kokrokr komentáře u knih
Na začátečníka dobře zvládnuté řemeslo a hodně povedený závěr. Lepší průměr.
Je to dobrý příběh, vyprávěný monotónním stylem, který teprve v závěru mění tempo a důraz. Autoři běžně upravují rychlost děje, občas odbočí od hlavní linky, zastaví se na místě a zase pospíchají vpřed, tady tomu tak ale není. Možná to je Barronův běžný styl či umělecký záměr. Nevím! Co se týká vtipných hlášek, řada českých autorů mě pobavila víc. Dávám tři a půl bodu.
Další dobrodružný příběh pro mládež ze série „Bratrstvo”. Možná se pletu, ale první díly těchto příběhů měly přece jen propracovanější děj a větší jiskru. Hodnocení: Dobrý průměr.
Polozapomenutá planeta slouží jako sklad vojenského materiálu. Je tu několik stanovišť na které omylem zaútočí vlastní robotická flotila. Osazenstvo napadeného armádního skladu poškodí trup jedné z útočících lodí. Jedná se náhodou o velitelskou loď robotické flotily. Díky poškození uvízne v tekutém písku. Umělá inteligence vyhodnotí tento střet jako prohru a zbytek lodí se vzdá.
Po literární stránce průměrný text, ale zatraceně zajímavé informace. To, jak si AB ochočil socdem je opravdu působivé.
Není to špatné, ale není to druid. Autorův Atticus mě oslovil hned, tady mě ale Hearne nezaujal a já se při četbě nudil.
Občas to zajiskří, ale jinak nuda, nuda, nuda. Už u knihy Smrtící bílá jsem si řekl, že další pokračování číst nebudu, ale podlehl jsem zvědavosti. Autorka má snad přímo chorobné nutkání napsat novou knihu vždy delší než tu předešlou. Bohužel, nedokáže děj zahustit a příběh vtěsnat do cca 350 stránek, na které bych to reálně viděl. Já tedy půjdu proti proudu a s touto nastavovanou kaší končím.
Kniha se tváří jako historický román či fantasy, ale je to spíše dobrodružná pohádka pro náctileté. Odpovídá tomu i autorčin romanticko-naivní styl, který míří na mladé dívky i jejich mužné ochránce. Pobavila mě i jistá podobnost s dalšími dobrodružnými příběhy ze středověku. Již mladá „Angelika” od Anne Golon byla pronásledována, protože narazila na spiknutí proti králi a lahvičku s jedem. Také v knize „Černý šíp” od R.L. Stevensona je urozená dívka převlečena za chlapce, umí plavat a je pod ochranou mladého rytíře. Předpokládám, že autorka tyto romány četla a možná se trochu inspirovala.
Pěkné dobrodružné čtení zvlášť vhodné pro mrazivý zimní večer.
Není to průšvih, ale ani nic objevného. Je ovšem pravda, že na rozdíl od mnoha autorů vycházejících v této řadě, si Kubát dokázal udržet dobrý standart. Většina románů vycházejících v edici „původní česká Detektivka” totiž nestojí ani za fajfku tabáku. Čtenáře, louskajícího tyto podřadné příběhy, poté dokáže nadchnout i obyčejný průměr. Kvalitní a zajímavou knihu, kterou bych si rád znovu přečetl, jsem v této řadě dosud nenašel.
(SPOILER) Docela povedený příběh s pěknou atmosférou. Řekl bych, že i zábavnější než pátý a šestý díl, ale to je jen můj názor. Tak teď zase čekat na další pokračování, abych zjistil jak se dostali domů.
Knihu považuji za zatím nejslabší díl celé série. Děj tu prakticky žádný není, pouze jedna akce na začátku knihy a další až na konci. Mercedes pořád o něčem jen přemýšlí a spekuluje a místo akce se tu jen žvaní. Dozvíme se sice pár nových informací, ale v závěru je autorka stejně znovu probere. Škoda, tohle se nepovedlo, je to jen průměrný počin.
Krásná rančerská dcerka, dvě bandy a dva maskovaní ochránci. Klasický předválečný sešit dobrodružného čtiva od mého oblíbeného autora J. Dandy. Tak za tohle ho ale nepochválím, je to nelogické a nudné. Danda používal řadu pseudonymů a napsal přes šedesát kovbojek, dobrých je ovšem jen asi deset. Ostatní jeho dílka mají již dosti průměrnou až nevalnou kvalitu. Co ovšem oceňuji je povedená obálka tohoto vydání „Divokého západu”.
Není to špatné, ale podruhé to už číst nebudu. Naopak domácího drsňáka Larse od Daniela Grise jsem dal nedávno celou sérii znovu a bylo to příjemné čtení. České reálie mě baví asi víc.
Atamanov má dobré nápady a dokáže je přetvořit v zajímavý text. Jeho „Obránce perimetru a zejména „Temný bylinkář patří mezi nejlepší LitRPG ságy. To platí i pro „Ohýbače reality. Je to čtivé a zábavné a prvnímu dílu dávám tři a půl bodu. Pokračování je ještě zajímavější a tam už dám body čtyři.
Na malé ploše velmi dobře vykreslené charaktery hlavních aktérů příběhu. Hned je jasné, kdo je co zač a proč jedná určitým způsobem.
Tady udělal Gardner logickou chybu, falešný Duane Jefferson by díky svému chování u soudu byl odsouzen na doživotí. To přece nedává smysl, měl se naopak snažit o zproštění viny a osvobození.