Lastodont komentáře u knih

Tak tenhle první díl bylo docela pracné sehnat, není už ani v knihovnách. No ale povedlo se a početl jsem si. Doporučit mohu, i když další díly se mi zdají lepší.

1 08.04.2024

Pěkná knížečka. Zápletek tam není mnoho, ani žádná slečna, ani ti padouši nejsou čiré zlo. Jako z jiných kníže Zane Greye se dozvídáme, jak leccos na americkém Západě vypadalo a fungovalo. Nelze než doporučit.

29.02.2024

Úžasná knížka, i když od jejího vydání uplynulo skoro 60 let. Je psána živě, poutavě, s humorem. Součástí dějin Říma se dozvídáme též o tom, jak se vlastně šířilo křesťanství a proč během pár let se z pronásledovaného náboženství stalo náboženství státní a protežované.
Samozřejmě občasné úlitby marxistickým bohům se vyskytnou, ale to čtenář snadno odfiltruje.
Přepíši zde jeden odstavec ze str. 134:
„Se všemi galskými kmeny měli Římané někdy co dělat; nejdříve s těmi, které obsadily území na italské straně Alp. Krátce po dobytí Vejí Římany posunul se ozbrojený předvoj těchto kmenů do Pádské nížiny a namířil si to zhruba po linii dnešní autrostrády od Parmy přes Modenu k Bologni; tam se potom stočil prudce na jih a roku 391 př. n. l. stále před hradbami velkého etruského města Klusia, dnešního Chiusi. Dovedeme si představit, jak museli být obyvatelé Klusia vyděšeni, když se obrátili o pomoc k přemožitelům sesterských Vejí; Římané jim ji velkoryse slíbili. Na důkaz, že to myslí vážně, vypravili ke Galům poselství, ačkoli vzhledem k situaci by bylo účinnější vypravit proti nim vojsko. Galští náčelníci nechápali, co jim vážení otcové Říma vykládají o nějakých mezinárodních smlouvách a proč se vůbec do toho pletou; při svém smyslu pro humor jim řekli něco takového, že Římané se neudrželi a vytáhli meče. Došlo k potyčce, při které jeden z členů poselství probodl galského náčelníka; tím se ovšem zase cítili dotčeni Galové. Zachovali se však velmi nebarbarsky: vyslali do Říma posly a požádali o vydání viníka. Římané je odmítli, a tak galský vůdce Brennus přerušil obléhání Klusia, seřadil svých 70 000 mužů a rychlým pochodem zamířil k jejich městu. Římané byli natolik překvapeni, že stačili proti nim vypravit jen nevelké a narychlo sestavené vojsko. V bitvě u řeky Alia, nedaleko jejího ústí do Tiberu, byli pak na hlavu poraženi. Kdo z nich nepadl v boji nebo při ústupu neutonul v řece, zachránil se útěkem do Vejí. Řím zůstal bez ochrany.“

Některé pohádky jsou známé, jiné jsou neznámé (zejména z Balkánu). Samozřejmě jazyk je poněkud archaický, což pro někoho může být nepohodlné až obtížné.
Například slovo "car" se tam vyskytuje jako "cař": "A byl tehdáž v jednom cařství mladý cař..." Stejně tak z jiných pohádek známé slovo "kralevic" tam je někdy jako "královic", jindy "králevic".
Ale ony vlastně ty staré výrazy nebo pokusy o počeštění jsou vlastně poučné. V polských pohádkách je "Kościéj nesmrtelný", což je určitě vliv z východu, známe z knížky Krása nesmírná postavu Kostěje nesmrtelného.

05.10.2023

Některé pasáže jsou méně čtivé, jiné čtivější, ale v každém případě se člověk něco doví. Celkově mohu doporučit.

14.09.2023

Moc hezké, napínavé a zároveň nabité zajímavými informacemi.

12 19.06.2023

Rozhodně zajímavé, i když některé popisné pasáže jsem přeskakoval. Není to pro všechny, čtivější jsou určitě Petiškovy Staré řecké báje a pověsti, ale i tohle se dá přečíst. Zajímavý je však například pohled na Mojžíše ze staroegyptského hlediska, už tehdy se neměli rádi.

08.06.2023

Velmi vtipný rychlokurs, jak fungují vydavatelství a noviny. Spousta humorně podaných zajímavých postřehů.

1 03.06.2023

(SPOILER) Četlo se to docela hezky, místy se člověk dost pobavil, zejména na začátku, když se popisovala diskuse mezi vědci.
Na druhou stranu mi vadily nepravdivé informace: kysličník uhličitý není jedovatý (knížka tvrdí opak). Kysličník uhličitý není čpavý (knížka tvrdí, že je čpavý, tedy štiplavě páchnoucí). Wikipedie píše: "Oxid uhličitý (dříve kysličník uhličitý) je bezbarvý plyn bez chuti a zápachu; při vyšších koncentracích může mít v ústech slabě nakyslou chuť." Jedovatý rozhodně není, vždyť ho vydechujeme a máme ho v bublinkách v perlivých nápojích. Udusit se jím můžeme, ale ne otrávit.
No ale když se nad toto povzneseme, tak se to dá číst.

20.05.2023

Velmi krásná knížka. Hlavně tedy ta první část, kdy popisuje, jak se učí na kormidelníka - je to jak zajímavé, tak i vtipné.

2 14.05.2023

Četl jsem v české verzi už na přelomu 80. a 90. let, tenkrát se mi příběhy líbily moc. Dnes už to beru jako velmi slušné čtivo, byť budoucnost nevypadá tak strašně, jak nám ji autor líčil.
Sice můžeme říct, že kvalitní potraviny jsou dnes opravdu vzácné, ale rozhodně dostupnější než v knize. Naopak se smogem to moc netrefil, za těch 40 let se ovzduší v reálném světě proměnilo opravdu k lepšímu, nejblíže by tomu asi byla Čína před pár lety (kdežto Evropa začala se smogem něco dělat od velkého smogu v Londýně v roce 1952). Počítač Napoleon hovoří jako pokročilejší ChatGPT. Za přečtení to stojí (kdo má rád sci-fi).

1 04.05.2023

Oba příběhy se četly hezky, byť nastavovaly zrcadlo současné italské společnosti. První příběh se mi zdál zajímavější.

04.05.2023

Dá se to přelouskat velmi rychle, je to tenoučká knížečka a tam spousta kriminálních příběhů z dob socialismu. Příběhy jsou v podstatě nepříliš originální, prostě jako upovídanější černá kronika v tehdejších novinách. Naštěstí jsou příběhy velmi krátké, takže než nás začnou doopravdy nudit, tak už je konec jednoho a začíná druhý.
Dva příběhy mají charakter úlitby bohům (normalizace byla v plném proudu), jeden o emigrantovi, který se ještě rád vrátí ze zlé kapitalistické ciziny do lůna socialistické vlasti, druhý o předsedovi MěNV, který nadbíhal vyhnaným Sudeťákům a při této příležitosti je třeba vykreslit rok 1968 jako něco špatného.
Do vlaku se to snese, může to být jako vhodná záminka ke konverzaci v kupé.

04.05.2023

Výborné - vedle detektivního příběhu se dozvídáme spoustu věcí o starověkém Římu a podle toho, co jsem někde četl, tak si autor opravdu dává záležet, aby měl reálie v souladu s tím, co o starověkém Římu ví věda. A je to okořeněno vtipem.
Navíc jsou dialogy uvěřitelnější, než jak píše Lindsey Davisová ve své sérii detektivek z antického Říma, kde autorka/překladatelka používá slova, která vznikla až v 19. nebo 20. století - LD píše "od té doby jsme pokročili od genocidy, jak ji prováděl Julius Caesar", avšak slovo "genocida" vzniklo až po 2. světové válce. Zde se píše: "Na severu to vypadalo, že se Caesar rozhodl vymazat celou galskou rasu." Tedy žádné slovo "genocida" se nemuselo použít.
Rozhodně doporučuji tuto knihu (i ty předchozí).

1 14.04.2023

Vtípky dobré, ale celkově je to poměrně těžká kniha, měl jsem problém se tam zorientovat, o co vlastně jde.

10.04.2023

Přečetl jsem to, ale nejsem z toho vodvázanej. Chování a dialogy postav mi do starověkého Říma moc nesedí, to je spíš chování lidí z 20. století.
Také mi poněkud vadil jazyk, akorát nevím, zda to je vina autorky, nebo překladatelky, ale do starověkého Říma prostě nepatří slovo "nazdar" (české obrozenecké, vzniklo v dubnu 1851), "detektiv" (pochází z angličtiny, ale kde byla angličtina a její jazykový vliv půl století po začátku nového letopočtu? to už se mi více líbilo slovo "pátrač", které v knížce také padlo) či dokonce "genocida" (to slovo vymyslel až po druhé světové válce Raphael [Rafał] Lemkin).
Těch "vztahových záležitostí" tam bylo na můj vkus trošku moc, ale to už je věc osobních preferencí.
Také mi to nepřijde jako nějak přehnaně komické - to John Maddox Roberts, který také píše detektivky ze starověkého Říma, je vtipnější a zároveň je jeho popis římských reálií tak nějak uvěřitelnější.
Po výše uvedené drtivé kritice však musím přiznat, že se to dalo číst, nechtělo se mi knížku odkládat, případ je trošku zamotaný, takže je člověk zvědavý, jak se to vlastně všechno seběhlo.
Takže suma sumárum: neodrazuji.

30.03.2023

Opět spousta informací o tehdejší době, atmosféra v Caesarově táboře v Galii a také řada vtipných hlášek vypravěče (psáno ich formou).

1 17.03.2023

Čte se to příjemně, občas je to okořeněno vtipem - například je hezké, jak hlavní hrdina glosuje vyprávění o pohřbu Alexandra Velikého. Je to "jen" detektivka, ale autor je s antickým světem dobře obeznámen, takže z jeho knížek můžeme načerpat celkem správné povědomí o tom, jak tehdy vypadala starověká města, vztahy mezi státy a atmosféra.

25.02.2023

Příjemné počtení, člověk se leccos doví, jak to v tom Římě asi chodilo, jaké byly veřejné funkce atp. Ocenil jsem i slovníček na konci.
Akorát nechápu, proč se v knize píší jména Catilina a Crassus s "K" místo "C".

21.02.2023

Asi je lepší to číst v zimním období, kdy má člověk nejen náladu na legraci, ale i na zamyšlení. Je to vtipná a zároveň moudrá kniha.

3 16.02.2023