Kočičáci komentáře u knih

Nemohla jsem si nechat ujít detektivní sérii, na kterou všichni pějí chválu. Také mě nalákaly nádherně zpracované obálky, které jsou naživo jednoduše úžasné. Škoda, že jsem chytla nejdříve po druhém dílu série - jako na potvoru jsem si ho přibalila na cestu vlakem a nic jiného (kromě Blesku) ke čtení nebylo, tak jsem zaskřípala zuby a pustila se do něj.
Oceňuji svižné tempo příběhu a jeho čtivost. Vražd bylo privela a byly celkem kruté. Nu což, alespoň že Kocour je v pořádku :-D
Myslím, že bych si mohla Jude a Uriaha oblíbit. Tak tedy jdu na ten první díl...

48 07.12.2020

Detektivní jednohubka na jedno odpoledne. V hlavní roli jako detektiv amatér opět Marie Kovandová v tandemu s pražským novinářem Štěpánem. Tentokrát jsou na stopě vrahovi, který zabil mladou servírku z restaurace Kamenný vrch. Jaké tajemství stojí za pozadím vraždy mladé dívky a kolik obětí musí zemřít, aby pravda zůstala utajena?
Příjemné čtení, jako vždy od paní Pospíšilové :-) Jediné výhrady mám k zamotaným podnikatelsko-politickým souvislostem a k množství chyb, které knihu provázely...

29 07.12.2020

Zuzanin dech je dalším velmi silným příběhem z doby válečné i předválečné. Tentokrát prožijeme větší část knihy těmi příjemnějšími vzpomínkami ze Zuzanina dětství a dospívání. To měla mladá Zuzana skoro idylické, doslova pocukrované sladkým popraškem z tatínkova holašovického cukrovaru. Jenomže i toto dětství bezstarostně strávené v dostatku, s milovanou rodinou a nejdražšími přáteli Hanušem a Janem, muselo jednou skončit. A to tehdy, kdy být Židem, bylo nežádoucí. Válka brala vše, majetky, práci, přátele, zdraví, důstojnost a hlavně to nejcennější... životy. Závěrečná část Zuzanina dospívání mě rozsekala na kousky. Chcete se dozvědět, co všechno může člověk vydržet? Toužíte zakusit jak hořce chutná zrada? Tak to držíte tu správnou knihu!

"Co to znamená být Žid? ... být Žid znamená jet vlakem do neznáma."

82 30.11.2020

Ach, Harry!
Ten pan Nesbo ti ale dává zabrat! Přála bych ti, abys měl alespoň v jedné knize jenom klid a pohodu a nemusel honit nikoho, kdo se ti neustále nabourává do tvého osobního života. Celou dobu jsem ti věřila, že to "dobře" dopadne, ani na chvíli jsem nezapochybovala!!! Ale že těch potencionálních vrahů tam tentokrát bylo... No a ten hnusák Svein Finne! Dobře jste to na něho upletli! Závěr mi dává naději, že se spolu ještě potkáme.
Tvoje věrná čtenářka Eva ❤️

61 30.11.2020

Jsem skalní fanynka Lady Agathy a jejího legendárního monsignora Poirota ve filmovém a seriálovém zpracování, ale v knižní podobě jsem se k ní nikdy nedostala. Vím, jsem ostuda. Proto jsem to napravila jednou z jejích nejčtenějších detektivek. Chtěla jsem to stihnout ještě zavčasu, než nám z Deseti malých černoušků nadobro udělají Bylo jich deset. Dál změnu názvu komentovat nebudu, i když bych chtěla :-D
Co napsat, prostě dokonalé. Užila jsem si všech deset vražd a byla jsem hodně blízko k odhalení. Dokonalé propojení s dětskou říkankou příběhu dodávalo atmosféru, pořád jsem listovala tam a zpět, abych se navnadila, jaká vražda bude následovat.
Skvělé, vrhnu se na další kousky!

86 30.11.2020

Panda je mojí první knihou od autorky a už teď se těším na další, protože jsem byla nadšená. Všechny příběhy jsem prožívala s hrdiny, Terezy mi bylo líto, ale fandila jsem jí. Mariinu linku jsem četla s napětím, jak to dopadne. A nejvíc mě štvala Lenka, nesnáším tyto typy matek, které nedokáží dát dostatek lásky svým dětem, obzvlášť, když si za to můžou samy.
Ráda doporučuji.

52 22.11.2020

Chorobná žárlivost je nemoc. Sama jsem naštěstí nikdy nebyla ve vztahu se žárlivcem, ale zažila jsem pár patologických žárlivců ve vztazích svých blízkých.
Jediná rada: Vezměte nohy na ramena a utíkejte jak nejrychleji umíte! Vážně!
Lence Pastorčákové se podařilo téma žárlivosti zpracovat naprosto věrohodně a velmi čtivě. Dokázala ve mně zvednout obrovskou averzi k Radce, kterou bych nejraději propleskla! A to se počítá :-D Velmi povedená prvotina, doporučuji!

39 22.11.2020

Mladá žurnalistka Beáta se rozhodne sepsat životní příběh ženy, která díky závislosti na drogách skončila se zničeným zdravím v sanatoriu. Jenže nic v životě není jen černobílé a tak se Beáta pokouší postupně odkrýt všechny skryté vrstvy Evina příběhu a dozvědět se pravdu, co stálo za tím, že dala před životem s rodinou a dětmi přednost drogám.
Mám ráda psychologické romány a tato autorčina prvotina je na velmi dobré úrovni. Přečtu si i jeho volné pokračování Vina.

33 22.11.2020

Chcete alespoň na chvíli nasát atmosféru Žižkova let osmdesátých? Tak držíte tu správnou knihu. Připravte se ovšem na poněkud drsnější pasáže, kapitola Pes, kdy malí cikáni týrají nebohého psíka byla fakt hrubá... Ráda jsem nahlédla do tak odlišného dětství, než jsem měla já sama. Na moravské vesnici oproti Žižkovu možná trošku nuda, ale neměnila bych.

PS: chápu, že někteří čtenáři mají na stejnou dobu prožitou na Žižkově třeba veselejší vzpomínky, třeba pocházejí z jiných poměrů než hlavní hrdinové této knihy a můžou být rádi za to, že největším jejich vzrušením byla výměna céček, nebo skákání gumy. Já jsem ráda, že nás Simona Bohatá nechala nahlédnout i do rodin, kde vše nebylo jen zcela narůžovo.

38 22.11.2020

Moje první Sagerova kniha a hlásím, že jsem se nechala naprosto strhnout!
Malířka Emma se nechá přemluvit a po dvaceti letech se vrací do dívčího kempu Nightingale. Vedou ji k tomu osobní důvody, chce totiž přijít na kloub tomu, proč tehdy zmizely její spolubydlící, co se s nimi mohlo stát? Jenže netuší, že kdosi nechce, aby pravdu vypátrala a schyluje se k další katastrofě.
Dvě postupně se rozplétající linie příběhu vás budou držet v napětí až do samotného rozuzlení, které je velmi překvapivé. Doporučuji.

30 22.11.2020

Jak já jsem celou dobu tomu malému hladovčeti Melanii držela palce! Skvěle vymyšlené to bylo, napínavé jak hrom a výborně se to četlo. Musím přiznat, že postapo žánr a zombíky cíleně nevyhledávám, ale tady jsem ráda, že jsem udělala výjimku a rozšířila si své čtenářské obzory. Zklamáni určitě nebudete a já zkusím i další díl.
PS: Jen ty chyby! :-(

45 22.11.2020

Rez a záře hvězd je velmi silné a bolavé vyprávění, ze kterého vám bude srdce usedat. Je zde skvěle vyjádřena dívčina naivita a bezbrannost, ale také manipulativnost a zvrácenost jejího únosce. Nad scénami, kdy je Sally zneužívána a trýzněna se mi srdce zastavovalo a musela jsem je vydýchávat. Čtivost se románu dozajista upřít nedá. Jsem zastáncem toho názoru, že konec, který osud pro Sally připravil, pro ni byl vysvobozením...
Čtení pouze pro silné povahy!

31 22.11.2020

Matěj Mlynář chvíli sekal latinu, plnil slib, který dal své partnerce Pavle a byl jen knihkupcem. Jenže vyšetřovatelské pudy jsou silnější, obzvlášť, když zavražděnou dívkou je jeho brigádnice, dcera jeho dlouholeté kamarádky. Tak se Matěj pustí po stopě vraha a opět začnou rány lítat vzduchem. Zápletka je znovu dobře vymyšlená a čtenáře udržuje v napětí. Ubrala bych bitek a alkoholu a potom by to pro mě bylo dokonalé. Nicméně se těším na pokračování.

42 22.11.2020

Kroniky prachu jsou nutností pro knihomolky každého věku, které mají alespoň mírně romantickou duši. S mladou Animant má její matka vdavkové a plesové plány, které se sebevědomé ženě, která touží zažít něco víc než posedávání na večírcích, vůbec nelíbí. Jakmile se dostane z jejího područí a ujede se strýčkem do Londýna, vstříc svému prvnímu zaměstnání, nabere její život zcela jiné grády. Ocitne se ve světě mužů a knih, zažije své první přátelství a také okusí plamínek zamilovanosti. Vrchní knihovník, nerudný pan Reed, byl prostě dokonalý :-D a Animant mu dávala pěkně zabrat. Krásný příběh, který mi zůstane v srdci.
PS: jen tajně doufám, že bonusová kniha "Pár stránek navíc..." bude mít stejnou kvalitu.

49 22.11.2020

Krásné povídání s velmi milým a pozitivním člověkem, který má velký přehled a ve svých letech obdivuhodný elán, který mu můžou mnozí závidět. Ráda jsem se dozvěděla o zákulisí z dob počátků nesmrtelného Járy Cimrmana a tyto informace mě velmi překvapily! Neméně příjemné bylo naslouchat i zážitkům z mládí, vyprávění o skládání poezie a textů a jeho lásce k dechovce. Jako správná milovnice knih budu sledovat i jeho Knižní hitparádu na Country rádiu. Děkuji za tuto milou knihu!

46 22.11.2020

Tajemství hedvábného vějíře je pro mě jeden z těch románů, na který se nedá zapomenout. Je to dáno mnoha aspekty. Jednak lokací, protože je to můj první román z Číny a dále také těmi tradicemi a zvyky, které jsou pro běžného evropana něčím zcela výjimečným. Ať už je to krása a tajemnost ženského písma nu-šu nebo nepochopitelnost a brutalita tradice podvazování chodidel do takzvané lotosové nohy. No a samozřejmě mi utkvěl i příběh celoživotního přátelství dvou dívek, Lilie a Sněžného kvítku, který byl velmi silný a dojemný.

36 21.11.2020

Krvavý BRONX je jednoduše skvělý a to v mnoha aspektech. Počínaje nápadem, kdy se veškeré dění odehrává v okolí brněnského Cejlu, dále dobovými novinovými notickami, které tvoří předlohu k části vyprávění jednotlivých povídek, také velmi zajímavý výběrem autorů a nakonec dokonalým výtvarným a grafickým zpracováním celé knihy.
Ačkoli nejsem pravá brňanda, tak můj celý život je s Brnem úzce svázán - rodinně, studijně, pracovně a poslední dobou i literárně. Můžu doporučit dílo Kateřiny Tučkové Fabrika, která se odehrává ve stejné lokalitě, protože na Cejlu a v jeho širším okolí stály tkalcovské fabriky a žili tam místní dělníci. Tím, že lokalitu dobře znám, bylo pro mě čtení o to sugestivnější. Ne všechny povídky mají stejně vysokou úroveň, některé se mi líbily více, některé méně, ale jako celek je to perfektní. Jedna z nejpovedenějších knih, kterou jsem tento rok měla v rukou.
S radostí doporučím!

35 21.11.2020

Velmi oceňuji, že si tento příběh Jana Poncarová vybrala jako svou předlohu pro knihu. Díky těmto autorům, kteří se nebojí zapátrat v historii, se čtenáři dozvídají o osudech, které by jinak zůstaly zapomenuty. Historie plzeňského hotelu Continental a jeho paní hoteliérky Eugenie je moc zajímavá a já jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Eugenie samotná mi bohužel nepřirostla k srdci, byla mi vyloženě nesympatická (těžko říct, nakolik taková opravdu byla a nakolik ji takto plochou vylíčila autorka), a to mi celkový náhled na knihu mírně pokazilo. Jako protiváha naopak působila živelná a milá teta Vilma. Ráda knihu doporučím.

31 21.11.2020

Povídková kniha Lidmily Kábrtové Místa ve tmě má jednoho společného jmenovatele. A tím jsou ženy. Ženy s různými osudy, různého věku, které kromě nelehkého života s muži spolu nemají zdánlivě nic společného, ale přesto se jejich příběhy alespoň částečně protnou.
Není to radostné čtení, ale důležité je vidět světlo na konci tunelu. Chválím krásné provedení knihy i s její milou záložkou :-)

24 21.11.2020

Veselé obrázky zvířátek, rozdělené na polovic, takže děti při listování mají radost z divokých kombinací, které jim při tom vznikají. A nejen obrázkových, i jména zvířátkům se mění, například Dikošek, Tunečník nebo Opipard :-D Vše doplněno básničkami, někdy povedenějšími (opice), někdy krkolomnějšími (tukan).

Opice
Vypadám jak čertík z pekla,
chlupatá jsem - také vzteklá.
Mít tu možnost - tak bych chtěla,
převtělit se do anděla.
Mé prstíky umí skvěla
pročesávat srst na těle.
Tak za jeden oříšek
odbleším vám kožíšek.

Tukan
Víte, co mi dělá radost?
Zobák - jak mi pěkně narost.
S ním sním klidně někde v křoví
i ten ořech kokosový.
Ač má křídla pro létání
nejsou zrovna ideální,
tak svou hlavu - nebo nohu,
pod ně klidně dát si mohu.

19 21.11.2020