kotasbk komentáře u knih
Tak trochu zapomenutý autor a pro českého čtenáře absolutně neznámý, ale přesto mistr svého oboru.
Salinger má vynikající styl, ale bohužel tohle dílo šlo mimo mě. Je to škoda. Možná jsem to nepochopil...
Skvělá a zároven smutná knížka. Jeden z nejhorších konců, který jsem kdy četl. Opravdu je mi do pláče.
Klasické dílo moderní americké literatury. S jistou pravděpodobností se ke knížce vrátím, protože stále jsem neobjevil vše, co je v ní skryto.
krátké a výborné :) palec hore
Všeobecně se má za to, že každý mejdan vykazuje jistou patologičnost, že se chová jako člověk, nejčastějí pak jako závislý zvrhlík. Neboť je rovněž všeobecně známo, že se každý mejdan většinou zvrhne a neprobíhá podle toho, jak si to kdo plánoval nebo jak to kdo zamýšlel....PREJ ZVRHNE, TO VYSTIHL CELKEM PŘESNĚ :D
Steinbeck je pán popisů, i z obyčejné věci udělá velkolepou. Jenom škoda, že kniha neměla pořádnou zápletku a konec, který by nějak překvapil (tak jako u O myších a lidech). Nejvíc mě štvalo to, že se do děje najednou vsunula nová kapitola, tedy příběh, který neměl nic spolenčného s hlavní dějovou línií a většinou se týkal postav, které byli bezvýznamné.
„Já se rád mazlím s hezkejma věcma. Jednou jsem viděl na trhu tyhlety králíky s dlouhou srstí. To vám byla krása! Když nemám nic lepšího, tak se někdy mazlím i s myšma.“
Nejvíce mě zaujala část o posilování, vlastně byl to jediný důvod, proč jsem si to chtěl koupit. Najít nějakou motivaci, ale těžko bych hledal motivaci v tom, že budu brát steroidy...
Začátek byl perfektní, ale jak jsem se dostal nad polovinu, kde začal uvažovat o životě, tak jsem usínal. Nebylo to kvůli tomu, že kniha je nezáživná, ale bylo už pozdě v noci, chtěl jsem to mít za sebou, tak jsem spěchal. Musím si dát znovu na to čas a pčeříct ji znovu.
Knihu jsem četl kvůli tomu, že byla, je a bude na našem školním seznamu povinných knih maturitě a musím říct, že mě natolik zaujal a oslovil Hemingwayův styl vyprávění, že v blízké budoucnosti přečtu i další jeho díla. Co se týče samotné knihy, musím uznat, že je výborně napsaná, i když na poprvé čtenář neporozumí všemu.
Musím uznat, že kniha je velice dobře napsaná, svěží, ale bohužel čekal jsem něco víc. Čekal jsem nějaké napětí, ale žádné se mi nedostalo. Rámcová kompizice byla dobrá volba, ale povídky mě nijak neoslovili, některé i nudili. Pro mě nejlepší povídka byla Důkaz, protože čtenář nemá jasno, zda-li ten člověk je robot nebo ne. Všemu tomu dala korunu robopsycholožka Susan - nudná a pesimistická vůči lidem.
Když jsem byl mladý, ještě jsem tolik nepřemýšlel, zda je to REÁLNĚ FANTASTICKÉ nebo NEREÁLNĚ FANTASTICKÉ, přsto jsem knihu miloval, natolik jsem ju žral, že bych ju opravdu sežral k večeři. Ale čím víc jsem byl starší a chytřejší (u téhle vlastnosti bych se hádal), zjišťoval jsem, že mi to přijde až natolik nereálné a v jisté záležitosti okopírované od Tolkiena. Možná někdo z vás bude semnou nesouhlasit, ale i přesto budu si stát za svým názorem. Jedna malá chybička je, že chlapec v mladým věku vraždí nepřátele po tuctech, ale nikde si nevzpomínám, že by měl nějaký vojenský výcvik nebo třebaže cestujě vzdálenosti neobvykle rychlým tempem, našlo by se toho víc. Paolini se snažil vytvořit svět stejně jako Tolkien, vytvořit jazyk elfů a sem tam odkazy na mýty z dávných časů, stejný rasy (trpaslíci, elfy, lidi a ještě cosi....). Ale v porovnání se Středozemí Paoliniho svět velice zaostává. Přijde mi to zbytečně jednoduché, děj mi přijde, jako kdyby ho vymýšlel při dlouhé chvíli na záchodě, ale i přesto má velký ohlas u mladých čtenářů.