kure91 komentáře u knih

Nemůžu začít jinak, konečně se autorce povedlo napsat hlavní postavu, která mě neštvala celou knížku, ale jen první třetinu, takže už jen za tohle pochvala. Jinak stejně jako u předchozích knížek šlo o velmi čtivý a zábavný příběh, každá stránka mě nutila k tomu, abych ji otočil a pokračoval ve čtení, takže i za tohle spokojenost. Samotný příběh byl vystavěn hodně zajímavě, v půlce došlo na jistý předěl a změnu prostředí, ale pořád děj odsýpal, vše se nakonec protnulo a vysvětlilo. Shrnuto a podtrženo, za mě zatím nejlepší knížka od K. Sněgoňové, nebránil bych se návratu do tohoto světa... Díky načtení dalších postapo věcí, nemůžu se na závěr ubránit poznámce, že zatímco v Americe lidé zalezli do Sila, v Evropě byli zjevně Nanebevzetí :)

8 02.11.2020

Nakonec musím říct, že to bylo opravdu počteníčko, byť na rovinu přiznávám, že nějakou první pětinu jsem se musel knížkou trochu prokousávat než nás Nesbo uvedl do světa a představil postavy, ale pak to dostalo ten správný spád a děj se pořádně rozjel. Kniha sleduje příběh dvou bratrů a událostí kolem nich v jedné malé norské vesnici, kam se ten mladší z dvojice vrací po letech v zahraničí s projektem výstavby horského hotelu, čímž vědomě či nevědomě spustí řetězec událostí, kdy na povrch vyplouvají stíny minulosti, které velmi blízce připomínají současné problémy aneb historie se opakuje.
Musím říct, že Nesbo skvěle prokresluje uvažování a povahu postav - zejména Roye a jak už tu v komentářích padlo, je velmi těžké mu nefandit a nepřát v rámci možností dobrý konec, byť čtenář ví, čím si musel v průběhu knihy projít. Celkově nelze knihu hodnotit než kladně, od pětiny již děj osýpal, flashbacky krásně doplňovaly a vysvětlovaly současnost a celé závěrečné rozuzlení prostě stojí za to.

9 27.10.2020

Už díky Rudovi člověk tušil, jaký styl humoru autor vyznává, takže tohle byla volba na jistotu. Z jednotlivých povídek skutečně na čtenáře dýchne atmoféra ruzkých klasiků, někdy více, někdy méně, ale v podstatě na každé stránce je několik momentů, kdy se člověk jen tlemí a užívá si autorovy nápady. Kdybych měl vypíchnout nějakou povídku, tak musím zmínit Vzkriesenie a Žil v pravde... PS. jednoznačně doporučuju číst v originálne.

5 19.10.2020

Kdyby jsi mě, Petere Mayi, chtěl skutečně ochránit, tak tohle nikdy nevydáš... Zatímco u Karantény jsem byl ještě v hodnocení mírný i kvůli tomu, že se jedná o autora mé oblíbené Trilogie z ostrova Lewis, tady, ač se děj odehrává na stejných místech, už budu nesentimentální. Jak lze dedukovat z předchozích řádků, knížku jsem do rukou bral zejména kvůli jejímu zasazení a těšil jsem se na další pěkný příběh z Hebrid, ale tady nefungovalo nic, ač knížka byla napsána podle dříve úspěšného receptu. Opět tu máme dvě roviny příběhu, jednu současnou spojenou s vyšetřováním vraždy Ruairidha a druhou sledující dětství a dospívání obou hlavních postav, přičemž jsou nám vysvětleny některé klíčové události z minula a obě linky děje postupně spějí k tomu, aby se protnuly v závěrečném finále. Ale to finále? Boha jeho. Kdo je vrah jsem tušil tak od půlky knížky, ale jeho motivace mi přišla hodně nevěrohodná, celý děj se zbytečně komplikoval a přišlo mi, že ten spouštěcí moment, který vraha vedl k akci byl taky takový hodně matný. No a posledních několik stránek? No, posuďte sami, kdo na to máte odvahu... A jako bonus, hlavní hrdinka mi přišla tak strašně "napřesdržku", ale to už je jenom drobnost vůči výše popsanému. Budu teď hodně přemýšlet, zda si ještě něco dalšího od Petera Maye přečtu...

5 18.10.2020

Poté, co jsem si v jedné z předchozích Pevností přečetl o téhle knížce, měl jsem jasno, že ji musím mít (už jenom ta obálka :)). Knížka nás zavádí do alternativních 30. let, kdy díky Teslovi vládne elektřina světu a další obrovský průlom je na spadnutí. Do toho se však ztratí samotný Tesla a do pátrání po něm je stále víc zatahován reportér Jamie Collins. Prozrazovat cokoliv dalšího z děje by byla škoda, takže obecně. V knížce se vyskytuje celá řada skutečných postav a korporací, takže aspoň stručný přehled o reáliích 30. let v USA docela pomůže, stejně tak znalost smýšlení a názorů těchto osob, protože z mého pohledu hrály docela důležitou roli při závěrečném rozuzlení. Děj jako celek pěkně příjemně plyne, poměrně očekávaně směřuje k závěrečné gradaci, kde se ukáže, že ne všichni jsou těmi, kým se zdají být, ale vše se krásně rozplete a uzavře. Knížku jsem si užil, takže lze jen a pouze doporučit.

4 16.10.2020

Tak tohle byl totální výstřel do tmy, v knihkupectví jsem se motal kolem regálu s fantasy knížkama a viděl vystavený druhý díl, které mě zaujal obálkou a anotací. Takže základ byl najít první díl a jít do čtení. Musím přiznat, že ze začátku jsem se do čtení musel trošku nutit, ale od jisté uálosti s palatinem Turzem to dostalo drive a neskutečně mě knížka začala bavit. Zajímavé nápady, lákavě stvořený alternativní svět (Prokop Diviš for the win) a zajímavé využití skutečných postav... No, vidím to tak, že pro druhý díl půjdu docela brzo.

3 07.10.2020

Sbírka povídek, v některých případě čtrt, která se zabývá různými tématy a jak sám autor v úvodu píše, někdy není úplně tak Kotletovská jako spíše Kyšovská. Ale to rozhodně nevadí, protože tu autor ukazuje šíři svých nápadů a i na krátkém rozsahu několika stránek dokáže načrtnou zajímavou zápletku, často s rolí technologií (daleké) budoucnosti, která vyústí v mnohdy překvapivý plot twist na konci. Za sebe bych řekl, že zejména úvodní krátké povídky jsou Kyšovské, závěrečné dvě (ty delší) jsou zase spíš Kotletovské, zejména akční rubačka na planetě Penzion byla takovou klasikou Řezníka z Bruntále. Ale pokud bych měl opravdu vyzdvyhnout jednu povídku, byli by to asi Válkotvůrci spolu s Výjimečným trestem, kde obě mají zajímavý konec a zejména v prvním případě i na své ploše dobře prokreslené charaktery a děj.

4 29.09.2020

Přemýšlím, jak knihu zhodnotit. Na jedné misce vah je fakt, že se to četlo fakt dobře, děj krásně plynul, vše odsýpalo, nechyběly nějaké ty hlášky z úst Larse či jeho vnitřního hlasu, takže potud pohoda. Ale na druhou stranu ve mě trochu zanechal pachuť samotný závěr a rozuzlení celého děje, přišlo mi to už lehce překombinované i přes to, že jsem tak nějak od půlky tušil, kdo nakonec s prachama odejde. Chtě, nechtě musím srovnávat s Palbami od Kopřivy a i kvůli tomuto faktu nemůžu dát plné hodnocení... Ale další díl si asi přečtu, to zase jo :)

4 25.09.2020

Hodně osobní zpověď jednoho ze špičkových ultramaratonců, kde se autor s čtenáři dělí o své osobní i závodní zkušenosti, radosti i prohry a otevřeně ukazuje, že ultra nejsou jen spony na opasek, ale i puchýře, zvracení a podobné tělesné projevy. Hodně se mi líbil styl psaní knihy, bližší popis Western States a The Relay, které tvořily hlavní náplň knihy... Na závěr musím jen dodat, že mě docela překvapilo, že Deanovi dnes pomalu táhne na 60, holt jsem se měl dřív podívat na datum vydání knihy.

21.09.2020

(SPOILER) Jak jsem byl nadšený z Inferia i obou pekelných povídek v Antologiích Hokr-Kyša, tak tady jsem rozpolcený. Jedno se Romanu Burešovi rozhodně nedá upřít, umí psát opravdu čtivě a tak, abych prostě zapomněl na to, že ráno vstávám do práce a prostě četl tak dlouho, než dojdu konce knihy. Potud dobré. Avšak jak lze čekat, teď přijde to ale. A nebude jen jedno. Takže bacha, možná lehce spoilnu. Knížka je tvořena dvěma povídkama, přičemž první časově následuje tu druhou. Druhá se věnuje rodičům hlavní postavy z první povídky a vykresluje život v končícím Protektorátu. První povídka dějově odpovídá většině anotace knihy a ukazuje zda jeden výjimečně nadaný jedinec dokázal zabránit třetí světové válce. Vzhledem k provázání jsem trochu doufal, že se z druhé povídky dozvíme, jak se jedincovo nadání vzalo, ale to jsem nějak nezjistil a to, jak se jeho schopnosti vyvíjely v první povídce, taky bych čekal nějaké větší vysvětlení. Samotný konec první povídky byl takový jako... "Konec".... Na závěr si nemohu nechat poznámku, že mě prokreslení světa trošku připomnělo Muže z vysokého zámku, ale ono asi po vítězství Osy to moc jinak nejde.

1 12.09.2020

Jak už to tak bývá, povinná četba ve škole umí člověku některé autory zprotivit a pak si k nim musí dlouho hledat cestu zpět. No a to je i příklad Karla Čapka. Dlouho jsem ho míjel, až jsem teď v knihkupectví náhodou vzal do ruky Válku s mloky a přečetl ji takřka jedním dechem. Musím se přiznat, že jsem byl překvapen, jak je knížka napsaná, jak autor mění polohy, hraje si s jazykem, upravuje styl psané dle formy, které chce dosáhnout. Samotný děj mi přišel hodně zajímavý a zejména závěrečná část a kapitola "Wolf Meynert píše svoje dílo" mi přišla, že je jednoznačně platná i dnes, takřka po 100 letech od vydání. Takže celkově nemohu být nespokojen a jsem docela navnaděn dát si něco dalšího od autora, ať nejsem jen u přečtené Dášeňky :)

6 20.08.2020

Tohle byla chuťovečka, autor se pohybuje na stejné vlně humoru jako mám rád, takže jsem si vychutnával každou stránku a některé příběhy od doby pořízení knížky četl už x-krát. Hodně zajímavé nápady, Rudo je strašně krásně cynicky-nihilisticky-sarkastická postava a možná jediná vada na kráse je v tom, že knížka, pokud je mi známo, nevyšla v autorově rodném jazyce, ale to je jenom drobnůstka. A kdybych měl na závěr vypíchnout jeden příběh, Salman Rushdie vede.

3 10.08.2020

Dlouho jsem chtěl, už jenom kvůli autorovi dát mnohem lepší hodnocení, ale po straně 300 to vypadalo, jako kdyby si Peter May dal lajnu a nějak se to rozhodl zakončit. Prostě pořád jej mám zapsaného jako autora spíše civilnějších knížek jako je trilogie z ostrova Lewis a třeba čínskou sérii moc nemusím, takže je to možná moje chyba, že mě ten závěr zklamal, ono i ta první kniha v Čínských thrillerech měla některé WTF momenty. Ale abych se vrátil ke Karanténě. Prvních 60 % knížky bylo fakt super, líbil se mi popis toho světa a všeho okolo, postupně se to zvrhávalo v thriller, bohužel jeho vyústění jsem tak od půlky čekal a ani o samotném závěru a posledních větách se nedá říct, že by mě překvapily. Zároveň motivace Pinkieho v samém závěru, to jako proč? Takže suma sumárum, nebýt závěrečné třetiny, bylo by to minimálně na jednu hvězdičku výš.

5 09.08.2020

Jak jsem napsal u povídky O lidském dobytku, tohle je látka na samostatnou knihu a tím, že ji autor skutečně napsal, mi udělal neskutečnou radost. rovnou řeknu, že se mi velmi líbí celá idea světa Inferia, to, jak Peklo funguje, jak žijí démoni, jak se využívá dobytek. Z toho úhlu pohledu jsem si užíval hlavně první půlku knihy, ale i po začátku boje proti SS mě nadšení nepustilo a rovnou přiznám, že jsem jednoznačně fandil Peklu. Přemýšlím, že bych v závěru měl doplnit něco kritického, ať to není jen oslavné hodnocení, ale nic moc mě nenapadá, tohle bylo prostě parádní počteníčko... Teď jen, aby Roman Bureš do knížky rozepsal i druhou pekelnou povídku z Magické antologie.

6 17.07.2020

Knížka nejen o běhu, ale i hromadě věcí kolem, ač jsem doposud Murakamiho neznal, tak tady toho o sobě práskl dost a přiblížil sám sebe nejen jako běžce, ale i jako člověka. Jelikož mě baví číst zážitky jiných z běžeckých akcí, tak jsem si některé kapitoly hodně užil, některé už méně, celkově bych knihu hodnotil, že z mého pohledu existují publikace s touto tematikou, které mě bavily víc.

2 07.07.2020

U tohoto typu knihy hraje velkou roli, jak člověku sedne autorům styl psaní či humoru a v mém případě mi to sedlo, takže jsem byl s knížkou spokojený. Formou krátkých fejetonů či úvah autor nahlíží na různé aspekty běžeckého sportu, často nechybí nadsázka či zlehčující podtón, což mě velmi bavilo, protože jestli mě něco u běžeckých knížek nebaví, tak je to hra na absolutní vážnost a serióznost.

1 24.06.2020

"Střelím tu píču do kundy." Jestliže jsem v jedné z recenzí Zřídel od K. Sněgoňové četl, že ta kniha má nejlepší první větu, dovolím si tvrdit, že Bruntálský řezník laťku zase o kousek navyšuje. Hned od prvních slov je vidět, že tady se pojede podle zažitých pravidel Bratrstva krve a půjde o čistou, ničím neředěnou akci, kde se bude umírat po stovkách, hláškovat, nadávat a souložit. Jelikož jde o prequel k Nářezům, potkáváme některé staré známe, o pár postavách se dozvíme další informace a celkově musím říct, že mě návrat do světa Bratrstva bavil. Byť objektivně řečeno, nedávný Underground ukázal, že František/Leoš umí psát i více propracované knížky. No a jako obvykle, na závěr pár citací, z nichž hned ta první, doufám, pomrkává po jedné povídce samotného Mistra:
"Tak tedy Heil Hitler, vy čuráci," zašeptal jsem a hodil oba granáty do chodby.
----------------------
"Nesmysl. Padne ti a je z perfektního materiálu. Jestli třetí říše na něčem nešetří, tak na parádě pro SS," zavrtěla hlavou.
----------------------
"Mohu pro vás něco udělat?" zeptal se vyšší ze dvou esesupírů. Zdejší ochranka byla vážně zdvořilá až na na půdu. "Jo, zemři," odvětil jsem.
----------------------
"Já nevím, jedny hezký kozy už jsem zničil a tahle nevypadá nebezpečně," odvětil jsem.

5 23.06.2020

Jak začít? Asi bych hned na úvod zmínil, že podobně jako u Krve pro rusalku jsem měl nějaký čas problém se do knížky začíst a přestat mít problém s přeskakováním vyprávění z pohledu několika postav. Pak jsem si na to zvykl a knížka začala dost odsýpat, obě dvě linie se autorce povedlo pěkně rozehrát a de facto protnout v závěru, kde se odhalily odpovědi na některé neznámé a čtenáři dostali odpověď na většinu otázek. Stejně jako u Krve mi přišlo, že autorka umí nebo chce psát hlavní postavu (Lukáš Richter) tak, aby mě nějakým způsobem štvala a nebyla jasně vyhraněná podobně jako Dominik Stolbenk. Za co však patří obrovská pochvala je zasazení do Brna, podchod u kolejí na Mánesově už nikdy nebude mít stejný feeling :)

4 13.06.2020

Mám pocit, že Leoš/Fratišek se nadále ve svém psaní zlepšuje a že za lehce typickou Kotletovskou slupkou (pozor, to není v žádném případě kritika, jen konstatování přítomnosti něčeho, co chceme a očekáváme) se postupně rozjíždí hlubší příběh a prokreslenější svět než v jiných sériích. Na první pohled zaujme univerzum, v němž se kniha odehrává, hlavní hrdina Vachten je oblíbený archetyp bývalého vojáka (na tomto místě si neodpustím zmínit, že pořád věřím, že Kotleta napíše Hrdinu z Istanbulu), který se snaží někoho zachránit a nakopat zadnici záporákům. Ale za tímto vším se skrývaly zajímavé úvahy o světě s dominancí technologie, korporací a rozkladu státu, přišlo několik hlubších rozhovorů mezi postavama a kdyby v tomto směru psaní Kotleta/Kyša pokračoval, tak si určitě stěžovat nebudu, mě se to líbilo a moc. Třešínkou na dortu pak byly odkazy na popkulturu a obecně dnešek, napadá mě třeba jistá socha v Kladně.

4 15.05.2020

Přemýšlím, jak závěr série hodnotit. Oproti trojce byl čtvrtý díl hodně dobrá jízda, dost koleček zapadlo na své místo v soukolí děje, ale nakonec mi úplně poslední stránky připadly, že zůstalo až moc nezodpovězených věcí a konec byl takový hodně otevřený. Sice jde o jiný typ literatury, ale z konce mám podobný pocit jako ze Vzpomínky na Zemi, kdy v podstatě též závěrečný díl byl bomba, ale posledních pár stran nepřineslo konec dle mého gusta. Ale na odlehčenou, tortura prostřednictvím Kelly Familly by měla být zakázána Ženevskými konvencemi. Až mi bylo Zářícího líto :)

1 05.05.2020