KURACHJO2018 komentáře u knih

Fantastické čtení z dob, kdy jsme byli mistry Evropy v kopané, Dukla byla naprosto skvělý tým, který vlastnil klenot naší fotbalové historie.
Ivo Viktor popisuje svůj vzestup a přístup ke hře, která mu byla vším.
Navázal na skvělá jména našich brankářů z doby minulé a přes jistou krizi v osmdesátých letech ho následovali skvělí brankáři, Petr Kouba a Petr Čech.
Obdiv je na místě. Čtivě napsané...

3 23.02.2023

(SPOILER) Sonda do nefunkční rodiny, do kritických, falešných vztahů pod záminkou...my jsme rodina, kdo je víc????. Chtěla jsem na ně přibčtení zařvar, ...běžte do háje, ukončete v krásném letním podvečeru tu vaši rodinnou neidilku a běžte si každý po svém...snásěnlivost v nesnášenlivosti....kolik z nás ale takto žije, přesto, že nemusí. Konvence, falešná rádoby upřímnost lidí tady spojených rodinným poutem......možná proto se kniha tak těžko čte...

7 20.02.2023

Poklad mého dětství. Dílo které mě provázelo dětstvím, provází životem a dovedlo až do věku - sátiletých. V dětství byla součástí mé knihovny a je nadále. Veršování pro dětskou hlavičku, aby porozuměla jazyku, literatuře a smyslu pro krásno. Koho by toto nenadchlo. Pokud jste se v dětství potkali, jako já, s knihou, rozhodně vás tato kniha neminula. A pokud jste ji minuli- pak věřte, že u tohoto díla na věku nezáleží....

10 16.02.2023

Kožíka čtu velice rád, jeho poutavé vyprávění o historii, o životě našich předních umělců, či o obyčejném životě - to je oáza na duši.
Tato kniha, v níž se prolíná historie s nedávnou současností vás zavede velmi povedeným způsobem do dob minulých v návaznosti na současnost. Styl vyprávění pana Kožíka, tak specifický, milý... dalo by se říci snad lidský???- vás dostane do čtenářského rauše- a nepustí. Do poslední stránky nepustí.

Jak je možné dát 5* knize, ze které vám jde při čtení po celou dobu mráz po všech částech těla. Kniha o tom, jak silný dokáže člověk být, na druhou stranu, jak krutý dokáže zas jen člověk být...Nedovedeme si představit, jak asi v daleké Číně, naší ještě nedávno ( historicky doba, co by kamenem dohodil...) spřízněné zemi lidé trpí.... za lásku, za naději v lepší "zítra", za svobodu... My tady žijeme....proti nim v luxusu a fňukáme si na tom našem písečku, že jsem to po sametové takhle nechtěli.... a co jsme chtěli? Koreu? Čínu?

3 16.02.2023

Svým způsobem obdivovaný a dokonalý Prokletý básník. Rád ho v bezpečí rodinného krbu čtu. Byl geniální, ale zapomnělo se na to, že tento génius byl vrah - zabil člověka- kněze. I přes můj obdiv k jeho dílu, byl to nejen rebel, ale i gauner, který svůj talent z rebelství promrhal, Zbytečně. Ač dokonalý básník, jako člověk byl tehdejší společností zavržen a zemřel kdoví kde a kdo ví jak.

Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší;
ať pozná hlava, oč je zadek těžší

8 22.06.2019

Poetické a s nádechem mírné moderny...
Nádherné, skvělé....

8 22.06.2019

Knihu jsem snad nedocenil, jako student. O to víc o ni teď, při čtení přemýšlím a je mi teskno na duši..... ach Jeníku Ratkine, jsi to ty? Je to pan Šrámek? Jsem to já? A stříbrný vítr jako by zpovzdálí šuměl do duší dnešních mladých.....a my, starší generace jen přikyvujeme a snažíme se zaposlouchat, ale jde to stěží, už máme za sebou nějaké ty pády, chybí nám naivní představy a špatně slyšíme..... Naštěstí můžeme číst a vracet se pomocí knih.... do mládí, do nadějí. jak by řekl Jára Cimrmam..... "do prdele, to je mi smutno"

15 22.06.2019

Jack Luxton a jeho manželka Ellie, život farmářů, potýkajících se se smrtí lidí i zvířat, s chudobou a nikdy nekončící dřinou na rodinném hospodářství. Zpočátku jsem knihu vzal v knihovně s nedůvěrou, že se jedná o román plný červené knihovny, ale vzápětí jsem propadl tomuto autorovi a rozhodně dávám čtyři hvězdy- za pojetí, za vykreslení osudů, za naprosto SKVĚLÉ čtení.

7 22.06.2019

Pokud někdo čte zaujatě knihu, kde autorka - možná asi i z vlastní zkušenosti- popisuje život - neživot a lásku-nelásku , hlavně však veřejně brečí nad svým nespokojeným životem, kde ani příchod nejen vlastních, ale ani nevlastního dítěte ji neuspokojuje , je podle mě tak citově chladná, nebo spíše nevyrovnaná, , že nepozná, že tím svým právě vypsaným světobolem ubližuje blízkému okolí - tak takového zaujatého čtenáře bych možná nejprve politoval a pak se zeptal našeho ministerstva zdravotnictví, jestli je opravdu možné, že by se svěřilo dítě do pěstounské péče psychicky nemocné ženě, Myslím, že celé povídání je nadnesené, tohle by snad v našem státě jít nemělo a natolik jsou pěstouni testováni, že by našim sociálním pracovnicím tohle neuniklo a sítem by dotyčná osoba rozhodně neprošla. A pokud opravdu prošla, tak bylo něco v rozhodování o pěstounské péči zrovna této labilní osobě , hodně špatně.
Celé se to četlo zvláštně, myslím, že vše v komentáři vystihla evelýny...Nešťastná to žena ... a jen dodávám...bylo od ni - vystudované pedagožky vrcholně nezodpovědné, že přesto, že věděla, co a jak s ní je , vrhla se do toho, aby dělala nešťastné i své nejbližší. Ne až tak nešťastná, hlavně vrcholně sobecká....

Kniha nedosahuje kvalit pana Párala, nebavilo mě to, nechutné, naprosto nezáživné, škoda papíru.

Trajekt- místo v době jakési prohibice určené jako levná nálevna, s možností pobavit se na lodi a užít si. Velmi těžko jsem se zpočátku orientoval v množství postav, které se střídali jak na běžícím pás. Pořád jsem čekal až se nějak vyklube zápletka, ale do první třetiny knihy se ne a ne začíst. A pozor částečný spojler..... snad příchod matky se synem mi už předem hlásil, že tihle dva asi něco znamenají. A tak jsem četl a čekal, jak moc ovlivní děj. A ovlivnili, v první půlce jsem myslel, že se karta obrátila a z trochu nudného hororu se stane trhák, ale byla to pouhopouhá krvavá řež... o ničem. Jako by autor měl naprosto famózní myšlenku, kterou však nedokázal až tak famózně dokončit. Škoda.

4 22.06.2019

Jak je psáno v několika komentářích dole - kniha určená k zasmání, Bohu žel , smějeme se lidské hlouposti, blbosti, bezohlednosti. Ale to se nám to směje, když si myslíme, že se nesmějeme sobě - a ono vlastně jo, žejo:-)))))

8 23.01.2019

Nádherně napsán velice smutný příběh. Nádherná kniha, u které se mi chce dát hodnocení to nejvyšší, ale něco mi našeptává, není to na 5 hvězd. To by nebylo spravedlivé k ostatním knihám. Občas jsem přeskakoval stránky- a to u 5 hvězdiček přeci nikdy nedělám.

11 04.01.2019

Poetické setkání nejen s Vánocemi. Vánoce - doba, která nás vrátí do dětství ať chceme nebo ne. Doba , pro nás dospělé , velice emotivní a nostalgická, přesto , když stojíme u stromečku nám ty slzy tak nějak vyhrknou sami. Vzpomínáme na rodiče, jak nás postavili před zářící stromeček, vzpomínáme na děti, jak jsme s nimi zpívali koledy . Děti dospěly a jsou již ve vlastních rodinách a možná zrovna teď taky vzpomínají...
Možná k tomu i kniha svádí - zastavit se v předvánočním shonu a zavzpomínat a užít si pohodovou adventní atmosféru.

10 04.01.2019

S panem Hájíčkem jsem měl tu čest se setkat na nedávné besedě v pražské knihovně. Hodně mě oslovil jeho projev a na knihy jsem se těšil. Tato kniha je první a po přečtení i moje trochu zklamání. Život člověka je pravda nudný, veselý, smutný, ztrápený, šťastný.... záleží na každém z nás, jak se k životu postavíme. Ale že by to byla až tak povrchní a nezáživné?
Zkusím ještě Zloděje zelených koní , prý je to podstatně záživnější čtení , tak uvidím. Tady 3* a jdu od toho.

7 04.01.2019

Tvrdý pohled do skutečného komunismu, hodně mě při čtení napadalo, jaký je rozdíl mezi tímto životem v Koreji v 21 století a tím co byl v Zemi, kde zítra znamená již včera před 100 lety...Člověku se až nechce věřit, že se jedná o skutečnost.

5 04.01.2019

Uvědomí si někdy lidstvo, že toto je SKUTEČNÝ příběh, který se opravdu stal? A že , pokud tady na Zemi budou pořád takoví to Hitlerové a jemu podobní, že jsme - stojíme neustále jednou nohou nad propastí???
Kniha napsaná velice poutavě, měla by se každopádně dostat do povinné četby.

12 04.01.2019

Maminka- slovo, která pro nás znamená všechno. Život, lásku , svět kolem nás, který nás učila poznávat.
Seifert to dokázal nádherně , citlivě a s nesmírnou něhou vypsat. Za nás za všechny poděkoval každé jednotlivé mámě a my při čtení máme před očima zrovna tu naši maminku, usměvavou, kárající, hladící....

22 04.01.2019

Pana Vondrušku jsem zde na DK potkal náhodou. Nijak blíž, než v povinném dějepise na škole jsem se s historií nezaobíral. A musím říct, že tento styl o historii je mi velmi blízký a příjemný. Je pravda, že občas jsem se ztácel v počtu zasvěcených lidí, ale to nebylo až tak ke škodě. Četl jsem pomaleji, občas se vracel a tak jsem asi i více knihu vnímal . Tenhle ten rok pro mne bude ve znamení historie.

8 04.01.2019