LEGACY komentáře u knih

"Učili jsme se, že vyčištěný knoflík je důležitější než čtyři svazky Schopenhauera"

Je fascinující se pomocí slov přenést v čase o sto let a představit si, že bychom na jejich místě byli my. Bratránkům bude v prosinci 20 let. Představa, že tito kluci (co by se o sebe ani nepostarali) jdou s bajonety, brodícím se bahnem, proti přesile a vlastně i tankům je otřesná. Otřesnější je, že vylezou z třídy, kde jím bylo něco vštěpováno a nevědí vlastně proč a proti čemu bojují. Rutina jednoho dne v zákopech na tuřínové dietě s lékařským ošetřením z třetího světa po boku stovek hladových krys, nabízí mizerné šance na přežití. Je to zkrátka kniha, která má být čtena už v útlém věku, aby mladí věděli, co to obnáší upsat svoji duši ďáblu a chopit se zbraně. Stejně jako třeba Solženicyn, tak i Remarque nám zachoval bravůrně vylíčené svědectví doby, na níž by se rádo zapomnělo, ale pro budoucí pokolení je potřeba právě tohle číst. Válka nás pro všechno zkazila.

"Nejdřív udiveně, pak rozhořčeně a na konec lhostejně jsme poznávali, že nerozhoduje, jak se zdá duch, ale kartáč na boty, ne myšlenka, ale systém, nikoli svoboda, ale dril. Po třech týdnech má nad námi listonoš více moci, než dříve naši rodiče, naši vychovatelé a všechny kulturní oblasti Platona, až ke Goethovi."
Vydání: 1929 dušičky 2022

17 30.10.2022

Skoro si ani netroufám napsat jakoukoliv odezvu na tento srdcebolný příběh, který nám dal v mnoha ohledech pocítit, co se opravdu skrývá za zrůdnou ideologií totalitních autokratických systémů, které jsou bohužel i nyní všudypřítomné a rozumnému člověku dělají oprávněné starosti. Kniha je přesycena momenty, kdy je vám špatně, chcete do mdlob, říkáte si, že vlastně číst dál je bolestné, ale chcete znát víc. Orwell předběhl dobu a jej mohu docenit až teď, když si trochu všímám politiky a chápu souvislosti mezi řádky a na co kupříkladu směřuje satira Farmy zvířát. 1984 je cennou příručkou pro každého voliče. Dystopický svět, kde jsou všechny ctnosti a morální hodnoty znehodnoceny a pošlapany, lidé obracejí zbraně proti sobě, není vám dán kousek prostoru, špetku kreativního svého myšlení, popření čehokoliv lusknutím prstu, nebo snad překroucení historických událostí a zákonitých norem je demogogie nejvyšší úrovni, která je okrajově znát i v našem skutečném světě. Člověk nemusí být zrovna bystrý, aby dokázal vyjmenovat ty státy, kterých se to týká, jako zajímavost bych podotknul, že v tom jednou z hlavních bylo dílo až do roku 1990 zakázáno. Nejčistší formu aplikace 1984 do nynějšího světa bych zařadil kupříkladu Čečensko. Místo, kde každýmu někdo zmizel, kde zemřela pětina obyvatel, kde byl dosazen 28 letý prezident, kde jsou mučírny na homosexuály, kde je hladomor, nedostatek práce, ale za to propagandistické plakáty a neochvějnou moc armády zde člověk neunikne. A ano hádáte správně. Jeden z nejlepších prostředků jak si trochu přilepšit, když kolem vám je jen bída a bolest je prásknout svého souseda, vítej v novém tisíciletí Orwelle. Za zdmi režimů, za obrazovkami našich displejů je zkrátka neviditelná síla, která skutečně vidí a sbírá naše informace a ku "vyššímu prospěchu" (nám mnohdy neznámému) s němi pracuje. .............
Každopdáně, ani ta nejkrásnější lež se nemůže rovnat nejprostší pravdě. ....... Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl .......... a nejkrásnější varování, co se vám může dostat do rukou, zvláště dnes v období koronakrize. ..... Zápřemýšlejme všichni, co na nás čeká ve sto jedničce a teď si jdu pro žiletku, protože tento myšlenkový experiment, který kulminoval v komentář je jasným projevem ideozločinu a tudíž tou nejohavnější urážkou.

17 22.02.2021

Dickens se stejně, jako třeba ruští klasici, umí skvěle pohybovat v různých společenských vrstvách a mísit je. Bál jsem se autorovo stylu, ale je to čtenářský požitek, během kterého máte při čtení jiskru v oku a zasněně navazujete atmosféru přicházejících Vánoc. Tohle je příběh stokrát ohraný, ale přesto nikdy neomrzí. Každou stránku si člověk šetří, čte o podstatě a kouzlu Vánoc, kdy by i hamižní a pyšní měli myslet na druhé, méně šťastné a zlomené. Je to kniha o dobrotě a nezkorumpovanosti dobrých lidí, jenž se nedají opít vánočním rohlíčkem a vědí, že to pravé bohatství si člověk nese v sobě a v dobrých skutcích, jenž rozveselí a cení se ----- a dobré skutky spolu s štědrostí by se neměli projevovat jen na Vánoce. --------------------------------------------Zkrátka kniha hodná statusu klasiky, čtěte svým malým, starým, komukoliv na potkání - další důkaz toho, že změnit se může každý, nehledě na věk.

16 07.12.2022

"Já sám jsem sobě nepřítelem, stejně jako jsem sám sobě bohem" F.

Každý člověk, co si něčím zlým prošel, musí s těmito lidmi soucítit. Musí je ale i obdivovat, jelikož si myslím, že keroacká myšlenka úprku napadne v dnešní rychlé době sem tam hodně lidí, ovšem nápad zrealizovat, prosadit si ho před sebou a druhými, to je věc jiná. Naši poustevníci jsou většinou vzdělaní, sečtělí a řekl bych i vyzrálí lidé, co mají přehled a v porovnání s pohodlnými maloměšťáky vědí jak věci fungují, na čem záleží. Každopádně mě překvapilo nakolik tihle lidé nachází útěchu v konspiracích, magii, homeopatii, či ezoterice. Říkám si zkrátka, že někteří (včetně mě) mají sklon k sabotování svého života, ovšem když si člověk přečte skládanku příběhu, tak se občas uchýlení na okraj civilizace jeví jako jediné, nebo alespoň nejlepší řešení. Zároveň se ovšem nemůžeme bavit o ryzí svobodě a nezávislosti. Divočina jako taková v naší zemi zkrátka není. Ohledně nezávislosti, samotáři jsou soběstační jak nikdo, ovšem jak bez vnějšího sociálního vlivu, tak bez konzumerizmu si prostě nevystačili a často si vypomáhali - moc rádi.
Každý dělá rozhodnutí za sebe, má právo na jakýkoliv život, nese zodpovědnost právě a jen za sebe (pokud nemá rodinu). Věřím, že žijí plnohodnotný život, kterého si člověk váží o to více po tvrdé zimě, kdy mu jediným společníkem byl jeho pes. Ať už jde o vyhoření v práci, rozchod, ztrátu blízkého člověka, či detox - jejich démoni jsou v přírodě zredukováni. A tak prosím, aby všichni umaštění pojišťováci VZP bloudící v kravatách s vymazlenými CVíčky, nehledali po šumavských pláních maringotky s těmito ušlechtilými lidmi. Nechme je žít a v něčem se nechme poučit - mají, co říct.

16 03.09.2022

"Včely umírají a odpovědnost za to neseme my"
Jsem štěstím bez sebe, že jsem se pro tuto knihu rozhodl. Zprvu jsem očekával velmi náročnou a na společnost velmi kritickou knihu, nakonec se z toho vyrojilo spíše poklidné čtení o dosti znepokojivém jevu, kterému my lidi neomylně napomáháme. Je to jakási nová móda, ničit to, co nás drží při životě. Ekologie pod našima hamižnýma rukama opravdu trpí, lidé se o stav nezajímají, nebo jim je vše jedno - každopádně každý školák ví, že když se něco přehání musí to v určité chvili kulminovat a dosáhnout kritického bodu, od kterého není návratu. My jsme na včelách závislý a naší odpovědí je to, že je masakrujeme, na to není co říct. Jsme homo erectus, nebo co vůbec jsme, roky evoluce, a přesto nemáme špetku soudnosti a rozumu. Je to kniha, která dokáže otevřít oči, bohužel, ti co mohou ovlivnit to, o čem tady píši, takovéto knihy nečtou .... pokud vůbec čtou. Co nastane až v ty krásné květnové letní dny neuslyšíme ten povědomí bzukot v korunách naších stromů, bude to až tehdy, kdy nám dojde, že peníze nenahradí přírodní procesy - a že kontrolu nemá naše strana, ale ta druhá.

15 18.05.2020

"Když si mě budeš pamatovat ty, bude mi jedno, jestli mě pustí z hlavy celý svět" ... a já se ptám - Měli jste někdy v životě tak krásný pocit jako já, že vám připadalo, že kniha, kterou právě čtete byla napsaná jen a jen pro vás? Celá tahle fantasmagorická hříčka spisovatelovi fantazie se pro mě stala až moc skutečná a doteď se snažím sám sebe přesvědčit, že to celé nebyl jen jeden smyslný a intimní sen nařádkován na několika cárech papíru, na věky založený v Komůrově knihovně v sekci "pro bolavá a zmatená srdce". Haruki to na mě zkrátka umí.

15 18.08.2017

"Kde končí láska, začíná nenávist"
Pokořeno, takřka 900 stránková bible lidských vztahů, která mě nutila svoji čtivostí dopustit se spánkového mačismu. Obraz Tolstého nám visí ve škole v ruském centru nad hlavami a nikdo si netroufne zpochybňovat proč. Proč, ptáte se? Jelikož je to architekt lidských osudů, které dokázal tak bravůrně provázat, že i trouba čtenář jako já porozumí všem absurdním, irracionálním pohnutkám všech protagonistů a v šíři kontextu je nebude mít chuť odsuzovat, nebo obhajovat, ale prostě je přijme jako možné. Existuje krásný citát "everyone fights a battle you know nothing about, be kind, always", který se mi při tom vybaví. Je zde znát velký prostor pro postavy. I ty nejvedlejší typu Vronského matka, nebo malý Serjóža s vámi žijí a dýchají. Takže, když se stane byť jen zdánlivá maličkost, funguje zde domino effect, který způsobí, že ona událost ovlivní životy mnoha mnoha dalších. Cítím tady poselství, přes psyche až po filozofii života. Přesah jež se sune až k mé generaci Z, a je stále aktuální, je fascinující. Vše je udivující ještě více, vezme-li v potaz fakt, že je vše zkonstruováno tímto pedagogickým fousáčem z 19.století, jež byl na tu dobu nanejvýš rafinovaný a progresivní. Inu, jsem rád, že ruský realizmus tak moc prorazil, no a že naturální škola zplodila takovou grupu romanopisců, protože tohle je úplně jinčí level. Tohle jsou oblaka, tak vysoko položená, že ani nedokážeme z výšiny dohlédnout na všechny přízemní rádoby blata, jež se snaží o něco podobného. Popis vnitřního rozporu před onou scénou je srdcervoucí. Proměna radostné ženy, jež by samou láskou k životu zulíbala svět, v mstivou a rozpolcenou ohavu, jenž podléhá zlobě, by takhle nikdo nezpracoval. Tuším, že Tolstoj si v tomto vnitřním boji, (který vede do jisté míry každý z nás) musel projít svým. Čtěte už na středních, kapesníky povinné!!!
Шедевр ....

dušičky 2021

13 02.11.2021

"... protože já jsem na koni, ale kdyby jsi na něm byl ty, zašlapal bys mě do nejhlubšího bláta a ještě bys navrch kládu přihodil"

Snažím se nějakým způsobem představit takového revizora v naší vesnici a porovnat místní poměry ruského venkova s pokrokem naší "moderní epochy". Jak už je zde psáno je to nadčasové, stále aktuální tragikomedie, kde se to hemží všemožnými nešvary společnosti, její pokroucené morálky, hamižnosti a neukojitelné touhy po sebeprospěchu. Když se srazí blbec s blbcem, ten vychytralejší může sklízet. Zde je navíc hlavní protagonista taktéž brilantní manipulátor, který se nebojí vybrat své štěstí, když je náhoda blbá a výsledkem je supr spektákl, který by měl čtenáři napovědět, co jsou hlavní lidské ctnosti, a že není nad pevný charakter a lidskou integritu, bez které je společnost vrtkavá a nefunkční.
Gogol musel čerpat z toho, co zažil potažmo viděl/slyšel, protože moc dobře věděl o čem píše.

13 22.08.2020

''My, sérioví vrazi, jsme vaši synové, jsme vaši manželé a jsme všude. A proto tam venku bude zítra více vašich mrtvých dětí'' Ted Bundy

Žasnu. Úžasná kniha pro všechny zvrhlé duše, kterým dělá dobře čítáním si o nejnechutnějších a nejperverznějších zákoutích tohoto světa, od análně zneužitých holčiček až po zabíjení lidí ke krmi prasatům, či aligátorům. Na druhou stranu kniha dává krátký, přehledný a čtivý souhrn, jež je jasný jak pro odborníky v oboru, tak pro amatérsky zvrhlého čtenáře. Při čtení budete chápat celou strukturu této oblasti hlouběji a hlouběji a budete jen nevěřícně kroutit hlavou i u věcí, které jste vůbec netušili, že budou v knize zmíněny, jedná se převážně o liknavost určitých orgánů. Kupodivu jsem byl spokojen i s teoretickou částí, a už mi nezbývá nic jiného než poslat pochvalný dopis adresovaný panu autorovi. Doporučuji, doporučuji a do třetice doporučuji !!!

12 17.02.2015

Díky Matce jsem pochopil matku.
Konečně jsem pochopil velikost jména Čapek. Je až k nevíře jak přesně dokáže Čapek vylíčit emoce ženy ve vztahu ke svým synům a příbuzným na pozadí rodící se války. Člověk chápe obě strany. Mateřskou lásku i mužské ego a čest. Zatímco muži jsou zralý pokořit svět a dokazovat si jak silnými jsou, v srdci matky je to navždy malý, ustrašený klouček. Mám to doma zrovna tak a Čapkova Matka je úplným předobrazem matky mé. Pokud ale čtenáře toto pouto nezajímá, musí jej strhnout jiné věci, které jsou na knize skvělé. Jako otázky lidské integrity. Co pro nás znamená svoboda, naše země, jazyk a šli bychom za naše cennosti s puškou do války. Otázky, který si mohly klást před rokem a půl Ukrajinci a jednoho dne bychom i my měli mít v některých věcech jasno.

Jedno z nejsilnějších protiválečných děl bez děl a hrozně uvěřitelné postavy.

"Víš, když ses měla narodit tvoji maminku to mohlo stát život. Říkal jsem si tady má žena dává všechno v sázku, aby se narodilo dítě, a co já? Tak vidíš, v tom je cena životay že se za něj platí, třeba i životem. A to máš tak se vším. Kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu víš? Jen ho nech jít, toho svého synka, je to tak v pořádku".

11 31.07.2023

Se čtením potterovské ságy jsem začal pár let zpátky s tím, že to bude osvěžující doplněk k filmům, a ono to bylo naopak. Dnes jsem definitivně uzavřel jednu z nejkouzelnějších kapitol svého života a musím konstatovat, že knihy mě proměnily a minimálně pozdější díly byly knižně mnohem propracovanější a vývoj postav a jejich vzájemné vztahy mnohem lépe vykresleny. Byť je mně už 27 let, tak mně HP dovolil cestovat časem a znovu a znovu pronikat do svého dětství, kde má HP své nezastupitelné místo. Zároveň si uvědomuji, že čas letí a nové generace už HP neznají, nečtou a je to tak v pořádku. I tak bych jim ale HP ságu doporučil a to z jiného důvodu. Angličtina. Tato série je psaná nejprve pro děti až postupně se z ní stane kniha pro dospělé, no a slovní zásoba je tomu přizpůsobená a vy se můžete skvěle učit a bavit zároveň. Mně se četl tento díl moc dobře, svižně, nepotřeboval jsem záložku, vždy jsem věděl, kde jsem skončil a nejčastějí jsem kapitolu prostě musel dočíst. Byla to strhující jízda, ve které JK vyplnila takřka všechna hluchá místa z předchozích dílu, doplnila tajemství, má to vynikající návaznost a člověk až žasne kolik času musela v tomto perfektně vykonstruovaném světě strávit, aby mohla vymyslet tak moc dobré zvraty. Miluji její fantazii a vyprávění, a proto pociťuji dost silné zklamání z toho, že režisér Yates udělal jen druhořadé, mdlé a laciné zakončení, které je dobré leda tak pro Mudly, kteří to chtěli mít rychle za sebou. Hodně vzdálená pravda od kouzla posledních knih. Dokladem oné propasti v kvalitě je i fakt, že mám totálně rozdílné, oblíbené postavy v knize a ve filmu. V knize mě ohromil génius a pokání Albuse Percivala, potrhlost a dobrotivost Luny Lovegood, no a snad tím nejpoutavějším byl Remus Lupin. Člověk, co zná film zná příběh jen tří hlavní hrdinů a z těch si zpravidla vybere. Už chápete proč se čte? Tohle je zkrátka komerční, ale bohaté čtivo, velmi morální, plné citací a pro mě osobně odzbrojující manuál pro život (například když jde Harry vstříc jisté smrti, prostě protože musí udělat správnou věc). Jakmile jsem knihu dočetl, z nějakého důvodu jsem ji musel dát pusu, neuběhla ani minuta a ze srandy jsem jí pohladil po hřbetě a bláhově si přál, aby začala kousat jako ty Monster books z učeben Obrany proti černé magie.) Uvidíme jestli se třeba někdy podívám do ateliéru Harry Pottera, abych viděl Privet Drive, nebo si dal máslový ležák.
Neplecha Ukončena NOX

11 09.07.2023

Nejspíše nejčtenější kniha, která v sobě snoubí takové množství moudrosti až autora podezírám, kde k tomu všemu v tak mladém věku přišel. Navíc ve společnosti, která té moudrosti a Wildovi procítěnosti moc neměla. V mých očích není kniha daleko od dokonalosti. Popisuje typ člověka, o kterém Aronofsky dělá filmy. Proměnu člověka, z relativně nevinného a slibného, v nabubřelého, marnivého, klamného a destruktivního. Kniha učí, že člověk před sebou a svou minulostí neuteče, že vzdorovat daným zákonitostem se nevyplácí a život je krásný a smysluplný právě díky své pomíjivosti. Mládí je kouzelná věc a jsem šťasten, že si touto fází procházím nyní, ale neposunout se dále by bylo devastující mind prison. Je to zkrátka Wildova exhibice a paráda, která nechává ostatní daleko za sebou (asi jako teď Messi na MS). Wilde byl spisovatel jak hrom a ke komu nepromlouvají jeho texty i dnes je ignorant. Já svým perem podtrhával a kroužkoval úryvky, jak Bohdalka v Penny letáku, navíc se mi stalo, že jsem byl schopen číst aniž by mě okolní ruch rozptyloval. I proto říkám, že je to kniha, kterou bych si vzal na opuštěný ostrov, kniha pro jejíž kopie stojí za to kácet stromy, kniha, jenž bych chtěl namísto Bible misonářsky vnucovat v zapadlejších koutek světa. Nejoblíbenější postavou mám kupodivu chuděru Sibyl.

11 20.12.2022

Nejsme náhodou všichni zavřeni v Hailshamu? Toužící najít k sobě svého Tommyho, Ruth a nějaký projev kreativity, jenž naplní naše dny. Z té paralely jejich světa s tím naším až mrazí, a je to úžasný počin člověka, že je schopen nadchnout se pro život v nalajnovaných podmínkách, které jistojistě vedou ke zkáze. Je to vzkaz nám, abychom si byli vědomi toho, co nám bylo přiděleno, přijmout náš úděl, ale zároveň cenit si každého dne a zužitkovat své nejlepší kvality, než to skončí. Některé pasáže se ovšem četli hůře, to ale záleží na pozornosti čtenáře.

11 02.12.2022

Kniha, která rozhodně vyčnívá, a to dokonce i v ruské literatuře, která už sama o sobě svou velikostí dělá to samé. První záblesky z knížky musí ohromit každého, kdo rád hloubá v lidské povaze, nebo filosofii. Existence ďábla v Moskvě a jeho ohyzdní pomocníčci, "zmagoření" Ivana, paralela s příběhy z Bible, to vše je pouze úvod, než se vůbec na řadu dostane Mistr. Nemůžu říct, že čtení byla procházka růžovým sadem, protože kniha je zvláštně rozkouskovaná a někdy se četlo lépe, a jindy hůř. Přesto je to zárodek magického realismu, silná témata jsou zabalena v krásně prapodivném příběhu a rozboření představy, že zdánlivě záporná postava musí činit zlo a rozsévat smrt. Je to nový pohled a zcela unikátní dílo, které myslím nesnese srovnání, přesto bych byl velmi opatrný se čtením u nižších ročníků už kvůli své obtížnosti. Jako knížku k maturitě bych ji dal spíše studentům na gympl.

11 27.03.2022

"People are strange, if you are a stranger" JM

Jak se ukázalo, tato menší psychosonda do útrob "pokroucených" lidských duší je něco víc než jen píseň od Beatles. Jestli je deprese, sklíčenost, no-future-vision, komplex méněcennosti, nebo představy o tom jak by svět vypadal po vašem konci na vašem každodenním jídelníčku, věřím, že si knihu zamilujete a jen tak se ji nevzdáte. Sám za sebe bych můj vztah k této knize přirovnal ke vztahu jaký měl Watanabe ke Gatsbymu - nosím ji neustále sebou v baťohu a když je volná chvíle otevřu ji na libovolné stránce a kousek si přečtu, ............ no a ... ty slova mi zkrátka a dobře berou dech.

11 22.12.2015

Nebudu lhát, jsem z této knihy otevírající queer témata nadšený. Rozpomněl jsem se jak jsem kdysi dávno šel v Manchesteru po proslulé Canal Street a viděl jsem komunitu otevřených lidí, jenž si museli přes coming out, lynčování maloměsta, předsudky a vlastní přiznání vyšlapat trnitou cestu až mezi stejně smýšlející. Jsem zastáncem názoru žij a nechej žít, aneb respektuji tvůj osobní prostor a očekávám to stejné na oplátku, aneb profit oboustrané tolerance. Věci, které stále zpracovávám (snažím se pochopit without being jugemental) jsou trans lidi a otázka binarity (protože je to nelehké pochopit, když se tak necítíte). Když jsem však před třemi lety v Edinburghu narazil na první trans osobu, byl jsem překvapivě zvědav a nadšen. Pomohla mi v lecčem tahle kniha, která je strukturována, tak, aby nám celou skupinu otevřela z hlediska psychologického a historického, představila reálie popkultury, či zneužití komunity v politice, obchodu, či pochopit těch spoustu nových termínů, aby bylo jasné, co je fluidní člověk zač.
Já mám bohužel ve svém okolí známého v mém věku (pod 30), jenž má ročního syna. Veřejně říká, že pokud se jeho syn stane "buzerantem", tak to z něho vymlátí. Člověk by řekl, že je to ojedinělé téma, ale před týdnem mi poslal náhodný dopisovatel (z Ruska) obrázky upřednostňující white supremacy, podle jehož slov jsou LGBTQ degradací společnosti a "nenormální". Nad tím zůstává rozum stát, takhle ospravedlňovat vlastní pochyby a strach. Já, mám chuť jít sexuálním menšinám vstříc, mrknout se z povzdálí na Prague Pride, či nemám problém podepsat petici, aby na naší pedagogické fakultě dostali nebinární jeden blbej záchod pro sebe. Né všemu rozumím, ale jsem vstřícný ...nepohoršuje mě to - je to obohacení společnosti a v budoucnosti to bude zcela běžné ať se to někomu líbí, nebo ne. Ostrakizovat lidi za to, že se drží ve společnosti za ruku je postavený na hlavu, však i já sám jsem jednomu klukovi nevinou pusu párkrát dal - co to o mě vypovídá, dělá to ze mě někoho méněceného?

10 01.11.2022

Peter May je klasa. Dějové linky časů minulých a přítomných skvěle kličkovali z jedné kapitoly na druhou a zasněnému čtenáři, který měl tu čest pohlédnout na ostrovy drsného skotského západu, lemovaného nepřetržitým deštěm a větrem, tak dávali více a více vodítek k viníkovi, kterého jsem klasicky netrefil, (můj tip byla chvíli i Calumova máti). A přesně o tom mluvím, May zkonstruoval neuvěřitelné dějové linky, každá z postav se chvíli ubírá jinam, nebo se mění, a tak je hrozně těžké v té změti všech lidských neduhů a chyb najít pachatele. Rozhodně právem opěvovaný thriller plný napětí a zvratů, kde je dobré si i třeba pár faktů vygooglit, ať jste v obraze. Sám mám štěstí, že jsem měl štěstí tohle vzdálené zákoutí světa procestovat, a tak jsem si mohl tohle větrem ošlehané místo snáze představit, no a u místních je tahle kniha rovněž nebývale oblíbená, protože mě ze všech knihkupectví vykázali s pozdravem dlouhodobě vyprodáno. ...... zkrátka některé knihy jen tak přejedete očima a žádné vzrušení se nedostaví, a jindy knihu laskáte v dlaních - trefíte jackpot.

10 03.07.2019

''My mrtví máme nad živými zvláštní moc''
Nuže, co napsat ke knize, od které jsem skoro nic nečekal a ona mě místo toho totálně pohltila a dokázala mi, že knižní duchařina může strčit ty hollywoodský filmový výmysly hravě do kapsy? Já jsem štěstím bez sebe, protože tohle byla přesně má káva. Celý West Hall, záhadná studna, opuštěné trosky chatrče, kde kdysi žila čarodějnice, skalní útvar, kolem kterého se točí nejprapodivnější věci, záhadný portál, no a postavy plné lidskosti, které jakoby znáte od vedle, doprovázené střípky z minulosti utvoří pozornému čtenáři nejeden orgasmus. Spisovatelka má moje díky, že pozdravuji Virgila .....''náměsíčník'' je moje oblíbené slovo a nemá nic společného s náměsíčnými a můj vztah ke Gertie? .... to je láska až za hrob.

10 03.11.2018

Jsem veliký fanoušek filmového Harryho Pottera, proto byla pro mě četba taková povinost, kterou jsem si náramně užil. Velice mě mrzí, že jsem se ke knížce dostal až po objevení filmového světa. Knížka se totiž čte vskutku snadno, rychle stránky ubývají a do tohoto kouzelného, magického světa se dostanete srdcem i duší jednadvě. Je to vlastně taková podobná, přesto místy zcela odlišná verze filmu, je dobré znát obě podoby. Omlouvám se, že zde tolik narážím na filmovou podobu, ale já už si asi nepomůžu a budu jej mít nejspíš navždy zafikslovaného podle filmu, kterýho jsem viděl nespočetkrát. Nyní znám ale potřebně detaily, které ve filmu nalézt nemůžete a u některých jsem byl hodně překvapený. Jinak konec mě dost překvapil. Na každou postavu se nyní divám jinak, převážně o Nevillovi tam toho bylo dost. J.K.R. stvořila opravdu něco neskutečného a já ji zato obdivuji a z lásky k tomuto dílu němůžu jinak než dát plný počet. (Přešteno od 30.11.2012 do 8.12.2012.) ´´Skutečný, detailní příběh o Harrym Potterovi objevuji až nyní a jsem nažhavený na další díly´´

10 08.12.2012

Ignorance Is Bliss

Все вычислимо. Uf. Člověk si chvílemi říkal jestli nečte "ústavu" partie Jednotného Ruska. Jak název, tak i praktiky odpovídají, přitom vše dovedl do patřičného extrému až Huxley s Owellem. Spálit knihy, zavrhnout kreativitu, roboticky podléhat normám, podlézat konformitě, nevybočovat a hlavně nemyslet svobodně jako jedinec, jako člověk. To je hlavní cíl každého demagogického režimu, kterému jde o kontrolu, manipulaci, podrobení, kde klasické popírání a překrucování faktu je hlavní propaganda. Horší je, když samotné propagandě podlehnou strůjci. Doufám, že se nikdy nedostaneme do fáze, kdy nebudeme skutečně schopni rozpoznat lež od pravdy, robota od člověka, přítele od zrádce a sebeklam od prospěšné věci.
Inspirovala čísla značkování lidí v koncentrácích, nebo zvířat na jatkách?

9 07.04.2022