Tady je ráj: svědectví o životě v Severní Koreji

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Otřesné svědectví o životě v komunistickém ráji, kde se naprosto zhroutila ekonomika a obyvatelé umírají hladem (při hladomoru v letech 1993–1994 zahynuly podle odhadu dva miliony lidí). Autor vypráví o unifikovaném bydlení, škole s krutými tresty, funkcionářském kastovnictví. Děsivé jsou jeho vzpomínky na hladomor, kdy se každý staral jen sám o sebe a mrtví zůstávali ležet celé hodiny na ulicích bez povšimnutí. Lidé vařili polévku ze stromové kůry, chytali krysy, docházelo dokonce ke kanibalismu. V roce 1988 se Hjokovi rodiče rozhodli uprchnout do Číny. Působivé svědectví o nelidském režimu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240685/big_tady-je-raj-svedectvi-o-zivote-v-se-ncI-240685.jpg 4.3102
Žánr:
Biografie a memoáry

Vydáno: , Ikar (ČR)
Originální název:

Ici, c'est le paradis!, 2004


více info...
Nahrávám...

Komentáře (35)

Kniha Tady je ráj: svědectví o životě v Severní Koreji

Prudence
05. července

Kniha splnila mé očekávání. Velmi málo víme o téhle uzavřené zemi a kniha podnítila můj zájem dozvědět se víc. Rozum zůstává stát nad tím, jak v dnešní době může ještě existovat takový režim popírající základní lidská práva, ignorující hladomor a neskutečnou bídu svých obyvatel. Bohužel nečteme historii, ale současnost a z toho dost mrazí v zádech. Zároveň jsem si opět připomněla, jaké mám štěstí, že jsem se narodila jinde, nikdy jsem neměla hlad, nikdy mi nešlo o život. Doporučuji všem pro připomenutí, že ne všude je tomu tak.

Katka2382
18.05.2020

Myslím že západní svět se asi nikdy nedozví úplnou pravdu o tom jak to v KLDR chodí.Můžeme jen po škvírkách nakukovat a toto je jedna z nich.


Tomas@S
17.01.2020

Opravdu jsem nevěděl o tom jak strašný byl hladomor v Severní Koreji v druhé polovině devadesátých let. Autor ho sám zažil a měl štěstí, že ho nejen přežil, ale že se mu také podařilo utéct s celou rodinou pryč z toho pekla. Autor je navíc i kreslíř a dokázal nám své zážitky zprostředkovat výtvarně a to vcelku zdařile. Samozřejmě i spousta z nás má zkušenosti s komunismem, ale to co zažívali a stále zažívají chudáci severokorejci je dovedené do šíleného extrému.
Zajímavé je, že autor na konci knihy popisuje i zvláštní reakce utečenců na pro ně neznámou realitu se kterou se museli nějak vyrovnat a na nostalgii ne nepodobnou tomu co známe i z našich končin a to u současných důchodců vzpomínajících jak to bylo za socialismu skvělé. Doporučuji těmto nostalgikum tuto knihu k přečtení.

-Endy-
02.12.2019

Knih o Severní Koreji už jsem pár přečetla, tato byla pojata zase trochu jinak - hodně zaměřena na líčení "běžného" života jednoho školáka v období hladomoru v 90. letech.
Ačkoliv Hjok vypráví události emocionálně víceméně nestranně, ve vás ty emoce rozhodně vyvolá, a to především svědectvím o osudu jiných dětí; hlavně těch mrtvých.

petrzel
06.11.2019

Opravdu otřesné svědectví - kniha se četla dobře, ale z příběhu člověku mrazí.

lenkavildomcova
18.08.2019

Neuvěřitelný popis života v Severní Koreji.

Ainyska
28.07.2019

Čekala jsem drsnější příběh. Ono to ani není příběh, ale právě svědectví a tak je to i podané.
Mě osobně se to četlo dobře, začetla jsem se rychle. Ovšem nejde mi z hlavy jistá podobnost pracovních táborů v KLDR a koncentračních za 2. světové války vedené nacisty.

Všichni říkáme, že se holocaust už nesmí opakovat za žádnou cenu. Ale on se nejen opakuje, on stále je. Sice v menším měřítku a nedochází k hromadnému vraždění, tak jako tomu bylo za války, ale je to na podobném principu. Střílet za špatně vyslovené slovo? Pracovní lágry za hladomoru? Stále snižování přídělů a navyšování práce? Jedním slovem peklo. Všudypřítomná tyranie, špiclování, donášení, to je život v KLDR. Ptám se, jak je možné, že jeden člověk dokáže zmanipulovat a vymýt mozek tolika lidem? Chápu, že autor po útěku dostal šok, když "velký vůdce" jim dal nalejvárnu, jak je na jihu špatně, jak jsou nesoběstační a podobně. Přitom právě jemu umíralo ve státě obrovské množství lidí. Nejvíc mě asi dostalo, že se ve škole museli učit o vymyšlené historii samozvaného "velkého vůdce".

Někde jsem slyšela, že za hladomoru držel jejich "bůh" hladovku s nimi. Ve skutečnosti po návratu do hotelu, nebo kde to byl, se cpal do sytosti a na ulici umírali lidé a hlavně malé děti. Díky bohu za to žiji, kde žiji. I když naši politici jsou někdy na ránu. Pořád máme relativní svobodu, snad nám i vydrží.

ainny
22.06.2019

Nějak se zdráhám dát knížkám s touhle tématikou plný počet, i když jsou výborné. Tenhle svět mě nepřestává fascinovat a čím víc toho o něm vím, tím neuvěřitelnější mi přijde.

1