I to se veterinářce může stát
Cathy Woodman
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166035/i-to-se-veterinarce-muze-stat-166035.jpg
4
55
19
Otter House Vets série
< 2. díl >
Maz Harwoodová, hlavní hrdinka knihy To by se veterinářce stát nemělo, se na konci prvního dílu rozloučila s plány na návrat do Londýna a rozhodla se zůstat v městečku Talyton St. Georgie, kde si založila vlastní veterinární praxi. Zůstává zde nejen kvůli svým čtyřnohým pacientům a jejich páníčkům, které si během svého záskoku za nepřítomnou kamarádku oblíbila, ale také kvůli veterináři Alexovi. Začíná nový rok a Maz má pocit, že snad ani nemůže být šťastnější. Jenže když její kamarádku a kolegyni Emmu potká neštěstí, Maz musí vést celou ordinaci sama. Život jako by se jí náhle vymkl z ruku. Pracuje dvacet hodin denně, takže jí nezbývá čas ani na odpočinek, ani na lásku či soukromý život. Navíc neustále trpí chováním Alexových rodičů, kterým se jako partnerka jejich syna vůbec nezamlouvá, musí dohlížet na nezodpovědného mladého stážistu a vyrovnávat se s Emminými nepředvídatelnými náladami. V takovém případě už stačí jako příslovečná poslední kapka málo – u Maz například nečekané zjištění, že je těhotná… Druhý díl Maziných osudů na anglickém venkově napsala veterinářka a spisovatelka Cathy Woodman podobně odlehčeným, vtipným stylem jako díl první. Příběhům i tentokrát dominují humorné historky, v nichž hrají hlavní role domácí mazlíčci. Laskavý nadhled nad lidským hemžením dodává příběhu herriotovskou moudrost a činí z něj ideální literaturu z rodu knih Vejce a já, které mají šanci získat si trvalé místo v domácích knihovničkách.... celý text
Přidat komentář
Čtivé pokračování příběhu o veterinářce. Autorka nám přibližuje práci veterinářů, která je někdy příjemná a veselá, ale patří sem i smutek a starosti.
Potřebovala jsem oddechovku a to se mi splnilo. Stejně jako v první knize dramatický závěr, což ve mně probouzí zvědavost, jak asi skončí třetí díl, když už máme za sebou požár a povodeň.
Slabší díl, než ten první. Emma mě neskutečně vytáčela, Maz byla zase až moc velká superžena.
Stále je to ale pohodová relax kniha.
Druhý díl trilogie o veterinářce. Když jsem si je půjčovala, očekávala jsem spíše jednodušší příběh ve stylu červené knihovny. První díl takový nebyl a ten druhý už vůbec ne. Všechny vztahy zamotané, vyhrocené... ale opět s dobrým koncem. A tak to má být. Jo a dobře se to čte.
Takový James Herriot v sukni jen s tím rozdílem že se v knize odráží dnešní tvrdá a uspěchaná doba. Po knize jsem sáhla boť mám ráda příběhy o zvířatech a z veterin.prostředí. Je čtivá, vtipná i smutná, ale místy mi hrdinky byly spíš protivné....
Knížky z veterinárního prostředí mám ráda, tato je navíc hezky a čtivě napsaná. Ovšem obě hrdinky mi byly dost nesympatický, takže jsem se při čtení občas rozčilovala. Ale když kniha budí emoce, je to dobře :) Za mě pěkná letní oddychovka.
Cathy Woodman
Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku.
Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou.
Poznámka:
Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky.
[Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,:
Pro čtenáře \"herrioťáky\" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí.
Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí.
Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám.
Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob.
Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný \"lidský\" lékař, \"JEN\" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]
Obě hlavní hrdinky se v tomto díle chovaly trošku jako krávy, Emma - bych řekla - úplně, a totálně si pokazila můj vztah k ní. Nebyla mi sympatická už v prvním díle tím, že utekla od zodpovědnosti, a ani "strašně chci dítě a všechno tomu podřídím" ji neomlouvá od takových projevů sobectví, když má zodpovědnost jako zaměstnavatelka a partnerka. Nemyslím si, že by reálné přátelství mezi dvěma ženami bylo po tomto tak snadné "opravit".
Kdybych tento díl původně nepřeskočila, protože ho měli v knihovně rozpůjčovaný, asi bych se už neodhodlala číst trojku, jak mě 1+2 spíše nenaladily. Takže pokud se někdo dostal až sem a váhá číst dál, za mě 1. díl - 60 % (moc smutné a deprimující), 2. díl - 70 % (k naštvání), 3. díl - 85 % (to, co si člověk představuje jako opravdovou oddechovku s laskavým humorem, hezkými příběhy se zvířátky a šťastným koncem).
I druhý díl je velmi čtivý. Zase jsem si pobrečela, když se musel nějaký pejsek "uspat", i když byl zlý. Hurá do třetího dílu.
Odpočinková knížka o lidech a zvířatech. Někdy smutná, někdy veselá, ale se šťastným koncem.
Trošku slabší než první díl, ale i tak je to milé čtení, nenáročné, oddychové. Docela dramatické finále, no a ten silně růžový „hepáč“ mi nijak nevadil. Některé příběhy přeci můžou končit šťastně, ne?
Sice jsem nečetla předchozí díl, ale vůbec to nevadí. Laskavý příběh, který si klidně plyne, bez nějakých třeskutých zvratů. I přesto knížka nebyla nudná, celkem jsem se u toho i pobavila. I když byl děj předvídatelný, vůbec to nevadilo. Jen vztah Emmy s Maz byl ke konci takový divný, nepřišel mi až tak uvěřitelný... A taky mě mrzelo, že nebyl potrestán Drew, takový bídák! Ale třeba bude v další knize, jestli nějaká bude. Co oceňuji je, že když byla Maz těhotná, tak se nerozplývala samým blahem, ale měla až černé obavy, což je v takovýchto knihách málo obvyklé. Ale naštěstí vše dobře dopadlo :-)
Bohuzel druhy dil je podstatne slabsim nez ten prvni. Pro me to byla cervena knihovna, skoda..
Autorka mi opět udělala radost příjemně plynoucím, vtipným i dojemným vyprávěním dalších příběhů veterinářky Maz. Možná to není žádná velká literatura, ale čte se to vážně dobře.
Autorovy další knížky
| 2012 |  To by se veterinářce stát nemělo |
| 2013 |  Tak už to u veterinářky chodí |
| 2013 | I to se veterinářce může stát |
Kniha I to se veterinářce může stát je v
| Přečtených | 71x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 2x |
Druhý díl už byl slabší než první.
Trošku mě vytáčelo chování Emmy, ale jinak vše dobře dopadlo, tak jsem spokojená. Asi se za pár jiných přečtených knih vrátím k 3. dílu.