Lastodont komentáře u knih

Četl jsem oba překlady (nebo spíš převody) do češtiny, starší Eisnerův i mladší Přidalův. Přidalova verze se mi líbila mnohem více, ale to asi bude spíš dáno generačně, protože hovorová čeština v Eisnerově době byla zkrátka jiná a pro mne už vzdálenější. V každém případě smekám klobouk před oběma překlady. Který další jazyk má překlad tohoto díla? Natož dva překlady a oba vynikající?

13 13.04.2022

Moc hezké, napínavé a zároveň nabité zajímavými informacemi.

12 19.06.2023

Ze začátku se mi to líbilo moc, ale potom se mi zdál autor čím dál rozvernější. Když jsem narazil na jméno majitele cukrovaru Sulz-Rossoll d’Aspiq, tak jsem se trochu bál, že to sklouzne do stylu Bohatýrské trilogie od Žáka a Rady, což je sice skvělá knížka, ale tady by mi to po tom začátku vadilo. Naštěstí ta rozvernost nepřekročila snesitelnou míru. Takže jo, doporučím.

8 07.08.2022

Kde jinde načerpat základní přehled o řeckých hrdinech a bozích? V tomto je tato knížka nenahraditelná. Do Homérovy Iliady a Odyssey se člověk v raném věku nepustí a později ho může odradit forma (verše) a délka. A Řecké mýty od Roberta Gravese jsou zase spíš souhrn různých verzí a pojednání k nim. Kdežto Petiškova verze se dá číst jak v dětství, tak i v dospělosti.

7 13.04.2022

V jinošském věku to jsou vynikající povídky. Krátké, úderné a z exotických zemí (pro dnešní mládež z exotických dob). Seznamovali jsme se tam s existencí věcí, o kterých jsme se jinde dočíst nemohli, jako například o souboji biči v Jižní Americe, hypotetických sloních hřbitovech, ale i malomocenství, tehdejší popularitě boxu, potápění, foukačkách... O zuluské zbrani kirri jsem četl jen v této knize (a dnes jsem si to dohledal na anglické Wikipedii pod názvem "knobkerrie"). Tolik věcí v jedné jediné knize! V 19. století a první polovině 20. století jsme se mohli dozvědět různé zajímavé skutečnosti z dobrodružných knih. V posledních dekádách jsou oblíbené spíš fantasy (Hobbit, Pán prstenů, Harry Potter, Hraničářův učeň atp.) a z těch se čtenář moc nedozví o našem reálném světě, patrně současným spisovatelům už nepřipadá náš skutečný svět tak zajímavý, jako byl pro Julese Vernea, Františka Běhounka či Otakara Batličku.

6 20.04.2022

Přečetl jsem první díl, ale do dalších už asi nepůjdu. Je tam spousta postav, které si člověk nemá šanci zapamatovat, musí se vracet a hledat, kdy jsme koho, kde a s kým viděli. Děj je napínavý, později se to docela dobře i čte, ale závěr (porod a kojení) už mně přišel dost přitažený za vlasy, a to i na fantasy žánr.

5 27.08.2022

Trošku trvalo, než se začal odehrávat příběh. Příběh byl docela zajímavý, neměl jsem nutkání knížku odložit. Ale z konce jsem poněkud rozpačitý, ale možná jsem ho jen nepochopil a chyba tudíž je na mé straně. Nevím. Hastrman se mi líbil více.

5 09.06.2022

Velmi čtivé a poutavé. Je pravděpodobné, že některé věci se Janu Welzlovi po těch letech pomotaly, některé vnímal jinak než by vnímali učenci (zatmění slunce) a některé si třeba i přikrášlil. Ale jsou tam věci, které jsem si předtím neuměl představit či uvědomit a na které jsem nenarazil v jiných knížkách. Například to, jak zamrzá moře, jaký to je ohlušující rachot. Nebo jak rychle může člověk omrznout. Nebo smrad v eskymáckých obydlích. Nebo popis cesty od Transsibiřské magistrály k Moři Laptěvů. A je to o to cennější, že to je vyprávění (zaznamenané dvěma novináři) prostého člověka, vyučeného řemeslníka, který se tam rozhodl žít. Jan Welzel nebyl žádný profesionální vzdělaný cestovatel. A komu se nesbíhaly sliny, když popisoval, jak si za polární noci ve své útulné jeskyni smažil na pekáči lososa?

5 13.04.2022

Úžasná knížka, i když od jejího vydání uplynulo skoro 60 let. Je psána živě, poutavě, s humorem. Součástí dějin Říma se dozvídáme též o tom, jak se vlastně šířilo křesťanství a proč během pár let se z pronásledovaného náboženství stalo náboženství státní a protežované.
Samozřejmě občasné úlitby marxistickým bohům se vyskytnou, ale to čtenář snadno odfiltruje.
Přepíši zde jeden odstavec ze str. 134:
„Se všemi galskými kmeny měli Římané někdy co dělat; nejdříve s těmi, které obsadily území na italské straně Alp. Krátce po dobytí Vejí Římany posunul se ozbrojený předvoj těchto kmenů do Pádské nížiny a namířil si to zhruba po linii dnešní autrostrády od Parmy přes Modenu k Bologni; tam se potom stočil prudce na jih a roku 391 př. n. l. stále před hradbami velkého etruského města Klusia, dnešního Chiusi. Dovedeme si představit, jak museli být obyvatelé Klusia vyděšeni, když se obrátili o pomoc k přemožitelům sesterských Vejí; Římané jim ji velkoryse slíbili. Na důkaz, že to myslí vážně, vypravili ke Galům poselství, ačkoli vzhledem k situaci by bylo účinnější vypravit proti nim vojsko. Galští náčelníci nechápali, co jim vážení otcové Říma vykládají o nějakých mezinárodních smlouvách a proč se vůbec do toho pletou; při svém smyslu pro humor jim řekli něco takového, že Římané se neudrželi a vytáhli meče. Došlo k potyčce, při které jeden z členů poselství probodl galského náčelníka; tím se ovšem zase cítili dotčeni Galové. Zachovali se však velmi nebarbarsky: vyslali do Říma posly a požádali o vydání viníka. Římané je odmítli, a tak galský vůdce Brennus přerušil obléhání Klusia, seřadil svých 70 000 mužů a rychlým pochodem zamířil k jejich městu. Římané byli natolik překvapeni, že stačili proti nim vypravit jen nevelké a narychlo sestavené vojsko. V bitvě u řeky Alia, nedaleko jejího ústí do Tiberu, byli pak na hlavu poraženi. Kdo z nich nepadl v boji nebo při ústupu neutonul v řece, zachránil se útěkem do Vejí. Řím zůstal bez ochrany.“

Výborná knížka a čím jsem starší, tím víc jsou ty absurdní postavy uvěřitelnější (jejich způsob myšlení). A to včetně feldkuráta Katze (v Polsku zaujímá katolická církev stále pozici státního náboženství jako u nás za mocnářství a jeden polský arcibiskup má přezdívku "Flaška").
Nicméně čím mladší generace, tím hůř se jí to bude číst, protože už nebudou znát žádné reálie z dob Rakouska a světové války (už jim ani dědeček nebude moci vyprávět, jak bojoval v Itálii nebo na ruské frontě) a také z našeho obecného jazyka vymizela řada germanismů. A převyprávět Švejka asi nepůjde.

4 13.04.2022

Asi je lepší to číst v zimním období, kdy má člověk nejen náladu na legraci, ale i na zamyšlení. Je to vtipná a zároveň moudrá kniha.

3 16.02.2023

Je vidět, že některé technické věci již zastaraly. Například stále mají šňůrový telefon, zatímco my si dnes život bez mobilu neumíme představit. Stejně tak některé věci ohledně zabezpečení počítačových dat působí dnes trochu úsměvně. Ale když se nad to tolerantně povzneseme, tak se příběh čte dobře.

3 07.08.2022

Příběh je asi jedna pětina a zbytek jsou úvahy, které mohou a nemusí být zajímavé. Ne každý člověk nebo ne vždy má člověk náladu na nazírání nějakých našich zvyklostí z jiného úhlu pohledu. Ale jindy ano. Takže hledá-li člověk akční příběh, tak by měl jít o dům dál (třeba na Vládce loutek nebo Dveře do léta), chce-li se bavit různými pohledy a úvahami na téma náboženství, církví, mimozemského života, pohlaví atp., tak je na správné adrese.

Velmi vtipný rychlokurs, jak fungují vydavatelství a noviny. Spousta humorně podaných zajímavých postřehů.

2 03.06.2023

Velmi krásná knížka. Hlavně tedy ta první část, kdy popisuje, jak se učí na kormidelníka - je to jak zajímavé, tak i vtipné.

2 14.05.2023

Kromě zajímavých příběhu je zajímavé i pro nás nezvyklé prostředí Austrálie. V podstatě jsem se z Upfieldových detektivek dozvěděl poutavou formou o Austrálii, její geografii, klimatu, domorodcích a jejich tradicích více než za celou školní docházku.

2 25.04.2022

Četl jsem vícero věcí od Waltariho, ale tohle jsem jen poslouchal v audioverzi, což byla asi klika. Přiznám se, že se mi nezřídka stává, že v knihách přeskakuji nějaké popisné pasáže, rozebírání rozličných pocitů hrdiny nebo jiné nezajímavé (neakční) části. Při poslechu to nejde, musel jsem vyslechnout vše a asi díky tomu se mi toto dílo velmi líbilo. Kdybych knihu četl, tak bych jistě některé pasáže přeskakoval asi bych tak přišel o informace, které jsou důležité k chápání děje nebo budování atmosféry.

Nenašel jsem vydání, které jsem četl. Nevylučuji, že jsem četl ještě nějaké samizdatové vydání, protože jsem to četl nejpozději v roce 1991, ale podle NKP bylo první vydání v češtině až v roce 1992. Příběh působí zejména na lidi v jistém věku, ale svůj vliv mělo i historické období - působí jinak na lidi žijící ve svobodě a jinak na lidi žijící v nesvobodné zemi. Že tato knížečka měla vliv i na další, svědčí třeba to, že příběh vypráví píseň Černý racek od skupiny Synkopy z roku 1981.

2 13.04.2022

Tak tenhle první díl bylo docela pracné sehnat, není už ani v knihovnách. No ale povedlo se a početl jsem si. Doporučit mohu, i když další díly se mi zdají lepší.

1 08.04.2024

Četl jsem v české verzi už na přelomu 80. a 90. let, tenkrát se mi příběhy líbily moc. Dnes už to beru jako velmi slušné čtivo, byť budoucnost nevypadá tak strašně, jak nám ji autor líčil.
Sice můžeme říct, že kvalitní potraviny jsou dnes opravdu vzácné, ale rozhodně dostupnější než v knize. Naopak se smogem to moc netrefil, za těch 40 let se ovzduší v reálném světě proměnilo opravdu k lepšímu, nejblíže by tomu asi byla Čína před pár lety (kdežto Evropa začala se smogem něco dělat od velkého smogu v Londýně v roce 1952). Počítač Napoleon hovoří jako pokročilejší ChatGPT. Za přečtení to stojí (kdo má rád sci-fi).

1 04.05.2023