Květinka008 komentáře u knih

V mé sérii třetí kniha. Začátek mě moc nebavil, děj se vlekl, přišlo mi nespravedlivé, jak si Dorotka a Dick museli "zasloužit" vstup do party. Ale když člověk přemýšlí a vzpomene si na své dětství, mezi dětmi to tak prostě funguje :-) Druhou polovinu knížky jsem četla jedním dechem a nechtěla jsem se odtrhnout.

4 19.04.2017

Moje nejoblíbenější ze všech Ransomovek, četla jsem ji od dětství dodnes několikrát a občas si představuji ten kout světa... Jako dítě jsem to nevnímala, nyní v dospělosti mě překvapuje, jak je příběh starý (odehrává se před válkou), a přitom by se klidně mohlo všechno dít i dnes...

Obě hlavní hrdinky se v tomto díle chovaly trošku jako krávy, Emma - bych řekla - úplně, a totálně si pokazila můj vztah k ní. Nebyla mi sympatická už v prvním díle tím, že utekla od zodpovědnosti, a ani "strašně chci dítě a všechno tomu podřídím" ji neomlouvá od takových projevů sobectví, když má zodpovědnost jako zaměstnavatelka a partnerka. Nemyslím si, že by reálné přátelství mezi dvěma ženami bylo po tomto tak snadné "opravit".

Kdybych tento díl původně nepřeskočila, protože ho měli v knihovně rozpůjčovaný, asi bych se už neodhodlala číst trojku, jak mě 1+2 spíše nenaladily. Takže pokud se někdo dostal až sem a váhá číst dál, za mě 1. díl - 60 % (moc smutné a deprimující), 2. díl - 70 % (k naštvání), 3. díl - 85 % (to, co si člověk představuje jako opravdovou oddechovku s laskavým humorem, hezkými příběhy se zvířátky a šťastným koncem).

2 27.03.2017

Nejlepší knížka z celé trilogie. Konečně méně smutných historek o zvířatech a více těch veselých. Na rozdíl od červené knihovny hezky vyvážený poměr prostředí X vztah a rozhodně se neřeší jen vztah páru. Prostě moc fajn knížka na odpočinek!

1 22.03.2017

Souhlasím s názory, že vyhodit vše teď a případně si to pak znovu koupit není realita většiny normálně žijících Čechů. Ani finanční, ani mentální. ... prostě to chce zdravý rozum. Z knihy jsem si taky vypsala pár tipů a průběžně je budu praktikovat. Nicméně nejvíc se mi z knihy líbí obálka :-)

6 28.02.2017

Možná jsem byla moc sentimentálně naladěná a jindy by se mi četlo lépe, ale nedělalo mi dobře číst tolik o umírání zvířátek. Ale jinak fajn knížka a hezky lehce napsaná.

1 22.02.2017

Zajímavosti v jedné knize. Dle mého názoru vybrané nahodile a bez souvislosti, ale pěkné.

22.02.2017

Nesouhlasím, že by se v knize nic nedělo. Děje se tam toho hodně - v mezilidských vztazích, všechna tajemství a křivdy, drobné nuance ve vztazích mezi sourozenci i přiženěnými členy rodiny, zasazení do kontextu doby, zde dokonce několika dob... Nutí i k zamyšlení nad sebou a vlastní rodinou... To, jak rozdílně lidé vnímají vzájemný vztah (Nora - Abby). To, jak je vždy jedno dítě "šéf" a má potřebu druhé sourozence dirigovat, obzvlášť je-li jich víc. To, že matka se bude pro dítě trápit, ať je jakkoliv staré, a jak sourozenecká řevnivost či žárlivost neodejde s dospělostí. Ta nezbytná tolerance mezi manželi k jejich zálibám i osobnostním rysům...

Mně byla nejbližší Abby, svou osobou i profesí, a protože sama pracuji se starými lidmi s demencí, pohled do jejího nitra, jejího vnímání a uvažování, když už okem okolí "bláznila", je neocenitelný. Je neuvěřitelné, že tohle někdo dokázal zachytit na papír bez balastu. Každé slovo je tam, kde má být, a žádné není zbytečné. Rozhovory jsou hutné, a přitom plynulé a neopakují se jako v mnoha jiných knihách. I proto jsem měla pocit, že čtu knihu rozsáhlejší a trvalo mi to déle než jindy.

Jediné, co mi nesedělo, byla druhá polovina knihy, náhlý skok k předchozí generaci - proč bez plynulého přechodu? Ano, bylo třeba některé věci vysvětlit, ale pro mě byla tato část příliš násilná a jiná. A nakonec opět přesun do současnosti a rychlý konec, relativně otevřený...

5 07.02.2017

Zcela souhlasím s Petja! Kresby ovšem úžasné! A gumičku jsem používala i jako záložku :-)

3 30.01.2017

Kniha, která měla být napsána, ale měla být napsána trochu jinak. Nebo je to totálně nezvládnutý překlad? Jako vystudovanou žurnalistku mě popuzuje neustálé střídání časů při popisu děje, nahodile, nepochopitelně. "Zdá se, že se opět probouzí k životu a je šťastná, že je znovu ve svém manhattanském bytě. Celé hodiny se procházela po ulicích, chodila se svým pudlíkem do Central Parku, nacházela zálibu..." (s. 116) "Grace sestoupila na břeh a políbila dvě děti v místním kroji. Snoubenci neopomněli odpovědět na pozdravný jásot a usmívat se... Ve dvou minutách průvod...přijíždí k paláci. Rainier a Grace sotva vešli dovnitř, když opět musejí ven..." (s. 160) Vzhledem k tomu, že nejsem filmový fanoušek, nic mi také neřekly dlouhé kapitoly v první polovině knihy, kde se popisují jednotlivé filmy Grace Kellyové a padají tam jména herců a režisérů 50. let.

23.01.2017

Souhlasím s názorem Malen. Četlo se mi to líp jak první díl a hlavně pro mě měla kniha jasný konec :-)

1 19.01.2017

Souhlasím s hodnocením Marivy níže. Čtení jsem trochu přemáhala, zřejmě mi nesedí "konverzační" knížky s minimem děje, míst a pohybu a nedotažené konce. Je to prostě oddechovka. Uspokojil mě až druhý díl s jasnou tečkou :-)

19.01.2017

Žasnu nad popisem, že "čerpá částečně ze skutečnosti"! V roce 2007, rok před vydáním knihy Neurozená, vyšla biografie Princezna Masako od Bena Hilla. Kdo četl, pochopí, kam mířím. Domnívám se, že Neurozená je jen kopií Princezny Masako a popisem skutečnosti, ačkoliv si hraje na autorský počin a román. Postavy v knize Neurozená jsou totožné se současnou císařskou rodinou, jen jinak pojmenované, a hlavní dějová linie se přesunula o generaci do minulosti. Příběh o neurozené dívce, která přišla do císařského paláce a je šikanována okolnostmi i císařovnou a jejími poskoky, je tentýž.

Hlavní hrdinka knihy Neurozená, Haruko Endó, se narodila kolem roku 1935 a měla otce majitele lihovaru (císařovna Mičiko Šoda se narodila 1934 a její otec byl prezident mlynářské společnosti), obě vystudovaly církevní SŠ i VŠ, měly svatbu v roce 1959 a císařovna i hrdinka v knize překročily meze protokolu a své děti vychovaly samy. Souhlasí i narození dcery a syna, zájem císaře o živočichy na území paláce (reálný chová rybičky, knižní ptáčky). Také příběh syna - prince Cujó (reálný Naruhito) a snachy Keikó Moriové (Masako Owadové), je až na závěr srovnatelný s realitou. Souhlasí data narození, původ, studia v zahraničí i neochota rodičů včetně samotné vzdělané, několika jazyky hovořící diplomatky Masako nechat se zavřít do císařského paláce. A trápení s tím, že nebyla tato manželka jediného následníka císařského trůnu schopna porodit syna, až se z toho zhroutila, známe všichni... Masako = Keikó.

Závěr románu Neurozená je jiný, než by bylo vůbec v realitě možné. Zde nelze na pouhých několika stranách upřít autorovi originalitu.

06.12.2016

Kniha nenaplnila mé očekávání, přestože se jedná o kvalitní dílo, a to z několika důvodů:

1) Dle mého názoru je kniha určena odborné veřejnosti a ne laikům, ačkoliv se autorka snaží o čtivé vyprávění, uvedené dlouhým úvodem a snahou o definování odborných pojmů a vyjasnění rozdílů mezi nimi; jsem sice vysokoškolsky vzdělaná, jenže mým oborem není medicína a často jsem se v textu ztrácela.

2) Částečně mi nevyhovuje způsob vyprávění, kdy se prolínají příběhy konkrétních pacientů doktorky s historickým náhledem na psychosomatickou nemoc (konverzní poruchu, disociační poruchu, dříve hysterii, neurastenii...). Obojí pokračuje chronologicky, ale střídavě, což také znesnadňuje pochopení souvislostí.

3) V průběhu čtení na mě doléhala čím dál větší frustrace. Věřím na psychosomatiku, jsem typ člověka, který si stres ukládá do bolesti zad, ale tyto příběhy byly už "síla". Místo pomoci jsem dostala spíše varování, okořeněné obavami. A většina z příběhů končila "neukončeně". Bez výsledků, bez naděje, bez pozitivní zpětné vazby pro lékařku. Nechápu, kde bere dlouhodobě sílu s těmito lidmi pracovat, přesvědčovat je, podporovat, když - dle mého názoru - mnohdy ani takovou pomoc nechtějí a trvají si na hledání fyzické choroby.

Laikovi, který hledá odpověď na to, jak si necpat stres do fyzické bolesti, určitě nedoporučuji. Nechala jsem se zlákat ne zcela přesným "trailerem" v katalogu nakladatele.

3 06.12.2016

Mně fantazie pracovala na plné obrátky... Jako bych se mohla všeho dotknout, barvy vířily, vůně se linuly...

4 21.11.2016

Jeden z dívčích románů, který mi utkvěl v paměti a nyní jsem se k němu vrátila. Jako v podobných (Socha vzdechů, Cesta kolem světa za 80 dní), které jsem v poslední době četla, mě uchvátilo líčení doby, vztahů a charakterů. Není to typický román, ale určitě hodnotný a takový, co si čtenář odnese dál.

2 10.10.2016

Knížku jsem četla jedním dechem, přestože nejsem horolezec a ani nemám k tomuto sportu žádnou náklonnost. Příběh je strhující, srovnatelný s mnoha zahraničními a "slavnějšími", které měly to štěstí být zpropagovány a třeba i zfilmovány. Je neskutečné, co se i "za komunistů" dalo dokázat, a co Čechoslováci také dokázali - navzdory svému horšímu vybavení, mnohdy nevstřícným podmínkám... Obdiv!

Jediné, co bych autorovi vytkla, je přílišná familiérnost - on ty kluky znal, bylo pro něj přirozené s jejich jmény v textu pohazovat sem a tam, ale čtenář neznalý se místy ztrácel. Medailonky jednotlivých osob bych dala z důvodu lepší orientace a představy, kdo byl kdo, na začátek knihy, ne na konec. Případným čtenářům tak doporučuji mrknout nejdřív na medailonky a třeba i fotky, aby si při čtení mohli vybavit u každého jména i tvář a k ní přiřazovat líčený charakter. Podruhé bych si text s tímto vědomím už vychutnala víc.

4 10.10.2016

Také mi tento dívčí román utkvěl v paměti z mládí a nyní jsem se k němu vrátila. Líbí se mi výborné vykreslení postav, které není přímočaré jako často v dnešní době, ale člověk si o dané postavě skládá dojem střípek po střípku. Autorka dokáže mistrně zacházet se slovy, vystihne hezky náladu, místo i charaktery bez zbytečného "okecávání". Moc doporučuju!

2 10.10.2016

Zřejmě je to můj osobní dojem, ale kdyby byla kniha psaná současným jazykem, určitě by děti bavila a četly by ji rády. Já ji nedočetla ve 4. třídě z povinnosti a bohužel i teď jsem se s tím stále trápila. Prostě ne, potřebuji děj.

Patřím mezi ty, kteří by dokázali opěvovat knížku na mnoha řádcích, ale už to udělali jan8470, Prey a další, tak se nebudu opakovat, plně se vším souhlasím.
Jen pár postřehů:
- neobvyklý styl vyprávění na začátku jsem musela přemoct, ale potom už se knížka četla a hltala sama
- překlad je geniální!!!
- nemám ráda otevřené konce, proto doufám v pokračování... leč mohlo by být aspoň o malinko kratší ;-)

6 26.07.2016