kotasbk
komentáře u částí děl
Na povídku jsem narazil v málo známém filmu Pan Jones. Byla zde zmíněna a přemýšlel jsem proč asi. Více než samotný film a přenesení významu povídky do doby Sovětského svazu, mě zaujaly hodiny. Připadal jsem si jako ve čtvrté sérii Stranger Things. Tolik myšlenek pouze z jedné povídky. Asi mám v mé palici guláš.
Zajímavé. Připadal jsem si jako u Švejka v blázinci.
Zajímavá povídka, která ukazuje, jak je přílišná konzumace alkoholu pro psychiku nebezpečná. Začíná to pomaloučku polehoučku menší averzí, poté nenávistí vůči všem a hledání viníků mezi těmi, kteří za nic nemůžou. Mohl snad kocour za něco? Mohl jen za to, že neutekl dřív, než zjistil, že páníček má porouchaný mozek.
Moje první povídka od Olbrachta. A že bych byl nějak unešen? Tak to se říct nedá. Tak já nevím, jestli smyslem povídky mělo být ukázat bídu a hlad kdesi v Podkarpatské Rusi, kontrasty mezi bohatými góji a chudými Židy, zároveň ne všichni Židé byli bohatí (tak jak se obvykle ukazuje, že typický Žid je obchodník a má tunu zlata a stříbra), a nebo zkrátka všemohoucí Hospodin vždy sešle nějakou příležitost, ale stejně i tuhle příležitost musíte chytnout za pačesy a něco z toho vytěžit. A na závěr jsem si poznačil jednu pravdivou větu: "člověk chudý jest jako člověk mrtvý". To je celkem vystihující. A až bude čas, tak se vypravím do Mikvy na nějakou událost, to jsem zvědav, co nám Ivan z tohoto východočeskoslovenského zapadákova ukáže.
Tahle povídka mě utvrdila v přesvědčení, že svět zaklínače není pro mě. Naštěstí mě čeká už jen poslední povídka a je konec. Konec. A pak si půjdu číst Tolkiena.
Tohle je zatím nejlepší povídka z první knížky. Vtipná, svižná a poprvé se zde objevují elfové. Ten čert mi přijde jako prima kluk, určitě by s ním byla sranda při sraní do studny.
Uk! Uk! Meeeee!
"kousej mě, zvíře!"
Tak tohle byla výborná povídka, až jsem ztratil přehled o čase. Málokdy se mi stává, že neslyším kostelní zvony oznamující půlnoc.
O povídce jsem už několikrát slyšel, ale bylo to především kvůli tomu, že se jedná o nejznámější povídku autora. Nikdy jsem neslyšel o samotném příběhu, takže jsem si mohl představovat a očekávat cokoliv. Bohužel po přečtení jsem mírně zklamán, protože jsem doufal v něco strašidelného či napínavého. Výsledek je spíš nemastný neslaný. Možná je to i tím, že jsem se nedokázal představit v hlavní postavě, která očividně zažívá muka...
Příjemné krátké čtení při kávě na zahradě. Byl jsem překvapený, jak příběh skončil, protože jsem čekal, že mladá slečna bude zakousnutá, ale nestalo se tak.
V mém vydání má povídka trochu jiný název, a to Mexický rolník.
V první polovině jsem cítil vůni tortil s masem. Představoval jsem si, jaké to asi je, když sedíte uprostřed vesnice na kamenném hajzlu bez soukromí, a jak se na vás všichni koukají, když tam ráno provádíte jistou potřebu.
... a Deni zaloví v kapse a vytáhne starý měděný otvírák a napíchne dvě plechovky a pivo zasyčí tou smutnou nocí a my do sebe obrátíme pivo jen to žbluňkne ...