinku jsem si nějak nemohla oblíbit. Ale rozhodně je to výborná kniha a stojí za přečtení, jen mi prostě v porovnání s předcházejícími díly tolik nesedla.

2 02.01.2020

Doporučuji všem, kdo mají rádi dobrodružnou literaturu a chtějí si představit, jak asi lidé přemýšleli před sto padesáti lety. Kniha mě bavila celá, nenašla jsem slabší místa a nemám co vytknout. Jen je mi trochu líto, že se o samotném Draculovi nedozvíme skoro nic. Ne že bych byla fanynkou upířích romancí, ale zajímalo by mě, kdo byly ty tři ženy v Draculově zámku, nebo jak a proč se on sám stal upírem.

5 02.01.2020

S touhle knížkou je to hodně rozporuplné. Nápad je skvělý a části, v nichž se cestovalo vesmírem, mě bavily. Bohužel jich moc nebylo. Mnohem víc tam bylo sexu, vztahových trablí a sebelítosti hlavního hrdiny. Ten mi vadil nejvíc. Obyčejnějšího, nudnějšího ubožáka už snad ani vymyslet nejde. Já chápu, že to bylo schválně, ale přeci jenom, číst o někom, kdo je sám o sobě takhle nudný, nemůže nikoho bavit. Takže celkově dobrý nápad, ale ocenila bych víc dobrodružství, míň psychologie a hlavně jiného vypravěče.

4 01.01.2020

Mušketýry miluju odmala, mám vydání s překladem Vrchlického, který je úplně skvělý, a poprvé jsem ho přečetla asi v 11ti. Miluju to prostředí, statečné mušketýry, dvorské intriky, tajemné dámy... Kdyby ta doba opravdu byla taková, jakou ji popisuje Dumas, skoro bych si přála v ní žít.

Pro mě jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla, a to nesrovnávám jen v žánru fantasy. Můžete to číst jen jako dobrodružný příběh, ale pokud chcete, zjistíte, že celý Zaklínač je vlastně jedna velká filosofická úvaha. Co je dobro a zlo? Je možné svět vůbec takto rozdělovat? Máme bojovat za to, co považujeme za správné? Je správné být neutrální? Odpovědi autor nedává, ty si musíte najít sami. Hodně lidí hejtilo poslední díl kvůli stylu, jakým je napsaný. S tím nesouhlasím. Právě na tom autor ukazuje, jak dobře umí psát. Napsat pohádku hezky tak jak šla za sebou zvládne každá 15tiletá holka na wattpadu, ale seskládat ho jako mozaiku z desítek kousků, tak, aby to dávalo smysl, umí jen opravdu dobrý spisovatel. Přečetla jsem celou ságu podruhé odzadu, a i když to zní divně, doporučuji, protože jsem najednou pochopila tolik narážek, kterých jsem si dřív nevšimla (Například mám teorii, jak to bylo dál s Marigoldem) Takže kdo už máte přečteno a chcete Zaklínače trochu jinak, začněte posledním dílem :-D

4 28.10.2019

Nevím, všichni knihu chválí, ale mě moc nevzala, ačkoli jinak mám tento typ literatury ráda. Přišla mi prostě dost ujetá, přehnaná, šílená... Když jsem později jen tak náhodně otevřela slavné It, narazila jsem zrovna na ujetou sexuální scénu. Věřím, že na Kingovi něco je, když ho miluje tolik lidí, ale mě po těchto dvou zkušenostech nějak přešla chuť se s ním dále seznamovat :D

2 26.10.2019

Vím o sobě, že jsem citlivka a že jenom z přečtení článku o Dahmerovi mi bylo dva dny špatně, takže bych po severské detektivce dobrovolně nesáhla. Ale byla jsem na dovolené, všechno jsem už ořečetla a u vody se z mobilu číst nedá, tak jsem si vypůjčila od babičky Lazara. Nejprve jsem to odložila asi po čtyřiceti stránkách a zděšeně prohlásila, že téhle hrůzy se už nedotknu, nicméné druhý den mě dohnala nuda a já statečně zkusila pokračovat. Moc daleko jsem se nedostala a mám dojem, že z toho mám trauma ještě teď :-D nebudu to hodnotit, když jsem to nepřečetla, ale za mě je to příšerná kniha. Absolutně příšerná. Jak někoho můžou proboha napadnout takovéhle věci? Vracím se k Aghatě Christie a jejím roztomilým detektivkám, kde nikdo nikoho nepohřbívá zaživa a vraždí se pro peníze a ne pro zábavu ;-D

Z toho co jsem od Agathy Christie zatím četla asi nejlepší. Nemohla jsem se od ní odtrhnout ani na minutu, takže jsem ji nakonec četla i u drinku v baru :-D A chvílemi mě docela zamrazilo, ne že by to bylo děsivé, ale běhá z toho mráz po zádech. A nejhorší je, že ani nemáte komu fandit, protože všichni se něčím provinili, nikdo z nich není dobrý člověk. A konec jsem opravdu nečekala. Musím souhlasit s některými komentáři, že to vysvětlení mohlo být podáno jinak, asi by se mi to líbilo víc. Ale netroufnu si kritizovat Královnu zločinu, chyba je spíše ve mě, protože ona nedokáže nic napsat špatně

16 16.10.2019

Přečteno na dovolené, kde jsem už neměla po čem sáhnout. Já to mám s detektivkami tak, že je vždycky dočtu, i když celou dobu nadávám, jak je to mizerně napsané a stěžuji si snad na všechno, protože prostě potřebuji vědět, kdo je vrah. To byl i tenhle případ. Styl psaní mi přišel jednoduchý a strašně mi vadilo popisování vztahů mezi postavami, které se mimochodem podle mě chvílemi chovaly nereálně, i když to nechci moc vyčítat, protože opravdu těžko říct, jak se v takové situaci lidé chovají, když jsem ji nezažila. A co se týče poslední vraždy, její vysvětlení mi přijde pěkně přitažené za vlasy. Takže asi tak: dobrá kniha to není, ale je to napínavé a uznávám, že vraha jsem opravdu odhalila až těsně před hrdiny knížky.

1 16.10.2019

Já jsem tedy rozluštila vraždu ještě dřív, než se stala, i když se to pak tak zamotalo, že jsem chvílemi o svém závěru pochybovala, ale to nic nemění na tom, že r to výborná detektivka, přečetla jsem ji jedním dehem.

2 16.10.2019

To jako vážně jsem druhý komentář? Noo, ale s tím, co mi ukradl první místo musím souhlasit. Knihu jsem otevřela úplně náhodou v knihovně a začalo mě zajímat, jak že to tedy bylo. Původně jsem chtěla napsat, že na knize bylo špatně všechno kromě zápletky, ale nakonec to musím přehodnotit, protože detektivní zápletka byla zajímavá jen do chvíle, kdy se všechno maximálně zamotalo, a od té doby to působilo, jako by to autorka neměla předem domyšlené a teď se to snažila nějak trochu smysluplně ukončit. Co se týče zbytku... Neustálé odbíhání od děje k absolutně nesmyslným drobnostem, za jehož délku a četnost by se nemusel stydět ani Victor Hugo (Který byl ocšem mnohonásobně lepším spisovatelem, takže si tohle mohl dovolit), dost naivní postavy s nesmyslným a nereálným chováním (Ano, v Americe jsem sice nebyla, ale pochybuju, že studenti kdekoli na světě se chovají až takhle hloupě) a vo mi vadilo nejvíc, byl pocit, že autorka si o všech mužích myslí, že jsou zřejmě chodící přirození, protože všichni mužští hrdinové tráví veškerý svůj čas chlíonými myšlenkami na všechny ženy (v jednom případě tedy muže) okolo sebe, a to i v těch nejmíň vhodných situacích ( Například u mrtvoly). Tu jednu hvězdu dávám za to, že přes všechny tyhle chyby mě stejně celou dobu nepřestalo zajímat rozutlení.

20.09.2019

Na knihu jsem se dost těšila, protože mám ráda tyhle klasický duchařiny - starý dům, hrob v lese, odrazy v zrcadlech atd atd - a taky jsem na ni četla hodně dobré recenze tady na databázi i jinde. V důsledku toho asi nejsem kdovíjak nadšená, protože jsem čekala něco fakt hodně děsivého. Nevím jak ostatní, ale já se nijak zvlášť nebála, přestože jsem knihu četla sama doma po večerech (a to máme hned za barákem les). Tedy první polovina mi přišla dobrá a člověku z toho docela běhá mráz po zádech, ale od chvíle, kdy hlavní hrdinka zjistila, co že ji to tedy vlastně chce zabít, se to změnilo v nijak děsivou dobrodružnou knihu a vysvětlení celé záhady mi připadalo poměrně přitažené za vlasy (i na horor) a nedotažené. Ale abych jenom nekritizovala, je to dobře nepsané a napínavé, zhltla jsem to jedním dechem, a hlavní hrdinka se chová inteligentně a racionálně, což se mi taky líbilo, jen mi to prostě nepřišlo moc hororové a nesplnilo to mohe přání se zase jednou u knihy bát.

2 25.08.2019

Miluju opráski! Člověk si musí chvilku zvykat na ten jazyk, ale pak to ocení. Je to dost cynické, ale to je jedině dobře a strašně se mi líbí jak boří ty zažité nesmysly typu “Zikmund byl padouch, husiti hrdinové” nebo “habsburkové byli strašně zlí” které nám cpaly do hlavy učitelky na základkách.

5 26.05.2019

Díky této detektivce se mi povedlo vlakem přejet rodné město a skončit v devět večer v zapadákově, odkud už nic nejelo. To mluví za vše :-D

6 18.02.2019

V podstatě siuhlasím s komentářem podemnou, ale já připočtu tu skutečnost, že jsem knihu opravdu četla ve dvanácti letech a že jsem byla skutečně blázen do Arkariana. Takže ačkoli kdybych ji četla teď, hodnotím ji dost špatně, tenkrát jsem ji milovala. Prostě to je kniha pro dvanáctileté holky, které touží po tom najít tu svou spřízněnou duši a být s ní navěky a myslîm, že když ji vnímám takovou, je to dobrá kniha. Všechny postavy jsiu moc sympatické, každá má vlastní charakter a za mě je velký plus, že se tu nevyskytuje typické párování tajemnej bad boy + zakřiknutá knihomolka, který upřímě nesnáším. Jako děj a vůbec všechno má svoje mezery, ale všichni víme, že 12ti letým holkám (A já nebyla žádná vyjímka:-D) je tohle ukradené. Ty chtějí prostě čîst o pravé lásce a sledovat, jak se ti dva dávají dokupy a jak by pro sebe udělali všechno, a to v knize je moc hezké. Já jsem upřímě ráda, že jsem si odbesla do života takovouhle představu o lásce, kterou jsem získala z podobných knih.

21.01.2019

Strážce času jsem poprvé četla asi ve dvanácti a potom ještě asi pětkrát, protože jsem si zamilovala ty postavy. Teď už jsem ji několik let neměla v ruce a bojîm se, že by mě znovu už moc neuchvátila, protože co si tak vzpomínám na styl psaní a promyšlenost děje, tak to nebylo nic moc. Ale postavy skvělé. Každá měla vlastní charakter a staly se pro mě přáteli. A Arkarian byla největší literární láska mého dosavadnîho života, na to se taky nedá zapomenout :-D

21.01.2019

Lockwooda jsem dostala před pár lety od dědy (kterému se moc líbil, což je další důkaz, že jde o knihu, která zaujme každou generaci :-D) a přečetla jsem ho jedním dechem. Byla jsem trochu strašpytel, takže jsem oak pár dní nespala, ale to je pro knihu jenom plus. Od té doby ho čtu pořád dokola. Co na tom, že už nejsem dítě a že se v mé knihovničce vyjímá mezi Annou Kareninou a Obrazem Doriana Graye? Čtu ho vždycky, když si potřebuji od těhkech věcí odpočinout. Hlavní postavy jsou sympatycké, vtipné a každá z nich má vlastní propracovaný chatakter. Děj je napínavý, občas trochu strašidelný a celkově mi kniha vždycky zlepší náladu. Moc doporučuji kažému, kdo má chuť na napínavou a dobře napsanou oddechovku.

1 12.01.2019

Druhý díl mě moc nebavil, nevím, čím to je, protože první jsem zhltla za dva dny. Hlavně mi přijde, že se v něm změnila atmosféra. Ačkoli u první knihy jsem se pěkně bála, tohle nebylo vůbec děsivé, spíš to ve mě zanechávalo divný hnusný pocit, který si vybavuji i po pár letech a kvůli kterému jsem se do trojky vůbec nepustila. Protože to není to, co bych chtěla cítit při čtení knížek.

2 12.01.2019