kvetinkovedny komentáře u knih

Říkám, že tuhle knihu miluju. Byla to láska na první přečtení (a to ještě v době, kdy text nebyl finální a já ho četla dávno před vydáním), a proto se odvažuji dát knize pět hvězd, i když jsem do ní následně rýpala, díky čemuž se trochu změnila (snad k lepšímu). #betovalajsem

Já ani nevím, co na téhle knize miluju nejvíc. Jestli je to ten perfektní jazyk, kterým je kniha napsána, atmosféra rakouské monarchie, nebo hlavní trio postav? Protože ten jazyk, to je nádhera. Nejspíš nikdy jsem tohle v YA neviděla. Ale taky ta atmosféra? Očividně žiju pro příběhy z dob Rakouska-Uherska, těch je také dost málo, o YA už vůbec nemluvím. No a hlavní trojka postav. Žofka je na začátku tichá služebná s napřirozenými schopnostmi, která se bojí pomalu vlastního stínu, ale na konci se z ní stane odvážná holka, která se nebojí bojovat za to, co chce. Matěj je její kamarád z dětství a taky trochu ňouma a rozumbrada, jehož dobré úmysly dostaly hlavní hrdinku pěkné šlamastyky. A Leopold. Jeho charakter se během příběhu nejvíc posunul, protože z namyšleného a bohatého floutka se stala LÁSKA. :D (Teda já to tušila od začátku, protože tyhle postavy mívám nejradši, ale netušila jsem, že to dopadne AŽ TAKHLE.)

Každopádně tuhle knížku vážně doporučuju. Není to tradiční YA, v hodně směrech je to knížka neobvyklá a zvláštní, takže nejspíš nesedne všem, ale já si ji právě proto tak oblíbila.

2 03.10.2023

Odloženo v 27 % - tohle bylo naivní a hloupý (i na YA) a já už to nemohla vydržet.

Knihu jsem rozečetla, protože obálka a námět. Dvě princezny, které se vymění? Miluju. A nejdřív mě to bavilo, ale potom přišlo najednou několik věcí, které už jsem nezvládla.

- Princeznu Rose někdo unese a za pár hodin už spolu flirtují. Excuse me? Jako já chápu, že Shen nebo jak se jmenuje nemá být záporák, ale tu holku unesl z její postele. Já být Rose, jsem trochu víc znepokojená a míň obdivuju jeho stehna.
- Wren se celý život připravovala na výměnu s Rose... a přesto sere úplně všechno.
- Obě holky se chovají, jako by jim bylo tak 13 let.
- "Za všechno zlé mohou čarodějnice." Tak jasně.
- Celý je to neskutečně naivní až hloupý. Místo YA bych řekla, že je to middle grade (a bohužel ne taková, která baví i starší čtenáře, jako třeba Percy Jackson).

Takže za mě bohužel. Neříkám, že je kniha úplně špatná, ale na tohle jsem opravdu už moc stará - a domnívám se, že většina YA čtenářů na tom bude stejně.

Jsme nevyhnutelní je první kniha od Oly, u jejíhož čtení jsem neměla chuť s knihou hodit.
Což je dobře, protože jsem to četla jako e-knihu a moje čtečka by to asi nepřežila.
I tak ale snižte očekávání, pokud se do knihy chcete pouštět, jinak budete nevyhnutelně zklamaní.
Ne nadarmo je citátem knihy "dejte si laťku na zem, abyste ji vždycky překročili".

Moje kompletní recenze na Goodreads, sem se bohužel nedají vložit gify.

04.06.2023

Příběh dívky, které jeden obyčejný život připadal jako málo a uzavřela smlouvu s ďáblem, aby mohla žít svobodně tak dlouho, jak jen bude chtít, i když je odsouzena k tomu, aby si ji nikdo nepamatoval, mě opravdu nadchnul. Líbilo se mi, na jaká úskalí Addie narážela, s čím se musela vypořádat, jak se vyvíjel její vztah se samotným ďáblem... a vlastně se mi moc líbil i ten konec, ačkoliv jsem čekala jiný. Knížka je dělená na více části, některé mě samozřejmě nadchly více než jiné, ale celkově to pro mě byl fakt skvělý zážitek.

Knihu vám moc doporučuji, i když uznávám, že to není příběh pro všechny. Místy je pomalejší a poetičtější, takže pokud preferujete youngadultovky plné akce, nejspíš vám to úplně nesedne do vkusu. Za mě je každopádně Addie jasným znamením, že si od autorky musím přečíst více knížek.

5 04.06.2023

Jaká kniha vás v poslední době příjemně překvapila? Za mě to byla Železná vdova. Neměla jsem od knihy žádná velká očekávání, ale jakmile jsem knihu rozečetla, říkala jsem si: Sakra, tohle je pecka! A drsná pecka, jakože autoři se s tím fakt nemazlí. První polovina měla slušně našlápnuto na pět hvězd, bohužel v druhé půlce to za mě už bylo trochu horší, ale pořád skvělé.

Příběh je nadupaný akcí a doslova netušíte, co na vás bude číhat na další straně. To je za mě největším plusem. Co se romantické linky týče, jsem spokojená tak napůl. Romantický trojúhelník, který jde opravdu všemi... směry? ... je za mě super nápad, ale "uzavření" mi bohužel přišlo spíš komické než abych z toho měla radost, protože to přišlo tak nějak z ničeho nic. Z konce jsem mírně zmatená, ale rozhodně o to víc zvědavá na další díl.

S českým překladem od Yoli jsem byla také spokojená, jen jsem teda chvílema byla trochu kyselá, že se překládala i jména. Je to příběh inspirovaný Čínou, takže chápu, že čínská transkripce dává smysl, ale originál je anglicky a musím říct, že v té formě, v jaké to bylo teď, jsem často netušila, o kom se mluví. Toť jenom taková poznámka, ať na ty jména dáváte pozor a nejste pak zmatení jak já.

Každopádně doporučuju, pokud chcete drsnější YA/NA sci-fi s prvky čínské kultury.

1 04.06.2023

Nebylo to špatné, ale knížka prostě nebyla pro mě.
* Výtisk jsem dostala autorky (#spolupráce), která je zároveň mojí instakamarádkou, z toho důvodu místo hvězdiček uděluji jen slovní hodnocení.

Já jsem kousek Léta mezi řádky už vlastně četla před dvěma lety a zároveň před rokem, když se ještě příběh jmenoval Teorie hrdinství a Al pracovala na rukopisu. Už tehdy jsem chválila skvělou stylistiku a styl psaní, ale příběh mě jednoduše nenadchnul natolik, abych ho dočetla až do konce. Ve finální verzi jsem ho doklepla celý, ale bohužel jsem z něj stále nebyla nadšená tolik, jak bych si přála.

Jako vždy začnu pozitivy, kterých ale zvládnu vyjmenovat spoustu! :D Skvělá atmosféra a zajímavé prostředí příběhu, krásně napsaný text plný hezkých myšlenek, který bych si nejradši v knížce zvýraznila, a několik super vtípků. No a ta krásná obálka! O té bych mohla pět ódy.

Co mi ale vůbec nesedlo, to byla bohužel romantická linka. Hlavní hrdina Denis jede se svojí přítelkyní Vendy pracovat do Španělska, kde potkává Vincenta, kterého naprosto nemůže vystát. Naštěstí stačilo, aby se oba ožrali, a nevraživost byla pryč. To mi přišlo trochu zvláštní, ale hádám, že se to může stát, co jsem ale nemohla pochopit a odpustit, byla postava Vincenta. Respektive jak se v průběhu celé knihy chová.

On ví, že má Denis přítelkyni, netuší, jak na tom jejich vztah je, ale Denise od prvního okamžiku nabaluje a flirtuje s ním. A pak je to taky on, kdo Denise políbí, i když je zadaný, což moc dobře ví. A to mi prostě nepřijde oukej a fér absolutně k nikomu. Naopak cením, že Denis Vendy nepodváděl, ale jeho vysvětlení k rozchodu bylo takové polovičaté, což na konci knihy způsobilo úplně zbytečné drama a zbytečně kýčovité usmíření. A taky se Denis z rozpadu ročního vztahu oklepal neskutečně rychle?*

Kvůli tomu všemu jsem bohužel klukům vůbec nefandila. Což mě opravdu mrzelo, protože některé scény byly super, a já si moc přála, abych se z nich mohla rozplývat.

Celkově to za mě byl tedy spíš průměr, zejména kvůli věcem, které mně osobně vadily. I tak je to ale na prvotinu super počin a věřím, že autorka mě v budoucnosti ještě překvapí.


*Popis děje se spoilery, abych lépe vysvětlila, co mi vadilo: Vincent Denise políbil. Denis to přijal dost rychle, stejně tak svoji orientaci, ale Vendy, své přítelkyni, řekl, že už k ní prostě necítí to, co dřív nebo tak něco. Přitom úplně stačilo, aby řekl, že je možná na kluky, že je hrozně zmatený a že se moc omlouvá. Protože takhle je jasný, že je brzy přistihne (btw kluci, co takhle se zamknout?) a bude z toho poprask. A zbytečný drama a fuuf. Což samozřejmě bylo. A jak se Vincent nakonec na Denise naštval, že to nemá v hlavě srovnaný? Tím u mě skončil navždy.

Kdybych měla jmenovat jednu knihu, která může někomu změnit život k lepšímu, bylo by to Stačí mávnout křídly.

Cilka bývala společenská a svědomitá studentka gymnázia v Brně, jenže potom metaforické mávnutí motýlích křídel převrátilo její život naruby a ona byla nucena se s rodinou přestěhovat do malého moravského městečka, aby mohla začít nanovo.

V příběhu sledujeme dvě linky, Cilku z minulost, jak prožívá první lásku, je bezstarostná a má spoustu kamarádů, a potom Cilku z přítomnosti, která má problém komukoliv se otevřít a pomalu se ztrácí ve svém vlastním šedém světě. A čím dále čteme, tím více odhalujeme, co se v jejím životě pokazilo a jak se s tím postupně vyrovnává.

Nebudu lhát, místy se jedná o dost pochmurné čtení, neboť Cilčiny úzkosti jsou v knížce zachyceny naprosto bravurně a budete mít pocit, že je prožívate s ní. Děj je ovšem protkán nitkami naděje, humoru a nově vnikajících přátelství, jak se Cilka sbližuje s dvěma velmi odlišnými kluky - Damiánem a Robertem. No a i pro tyhle dva ten příběh stojí za to.

Každá z postav v knize má svůj příběh a je popsána tak, že si ji prostě zapamatujete a nebudete se s nimi chtít rozloučit.

No a potom to hlavní poselství. To by se mělo tesat do kamene. Především to může pomoci tolika lidem.

Velký dík @divka.mezi.stranami , že jsem tenhle příběh měla možnost betovat a teď držím v rukách knihu, ze které mám neskutečnou radost. Radost, že si příběh Cilky, které se zhroutil svět, ale je rozhodnutá najít znovu svoji ztracenou sílu, můžete přečíst. Že si ho přečte tolik lidí a třeba jim pomůže, otevře jim a oči a srdce… a možná se dokonce něco v naší společnosti i díky ní změní.

Víc už raději prozrazovat nebudu, ale pokud čtete i heavy contempo, tohle by vás nemělo minout.

#cleoapproved #stacimavnoutkridly
#betovalajsem #spolupráce

Český překlad téhle knihy je tragédie. A když říkám tragédie, myslím opravdu tragédie. Na prvních dvou stranách je tolik překladových chyb, že se to opravdu nedá číst, a znásilňuje to jak originál, tak češtinu.

První strana (str.11):
"Stojím na přední verandě Tajemné růže a myslím na tu noc loni v létě. Přitom hledím na plakát, kde stojí, že se Elora pohřešuje, a snažím se nabrat dech. Dumám, proč si asi vybrali zrovna tuhle fotku. Tu, na níž má napůl zavřené oči. Nenáviděla ten plakát. Sakra. Ne nenáviděla. Nenávidí ten plakát." (Nedává smysl, že nenávidí plakát, když ho neviděla, jde přece o tu fotku.)

Originál:
I’m thinking of that night last summer as I stand on the front porch of the Mystic Rose and stare at Elora’s missing poster, trying to catch my breath. I’m wondering why they chose that picture. The one with her eyes half-closed. She hated that picture. Jesus. She hates that picture. (Ano, opravdu tam má být fotku.)

Druhá strana (str. 12):
"Sevřela se mi hruď. Shodila jsem batoh a sedla si na přední schody, abych se vzpamatovala. Abych si vyčistila hlavu od toho podivného záblesku, který mě zčistajasna zasáhl. (...) Jen pár vteřin, abych setřásla tu hrůzu. To je všechno, co potřebuju. Pak budu určitě schopná se znovu nadechnout.
Bouchly síťové dveře a já uslyšela na verandě za sebou kroky. Je to Evie. "Čau, Grey." Sedá si vedle..." (Naprosto náhodné střídání přítomného a minulého času.)

Originál:
"My chest tightens. I drop my backpack to sink down and sit on the front steps so I can pull myself together. Clear my head of that weird flash that hit me out of nowhere. (...) A few seconds to shake off that terror. Her terror. That’s all I need. Then surely I’ll be able to breathe again. The screen door slams, and I hear footsteps on the porch behind me. It’s Evie. “Hey, Grey.” She perches beside me on the steps... (Jenom přítomný čas.)

To jsou prosím dvě stránky. Tohle je JEN NA PRVNÍCH DVOU STRANÁCH.
Ostudný překlad a selhání toho, kdo na všechno dohlížel.

Tahle knížka je hrozně důležitá.
Nejen proto, že pojednává o důležitých tématech (nechci úplně spoilerovat, ale je to hodně aktuální a palčivý problém), ale taky dokonale ukazuje, jak přemýšlí člověk s úzkostí / duševními obtížemi (nechci úplně psát onemocněním, na to nejsem kvalifikovaná a nejsem si jistá, že je to správné označení).
Doufám, že knížka lidem ukáže, že nikdy nejsou úplně sami.
Věřím, že někteří kvůli ní pochopí, jak ubližují tím, co někdy říkají.
A úplně nejvíc bych chtěla, aby si knížku přečetlo co nejvíc lidí a pochopili, že někdy věci nejsou takové, jaké se zdají.

TLDR: Prostě velmi cením, o co se autorka (podle mě úspěšně) pokusila, a budu moc ráda, když knížce dáte taky šanci.

#betovala jsem

(SPOILER) 2,5*/5

Elena nastupuje na novou školou, kde si velmi brzy najde přátele, kteří ale mají jedno společné – všichni ji varují před Tadeášem, školním děvkařem. Jen on sám ji nabádá, ať nevěří všemu, co slyší.

Do knížky jsem neměla v plánu se pouštět, anotace na mě úplně křičela, že to bude o klukovi, který bude jiný, než se říká, má citlivé jádro, i když se chová jako kretén atd., což není úplně můj šálek kávy. Jenže potom jsem četla ty pozitivní recenze a říkala jsem si, že to možná zbytečně zatracuji, a knihu rozečetla.

Disclaimer: V recenzi sděluji své vlastní subjektivní názory, za které jsem odpovědná pouze a jedině já. Recenze píšu pro čtenáře, nikoliv pro autory. Pokud se mnou nesouhlasíte, je to v pořádku! Každému se přece líbí něco jiného.

Od začátku mě příběh vtáhl svojí čtivostí. Díky tomu jsem autorce odpustila, že nám představila asi osm (nebo to bylo deset?) postav v jedné kapitole (a každý měl ještě vlastní přezdívku), neustále používala tři tečky a občas byly některé formulace krkolomné. A prvních asi padesát stránek mě to fakt bavilo. Jenže potom se opravdu objevil na scéně Tadeáš.

Stačilo mi jen pár stránek, abych si o něm z vyprávění hlavní hrdinky udělala dost jasný obrázek – manipulativní kretén, který nerespektuje její osobní prostor, soukromí, ne pro něj není odpověď. Sleduje ji domů, lže jí, hraje na city. (Koukněte do výběru z mých instastories.) Ani si nevzpomínám, v jaké knize byl nějaký hrdina natolik manipulativní a vypočítavý hajzl, chvílemi mi přišlo, že i ten Hardin byl proti Tadeášovi břídil. Což samo o sobě není negativum, toxické postavy si také zaslouží reprezentaci :D – problém ale je, že pozorný čtenář si je jeho charakteru vědom už na straně 80 (z jeho chování i dialogů s přáteli je to dost jasné), ale hlavní hrdinka to pořád nevidí.

Moc jsem doufala, že se dočkáme nějakého zvratu, kdy si Elena uvědomí, jak se celá věc má, že ji drahý klučina jen kvůli sázce chce dostat do postele, ale ona se do něj místo toho zamilovává. A to mi opravdu drtilo nervy. Z Eleny se tím zároveň stává lhářka, která zrazuje své přátele, aby mohla být s klukem, který jí musí zaručeně zlomit srdce.

To by ještě pořád nemuselo být tak špatné, kdyby došla k nějakému prozření, omluvila se svým blízkým, prala se vnitřně se svojí chybou… což není úplně konec, který na mě čekal v této knize.

SPOILER V TOMTO ODSTAVCI! [Samozřejmě, že se spolu nakonec vyspí (ale dozvíme se o tom až následně, což teda také není ideální), potom spolu ještě nějakou dobu chodí, on ji vezme k sobě domů a seznámí ji se sestrou, „což ještě nikdy neudělal“. Na jedné párty se pak Elena konečně dozvídá, že pro Tadeáše byla jen hrou, sázkou, a aniž by si s ním promluvila, nebo se cokoliv vyřešilo, rozhodne se odstěhovat zpátky do Prahy. Konec příběhu! Nedostaneme vysvětlení, jestli to s ní tedy myslel alespoň trochu upřímně, když ji tedy bral domů, protože hrdinka to řešit odmítne, a ani náhled do její psychiky není zrovna rozsáhlý.] KONEC SPOILERU

Opravdu nevím, co si o tom myslet. Někde jsem četla, že až do konce nevíte, jak kniha dopadne, a je pravda, že mě nenapadlo, že to bude takhle… odfláknuté? (Proti argumentu „ale tak to prostě někdy bývá, je to reálné“ namítám, že realita je jedna věc, ale ne každý skutečný příběh si zaslouží knižní zpracování.)

Mrzí mě, že když už se kniha rozhodla jít netradiční cestou (což cením), není to téma toxického vztahu lépe zpracované. Jak člověka ovlivní, jak snadné je do toho spadnout – škoda, že Tadeáš je tak očividný hajzl už od začátku. Pokud by se čtenář zamiloval spolu s hlavní hrdinkou (tomu by pomohly scény, kdy se chová jinak a lépe) a neříkal si místo toho, jak může být tak naivní, mohl to být docela jiný zážitek. Místo toho jsem byla nucena sledovat, jak Elena propadá manipulativnímu lháři, před kterým ji všichni varují, a pak ejhle, je konec. Což mě vážně mrzí.

Někoho nejspíš napadne spojitost s After, kde je také toxický vztah a sázka, Křídla vážky jsou ale na druhou stranu mnohem, mnohem, MNOHEM lepší (a díkybohu tu nebyly žádné explicitní scény). Navíc se tu nic neromantizuje, což cením, ale pořád… mi to prostě přišlo o ničem. :’D (Za mě byl Tadeáš vyřešený na straně 80 a zbytek knihy, tedy 140 stránek, jen sledujeme hrdinku, jak zabředává do vztahu, který v reálném světě nemůže skončit dobře, a jednoduše se nic pro mě zajímavého neděje.)

Knize nakonec uděluji dvě a půl hvězdičky (tedy průměr). Styl autorky je příjemný a čtivý, chválím, že se vydala „reálnější“ cestou a že v příběhu absentuje to otravné klišé, že se Tadeáš pro Elenu změnil (i když ono tady možná latentně je? nevíme, jaké byly jeho motivy, když se s ní začal sbližovat více, než s jinými holkami), ale romantika to nebyla, poučné či hluboké taky ne… tak moc nevím, co jsem si z toho měla vzít.

Věřím, že velké části čtenářů se knížka bude líbit díky své čtivosti, já jsem ale na příběhy o tom, jak se holka zaplétá do toxického vztahu, aniž by se s tím pak na psychologické úrovni nějak víc pracovalo, dost alergická, tudíž opravdu lépe hodnotit nemohu. Pokud ovšem autorka napíše další knihu, ráda jí dám šanci, tato se četla opravdu dobře (důkazem budiž, že jsem ji celou přelouskala včera večer).

1 29.11.2022

DNF / odloženo

Přečetla jsem asi 50 stránek a vůbec mě to nebavilo. A život je moc krátký na to, abych se do čtení nutila.


Moje poznámky z průběhu čtení:

Asi str. 20 - Víte, že král a jeho dědic nikdy nelétá ve stejném letadle? Škoda, že tady to nedodrželi, jinak se celý děj knihy nemusel stát. Zatím jsem na začátku, ale už teď jsem si všimla dost častého opakování myšlenek a frází, rozhovorů plných expozice a přemíry uvozovacích vět, ale to jsou všechno drobnosti a na Pointu je to zatím text s nejlepší úrovní.

Tahle kniha byla tak špatná, že zpochybňuju, zda předchozí knihy autorky, co jsem četla, byly dobré, nebo jsem jen byla extrémně nepozorná.

1*/5

Na úvod musím říct, že ten koncept miluju. Lidi se potkají jen jednou v roce, vytvoří si mezi sebou jedinečné pouto, ze kterého časem vznikne vztah. Nápad boží, ale zpracování v téhle knize? Tragické. Nebo alespoň mně to tak připadalo.

Zaprvé: Romantické lince jsem absolutně nevěřila. Byla to neskutečná instalove, Fallon a Ben se znali sotva pár hodin, a už tomu říkali láska a pukalo jim srdce a nevím co. Absolutně jsem jim to nežrala a celý jejich příběh mě nechal ledově chladnou.

SPOILER: Zadruhé: Sebevražda Benovy mamky. To byl katalyzátor celé situace. Byla vážně nemocná, a proto se rozhodla zastřelit se doma ve svém pokoji, když bydlela jen se svým šestnáctiletým synem. Kdo tohle udělá? Jako omlouvám se, ale opravdu jen duševně chorý člověk. Copak ji nenapadlo, jak strašnému traumatu vystaví Bena? Až ji tam najde s prostřelenou hlavou? To si, prosím pěkně, všechno naplánovala. Najít mrtvolu je samo o sobě dost děsivé, ale tohle? Proč se raději nezabila v hotelu? Nesnáším ji.

Zatřetí: Ben je sociopat. Asi to má po matce, nijak mu to nevyčítám. Ale zmrzačil holku, zničil jí život, a pak ji potká v restauraci a myslí jen na to, jaké má ona na sobě spodní prádlo? S O C I O P A T. Manipulátor, lhář, sociopat. Za mě velký e-e. KONEC SPOILERU

Takže za mě velké bohužel. Bylo to překombinované, a to naprosto extrémně, šílené a ještě jsem se u čtení nudila, pokud jsem zrovna nevěřícně nekroutila hlavou. Tohle se za mě CoHo opravdu nepovedlo, což mě mrzí, protože Ugly Love miluju. (Ale asi i to bych měla znovu přečíst a případně to přehodnotit.)

P.S. Chápu, proč se kniha některým čtenářům líbí, a vůbec jim to nevymlouvám – ale tohle prostě nebylo nic pro mě, neumím přivřít oči nad těmi šílenostmi, co v knize byly.

3 24.11.2022

1,5*

TLDR: Knížka pro mladé slečny, která ale obsahuje ne zrovna povedenou sexuální scénu a vzorce chování, ze kterých by si dospívající nic brát neměli. Nepříliš povedeně napsaná jednohubka, kterou klidně můžete minout.

***

(!) Následující text obsahuje drobné spoilery, ale myslím, že dle anotace každý odhadne, co se asi v knize bude dít.

Vážně jsem tuhle knížku chtěla milovat. A po první kapitole jsem myslela, že možná i budu. Ale... pak se všechno pokazilo a z hloupého dívčího románku se stala kniha, která mě (zcela upřímně) traumatizovala.

Začnu pozitivy. Styl psaní je ucházející. Občas drhne slovosled nebo jsou v textu zbytečně dlouhé odstavce, které jsem prostě přeskakovala, protože jedna stránka o nějaké pověsti, která stejně později nehraje roli, je prostě moc. Námět je super – zámecké prostředí, léto, průvodci. Ale to je tak všechno.

Je to romantická oddechovka, takže příběh by nejspíš měla táhnout romantická linka. V tomto máme rovnou dva kluky, kteří se do hlavní hrdinky Alžběty zamilují na první pohled a neustále jí omakávají. :D S tím prvním to trochu skřípe, ale že by mu to Běta řekla do očí, to ne, on za ní musí dolézat, aby mu řekla, že "teda asi néé no". S tím druhým je to "lepší", i když věčně flirtuje s jinou holkou, je to LÁSKA. Chybí tady jakýkoliv vývoj vztahu, jiskření, budování důvěry, poznávání se, prostě cokoliv, co by mě přimělo, abych hlavním hrdinům fandila a jejich vztah mě bavil.

Ale dobrý, říkala jsem si, jako takový naivní románek pro mladé dívky fajn, proč ne. Jenže pak se tam objevily dvě věci, které jsem přes srdce jen tak nepřenesla.

1. Je to neskutečně sexistický. Patrik (to je ten kluk numero dos) chce pozvat Alžbětu na rande. K němu domů. Na oběd. ALE MUSÍ HO UVAŘIT ONA, on ji jenom pozoruje. Ale je to v pořádku, protože mu chutná a dokonce ji pochválí! Hele, já nemám nic proti tomu, když žena vaří pro svého muže, přítele atd. Pokud jí to tak vyhovuje, tak proč ne. ALE TADY MILÝ PAN PATRIK PŘEDPOKLÁDÁ, že mu Alžběta UVAŘÍ na zasraným PRVNÍM RANDE (aniž by se dopředu domluvili). Navíc ví, že vyrůstala bez matky, a potom se ještě diví, že to vlastně umí, když ji to neměl kdo naučit!!!!!! A tak je to i na druhém rande! A vlastně hlavní hrdinka pořád někomu jen vaří!!! Jakože co to kurňa je!!!

2. Ta sexuální scéna. Celý příběh je neskutečně naivní, hloupý, a i když má být hrdinům kolem 17-18 let, chovají se tak na 12 (i když mluví jako čtyřicetiletí). Vyznávají si lásku, fajn, líbají se, fajn, pohádají se, fajn. Alžběta se jde omluvit (ač nechápu proč). No a tak nějak to skončí několikanásobným číslem u Patrika v posteli. Nejen, že mi to k příběhu absolutně nesedělo, ale chyběla mi tam nějaká "předehra", která by nám naznačila, že k něčemu takovému dojde. Ne. Prostě tady se to NAJEDNOU STANE a je to láska a je to dokonalé a skvělé a do podbřišku ji tlačí jeho touha a já se právě pozvracela. Nepomohl tomu ani ten způsob popisu celé akcičky a fakt, že celý název knihy vlastně odkazuje na orgasmus, protože víteco, při něm má člověk pocit, že se může dotknout hvězd. Ta scéna mě opravdu hodně traumatizovala, a to mi už dávno není dvacet a mám dost načteno i zažito.

Dále mi vadily následující věci:
- Ivana, aneb úhlavní nepřítelkyně hlavní hrdinky. Nejdřív se chová jako neskutečná blbka, ale postupem času ji to přejde. Nějaké vysvětlení, rozhovor, něco? Ne. Prostě to nějak vyšumí a my to máme brát, jakože je to v pořádku a z ní a hlavní hrdinky jsou nejlepší kamarádky.
- Jedna postava jede autem v kufru a všem to připadá naprosto normální.
- Opakující se fráze.
- Absence popisů emocí, výrazů apod. Emočně nabité scény tak vyzněly do prázdna.
- Chyby. Např. str. 60 a 108: "Dostala jsem svoji úplně první pochvalu od učitele dějepise na místní základní škole." - To je tam dvakrát.
- Divoké čachrování s čárkami. Přišlo mi, že někde byly hodně navíc, ale konkrétní místa jsem si nepoznamenávala.

Abych to tedy shrnula: Jsem z tohohle hodně rozmrzelá. Většinu knihy jsem se nudila a poslední čtvrtina mi zasadila smrtelnou ránu v podobě Patrikovy touhy a neustálého sexování. A to já mám smut a erotiku fakt ráda, ale ne mezi dětmi, co se vůbec neznají! :'(

5 14.10.2022

Tohle bylo moc příjemný překvapení, i když to místy bylo dost uspěchané, předvídatelné nebo mírně nedomyšlené. I tak jsem si to fakt užila!

3 19.08.2022

(SPOILER) Kouzla rodu Thornů slibují svět, ve kterém jsou knihy živoucími bytostmi, které vám klidně mohou ublížit, a příběh, ve kterém je knihovnice nucena spolupracovat s pohledným čarodějem, aby zastavila obrovské spiknutí.
Zní to dobře, co? Škoda, že ve skutečnosti dostaneme příběh, ve kterém absolutně nic nedává smysl, s naprosto vypatlanou hrdinkou, vedle které si budete připadat jako Albert Einstein.

2,5*/5

Upřímně mám pocit, že jsem četla jinou knihu, než všichni ostatní. Protože vážně nechápu, kde se vzalo to všeobecné nadšení z tohoto nedotaženého příběhu. Pojďme si ukázat, co mi na knize vadilo a proč.
(-) Extrémně stupidní hlavní hrdinka. Uvedu to na příkladu. Elizabeth se dozví, že čarodějové upisují duši ďáblu (démonovi). Náhodou s jedním čarodějem zrovna cestuje, a ten má velmi podivného sluhu, který je bezpochyby nadpřirozené stvoření, a vtipkuje o tom, že jeho pán upsal duši ďáblu. Přesto Elizabth napadne, že to on by mohl být ten démon, asi až o 50 stran dál, když už je pravda natolik zjevná, že o ní nelze pochybovat. To samé ta záležitost s umístěním veleknihoven. Ještě štěstí, že se hlavní darebák Elizabeth sám přizná asi v třetině knihy, jinak by ho tahle nádhera neměla šanci odhalit.
(-) Elizabeth je zároveň VÝJIMEČNÁ a NEPORAZITELNÁ. Elizabeth je knihovnice, která ačkoliv strávila celý život mezi knihami a neabsolvovala jedinou hodinu šermu, dokáže s mečem porazit mocného čaroděje, jeho mocného démona a spoustu dalších bytostí. Tomu říkám „přirozený talent“. Navíc vzhledem k tomu, že vyrůstala mezi knihami, je silnější a odolnější než běžný člověk a dokáže vzdorovat magii. To je pitomost, co?
(-) Hlavní hrdina se jmenuje Nathaniel Hawthorne. Pardon. Chci říct jen Thorne. No. Asi už chápete, proč mi to jméno přijde vtipné. Ještě k tomu přidejte informaci, že Nathaniel má šedý pramen vlasů, na který autorka pořád poukazuje, takže jak přesně si nemám místo mladého sexy čaroděje představovat mrtvého spisovatele?
(-) Insta-love a nulová chemie mezi postavami. Autorka se hodně snažila napsat hezkou romantickou linku, ale bohužel, za mě se to prostě vůbec nepovedlo. Ani jednoho z hrdinů jsem si neoblíbila, a jo, občas padla nějaká rádoby vtipná hláška, ale absolutně nechápu, proč by se do sebe měli zamilovat.
(-) Každý problém se zázračně vyřeší novým magickým artefaktem, který se velmi příhodně objeví v ten správný čas, ač jsme o něm doposud nikdy neslyšeli, nebo popřením pravidel, které nám kniha celou dobu podsouvá. (Příklad: Kniha nám neustále opakuje, že démoni nemají vlastní emoce a nemohou nic cítit, ale doslova celé finále se vyřeší tím, že se démon z lásky k hlavním hrdinům obětuje.)
(-) Nezkušené psaní autorky. Na knize je na mnoha místech cítit, že autorka není vůbec vypsaná. To je vidět jak na popisech akce, kdy absolutně nechápete, co se děje, tak na způsobu, jak se příběh odvíjí. Navíc si autorka nejspíš myslí, že je čtenář naprostý idiot. Nebo proč jinak by ty stejné informace opakovala pořád dokola? Možná právě proto, aby je pak mohla vyvrátit a vysmát se čtenáři do očí.
(-) Chování postav často absolutně nedává smysl. (Příklad: Kamarádka viděla Elizabeth naposledy v době, kdy jí pomalu odváděli na popravu. Pak se znovu spojí. Neptá se, jak se Eli měla, jak se odtamtud dostala, né. Místo toho se její kamarádka rozhodne, že Elizabeth MUSÍ UKRÁST jednu knihu. Jakože cože?)
(-) Děj někdy absolutně nedává smysl. (Příklad: „Tohle je nejstřeženější pevnost v zemi, v žádném případě vás nepustíme dovnitř, odejděte, nebo začneme střílet!" "Počkejte! Pan ředitel se mnou bude chtít mluvit, znám jeho příjmení!“ „Oooch? Tak jooo, pojďte dál!“)
(-) World-building. O světě, kde se příběh odehrává, nevíme skoro nic. Jen že jsou tam knihovny, čarodějové, vychází noviny a existují brusle. Skutečnost, že se v knize používají stejné letopočty jako v našem světě, naznačuje, že je s ním spojený, ale jak? Kdo ví.
(+) Sice jsem při čtení často mlátila hlavou do zdi kvůli důvodům uvedeným výše, ale zároveň se to četlo celkem dobře. Byla jsem totiž zvědavá, s jakou další kravinou autorka přijde.
(+) Zajímavý nápad s živými knihami.
(+) Polootevřený konec.
Abych to tedy nějak shrnula, myslím, že neuděláte chybu, když se téhle knize vyhnete, nic tak závratného vám neunikne a existuje spoustu lepších knih. Hlavním problémem téhle knihy je, že je nedomyšlená, autorka ji nejspíše psala tak, jak ji zrovna napadlo, a obsahuje spoustu YA klišé, které nejsou moc dobře pojaty. Věřím, že nenáročným a mladším čtenářům se kniha může líbit, ale pokud už YA čtete nějakou dobu, Kouzla rodu Thornů vám jednoduše nemají co nabídnout.

12 19.08.2022

Asi str. 20 - Víte, že král a jeho dědic nikdy nelétají ve stejném letadle? Škoda, že tady to nedodrželi, jinak se celý děj knihy nemusel stát. Zatím jsem na začátku, ale už teď jsem si všimla dost častého opakování myšlenek a frází, rozhovorů plných expozice a přemíry uvozovacích vět, ale to jsou všechno drobnosti a na Pointu je to zatím text s nejlepší úrovní.

2,5*/5

Když jsem tuhle knížku rozečetla, měla jsem z ní fakt dobrý pocit. Přišlo mi, že postavy mají zajímavé koníčky a jsou dost odlišné na to, aby dynamika příběhu byla zajímavá. Jenže... někde mezi třetinou a polovinou příběhu se to zlomilo a všechno šlo do háje.

Celá knížka je totiž založena na vztahu dvou hlavních hrdinek, který sice začal relativně dobře (i když to byla dost instalove), ale pak spolu jsou, ale nejsou, neustále se hádají, ignorují... a vůbec si spolu nepromluví, ale hned vytahují "miluju tě"? Abych milostné dvojici fandila, musí ukázat, že jsou pro sebe dobří/dobré a je jim spolu skvěle. Pokud je v knize nějaký konflikt, musí vycházet z postav a dávat smysl. Jenže nejen, že nám autorka neukázala, proč bych měla Morgan a Ruby fandit, ale ještě nám představila snad ten nejpitomější konflikt – Morganinu umíněnost.

Morgan totiž absolutně nechápe, že ne každý chce do světa hlásat svoji orientaci, že existují lidé, kteří nemohou doma říct, že jsou queer... a neustále Ruby nutila ke coming outu, za což jsem opakovaně měla chuť ji profackovat. A ano, na tom stojí celý konflikt v této knize – že si Morgan neuvědomuje, že o cizích lidech nerozhoduje.

No a ten naprosto přeslazený, hloupý a nereálný konec, za který by se nemusela stydět ta nejlacinější romantická komedie, tomu nasadil pomyslnou korunu.

Suma sumárum - začalo to skvěle, mělo to potenciál, ale provedení se bohužel nepovedlo. Nedoporučuji.

11.08.2022

(SPOILER) Shrnutí děje s komentářem (navazuje na recenzi, kterou naleznete níže): Suze se rozhodne s Tarkinem vyspat, a zatímco ho rozptyluje, Marcus a DeShawn se vloupají k němu do pokoje a ukradnou mu počítač a mobil a všechny fotky a další důkazy odstraní. Suze zároveň Tarkinovi hodí do pití drogy, které on dal o pár nocí dřív jí, ale neodhadne dávku, takže ho zabije. Její nahé fotky se ale stejně dostanou ven, protože je má i jeho bratr. Suze se vyspí s DeShawnem, aby jí „pomohl zapomenout“. Následně Suze utíká a DeShawn je zatknut, ale když to Suze zjistí, vrátí se a přizná se ke svému činu. S návladním se dohodne, že neposkytne důkazy proti mrtvému Tarkinovi, že byl predátor, nikdy už o tom nebude mluvit a dostane svobodu. Následně Nikki s Marcusem publikují s novinách článek, kde Nikki popisuje, jak se jednou Tarkin opil a nejspíš se ji pokusil znásilnit, přičemž následně přibývají další a další výpovědi. Toť budiž náš úžasný happy end.

Alternativa: Suze hned mohla jít za policií, že je vydíraná. Na těch fotkách bylo poznat, že byla zdrogovaná. Důkazů měla dost. Ale dobře. Když se vloupali k Tarkinovi, nemuseli mazat důkazy. Mohli je, já nevím… použít? Když Suze Tarkina zabila vlastníma drogama, mohla jít na policii a podat svědectví. To není vražda, to pak je zabití, případně sebeobrana. Stejně bylo její DNA všude.

Upřímně jsem z toho konce zklamaná, protože jsem doufala, že Suze to všechno naplánovala, a proto jí jako jediné postavě nevidíme do hlavy. Pokud ale byla v tomhle všem skutečně obětí, vyznění knihy mi přijde ještě horší. Nehledě na to, že osud Suze potkal spoustu dalších holek a hrdinové o tom věděli, ale rozhodli se mlčet, i když měli důkazy. Opět.

2 07.08.2022

Tahle kniha je dokonalou ukázkou, jak by neměla vypadat kniha pojednávající o sexuálním zneužívání a násilí.

V knize sledujeme příběh Suze, sedmnáctilé holky, která se přestěhovala do nového města a okamžitě se spřátelila s Nikki a jejími kamarádkami. Nikki má nepříjemnou osobní zkušenost s Tarkinem, a ta Suzina na sebe také dlouho nenechá čekat – na jedné párty ji totiž zdroguje, nafotí její nahé fotky a následně ji vydírá, aby s ním chodila a spala. O celé záležitosti pak říká Marcusovi a DeShawnovi, dvěma klukům, které vůbec nezná, ale přesto je požádá o pomoc.

Už z předchozího odstavce cítíte, že tahle kniha zpracovává hodně heavy témat, a upřímně to bylo to, co mě na knize lákalo. Původně jsem myslela, že je příběh heavy contemporary a budeme sledovat Suze, jak se s celou situací vyrovnává, případně bojuje proti sexuálnímu obtěžování a násilí… místo toho jsem však dostala něco jako thriller s hlavními hrdiny, kteří neustále berou spravedlnost do vlastních rukou a tím všechno serou ještě víc. A ano… pak je tu ta vražda.

Od začátku jsem bojovala se stylem psaní autorky (nebo překladem?), který mi přišel útržkovitý a nepříjemný na čtení, myšlenky a popisy občas přicházely zničehonic, ale po čase jsem si zvykla a naučila se to ignorovat. Příběh je vyprávěn z perspektivy mnoha postav, ale nejvíce se střídá Suzina kamarádka Nikki, reportér Marcus a jeho kamarád DeShawn. Tarkin a Suze mají oba přesně jednu kapitolu, což je za mě fakt málo (minimálně u Suze).

Největší problém jsem však měla s tím, jak hrdinové všechny problémy v knize řešili. Ať šlo o vydírání, spoustu fotek zneužitých holek, skutečné důkazy, že se někdo dopustil závažného zločinu… na všechno kašlali a místo toho, aby to nahlásili na policii, brali spravedlnost do vlastních rukou a důkazy ničili.
Jsou samozřejmě případy, kdy jít na policii (typicky v případě znásilnění) může být ošemetné, protože je to slovo proti slovu, ale zrovna v tomto případě měli hrdinové v ruce tak solidní důkazy, že ani Tarkinovy známosti ho z toho nemohly vysekat. A i poté, co se stala ta „nepříjemnost“, bylo jít na policii to nejlepší řešení, ale hrdinové se opět rozhodli jinak a upřímně srali všechno, co mohli.

Ale to nebylo všechno. Dále mi vadilo:

↓ Že o vypravěčích nevíme téměř nic kromě toho, že se chovají stupidně. Nevěřila jsem jim jejich náklonnost, jejich přátelství, nic z toho – v knize to bylo opravdu mizerně vykresleno.

↓ Všichni fňukají, jak je něco nespravedlivé, ale když to nikdo nenahlásí, tak se nemohou divit. (A to jak v případě těch fotek, tak dost drsné kyberšikany a nebezpečného vyhrožování. Jak se to má řešit, když o tom žádná autorita neví? Přitom tohle všechno byly věci, co by se stoprocentně řešily a bez trestu neobešly.)

↓ Kniha ukazovala pokřivený obraz reality, všechno bylo přehnané a vyhnané do extrému. Například: Není prostě možné, aby celý sportovní tým byl složený z predátorů, co veřejně říkají, že „muži jsou skutečné oběti znásilnění“, a stejně je všichni považovali za hvězdy a ňuňánky. Je statisticky nepravděpodobné, že by všichni byli takoví čuráci, a taky jsou věci, které si možná myslíte, ale nahlas je neříkáte, protože víte, že nejsou společností přijímané jako v pohodě.

↓ V knize je prezentována myšlenka, že „je lepší se s násilníkem vyspat dobrovolně, než pak být obětí znásilnění“. Je to tam zmíněnou rovnou dvakrát. Jednou to Nikki prezentuje jako chytrou věc, a podruhé DeShawn opěvuje Suze, jak byla „odvážná“. Tohle je za mě ten největší bullshit, co jsem kdy četla. Co se třeba bránit, nebo… já nevím… nepřijít k někomu domů, když vám ten dotyčný oznámí, že s váma chce sex a ne není možnost?

↓ V knize je také zmíněna myšlenka, že je v pořádku zabít někoho, kdo vám ublížil, a mělo by vám to projít. Já si myslím, že zabít někoho v sebeobraně je přijatelné, ale ne zabít někoho z pomsty. Vražda není řešením problémů a něco takového vraha snižuje na ještě nižní úroveň.

↓ Oběti zdrogování, znásilnění apod. očividně v téhle knížce nemají ze svých zážitků žádné trauma.

↓ Místo přinesení důkazů na policii osočování lidí v tisku.

↓ V knize byla hromada překlepů typu chybějící tečky a uvozovky, někdy klidně až tři stránce, což už mi přijde jako fakt hodně.

↑ Zároveň ale musím u knihy vyzdvihnout, že byla neskutečně čtivá. Díky tomu jsem zvládla přelouskat tento 400stránkový bizárek za dva večery.

↑ Taky mi přišlo fajn, jak kniha pracuje s tématem rasismu, i když jen okrajově.

Pokud bych to měla nějak shrnout, knížka měla rozhodně potenciál, a to ať už být heavy contemporary vyprávěným i z pohledu Suze, která se musí vypořádávat s tím, co se stalo, nebo thrillerem, pokud by to bylo lépe poskládáno a vyprávěno. Ale v tomhle stavu upřímně netuším, jakou myšlenku si z této knihy mám odnést… Nechoďte na policii? Vraždit násilníky je v pohodě? Předejít znásilnění můžete tak, že řeknete ano? Opravdu netuším. Jenom vím, že tohle vám opravdu nedoporučuju. A pokud vám nevadí spoilery, přečtěte si i moje shrnutí děje s komentářem.

1 07.08.2022

Holly Bourne - Je tohle láska & Jsem holka, co s tím?
obě knihy 4/5
*YA heavy contempo

Je tohle láska nás vezme s Amber na americký letní tábor, v Jsem holka, co s tím? jsme s Lottie součástí feministického projektu.

Obě knížky jsou neskutečně čtivé, takže si ani nevšimnete, že jste přečetli 400+ stran YA contempíčka (což je na contempo fakt hodně) + zpracovávají důležitá témata (Láska je o alkoholismu, Holka o vyhoření a aktivismu).

Láska má i docela výraznou romantickou linku, což bylo příjemné překvapení. Ale co si budem, hlavní hrdina Kyle si mě moc nezískal, byl takový... plochý. Jeho jedinou osobností bylo, že byl Američan, ale dobře no. Ovšem Will z Holky... to bylo jiný kafčo. Jeho vztah s Lottie měl dynamiku, ačkoliv nebyl tahounem knihy. V Lásce máme sex kompletně mimo scénu (to mě hodně naštvalo, když už se to stane, chci o tom alespoň jednu větu, žádný čtení mezi řádky ), zato Holka mi to vynahradila, takže odpouštím. #sexdoYApatří (decentně)

A proč ode mě knihy nemají plný počet hvězd? Protože to někdy trochu přehání. S feminismem, který je občas tlačený na sílu, ale především s alkoholem. Hrdinové jsou nezletilí, ale furt chlastají, mají kocovinu, blejou a všichni včetně rodičů se tváří, že je to v pořádku, což mi přijde špatně, a mělo by to být řečeno.

Ale obecně obě knihy moc doporučuju, Holly contempo prostě umí a já se těším na další její knihy - snad mě nezklamou.

03.08.2022