Lastodont
komentáře u knih
Cesta na jih
Michal Ajvaz
Příběh, v němž se odehrává příběh, v němž se odehrává příběh, v němž se odehrává příběh... a všechny jsou podrobně popsány, že se člověk začíná ztotožňovat s novým hrdinou.
Dcery pouště
Andrej Platonov (p)
Přelouskal jsem to. Je to místy zdlouhavé, až rozvleklé, ale dá se to číst. V anotaci je uvedená "hloubavost", a to je asi ten nejpřesnější výraz. Občas tam budují komunismus, ale dá se to číst, protože to je spíš ve stavu, že ten socialismus někdy změní k lepšímu život chudých obyvatel středoasijských pouští, ale není to propaganda. Občas je tam odkaz na říjnovou revoluci, ale jen jako konstatování, že něco takového bylo, nikoliv jako hodnocení. Čas tam utíká pomalu, takže pro dnešního neposedného čtenáře z akčních dob to může být poněkud náročné. Čas neplyne odněkud někam, ale buď stojí, nebo plyne cyklicky.
Četl jsem to jako e-knihu, uvítal bych občas nějaké vysvětlivky pod čarou, nevím, zda byly v papírovém vydání. Takto jsem musel googlovat na mobilu nebo počítači, co to je například saxaulový strom. No a také mne zajímalo, kde se děj zhruba odehrává, takže jsem hledal na internetových mapách, ale on ten Turkmenistán není moc pokrytý, takže ani s Google Street View člověk neuspěje, aby nasál nějakou atmosféru z obrázků.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Přečetl jsem první díl, ale do dalších už asi nepůjdu. Je tam spousta postav, které si člověk nemá šanci zapamatovat, musí se vracet a hledat, kdy jsme koho, kde a s kým viděli. Děj je napínavý, později se to docela dobře i čte, ale závěr (porod a kojení) už mně přišel dost přitažený za vlasy, a to i na fantasy žánr.
Měsíc je drsná milenka
Robert A. Heinlein
Je vidět, že některé technické věci již zastaraly. Například stále mají šňůrový telefon, zatímco my si dnes život bez mobilu neumíme představit. Stejně tak některé věci ohledně zabezpečení počítačových dat působí dnes trochu úsměvně. Ale když se nad to tolerantně povzneseme, tak se příběh čte dobře.
Mlýn na mumie
Petr Stančík
Ze začátku se mi to líbilo moc, ale potom se mi zdál autor čím dál rozvernější. Když jsem narazil na jméno majitele cukrovaru Sulz-Rossoll d’Aspiq, tak jsem se trochu bál, že to sklouzne do stylu Bohatýrské trilogie od Žáka a Rady, což je sice skvělá knížka, ale tady by mi to po tom začátku vadilo. Naštěstí ta rozvernost nepřekročila snesitelnou míru. Takže jo, doporučím.
Slečna Lee
Arthur Ransome
Tato knížka mne vyloženě zklamala, číst se dalo tak posledních 10-20 procent knížky, ale prostředek byl prostě nudný, do čtení jsem se musel vyloženě nutit, proto jsem to také četl dva týdny. Obálka českého vydání je také nepovedená. Nevím, jestli by se mi to jako dítěti líbilo.
Jiným čtenářem zmiňované šišlání mi nevadilo, protože vím, že Číňané nerozlišují "l" a "r", stejně jako třeba Poláci nerozlišují "h" a "ch" - při komunikaci to opravdu může způsobovat problémy. Ovšem je divné, a to se týká jen českého překladu, že v jednom slově sice slečna Lee neumí říci "r", ale zároveň si tam vystřihne bezchybné "ř" (na druhou stranu kdyby překladatelka měnila všechna "r" na "l" a zároveň všechna "ř" na "š", tak už by se člověk při čtení fakt moc zadrhával).
Piktové a mučedníci
Arthur Ransome
Výborná knížka. Kromě jiných věcí je třeba vyzdvihnout Dorotčino hrdinství, když se odhodlala zpracovat a uvařit uloveného králíka.
V tajném státě
Robert McCrum
Je to dobré čtení. A autor dokázal už v roce 1980 předvídat problémy se shromažďováním osobních údajů. V roce 1980! Citát: "Lidem totiž stále ještě nedošlo, v jakém obrovském rozsahu a jak snadno je teď možné shromáždit o nich podrobné osobní údaje, které jim pak mohou být nesmírně nebezpečné. Ten člověk využívá to, čemu rádi říkáme otevřená společnost, proti ní samé, a tak se taky ta společnost nakonec rozpadne - až lidé, kteří mají vliv, ztratí zájem ji bránit."
Sedmikostelí
Miloš Urban
Trošku trvalo, než se začal odehrávat příběh. Příběh byl docela zajímavý, neměl jsem nutkání knížku odložit. Ale z konce jsem poněkud rozpačitý, ale možná jsem ho jen nepochopil a chyba tudíž je na mé straně. Nevím. Hastrman se mi líbil více.
Klub Lysek
Arthur Ransome
Jako není to špatné, ale admirál mi k srdci nepřirostl. Možná je to tím, že tuto knihu jsem četl až v dospělosti.
Petr Kachna
Arthur Ransome
V dětství jsem tuto knížku nečetl, ale kupodivu jako dospělého mne bavila (i když jsem na ni neměl nostalgické vzpomínky z dětství) a přečetl jsem ji během jednoho dne.
Možná snad jen jednu výhradu bych měl - název. Když už první díl má český název přitažlivější (místo "Vlaštovky a Amazonky" je v češtině "Boj o ostrov"), tak i místo fádního a nicneříkajícího "Petr Kachna" se kniha mohla jmenovat například "Krabí ostrov" nebo "Ostrov krabů".
Šance jako hrom
Miloslav Švandrlík
Asi standardní Švandrlíkův styl, tedy šablonovitá jména (humorná/nezvyklá příjmení v kontrastu se jménem - Truneček, Vršťálová, Tyrpeklová, Mašláň), postavy mluví v šroubovaných frázích z tehdejších publikací (což tehdy mohlo mít jistý půvab a mohlo se to chápat jako jakýsi kritický osten tehdejšího nabubřelého prznění jazyka na úrovni okresních kulturních, osvětových a dalších institucí).
Nechci příliš odrazovat, starší mohou zavzpomínat na mládí, mladší se mohou poučit o tom, jak to tehdy chodilo (paragraf příživnictví, devizový cizinec).
Od poloviny mne to spíš nudilo. Zápletka v lázních velmi předvídatelná. Ale úplné zakončení mne překvapilo.
Cizinec v cizí zemi
Robert A. Heinlein
Příběh je asi jedna pětina a zbytek jsou úvahy, které mohou a nemusí být zajímavé. Ne každý člověk nebo ne vždy má člověk náladu na nazírání nějakých našich zvyklostí z jiného úhlu pohledu. Ale jindy ano. Takže hledá-li člověk akční příběh, tak by měl jít o dům dál (třeba na Vládce loutek nebo Dveře do léta), chce-li se bavit různými pohledy a úvahami na téma náboženství, církví, mimozemského života, pohlaví atp., tak je na správné adrese.
Tři vraždy u Wolfových dveří
Rex Stout
První příběh mne moc neuspokojil, druhý byl nejlepší, třetí lepší než první.
Příběhy soudce Paoa
Jü-kchun Š´
Narazil jsem na tuto knížečku v knihobudce a také jsem myslel, že to bude něco jako soudce Ti. Ale Robert van Gulik ty své příběhy dost beletristicky zpracoval pro dnešní čtenáře, kdežto tyto příběhy jsou spíše pro tehdejší posluchače. Což mi přestalo vadit, když jsem si to uvědomil (a přečetl v doslovu). Takže je k tomu nutno přistoupit jako k folklóru, nikoliv jako k beletrii. Řekl bych, že tyto příběhy jsou něco mezi soudcem Ti a Krásou nesmírnou - nejen stylem, ale i tím, že zde mají své místo i nadpřirozené události. Jo, a ve jménech jsem se také ztrácel.
První kniha vikinga Vika
Runer Jonsson
Vynikající knížka pro děti. Ano, i jako dítě mne trochu zaráželo, když autor často něco vysvětluje ve stylu, jako že zapomněl nějakou podstatnou věc předtím zmínit - "Ze všech vlků, co jich ve Flaku bylo - Vike totiž bydlel ve Flaku". No ale zvykl jsem si na to a bral to jako styl. Jinak je však knížka nesmírně zábavná a nedá se jí moc co vytknout. Ani v dospělosti se mi nepřestala líbit, protože mne přenesla do mých dětských let, takže jsem ji četl ve stejném rozpoložení, jako když mi bylo těch 11-12 let.
Třikrát Napoleon Bonaparte
Arthur William Upfield
Kromě zajímavých příběhu je zajímavé i pro nás nezvyklé prostředí Austrálie. V podstatě jsem se z Upfieldových detektivek dozvěděl poutavou formou o Austrálii, její geografii, klimatu, domorodcích a jejich tradicích více než za celou školní docházku.
Odplata v buši
Arthur William Upfield
Jedna z těch detektivek, které dávají kromě kriminálního příběhu i nějaké poznání navíc. Zde tedy australskou přírodu (přimělo mne to najít si ve Wikipedii popis biotopu "mulga"), ekologii (králíci) a tradice (domorodci).
Na vlnách odvahy a dobrodružství
Otakar Batlička
V jinošském věku to jsou vynikající povídky. Krátké, úderné a z exotických zemí (pro dnešní mládež z exotických dob). Seznamovali jsme se tam s existencí věcí, o kterých jsme se jinde dočíst nemohli, jako například o souboji biči v Jižní Americe, hypotetických sloních hřbitovech, ale i malomocenství, tehdejší popularitě boxu, potápění, foukačkách... O zuluské zbrani kirri jsem četl jen v této knize (a dnes jsem si to dohledal na anglické Wikipedii pod názvem "knobkerrie"). Tolik věcí v jedné jediné knize! V 19. století a první polovině 20. století jsme se mohli dozvědět různé zajímavé skutečnosti z dobrodružných knih. V posledních dekádách jsou oblíbené spíš fantasy (Hobbit, Pán prstenů, Harry Potter, Hraničářův učeň atp.) a z těch se čtenář moc nedozví o našem reálném světě, patrně současným spisovatelům už nepřipadá náš skutečný svět tak zajímavý, jako byl pro Julese Vernea, Františka Běhounka či Otakara Batličku.