lena.o.knihach komentáře u knih

Christian se ocitl ve špatnou dobu na špatném místě. Dostal druhou šanci chodit po světě, ale už ne jako obyčejný člověk.
Říkají si děti noci, Probuzení, mrtví. Nebije jim srdce a nejvíc touží po krvi.

Začátek byl skvělý. Hned jsem se začetla, postavy mě zajímaly a už jsem si začala vytvářet teorie, jak to všechno bude dál. Jenže místo toho, aby příběh gradoval a byl dál napínavější, jsem se mnohdy musela do čtení nutit, vůbec mi to neutíkalo a konec mi přišel docela přitažený za vlasy.

Ještě před prologem v knize najdete seznam postav, díky kterému už víte, kdo vám bude na dalších 416 stranách dělat společnost. To je rozhodně velké plus, protože vyprávění z pohledu postav se často střídá (někdy i po jednom odstavci) a vzhledem k tomu, že to není nijak označené, musí jen čtenář poznat, s kým má tu čest tentokrát.

Z anotace jsem očekávala nestvůry, které lační po krvi, jenže jsem se jich nedočkala. Kdyby neměli nadpřirozené schopnosti, vůbec bych je jako upíry nebrala. Christian se navíc ovládal velmi dobře, aby své lidské lásce neublížil, i když byl nově zrozený a měl být jak utržený ze řetězu.

K tomu se ještě objevily mrtvoly s rozsápanými hrdly a všichni se snaží přijít na to, kdo nebo co může takhle krutě vraždit.

V knize je toho od každého trochu - upíři, magie, prokletí, náboženští fanatici, záhadné vraždy - a spoustu věcí není dotažených do konce.

05.07.2022

Rod O’Malley kdysi dávno uzavřel dohodu s mořskými lidmi - dají jim jedno dítě z každé generace, když ochrání jejich lodě.
Být O’Malley v minulosti něco znamenalo. Teď ale upadá, děti nerodí, sídlo jim chátrá, ani lodí už jim moc nezbývá.
Mirenina babička je však rozhodnutá rod zachránit.

Anotace mě nalákala na knihu jako už dlouho žádná jiná. Chtěla jsem mořské i jiné nestvůry a pár odstavců o nich jsem i dostala, ale bylo toho až příliš málo. A z celé knihy se mi právě tyhle chvíle líbily úplně nejvíc.

Bohužel se příběh ubíral úplně jiným směrem, než jsem čekala, ale stále mě zvědavost nutila číst, otáčet stránky a těšila jsem se, na jakou mýtickou bytost Miren na své cestě narazí.

Pláč zavržených předků je temná pohádka - rozhodně ne pro děti, tady se podřezávají krky a děti se stahují pod vodu. Když si odmyslím, že anotace slibuje úplně jiný příběh a budu k tomu přistupovat jako k pohádkové knize pro starší čtenáře, tak to nebylo špatné.

02.06.2022

"Byly nebyly jednou tři sestry."

Nejmladší Juniper byla nejdivočejší a nejmazanější s holí z jalovcového dřeva. Prostřední, neohrožená, nejpracovitější Agnes nosila pod srdcem nový život a nejstarší z těch tří, mlčenlivá a nejmoudřejší Beatrice hledala na vše odpovědi v knihách.

Každá měla svoje chyby i přednosti a já si oblíbila všechny tři. Dostatek prostoru měly i vedlejší postavy (ještě aby ne, když má kniha téměř 600 stran) a na pár z nich ráda vzpomínám.

S první knihou (January a Deset tisíc dveří) nemůžu Čarodějnice dřívější a budoucí porovnat, ale tohle bylo tak krásně napsané! Pohádky, které si v příběhu vyprávěly, kouzla napsaná na začátku každé kapitoly… moc se mi to líbilo.

Nicméně jsem knihu mohla odložit úplně kdykoli (ani jsem nepotřebovala dočíst kapitolu), nic mě nenutilo pokračovat a otáčet stránky dál a dál.
I přes nádherný styl psaní se mi to četlo pomalu, ale vždy jsem se na chvíle s touto stand-alone fantasy těšila.

Děkuji Marky (@endlessbibliophile) & Humbook za knihu.
Vyšlo u nakladatelství CooBoo & Albatrosmedia.

#spoluprace #humbookblogeri

26.05.2022

Šest středoškoláků se ocitne v zamčené místnosti s tikající bombou, injekcí s jedem a vzkazem, ve které se píše, že musí do hodiny vybrat a zabít jednoho člověka.

Spíš než variace na Deset malých černoušků bych řekla, že to byla parodie na detektivku od Agathy Christie.

Až od poloviny si mě TROCHU získaly dvě postavy, jinak ostatní stály za starou bačkoru - byly arogantní, namyšlené, sobecké, tvářily se jak mistři světa, ani kolo bych si o ně neopřela.

Nebyla jsem napjatá, jak to dopadne, bylo mi to jedno. A konec mě stejně nepřekvapil. Ale! Knihu jsem měla přečtenou neskutečně rychle, čtivé to bylo, to uznávám. Kdyby i ten děj stál za to, bylo by to mnohem lepší, ale bohužel. A ještě stojí za zmínku jedna věc - hlavní hrdinka miluje hudbu z filmů.

03.03.2022

Takhle originální retelling jsem už dlouho nečetla. Autorka se inspirovala starověkou Persií a jejím folklórem. Ze začátku jsem hltala každé slovo a těšila se na tu atmosféru. Jenže ono se to všechno drželo stále tak nějak při zemi a mě to bavilo čím dál méně.

Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická a líbila se mi do doby, než sama odtáhla vanu plnou vody, aby ji mohla vylít. Tu scénu jsem si musela přečíst několikrát, abych se pokaždé ujistila, že fakt jedna obyčejná holka posunula plnou vanu.

Dívka, had, trn je trochu víc překombinovanou pohádkou, ze které se dalo vytěžit mnohem více. Obálku má teda ale nádhernou.

09.01.2022

Prokurátor je má první kniha od Pauliny Świst a vůbec jsem nečekala, že mě až tak chytne. Na jednu stranu se to sice četlo samo, ale ze začátku jsem se bála, že budu číst jednu scénu dvakrát. Naštěstí se to pak zlepšilo.

Erotická linka mi nepřišla přehnaná a právnické prostředí to skvěle oživovalo. K postavám jsem si ale nenašla vůbec žádnou cestu. Za mě to byl jen průměrný (a velmi čtivý) příběh.

02.01.2022

Jak už název napovídá, jsou tři ženy - Lark, Jessica a Holly - a všechny udržují vztah s panem Wrightem. A to všechno se děje ve stejnou dobu. Jak tohle asi může skončit?

V knize nejsou žádné dechberoucí zvraty, které by čtenář už předem neodhadl, ale bylo velmi zajímavé sledovat myšlenkové pochody Tripa/Jonathana/Jacka a jak klame a manipuluje s druhými.

Ani na hlavní hrdinky dvojice autorů, která se skrývá pod pseudonymem Linda Keir, nezapomněla. Kapitoly se pravidelně střídaly a 400 stran je dost prostoru na to, abychom postavy více a lépe poznali.

Nicméně jsem neměla problém knihu kdykoli odložit a na začátku mi trvalo, než jsem se vůbec do příběhu začetla.

11.12.2021

Na internátní škole v Číně se děti chystaly balit a rozjet se na Vánoce do svých domovů. Bohužel, během 2. světové války bylo cestování komplikovanější (ne-li úplně nemožné) a žáci museli zůstat. A přišlo to, čeho se obávali nejvíc - japonští vojáci obsadili internát a děti s učiteli poslali do internačního tábora.

Příběh je inspirován skutečnými událostmi a psaný z pohledu učitelky Elspeth a desetileté skautky Nancy. Ačkoli obě dvě byly na stejné škole, šly stejný pochod a ocitly se ve stejném táboře, jejich pohledy se neskutečně lišily a bylo velmi zajímavé číst, jak se na 2. světovou válku dívá malé dítě, jak se přizpůsobuje prostředí a co všechno musí udělat učitelka, aby svoje žáky chránila před nebezpečnými pohledy Japonců.

Do knihy jsem se strašně rychle a jednoduše začetla a přes všechny hrůzy, které se v ní odehrávaly, jsem ji ani na chvíli nechtěla odložit. Byli jsme mladí a stateční vám moc doporučuji.

02.12.2021

Už jsem si začala říkat, že není možný, abych z každého dílu Bridgertonových byla nadšená. A je to tady. S láskou, Eloise je doposud nejhorším příběhem z celé série.

Postava Eloise má svou hlavu. V seriálu jsem si ji hodně oblíbila, protože se nechce smířit s tím, že jako žena nic nemůže. Každý ví, jak bude její život vypadat - vdá se, porodí děti, bude paní domácnosti. Eloise Bridgertonová by ale chtěla mnohem víc. Proto jsem od knihy očekávala něco trochu jiného. Kdyby se hlavní hrdinka v knize jmenovala jinak, vůbec by to nevadilo. Vlastnostmi i chováním to byla jako každá průměrná žena. Tohle vůbec nebyla Eloise, jakou znám.

Phillip Crane je první hlavní mužská postava z Bridgertonových, kterou jsem si neoblíbila. Nechápala jsem jeho chování a byl mi nesympatický po celou dobu čtení. Bohužel, ani romantická linka příběhu nepomohla.

Doufám, že to nejhorší už mám za sebou a Nečekaná láska laťku opět zvedne.

15.10.2021

Od Kasie Westové nečekám zázraky. Vím, že její knihy jsou milé, skvěle se čtou a já si u nich odpočinu. Možná tentokrát mě ale nebavilo, u čtení jsem se nudila a ani jednu postavu jsem si neoblíbila. Jako by to snad ani nepsala moje milovaná Kasie.

V příběhu se skáče z jedné maloměstské akce na druhou a chybí mi různé spojitosti či souvislosti, co se děje, když se zrovna Sophie Evansová nevěnuje květinové dekoraci. Co (ne)baví Sophie ve škole? Jak se chová doma? Jaké má jiné koníčky? Dívá se ráda na filmy/seriály?

Když se všechny postavy scházely akorát na událostech, neměla jsem šanci dokonce ani hlavní hrdiny pořádně poznat. A už vůbec nepobírám tu romantickou linku, jestli se tomu tady dá vůbec tak říkat.

Za mě prostě ne. Kasie Westová je stále super autorka a všechny její ostatní knihy vám doporučuji, ale Možná tentokrát vynechte.

22.05.2021

Vycpávkový díl tu dlouho nebyl. I když se děj od Holubice a hada moc neposunul, vývoj postav a vztahů v Krvi a medu byl top.

14.04.2021

Kdo by neznal Sněhurku a sedm trpaslíků. A už jste četli nějaký retelling na tuhle pohádku? Já jsem četla snad jenom Winter (Měsíční kroniky #4), a proto jsem na Otrávenou byla moc zvědavá. Po autorčině předchozí knize - Nevlastní sestra - jsem si myslela, že můžu čekat stejnou pecku. No.. to jsem si ale jenom myslela.

Začátek mě bavil a říkala jsem si, že pokud to všechno půjde takhle dál, bude to bomba. Jenže to šlo všechno pomalu z kopce. Postavy mě vůbec nebavily. A přitom věřím, že 7 bratrů i Willa bych měla ráda, ale tohle bylo tak neskutečně moc uspěchané, že autorka neměla ani šanci ty postavy lépe vykreslit, dodat jim hloubku.
Na jednu stranu to sice bylo čtivé, krátké kapitoly hnaly děj dopředu, ale na druhou stranu to bylo nudné a nebavilo mě to. Musím přiznat, že pohádkově temné prostředí uměla ale Jennifer Donnelly popsat velmi dobře.

14.04.2021

Kaizen je vyzkoušená, ověřená a příjemná cesta ke změně, jež pomůže každému, kdo touží trvale zlepšit své zdraví, vztahy či práci nebo chce zkrátka jen žít klidnější, šťastnější a zakotvenější život.

Autorka zde rozebírala témata zdraví, práce, peníze, domov a vztahy. Pro někoho, kdo cvičí, by byla kapitola zdraví v podstatě úplně zbytečná, protože tam radila, jak začít sportovat.

Aby autorčina kamarádka ušetřila, nalepila si na kreditku samolepku s upozorněním: "OPRAVDU TO POTŘEBUJEŠ?!", takže pokaždé, když si chtěla něco koupit, viděla i varování a nákup si třeba ještě rozmyslela.
Podle kaizenu byste si tak měli vložit lístek  s poznámkou do peněženky a uvidíte, jestli to bude mít nějaký vliv.

Grafická stránka knihy je nádherná - jemné pastelové barvy, inspirativní fotografie, rozdělení jednotlivých částí. Opravdu tomu nemůžu nic vytknout. Obsah na mě ale tolik nezapůsobil. To bych vám více doporučila Méně je více od Beckera.

22.03.2021

Nový měsíc už mi přišel krapet lepší než Stmívání a může za to jedna jediná osoba. Jacob Black. I to jméno samo o sobě zní úžasně a hned se do něj zamilujete.

Samozřejmě jsem už z filmu věděla, co mě tady čeká a líbilo se mi to víc, i když jsem ufňukanou Bellu někdy nemohla vystát. Úplně mi vyhovovalo, že se Edward držel trošičku stranou a Jacob se dostal na výsluní.

Každopádně jsem čekala trochu více od akce z Volturiovými. Takhle si myslím, že mnohem dramatičtější to bylo ve filmu. Z toho závěru by se dalo vyždímat ještě víc. Takže ani tento díl nebyl skvělý, jen lepší než první kniha.

13.09.2020

Stmívání byl můj obrovský rest. Jako když jsem loni četla poprvé Harryho Pottera. A navíc také letos vyšla kniha z pohledu Edwarda Cullena, tak jsem si říkala, že konečně nadešel ten správný čas.

Četlo se to skoro samo. Rychle to ubíhalo, ale měla jsem občas takový pocit, že už to není nic pro mě. Opravdu to mnohdy bylo až příliš jednoduché? Nevím, zda je zrovna jednoduchost to správné slovo, ale zrovna teď nejvíc vystihuje, co si o Stmívání myslím.

Někdy mi tam přišly scény zbytečně natahované. Někdy tam nemusely být vůbec. Např. popis oslnivé krásy Edwarda Cullena. Pochopila jsem už napoprvé, že je úplně dokonalý. Napodruhé jsem se v tom ještě ujistila. Napotřetí už to bylo trošičku otravné, pak to začlo být už přes čáru a pak už jsem se modlila, aby tohle nepokračovalo i v dalších dílech.

13.09.2020

V prvním díle jsem si hlavní trojici oblíbila. A pokud se ptáte, zda u mě vedl Rhen nebo Grey, tak to vždycky byl Grey. A řekla bych, že hlavně díky tomu jsem si Statečné a zlomené srdce užila.

Nové postavy se mi líbily, ale stejně mě mrzí, že Rhen s Harper nedostali tolik prostoru, protože by si to zasloužili. Dokázala bych si v knize představit více vypravěčů a neodtrhla bych dvě hlavní postavy z prvního dílu. Docela mi tady ta dvojice chyběla a přitom rozhodně měla co nabídnout.

Všechno se točí hlavně kolem Greye (i když to mně osobně nevadilo), nebylo to zrovna pokračování, které jsem po Temném a osamělém prokletí čekala. Samozřejmě čtivost nemůžu nezmínit. S tím jsem ale věděla, že problém nebude. Po dočtení se zdá být Statečné a zlomené srdce klasickým vycpávkovým dílem. Po epilogu jsem na třetí knihu hodně zvědavá, takže svůj účel kniha splnila. Nicméně... stále to pro mě bylo lepší než průměr.

12.09.2020

Tvorbu Kerstin Gierové mám moc ráda. Kdo jste náhodou ještě nečetli Drahokamy nebo Stříbrné knihy snů, vřele doporučuji. Věděla jsem, že tato kniha je zaměřená na mladší čtenářky a já to jenom potvrzuji, ale tak dlouho jsem od autorky nic nečetla, že mi to bylo úplně jedno. Hlavně, že to vyšlo česky.

Kluci jsou jako žvejkačka bylo milé čtení. Takové ňuňácké. Někdy jsem se usmívala, někdy jsem se pozastavovala nad tím, jak jsem asi já byla divná. Protože já ve svých třinácti letech rozhodně svého vysněného prince neobjevila. U nás v té době letěl Williams Moseley a Ben Barnes z Letopisů Narnie. Možná to je ten problém. Žádný kluk se jim nemohl vyrovnat a narozdíl od Sissi jsem byla spokojená a neřešila jsem problémy s první láskou.

Každopádně jsem věděla, kam celá ta love story směřuje a bylo to celkem fajn, ale prostě nic extra, co by mi nějak utkvělo v hlavě a ráda na to vzpomínala.

03.09.2020

Finále Krutého prince jsem se nemohla dočkat a možná jsem byla natěšená až příliš.

Četlo se to skvěle, to nepopírám, ale ten děj už mi tak skvělý nepřišel. Čekala jsem něco trochu víc epického, abych si po dočtení mohla říct "wow, to bylo něco". Jenže já zaklapla knihu a bylo po všem. V klidu jsem se mohla začíst do něčeho jiného a na Cardana s Jude bych si ani nevzpomněla.

Poznat postavy této trilogie opravdu stojí za to, ale na druhou stranu od příběhu neočekávejte zázraky, abyste na konci nebyli zklamaní.

03.09.2020

Začátek mě bavil. Říkala jsem si, že by to mohlo být něco jako Ready Player One: Hra začíná. No.. bohužel to tomu později nasahalo ani po kotníky.

Skvělý nápad ten Warcross, ale po první třetině jsem se u čtení začala nudit. Postavy mě vůbec nezaujaly. Romantická linka šla úplně mimo mě. Ještě teď si v hlavě říkám, co to jako mělo znamenat?!

Čtivý styl autorce nezapřu, díky němu jsem to i zvládla dočíst do konce. Později mě překvapila historie hlavního hrdiny, která mě zas dostala zpátky na palubu, ale chtěla jsem od toho mnohem víc. Kdyby to mělo víc dílů, nejspíš bych to ukončila první knihou, ale abych měla klidné spaní a věděla, jak to všechno dopadne, dám Wildcard šanci.

04.07.2020

To jediné, co mi na knize vadilo... byla ta jména. Proč se musí hlavní hrdinka jmenovat Naděžda. Mně už jen to jméno přijde odpudivé (nelíbí se mi stejně jako moje jméno například) a co takhle Rašíd, Paridžán, Osťa a Kosťa. To mně z toho už rašilo. Ale ne, teď vážně.

Příběh to byl skvělý. Čekala jsem toho hodně, ale tohle ne. Kniha předčila má očekávání. Bavilo mě to od začátku až do konce. A teď mě možná ukamenujete, ale Malachiáš mě moc neokouzlil, ale na svou obranu říkám, že k tomu neměl daleko. Věřím, že si spoustu dívčích srdcí získal, ale já měla radši Serafina (aspoň ze začátku), na konci už byli oba dva téměř vyrovnaní a pak to skončilo. Takže se moc těším na pokračování a kdo ví? Možná ani nevydržím do překladu a troufnu si na to v angličtině.

18.04.2020