Jeden život, jedna šance?

12.07.2020

Negativní komentáře mě navnadily knihu si přečíst. Špatná je pro mě kniha, do které se od začátku nezačtu - tady to tak nebylo. Ano, není to žádné veledílo, ale určitě to není ani odpad. Ono se mezi námi takových nešťastných duší určitě vyskytuje mnoho... a každý na to má jiný úhel pohledu. Odsoudit jde lehce, pochopení je těžší...

Pokud někdo čte zaujatě knihu, kde autorka - možná asi i z vlastní zkušenosti- popisuje život - neživot a lásku-nelásku , hlavně však veřejně brečí nad svým nespokojeným životem, kde ani příchod nejen vlastních, ale ani nevlastního dítěte ji neuspokojuje , je podle mě tak citově chladná, nebo spíše nevyrovnaná, , že nepozná, že tím svým právě vypsaným světobolem ubližuje blízkému okolí - tak takového zaujatého čtenáře bych možná nejprve politoval a pak se zeptal našeho ministerstva zdravotnictví, jestli je opravdu možné, že by se svěřilo dítě do pěstounské péče psychicky nemocné ženě, Myslím, že celé povídání je nadnesené, tohle by snad v našem státě jít nemělo a natolik jsou pěstouni testováni, že by našim sociálním pracovnicím tohle neuniklo a sítem by dotyčná osoba rozhodně neprošla. A pokud opravdu prošla, tak bylo něco v rozhodování o pěstounské péči zrovna této labilní osobě , hodně špatně.
Celé se to četlo zvláštně, myslím, že vše v komentáři vystihla evelýny...Nešťastná to žena ... a jen dodávám...bylo od ni - vystudované pedagožky vrcholně nezodpovědné, že přesto, že věděla, co a jak s ní je , vrhla se do toho, aby dělala nešťastné i své nejbližší. Ne až tak nešťastná, hlavně vrcholně sobecká....

Nebudu se ani moc rozepisovat, pocity naprostého zmaru a nicoty , které mě provázely při čtení se střídaly s lítostí, protože jestli někdo takovýhle život opravdu žije, tak schizofrenie- vítej doma. Jen je hodně smutné, že se s nemocnou hlavní postavou popisovanou v knize , veze i zbytek rodiny. Tak nějak mi to čtení připomínalo malé dítě, které neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane.

Jedinečný, nepopsatelný příběh? O běhu, tradiční lásce a práci?!
Spíš jako námět ženy, která vlastně neví, kde má kotvit.
Přehnaná hodnocení jsou patrně vlivem rodiny a oslavné recenze též.

27.07.2015

Knihu jsem četl dvakrát, poprvé v její syrové podobě, podruhé již jako román v knižním vydání.
Jelikož jsem velice dobře obeznámen s okolnostmi, za kterých tato kniha byla napsána, nebudu se k příběhu vyjadřovat...
Technicky je kniha terapií jedné nešťastné bytosti. Spousta slov je špatně postavených, ale ve výsledku tato prvotina působí uceleně a v závěru budete jistě překvapeni...
Přestal jsem být pokrytcem a hodnotím podle svého nejlepšího svědomí...