LadyCharlene
komentáře u knih
Zápisník smrti 1
Tsugumi Ohba
A tak to začalo... No jo, v roce 2022 jsem "objevila Ameriku", lépe řečeno mangu, kterou bych ve svých nácti absolutně žrala, ale pozdě bycha honit.
Vtipné je, že jsem se konkrétně k tomuto titulu dostala díky velmi negativní reakci na netflixovou adaptaci, takže jsem se podívala na první díl animované verze, no a minulý týden jsem si v knihkupectví koupila i knižní verzi.
Ačkoliv jsem mangu ještě nikdy nečetla, tuším, že Death Note bude jedním z těch povedenějších děl. Kresba, dialogy všechno to do sebe tak zapadlo, vtáhlo mě to do děje. A musím pochválit i seriál, téměř totožné s komiksem. Zápletka je také velmi zajímavá, Rjúka jsem si zamilovala na první dobrou, Light je zase pěkně povedenej psychopat, jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. Jediné, co mi ztěžuje čtení je směr četby a myslím, že barva by tomu neuškodila. No, a párkrát jsem zaznamenala hovorové výrazy, ale to jsem ochotná přejít, protože se jednalo o přímou řeč. A jsem si vědoma toho, že japonská literatura se holt čte na druhou stranu. Teď už by to jen chtělo přemluvit "Ježíška", aby mi zbývající díly nadělil pod stromeček. :D
Zlatý věk
Joe Hill (p)
Moc jsem se na návrat do Klíčova těšila, bohužel jsem čekala trošičku víc. Do rodinné historie Zámkových nahlédneme jen na okraj, ten jsem si opravdu moc užila, crossover se Sandmanem už tolik ne. Nečetla jsem ho, takže věřím, že kdyby ano, pochopila bych to mnohem víc. A nečekala bych na návrat k Lovecroftu tak jak ho známe. Myslím si, že nám Joe o původu klíčů a rodiny mohl povědět něco víc.
Nicméně atmosféra byla opět jedinečná, kresby překrásné, děj dynamický. Joe umí dojmout, když chce... Ale párkrát jsem se i pobavila. Navíc teď mám chuť přečíst si všechny předešlé knihy znovu. Svět kouzelných klíčů a tajemného sídla je prostě geniální, neopakovatelný a tak moc lákavý.
Čtenářský diář 2023: Databazeknih.cz
Daniel Fiala
Těším se na novou čtenářskou výzvu, ačkoliv jsou některá témata pěkný oříšek. Kvůli přístupu k tématům jsem si vlastně diář koupila. Čeká nás i novinka v podobě Dětské výzvy, jsem zvědavá, zda se můžeme těšit i změny na webu. Diář má příjemný formát, design, je lehký a rozhovory se spisovateli jsou dobrým nápadem, ovšem rozhovor s panem Vieweghem... no, není to moc upovídaný člověk, co? Chybí mi kapsička na zadních deskách. Jinak paráda. Koupí neprohloupíte. :)
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Tak toto byla opravdu bomba. Příběh mě zasáhl, nestává se moc často, že bych byla dojatá a šokovaná hned v začátku knihy. Hlavní hrdince jsem fandila od začátku do konce, její příběh mě opravdu upoutal. Jistě, ke konci jsem se už začala trošičku "nudit", ztrácet pozornost, protože v celé knize jde především o pocity, není tam žádná akce, je to prostě příběh obyčejných lidských životů, prostoupených mnoha útrapami, překážkami, ale i radostmi. Není to úplně žánr, který bych četla běžně...
Musím se přiznat, že o řecké migraci v 50. letech jsem neměla ani ponětí - skvělá práce, český vzdělávací systéme (Životice, řečtí uprchlíci,...). A myslím, že kniha nemohla vyjít v příhodnější dobu, tolik podobností s Ukrajinou... až mě zamrazilo. Je strašidelné, jak je válka "nadčasová", vždy to jede podle stejné šablony, vždy to odnesou civilisté, a přesto nikdy válkám nebude konec.
Také se mi líbilo, jak se autorka dotýkala horkých témat, i po sedmdesáti letech společností stále rezonují témata emancipace, potratů, společenských rolí, předsudků a tradičních hodnot, mateřství... V podstatě byla celá kniha takovou společenskou kritikou, co se týče rodiny a svých milých, nečekejte, zítra může být pozdě. A to se mi na tom líbilo asi ze všeho nejvíc, další nadčasovost.
Autorka nám předložila pořádnou emocionální jízdu, a tu jsem si skutečně užila. Knihu určitě doporučuji a ráda si ji v budoucnu přečtu znovu.
Klub 27: Navždy mladí
Jana Kománková
Klub 27 - pojem, který každý zná, pojem, který má v sobě takovou energii, že některé může až děsit, a je to klub ukrutně zajímavý, jak autorka zakončila svou knihu... Tak proč jste nám paní Kománková předložila vlastně takové lepší vydání speciálního díla časopisu o světových muzikantech, kteří nás opustili před svou vlastní 30? Z knihy přímo čiší autorčina žurnalistická profese, a opravdu si myslím, že by to mohla být super brožura o sto stranách, ale jako kniha to nefunguje.
O hlavních protagonistech se nedozvíte téměř nic nového, zvlášť pokud jste skalní fanda. Bylo to takové letem světem. Skladba vět byla občas velmi neučesaná a nemotorná.
Závěrem to bylo takové průměrné čtení, něco jsem se dozvěděla, pár tipů na vlastní životopisy, filmy nebo alba jsem získala, ale na zadek si z toho nesednete. Zvlášť pokud Klub 27 považujete za něco významnějšího než pouhou náhodu, to vás autorka udusí hned u předmluvy. Nicméně, můžete se touto knihou navnadit právě třeba na životopisy hlavních aktérů, nebo na knihu o Woodstocku, nebo si jen zapnout super muziku a rozloučit se tak s odcházejícím létem a festivalovou sezónou. Protože na druhou stranu uznávám, že vámi atmosféra koncertů, drogových večírků, éry hippies opravdu prostoupí. To autorka zvládla na jedničku. Myslím, že slušný tři hvězdičky jsou adekvátním hodnocením tohoto průletu nejdiskutovanějším Klubem současnosti.
Nešťastně až do smrti
Skottie Young
Čtvrtý díl už beru jako nutnou tečku a zakončení příběhu naší uvězněné holčičky. Trochu mě mrzí, že boss se nám tady opakuje a pro Gerdu nebylo zas tak těžké ho porazit. Obecně celou dobu jsou pro ni souboje moc lehké, na můj vkus. V podstatě se o hlavní hrdinku nebojíte. Dohromady ale celou sérii bych ohodnotila 5 hvězdičkami. Bylo to vtipné, ulítlé, barevné, akční a frustrující zároveň. Ráda se do Pohádkova ještě někdy vrátím.
Hodná holčička
Skottie Young
Třetí a čtvrtý díl jsem zhltla najednou. Po utahané a zmatené dvojce se trojce vrátila šťáva, spád a drive z jedničky. Líbilo se mi i intermezzo s Láďovým dětstvím. Část v bludišti - to bylo prostě geniální. A ano, užívala jsem si roztomilou Gerdu, ale to by nebyl Pohádkov, aby to skončilo pohádkově, že?
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Já bych této knize opravdu ráda dala vyšší hodnocení, ale...
Příběh domu Carrow jsem si přečetla v rámci čtenářské štafety, super vynález, nikdy jsem četbu nebrala tak zodpovědně, od Darcy Coates jsem již četla Fantoma z Blackwoodu, takže mám s čím porovnat.
První část knihy se mi velmi líbila, autorka budovala atmosféru, občas nás držela na vážkách a opravdu se mi líbila představa, že tam ty "lumpárny" nebudou mít na svědomí jen zbloudilé duše, ALE co za mišmaš se odehrál na konci, k tomu opravdu nemám slov. Kdyby to byl film, v první půlce se připo... a na konci jen nevěřícně kroutíte hlavou, co si to ti scénáristi šňupli. V závislosti na ten konec vyzněly některé informace a pasáže úplně zbytečně a akorát prodlužovaly děj, což teda je další věc, kniha byla opravdu zdlouhavá, než se v domě něco začalo dít... A na můj vkus se tam toho dělo málo, což nám vynahradil ten bordel na konci, já vím, ale nemůžete z hororu, thrilleru a následně detektivky přejít do pohádky, to prostě nejde.
Jistě kniha měla své momenty, kdy mě mrazilo a čekala jsem, co z toho vzejde, ale...
Kulma drát
Skottie Young
Nevím, jestli to je tím, že jsem si druhý díl přečetla tak rychle po prvním, ale už jsem ho tak moc nežrala. Dá se očekávat, že děj bude trochu repetetivní, to by mi až tolik nevadilo, kdyby rvačky byly o něco obvláštněny, jako že souboje ve starém herním automatu byly super. Ale nejvíc mi asi vadilo, že tentokrát děj neutíkal příjemným svižným tempem, ale nepříjemně letěl a předbíhal, až teprve na konci se rozhodnul se zastavit a vrátit... Občas jsem měla pocit, že mi v knize pár stránek chybí. A pohrávala jsem si s myšlenkou, jestli je pokračování vůbec třeba. Jsem zvědavá na zbylé dva díly, a jestli se nám dostane uceleného promyšleného příběhu. Nebo jen oddechové zábavné rvačky.
A jestli neumřela, vyšiluje dodnes
Skottie Young
Dá se o takto brutálním komiksu napsat, že to bylo milé vyskočení z reality? A proč by nedalo...
Jedinou věc, kterou bych vytkla, že byl příběh velmi krátký, takže jsem ho slupla jako malinu. Ilustrace jsou nádherné, barevné, dynamické, prostě jako živé. Je až k neuvěření, kolik maličkostí se dá nakreslit do jednoho stripu. A příběh je zábavný, originální a svižný. Postava Gerdy mi trochu připomínala Harley Quinn, jednoduše se s ničím nemaže, což je občas víc na škodu než k užitku...
No, pokud máte špatnou náladu, nebo si chcete spravit chuť po nějaké ne moc vydařené knize, určitě hupsněte do Pohádkova.
Feminismus je pro každého
Chimamanda Ngozi Adichie
Ve světle nedávných událostí je otázka feminismu a pojem feminismus jako takový potřeba neustále omílat a vysvětlovat, protože, jak už vychází i z knížečky, společnost feminismus chápe absolutně špatně...
Knížečka je přepis autorčina příspěvku na konferenci TEDx, která se zabývá Afrikou. Bylo zajímavé nahlédnout na tak globální problém z pohledu ženy, která vyrůstala v mnohem přísnější kultuře než v té evropské, na kterou jsme zvyklí, a stejně Afričanka, Evropanka tak Američanka budou řešit stejný problém, a ten, že je stále ve společnosti chápána jako doplněk muže... Je mi trochu líto, že knížečka není obsáhlejší, chybělo mi více autorčiných zážitků nebo názorů. Ale i tak obsahovala spoustu zajímavých myšlenek, spoustu pravd a jednu velkou opravdickou pravdu na konec, že my všichni bez ohledu na pohlaví na sobě musíme zapracovat...
Nebudu se rozčilovat nad kusými problémy, které feminismus řeší, na to si musí každý přijít sám, nicméně mě opravdu mrzí, že i politici přispívají k všeobecnému znechucení z pojmu "feminista" svou vlastní nevědomostí a populismem, ne, feministky opravdu nechtějí vykastrovat všechny chlapy na světě... možná jen polovinu... :D ;)
Knihu bych doporučila všem, především těm, kteří feministky vidí jako zapšklé čarodějnice, a rozhodně stojí za více než jedno přečtení.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Bohužel nemohu udělit vyšší hodnocení, možná tak 3 a půl... Nevím, jestli už jsem tak "rozbitá", ale kniha mi v ničem šokující, nechutná nebo nepředstavitelná nepřišla. V podstatě, to, co je v knize popisováno jako ta nejhorší zvrácenost v dějinách lidstva, je každodenní realita pro mnoho zvířat - velkochovy, pokusné laboratoře, množírny, ilegální překupníci, nebo nechvalně proslulý trh kdesi v Asii, který nám převrátil život vzhůru nohama na dva roky... Jen se to v příběhu týká lidí, a to je najednou poprask... Dokonce i ty lovy, hony, norování, pytláci, to není dystopie v nedaleké budoucnosti, to je nechutně hnusný teďko, abych citovala klasika. (Homer Simpson)
Co se týče formální stránky knihy, je příběh psaný opravdu velmi jednoduše, stroze, neosobně, občas chaoticky, neoriginálně. Příběh obsahuje několik dějových děr a je to jen povrchní popis na jatkách. Žádná hloubka. Knihu slupnete za dva dny. Na stranu druhou to je opět kniha, která se snaží šokovat, hraje na city, ale bohužel na to nemá a hlubší "zážitek" nezanechá. Ta půlhvězdička možná za ten konec, ale že bych ho nepředvídala, upřímně, já tedy předpokládala mnohem "horší konec". Naopak mi to přišlo, že se to stále vezlo v duchu povahy hlavní postavy.
Doufám, že autorka alespoň přiblížila některým hrůzy, které lidi provádí zvířatům, a že se aspoň chytnou za nos a třeba začnou jen s tou cruelty free kosmetikou a neklecovými vejci...
Frida Kahlo a barvy života
Caroline Bernard
Tahle kniha mě pohltila, protože toho mám s Fridou tolik společného, cítila jsem s ní, vžila jsem se do ní a sdílela její bolest. Ano, měla jsem na krajíčku, a to nejsem taková cíťa. Kniha byla krásně čtivě a poutavě napsaná. Fridin příběh opravdu stojí za to, byla to tak silná žena, až se tomu nechce věřit, kolik toho žena dokáže ustát a zároveň být ozdobou společnosti. Také se mi líbilo, že autorka velmi zdařile čtenáři popíše atmosféru Mexika, hned se mi chce cestovat... Pracuje se smysly, barvami, chutěmi, vůněmi a vy se během četby přenesete do Fridiny kuchyně v kouzelném Casa Azul nebo do neosobního hotelového pokoje v nehostinném promrzlém New Yorku. Líbilo se mi i rozdělení knihy, v každé části jsme poznali jinou Fridu, kterou mám nejradši? Tu divokou, samostatnou a emancipovanou, ale zároveň zranitelnou a takovou, která už umí říct, co potřebuje, i když to není příjemné. A takové bychom, milé čtenářky, měly být všechny. :)
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Musím se přiznat, že jsem se dlouho nedokázala začíst. Mísení románových prvků a naučných popisů mě zprvu rušilo. Také zdánlivě na sebe nenavazující děj mi nebyl po chuti a o množství jmen a postav ani nemluvě. Ale jakmile došlo k hlavní události, nemohla jsem se naopak odtrhnout. Bylo to mrazivé a nepochopitelné. O to spíš mě naštval konec, kdy si člověk uvědomí, že toto je další kniha popisující prohnilost lidského druhu. Ať už jde o jedince, kterému se do rukou dostala nemyslitelná moc, nebo o skupinu, která si dovolí na jedince... Chápu, proč autorka zvolila tuto formu, patří jí skutečný obdiv, že se vůbec pustila do takového projektu, musela na to vydat obrovské úsilí. Přiznávám, že jsem doteď o Životicích neslyšela, určitě se pustím do Jizvy od Danuty Chlupové a možná i do díla pana Boráka.
Také jsem ráda, že nás autorka seznámila i s poválečným děním, ze kterého jasně vyplývá, že si občané Životic neoddychli ani po květnu 1945... Na plný počet hvězd to není právě kvůli občasné zmatečnosti, zdlouhavosti a pro mě nedostatku děje. Ale tato kniha jak graficky, jazykově, tak literárně zaslouží své uznání.
Skrytá místa světa - Ilustrovaný průvodce
Sarah Baxter
Překrásně ilustrované, překrásně napsané, tak vzletnou češtinu jsem opravdu nečekala, dokonce jsem nenašla žádné gramatické chyby. Kniha je opravdu napsaná tak pěkně, tajemně, že máte hned chuť potulovat se hlubokými zapomenutými lesy, ztratit se v přírodě. Také se mi líbí, že jsou kapitolky seřazené podle kontinentů. Jediné, co bych vytkla je délka každé kapitolky. Místa by mohla být popsána podrobněji. Oceňuji, že autorka všechna ta místa nejspíše sama navštívila.
Láska za ostnatým drátem
Hana Radulić
(SPOILER) O tomto "podivném párečku" jsem se dozvěděla poprvé z nějakého článku, takže jsem se na knihu celkem těšila, bohužel jsem se z ní nedozvěděla nic objevného. Což by nebylo na škodu, kdyby byla kniha řemeslně dobře napsaná, ale tady byly krkolomné věty, špatný překlad, gramatické chyby a na spoustě míst absolutně zbytečné poznámky - opravdu si myslíte, že potřebujeme vysvětlit pojem SS? Což mě vede k otázce: "Pro koho je kniha určená?" Protože tohle bych zvládla i ve svých 16, a to jsem byla hodně neempatickej spratek, co se týče 2. sv. války... Také zmínky o vedlejších postavách, které se v ději objeví jen na chvíli působily jen jako výplň. Místo popisování každodenních pocitů hlavní postavy, mohla autorka Helenu a její spoluvězenkyně víc psychologicky přiblížit, omlouvám se, ale žádná smrt mě v knize opravdu nezasáhla, protože pesimistickou Leu vzápětí vystřídala stejně pesimistická Sára. Možná to na čtenáře mělo působit jako každodenní táborové náhrady. Na jednu stranu nám autorka vysvětluje banalitu, kterou každý známe, ale pak skutečnost, že Helena byla vlastně při tom, když se Osvětim rozšiřovala a měnila, aby "pojala" co největší počet lidí, to už opomenula. Také nechápu tu překladatelskou gulášovku - Osvětim, ale Birkenau, Theresienstadt...
Tato kniha pro mě měla stejnou vypovídající hodnotu jako Elizino tajemství, akorát, že Franzův a Helenin příběh byl skutečný.
Čajový dekameron
Marie Brožová
Tahle kniha je prostoupena city, ať chci nebo ne, tak četbu Čajového dekameronu mám spojenou s vlastními pocity. Čekala jsem trošku něco jiného, nečekala jsem, že to bude tak moc smutné, možná je to mým současným citovým rozpoložením, ale je mrazivé, jak jeden příběh v knize je tak podobný mému vlastnímu, uvidíme jak se bude vyvíjet dál... Nejsem častým návštěvníkem čajoven, ale možná to po této knize změním, určitě bych doporučila knihu přečíst vícekrát a příběhy si dávkovat. Opravdu zde najdete spoustu myšlenek.
Nádherná klidná a kouzelná atmosféra čajovny, teplého a útulného útočiště během prosincové chumelenice a adventního shonu... MAB má jednoduše jedinečnou fantazii.
Ubírám hvězdičku za pár chybek, krkolomných vět a za některé podklady v textu, které ztěžují čtení.
Třešně v rumu
Michaela Janečková
Bohužel nesdílím nadšení z této knihy. Vždy jsem si myslela, že jsem pesimistická, ironie mi není cizí a vidím věci negativně, ale postupem času díky autorům jako je tady paní Janečková svou povahu začínám vidět v jiném světle. Paní autorka se již na začátku rozhodla, že se jí na Kubě líbit nebude, a tak nám to nezapomněla připomínat každou chvilku. Kromě toho, že tři týdny se svým dědou doslova protrpěla, nám ani nepopsala nic, co by stálo za to. Pokud byl její záměr odradit čtenáře od rodinné dovolené na Kubě, může si pogratulovat. Vrcholem absolutní absence sebereflexe byla její poznámka, že přece normálně nefňuká. A vrcholem jejího pokrytectví bylo její fňukání o té otravné cestě v autě s dědovým pudlem, od kterého bude načichlá... Holka, vybrat si mezi tvým třítýdenním odérem kubánského rumu a cigaret, nebo dvaceti minutami v autě s pudlem, neváhám ani chvíli.
Kniha není nic jiného než dvě stě stran neustálého stěžování, lamentování a poukazování na dědovo politické přesvědčení a stařeckou neschopnost se o sebe postarat. A to vše se opakuje až do konce, na knize je poznat, že autorka není spisovatelka, přeskakuje děj, vynechává, nenavazuje. Reálně jsem se pobavila asi tak 5x, a to počítám i pouhé pousmání. Mou pomyslnou třešničkou (v rumu) je fakt, že já si dva dny v Ostravě užila mnohem víc než tady paní spisovatelka měsíc na Kubě. Jediný plus vidím v občasných kubánských reáliích, možná by autorčiny zážitky z dovolené byly stravitelnější jako blog, ale tohle mi 7hodinovou cestu vlakem rozhodně nezpříjemnilo. Chcete-li si odpočinout na dovolené s humornou knížkou, Třešně v rumu nevolte.
Pošťákova snoubenka
Denis Thériault
Pošťákova snoubenka nebyla tak poetická, tak kouzelná a tak mystická jako Podivuhodný život osamělého pošťáka. Vlastně ani nebyla potřeba vzniku druhého dílu. Ale stále je to krásná kniha, krásná kniha o velmi toxických lidech a nezdravých vztazích. Haiku byly už jen takovou výplní a doprovodem v životě nešťastné ženy. Konec knihy byl dramatický a přesně takový, jaký měl být.
Nejšťastnější muž na Zemi
Eddie Jaku (p)
Díky Společnému čtení na Knižních závislácích jsem se ke knize dostala o něco dříve než jsem plánovala, a jsem za to ráda. Skutečně lze Eddieho příběh zhltnout na jeden zátah, to mi ale přijde líto. Určitě se v budoucnu ke knize vrátím, je v ní spousta zajímavých myšlenek. Ano, Eddieho příběh mi trošku připomněl štěstí a náhody Laleho Sokolova, Tatéra z Osvětimi, ale na druhou stranu, proč ne? Tady vidíme, že nacisté sami věděli, že jim ti, které chtějí zlikvidovat, jsou "užiteční". I Eddieho příběh se zdá neuvěřitelný, kolik lidí by přežilo tolik hrůzy? A Eddie mluví za ně všechny. Nesmíme zapomenout na 6leté povražďování lidí z absurdního důvodu, který si vymyslel jeden pomatenec. Čím víc knih o holocaustu čtu, tím méně chápu, jak to mohlo vůbec projít. A tím spíš jsou mi odporní lidé, kteří události 2. světové války zlehčují, jako třeba nedávno britský komik. Jediný, kdo si zaslouží takové jednání jsou ti, kteří koncentrační tábory vymysleli a vedli.
O Eddiem lze říci, že to byl krásný člověk, byl plný dobroty, laskavosti, naděje. Ti, kteří ho znali, měli obrovské štěstí, jeho příběh si zaslouží neustále opakovat, protože ani v pekle na zemi neztratil svou dobrotu.
A jen tak mimochodem, někteří čtenáři asi nečetli příliš pozorně, vzhledem k Eddieho datu narození opravdu nemohl prožít 1. světovu válku.