knizni.taurus
komentáře u knih
Finlaymu je moc dobře známý ten odporný, ponurý pocit, který ho občas obestoupí, když se ho nikdo dlouho nedotkl. Ten pocit, kdy se mu zdá, jako by se pomalu vytrácel. Vlastní ruka na jeho paži působí jako cizí.
Kluci z Glasgow byla kniha, u které jsem nečekala tolik, kolik mi dala. Kniha měla pár nedokonalostí, ale jak se říká dokonale nedokonalý, tak to na kluky sedí.
Pro mě bylo důležité si zvyknout na styl psaní. Přišel mi takový sekaný a jednoduchý, ale ke klukům se hodil. Jen těch sprostých slov bylo dost. Jinak to, že dostáváme dva příběhy (dva úhly pohledů) je skvělé, je v tom ucelený pohled na to, jak dětství dokáže ovlivnit dospívajícího člověka různými způsoby. S Banjem jsem sice chvilku bojovala, ale nakonec si mě kluci získali oba (Finlay téměř okamžitě).
Příběh je hodně založen na přátelství, rodině, vyrovnávání se s těžkou minulostí a hlavně na lásce. Je tady spousta důležitých témat, která sice nejsou probíraná úplně dopodrobna, ale kniha hodně rozebírá pocity. Pocity méněcennosti, nedokonalosti, selhání a ublíženosti.
Pocity. To ve vás kniha taky zanechá. Jaký je to pocit být na vše sám, nedokázat si říct o pomoc. Pocit, jaké to je neumět důvěřovat, že vás ten dotyčný neopustí. Jaký je to pocit, neumět se mít rád. Pocit beznaděje a samoty.
Je to heavy contemporary, ale není to jen “heavy”. Je prostě o životě. Myslím, že člověk se rád vžije do postav a řekne si, že v tom není sám, ale důležitá je ta naděje, ten boj o svou budoucnost a přijetí sebe sama. To má v takových příbězích být a to jsem tady dostala. Kluci prošli vývojem a nakonec zjistí, že musí bojovat, jinak by je to semlelo, ale někdy (v určitém bodě) je ta lhostejnost jediné východisko (aspoň dočasně).
Je to příběh plný oxymoronů. Je beznadějný a někdy plný naděje, je smutný a jindy šťastný, bolavý a jindy láskyplný, je dojemný a občas lhostejný. Je to skvělá kniha.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST.
Siena pohodila hlavou. „Chci, abys odešel.”
„Jen tak mimochodem, princezno, já tady bydlím. A ještě něco. Chci si dát sprchu.” Obrátil se k ní zády, otočil kohoutkem a stáhnul si boxerky.
Když jsem se chtěla pustit do nové audioknihy, tak na mě vyskočila tato romantická oddechovka. S láskou od jezera mě tolik neuchvátila, za to tento díl mě bavil.
Skvělý trope. Romantická linka grumpy x sunshine je můj asi absolutně nejoblíbenější. Přidejte tam klišé holky ze zbohatlické rodiny a chlapa, který zanevřel na vztahy společně s nuceným spolubydlením a jsem chycená.
Jak jsem řekla, kniha je to prakticky celé klišé. Ale ta interakce mezi hlavními hrdiny mě bavila. Líbil se mi jejich postupný vývoj vztahu, který neměl nějaké výrazné drama. Často to byly maličkosti, které řešili, takže jste si aspoň mohli pořádně odpočinout. Bylo tam spoustu hezkých, milých a vtipných momentů.
Siena byla sluníčko. Její optimismus neznal hranic a byla až kouzelně milá a naivní. Člověk se na ni ale za to ani nedokázal zlobit, byla vstřícná, nápaditá, vždy nápomocná a občas i dětinská (v dobrém i tom horším slova smyslu). Jason, typický bručoun se srdcem na správném místě, vás polapí a tohohle chlapa vařícího pivo si zkrátka zamilujete.
Spicy scény mě moc nebavily, ale chápu, že dostaly svůj prostor. Jo a nebyly zvlášť explicitní, to bylo fajn.
Zápletka je opravdu lehká. Je tady spousta rodinných dramat, ale nic není tolik vyhrocené. Je to skvělá oddechovka po práci, když chcete něco milého a sympatického. Každopádně většina děje se odehrála v Anglii, což mi nějak nevadilo, ale té Paříže jsem čekala asi trochu více. :D Jo a v období Vánoc a sněhu to může navodit ještě lepší atmosféru.
Mini audio recenze: interpretka byla dobrá a měla příjemný hlas, který se mi k Sieně hodil. Škoda, že Jasona nenamluvil mužský interpret. Za mě je tohle vždy mínus.
„Já věděl, že budeš moje smrt. Kéž by sis vybrala moji nohu. Tohle je můj oblíbený plášť.”
„Do háje s tvým pláštěm!” Strkala jsem ho k chalupě. “Běž dovnitř! Krvácíš!”
„Uvnitř nebudu krvácet o nic míň, ty bláznivá ženská.”
Pokud se dá příběh o vilách ještě napsat originálně, tak právě tahle autorka to dokáže. “Encyklopedie” je totiž něco výjimečného.
Bod číslo 1: Skvělé postavy
Na společenské konvence krátká, ale velmi chytrá akademička Emily si mě okamžitě získala. To pozadí univerzity, vědeckého bádání a prostředí malého města mě úplně pohltilo. A Bamleby byl třešničkou na dortu. Arogantní i milý, egoistický a zároveň ochraňující, nervy drásající, ale bez něj by to nebylo ono. Chemie mezi nimi mě neskutečně bavila - takovy Dramione vibe.
“Tak to už stačí,” prohlásil. „Stíne, koukej přivést tu svou paničku se sebevražednými sklony.”
Bod číslo 2: Originální svět víl
Miluju tyhle víly - některé zákeřné a lstivé, jiné milé, ale přesto vychytralé a všechno u nich něco stojí. I ty nejpřívětivější víly očekávají (třeba za informace) něco na oplátku. Bavilo mě objevování jejich světa, zvyklostí, magie… Každé setkání s těmito bytostmi bylo zajímavé a nepředvídatelné.
Bod číslo 3: Specifický styl vyprávění
Je to takový deníkový záznam, takže Emily si musíte zamilovat, aby ste si to dokázali naplno užít. Styl je pomalejší, takže na čtení nespěchejte. Myslím si, že právě styl psaní a ta “pomalost” nebude vyhovovat všem, ale dejte aspoň Emily a Bamblebymu tu šanci vás okouzlit.
Bod č. 4: Co spíše (ne)čekat
Kniha není plná akce, přehnané romantiky a rozsáhlého budování světa. Není to velkolepá fantasy, ale svět je to milý, má takový ten cozy nádech a prostor se v dalších dílech dál rozvíjet. Romantická linka je nenápadná, přirozeně se rozvíjející a spíš taková ta plná drobných gest, vtipných momentů a jiskření. Je to kniha pomalá, kouzelná, temná i podmanivá.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST.
Ajeje. Toto mi úplně nesedlo. Jako oddechovku jsem to doposlouchala, zájem o dokončení příběhu nebyl od poloviny knihy ale téměř žádný. :( Přednes v audioverzi byl každopádně dobrý a udržoval mě v pokračování v příběhu.
Děj mi z počátku přišel fajn. Taková letní jednohubka s budováním hotelu, lehkou romantickou linkou a v kouzelném prostředí zámeckého parku s jezerem. Ale..
Hlavní kámen úrazu byla bohužel hlavní hrdinka Ettie a její urputnost. Vím, že byla představena jako smolařka, která se snaží, ale vždycky se k její smůle něco pokazí. Každopádně mě asi vadilo to, že mi spíš přišlo, jako by si chtěla dělat co chce bez jakýchkoliv následků. Byla hodně urputná v tom, co chce a nešlo ji to prakticky vymluvit.
Další věc. Je tady taková pomyslná nit příběhu - lhaní. Myslím si, že se autorka snažila ukázat, že není vše tak černobílé, že občas jsou i milosrdné lži, ale v kontextu tohoto příběhu mi to přišlo celé zbytečné. Neustále omílání toho, proč lhát mě zkrátka neoslovilo. Jinak celkově tady nenajdete větší zápletku, výrazný děj a ani velké dramatické zvraty, je to opravdu oddechové čtení.
Vzniká tady spousta nového přátelství, byla tady zajímavá parta lidí, ale nevím, jestli to jejich zapálené plavání a vědomé porušování zákazů byl nejlepší námět. Za to Dominik byl fajn knižní protagonista, zasmušilý se svými “démony”, který je dost typický pro tento typ příběhu.
Co říct závěrem.. Za mě je to klišé s né až tak příjemnou hlavní hrdinkou, ale dalo se to doposlouchat.
„Pravda je taková, že hlavní postavy jsou málokdy důležité. Nestojí na nich rovnováha a už vůbec ne děj, pokud tomu tak chceš říkat. Svět nemůže tvořit jedinec, ale společenství, kde se všichni navzájem ovlivňují.”
Pokud hledáte originální svět, skvělé postavy a spoustu humoru, sarkasmu a jiskření, tak vstupte do světa Stínů zlatých srdcí.
Od autorky jsem už četla dvě knihy a obě jsem si zamilovala. Proto mě nepřekvapilo, že ani tato není výjimkou. Miluju styl psaní, její originální světy, chemii mezi hlavními hrdiny a humor. Tady se k tomu přidali draci a zase mě to okouzlilo.
Sára je ten typ hrdinky, kterou si oblíbíte a které budete fandit. Bavila mě její neutuchající odvaha v jiných pohádkových světech, její jazyk ostrý jak břitva a to, že neztrácela svůj vtip („Očekával formální chování? Předtím jsem ho tuším nazvala magorem..”). Malakai je zase mužský, do kterého se lehce zamilujete. Tyto ochranitelské, majetnické a bručounské typy MI LU JU.
Hrozně mě tady bavilo samotné cestování pohádkami a ta temná atmosféra. Poznávat různé (ne)pohádkové bytosti, které byly vtipné, své, sarkastické a občas děsivé. Je tady velká rozmanitost.
„Líbí se mi, jak ti buší srdce. Buch. Buch. Buch. Buch. Zajímalo by mě, jestli by tak bilo i v mých rukách.”
Hele, prostě si to přečtěte jo? Podpoříte šikovnou českou autorku, pobavíte se u skvělých interakcí hlavních i vedlejších postav, procestujete pár pohádek a fakt si to užijete.
čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský :)
„Měj na paměti, že když někdo odejde, jediné, co můžeš udělat, je nechat mu otevřené okno, aby se jednoho dne, pokud bude chtít, mohl zase vrátit.”
Laskovost, hřejivost a objetí. Tři hlavní slova, která knihu vystihují. Ze začátku je to opravdu taková čarodějná milá pohádka, která si to své kouzlo udržuje po celou dobu, ale není vše jen zalité sluncem.
Zaujme vás nejen prostředí, ale i rozmanité postavy. Mě se moc líbila hlavní postava, protože byla taková ta veselá kopa, prostě sluníčko. Ale celkově mi ta nesourodá parta lidí přirostla k srdci, byl tam vtipálek, miláček, extrovert, zasmušilec i bručoun. Od každého něco. :))
Romantická linka tady je a dostává i dobrý prostor, ale mě tolik neuchvátila, i když to bylo grumpy x sunshine, což je moje oblíbené. Něco jí zkrátka chybělo. Taky je tady jedna spicy scéna, která se sem za mě nehodila.
Na konci knihy je větší zvrat, který byl zajímavý, čekala bych ale jiný. Každopádně překvapil tak jako tak.
Suma sumárum: Pokud v sobě chováte aspoň malého čarodějného ducha, tak se přidejte k Tajnému spolku svérázných čarodějek. Je to takový ten příběh s čarodějnou atmosférou těch milých čarodějek, co sbírají měsíční svit a vaří kouzelný čaj.
„Nemusíš mít ráda svý tělo každej den. Není realistický to očekávat, ale já s tebou budu, abych ho miloval ve dnech, kdy ty to nedokážeš.”
Hokejových romancí je sice hodně, ale Mílový klub by vás neměl minout. Za mě je to fajn oddechový příběh, který v sobě skrývá víc než jen obyčejnou romantiku. Je tady spoustu vedlejších, ale důležitých témat, ať už je to vyrovnání se s nějakými rodinnými těžkostmi, přijetí sama sebe a to, jak se nebát říct si o pomoc a pochopení, když je to potřeba.
Romantická linka je milá, poměrně pomalá a přirozená, navíc je tady radost sledovat ten vývoj postav, ať už ve vztahu mezi sebou, tak ve vztahu k sama sobě. I když je tady nespočet klišé, tak se to v rámci žánru dá zvládnout. Navíc jejich chemie je uvěřitelná a nepostrádá tu jiskru po celou dobu čtení. Vyprávění je z obou úhlů pohledu, což je vždycky plus. :)
Bonus navíc, psí útulek pro staré pejsky. To jak to tam bylo zakomponováno bylo skvělé a může se tak více dostat i toto téma do podvědomí lidí.
Celkově bych řekla, že milovníci romantických příběhů nemohou být zklamaní a pokud hledáte milou oddechovku po práci, tak Mílový klub už na vás čeká.
PS. Audioverze je moc dobrá, takže pokud máte rádi příběhy do uší, tak doporučuju.
„Láska je plamen, který nemůže hořet sám.”
S touhle knihou to nebylo na první dobrou nejlepší. Ze začátku mě to hrozně nebavilo a těžko se mi to četlo. Je to opravdu takové snové, ale ta nejrůznější přirovnání byla občas až zbytečná a zvláštní. Občas mi přišlo, že je to psané tak zvláštně na sílu. Často taky musíte číst mezi řádky, vše není hned tak jasné.
Ze začátku mi taky Effy byla hrozně nepříjemná, byla (bezdůvodně) útočná na Prestona a nezamilovala jsem si ji. Ale časem se obrousily její ostré hrany a stala se hrdinkou, doslova. Preston byl ale skvělý mužský protagonista, přemýšlející, milý, trpělivý a laskavý. Nicméně, chemie mezi nimi mi přišla slabší.
Co se mi ale hodně líbilo, byla atmosféra a originálnost. Příběh mě sice vtáhl do děje až posledních 100-150 stran, ale to prostředí bylo zajímavé a originální, i když trochu zmatené. Je to pomalý příběh, hodně atmosférický, což bylo super, a proto bych doporučila čtení nejlépe v upršený podzimní temný den, protože ten zážitek z příběhu může být o dost lepší. Musím říct, že ve čtení mě hodně udržovala právě ta atmosféra.
Každopádně, čtení této dark academia krásky doporučuju, je to velmi zvláštní, ale i originální příběh. Navíc ta obálka je nádherná a milovala jsem to, jak oba propadli literatuře a knihám celkově. Detektivní linka byla taky dobrá. Na konci ale mám dost nezodpovězených otázek.
PS. Líbí se mi řešení důležitých témat: diskriminace žen a jejich umlčování, sexuálnímu obtěžování/zneužívání a práva žen na vzdělání.
Čteno v rámci spolupráce s Humbook blogeri.
Zajímavý nápad i provedení, které mě ale neuchvátilo.
Vyprávění různými postavami pro mě hned od začátku představovalo mírnou komplikaci. Nejen, že jsem si postavy pletla, ale k žádné jsem si nevytvořila hlubší vztah. Navíc je někdo namlouván ve třetí osobě, zatímco ostatní v první osobě. Tohle bylo tím pádem pro mě těžko čitelné a zbytečně matoucí.
Při čtení jsem se celkově nemohla začíst, neprožívala jsem to s tím, že nemůžu přestat číst a v polovině knihy mě i přestalo zajímat, kdo má zemřít nebo co se bude dít dál. Postavy nebyly zvlášť sympatické, ale i kdybych nechala postavy být, tak celá struktura děje mi přišla zvláštní, zbytečně překombinovaná a zároveň jako by se jen vytvořily střípky něčeho, co mělo dát do kupy skvělou detektivku. Ale přišlo mi, že to společně nefungovalo, protože tam toho možná bylo až moc?
Námět skvělý, prostředí starého sídla a pečicí soutěže bylo aspirantem na skvělou knihu. Ale tohle mi nestačilo a nebavilo mě to. Navíc, ten konec byl katastrofální. Bohužel.
Musím říct, že druhý díl jsem četla/poslouchala pomaleji. I když tady toho bylo dost, co se děje, tak ten spád nebyl takový, jaký bych čekala. Na druhou stranu je tady víc toho world buildingu, což jsem si užívala.
Celý děj je rozdělen do tří částí a každá měla své kouzlo. První část mě hned vtáhla do toho světa nemilosrdné akademie a sledovat, jak se Violet snaží přežít nejen další studenty, ale i profesory bylo drsné. Ta část, kdy hrozí, že ji nakonec opravdu zlomí byla hodně bolestivá a emotivní. V druhé části se opět přesouvá dynamika příběhu díky novému prostředí, novým postavám a získává to zase větší grády. Postava Cat byla zajímavým zpestřením, aby si Violet konečně uvědomila co opravdu chce (občas mi přišlo, že byla trochu dětinská). No a v poslední části nás čeká finální bitva. O co se jedná, si samozřejmě nechám pro sebe, ale ten konec? To čekání na třetí díl bylo až moc dlouhé a zároveň se bojím, co bude dál. :D
Suma sumárum: velmi dobré pokračování, které bylo občas delší než muselo a jediné co mi trochu lezlo krkem byla ta repetitivnost v “miluju ho, nemiluju ho” (za to ta milostná vyznání ale stojí za to). Jinak v tomto díle dostáváme více Xadena (love this), z Violet se postupem času stává paní svého signetu i osudu a zároveň nechybí chyby. Kdo by rád četl o teenagerech, kteří mají své draky, jsou drsní a dokonalí a vše jim vychází jak má? :D
PS. Nejlepší jsou Tairnovy trefné poznámky. Miluju tu dračí ironii. :D
„Hokej vážně nemusím.”
„To mě uráží, Anastasio. Budu ti muset sehnat lístky na náš příští domácí zápas.”
„Nepotřebuju lístky na akci ve vlastní aréně. Tedy pokud do té doby nepoděláš něco jiného a tvůj tým nevypadne.”
V jejím tónu bylo až příliš optimismu, když vyslovovala nevypadne. Jako by mě urážela Zvonilka.
Kniha Na ledě pro mě představovala fajn oddechovku, ale neuchvátila mě tak, jak bych podle recenzí čekala.
Četlo se to velmi dobře, napsané je to s lehkostí a svižně, i když mi to občas přišlo zdlouhavé. Hlavní protagonisti nebyli špatní, zejména tedy Nathan. To byl takový miláček. Ona mi přišla v pár věcech dětinská, ale zvlášť mě neštvala. Bylo hezké, že je vykreslila jako obyčejné lidi a žádné extrémy. Ale..
Příběh hokejisty a krasobruslařky je takové už klišé (vlastně i z reálného života), což není ani tak výtka. :D Kniha sama o sobě nenabízí žádné wow momenty, je to opravdu oddechové čtení plné pošťuchování, dobré chemie, vtipu a málo dramatu. Pokud si chcete odpočinout, tak tohle je skvělá volba. Bohužel je to taky příběh, který mi dlouhodobě neutkví v paměti. Svůj účel splnil - odpočinula jsem si u něj a jdeme dál.
Moje vlažná recenze vlastně dokazuje to, jak mě příběh bavil. Čtení nelituju, ale ten hype okolo knihy mě asi nalákal na více akce, zvratů a milostných kotrmelců. :D Sportovní prostředí bylo fajn, ale za mě je z prostředí ledu mnohem lepší třeba S láskou, Lukov od Mariany Zapaty.
„Ty jsi světlo ve tmě a já strávil celou věčnost uvězněnej v temnotě.”
Zdá se, že dark romance bude občas můj žánr. :)) Aneb další kniha a další doporučení.
Atmosféra. Autorka umí skvěle vyobrazit atmosféru místa a musím říct, že ten paranormální nádech byl boží a měla by se těch démonů držet. Bylo to temné a mě se to líbilo. Vše okolo grimoárů, vyvolávání démonů, starých kostelů, děsivých lesů a hrůzostrašných příšer dokázala autorka napsat skvěle. Takže tady nemám co vytknout.
Co se týká hlavních postav, tak byly fajn. Nevím, zda by mi nějak přirostli k srdci, ale rozhodně nebyli špatní. Jen jim něco chybělo, v případě Rae možná i nadbývalo. :D Démon Leon (to jméno?) nebyl tak démonický jak bych si asi představovala, ale byl sarkastický, výhružný a vlastně milý. Ups. Rae nebyla nijak zlá hlavní hrdinka, jen trochu naivní a hloupá. Občas to, jak běžela vstříc nebezpečí, bylo únavné. Holka, nevím co si myslíš, že dokážeš, ale práci s příšerami bych přenechala silnějším (možná méně smrtelným?). Na druhou stranu byla ta odvaha občas ku prospěchu. Navíc měla kočku (bod pro ni!).
„Kočky a démoni si rozumějí”, řekl jsem. „Jsou to jediný zvířata, který najdeš jak na Zemi, tak v pekle.”
Co se týká těch intimních scén, tak u těch se autorka nebála pustit fantasii ze řetězu. Je to drsné a nebude to pro každého. Na druhou stranu, je tady démon, kdo jiný by měl být takto hříšný? :D
Nebudu lhát, i přes pár nedostatků je to za mě super dark romance, kterou jsem si užila. Četlo se mi to svižně a děj i zápletka mě bavila. Takže pokud žánru holdujete a zvládnete ukočírovat jednoho (ne až tak zlého) démona, tak upište svou duši.
Čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.
Po knize jsem sáhla zejména ze zvědavosti, ačkoliv knihy s osobní zpovědí příliš nevyhledávám. A nakonec se z toho vyklubal velmi zajímavý, dojemný a svým způsobem i děsivý a pro srdce těžký příběh.
A co hlavního vám kniha může předat? Dokáže vám přiblížit život s psychickou poruchou, ať už hraniční nebo jinou.
Obdivuju Kristýnu Řehákovou za to, že se podělila se svým příběhem, ačkoliv to představovalo vlastně odhalení své duše až na dřeň. Pokud ale máte v okolí vy sami někoho s hraniční poruchou, nebo sami občas máte pocit, že ne všechny vaše emoce jsou „adekvátní“ dané situaci, tak si knihu přečtete, třeba vám dokáže dát určitý nadhled a pochopení.
Psáno je to poutavě. Autorka má dobrý vyprávěčský styl a četlo se to (i přes to těžké téma) dobře. Dokázala velmi dobrou formou zpracovat svůj život, svoji cestu s nemocí od dětství včetně pobytů v psychiatrických léčebnách, jak to tam funguje, jak tam s lidmi pracují a jak je to občas složité.
Knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože by mi to přišlo jako známkování něčího života a to by nebylo fér. Sama si nedovedu představit, jak bych se s takovou situací vyrovnávala sama.
Pokud byste se rádi dozvěděli něco o životě s psychickou poruchou, tak Hraničářku vám můžu doporučit.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Rosier.
„Instinkty mi velí běžet nebezpečí naproti, ne od něj. .. Bože? To jsem zase já. Vážně si musíme promluvit. Na co jsi myslel, když jsi mě stvořil?“
Pokud čtete dark romance, tak věřím že Haunting Adeline vás neminulo. Já jsem do knihy šla spíše ze zvědavosti díky jejímu hypu a mě se to vyplatilo. Tohle mě fakt bavilo číst.
Takhle, dark romance nebude příběh pro každého a věřím, že spousta lidí si to přečte stejně jako já ze zvědavosti, ale je dobré vědět, o čem dark romance je. Za mě je asi zbytečné od toho čekat vysokou literaturu, sluníčkovou romantiku a morální hodnoty. Tohle tady nenajdete, a kdo jde do příběhu s tou verzí bez mráčků, asi bude zklamán. :D
Za mě to byl skvěle napsaný příběh. Autorka umí moc dobře psát a budovat tu atmosféru. Jasně, polemizovat o tom, že zamilovat se zrovna do svého stalkera je na pováženou, ale autorka dala Adeline skvělý charakter, který se do tohoto typu příběhu hodil. Milovala nebezpečí, pitvala své pocity, znala morální hodnoty, které by měla dodržovat a stejně ji to táhlo k němu.
„Jak mám odhodit morální kompas, který mě vedl celý můj život? .. Toho chlapa bych měla nenávidět, ale z nějakého důvodu.. k němu nenávist necítím.“
Intimní scény nejsou špatně napsané, občas jsou přitažené za vlasy, ale nějak mě neiritovalo o nich číst. Do příběhu se dostala i detektivní zápletka, která byla takovým oživením od těch spicy scén. Stín má hodně posunuté morální hodnoty, jako taková forma klišé samozřejmě vykonává záslužnou činnost (o praktikách bychom mohli vést diskuze dlouho, ale proč), a zároveň je jeho vztah k Adeline majetnický, násilný a svým zvráceným způsobem milující.
Za mě můžu doporučit všem, kdo ví do čeho jdou. Je to čtení pro dospělé, takže pokud se na to cítíte, směle do toho. :D
„Jsi světlo mojí duše, Sluníčko. ... Bez tebe jsem ztracený.“
Když jsem si vybírala co budu poslouchat za audioknihu, tak volba padla na nějakou romantiku. Od této knihy jsem neměla velká očekávání a vlastně mě docela bavila. Navíc ten přednes v audioverzi byl skvělý a jsem hrozně ráda, že byl Alex namluvený mužem (za mě by tohle mělo být povinností). :D
Hlavní hrdinka Ava byla skvělá. Líbil se mi její optimismus a její trefné poznámky. Musím říct, že mě na konci autorka mile překvapila, když Ava ukázala svou hrdost a dala Alexovi pěkně zabrat. Náš bručoun Alex mi byl zároveň sympatický i nesympatický.. a arogantní zůstal po celou dobu knihy. Měl světlé stránky, ale občas bych mu ráda nafackovala. Každopádně mi vždycky imponují lidi, kteří si za něčím jdou a nepoleví. Takže bod pro něj. Celkově mi u romantické linka enemies to lovers chybělo víc napětí, ale láska alá pokud ti svět ublíží, nechám ho shořet, mě baví a tady to bylo dobře podané.
Co rozhodně nemůžu autorce upřít je styl psaní. Čte (poslouchá) se to samo, je to svižné a lehce napsané. Občas mi to přišlo trochu zdlouhavé, ale ubíhalo to poměrně dobře. Zápletka byla zajímavá a trochu vyhrocená, a ačkoliv je děj prakticky dost předvídatelný, tak byly chvíle, kdy mě děj dokázal překvapit.
Suma sumárum: žhavá, majetnická a oddechová erotikoromantika, která byla dobře napsaná, ale občas překombinovaná a zdlouhavá. Příběh jsem si v audioverzi užila, ale dlouho si jej asi pamatovat nebudu.
“Tanči, když měsíc zpívá, a neplač nad problémy, které ještě nenastaly.
Musím říct, že ke knize Měsíční píseň jsem se dostala úplnou náhodou, když jsem listovala @audioteka_czsk . A teda ve formě audioknihy to bylo skvělé.
Pokud jste stejně jako já kdysi propadli sérii Stmívání nebo Upířím deníkům, a zároveň byste tenhle typ příběhů rádi z vlčí perspektivy, tak série s Mercedes Thompson by vás neměla minout. Nečekejte od toho vysokou literaturu, ale pokud máte rádi vlkodlaky, spoustu akce, občasný záblesk romantiky a ochranitelské alfa samce, tak je to guilty pleasure dělané jako pro vás (i mě :D). Atmosférou mi to při poslouchaní právě připomínalo ty příběhy pro náctileté, takže oddechovka jak vyšitá. Navíc v té audioverzi to bylo fakt jako seriál.
V knize je úžasná hlavní postava. Mercy je ten typ ženy, která se rozhoduje sama, bere za sebe veškerou zodpovědnost, moc věcí se nezalekne a zároveň dokáže situace skvěle vyhodnotit. Po delší době samostatná hlavní hrdinka bez potřeby nadměrné ochrany. Ale aby bylo vše v rovnováze, samozřejmě okolo pobíhá dost ochranitelských vlků. :D
Suma sumárum: spousta akce, lehká romantická linka a zajímavý a propracovaný děj. Celkově si myslím, že je to super oddechovka, u které by bylo fajn, kdyby se dostala do podvědomí více lidí (i přes ty otřesné obálky).
Časem jsem se naučila být zamilovaná do lásky ostatních k jeho osobě. I takovou podobu láska může mít..
Od autorky jsem už četla jednu knihu - Dýchej za mě a ta se mi extrémně líbila. Seznam Evelíny B. mě neuchvátil tak, jako ten první příběh, ale pořád to bylo velmi zajímavé čtení.
Kniha pojednává o životě Lídy Baarové vyprávěny prostřednictvím její sestřenice Evelíny. Tuto českou herečku asi nemusím sáhodlouze představovat, protože o jejím životním osudu něco málo asi všichni víme.
Autorka píše velmi poutavě, dokáže na vás přenést tu tíživou a dusivou atmosféru té doby. Bylo tady vykresleno vše, ať už tíha té doby, složité rodinné vztahy nebo strach z budoucnosti. Pokud se chcete dozvědět více nejen právě o Baarové, ale hlavně o lidech v jejím okolí a jaký dopad měly její činy na rodinu, tak Seznam Evelíny B. je to pravé. Navíc, autorka je pravnučkou hlavní postavy Evelíny, tak ti máte skoro z první ruky.
Styl vyprávění byl výborný, četlo se to i skrz tu těžkou dobu velmi dobře. Evelína mi každopádně ale k srdci nepřirostla. Ja vím, že v té době bylo rozumné se řídit hlavně rozumem, ale jako by mi chybělo to, že z většiny příležitostí bylo vynecháno rozhodování srdce.
Příběh to byl zajímavý, nevím tedy do jaké míry to bylo pouze inspirováno a kolik toho se opravdu stalo, ale jako takový vhled do části naší historie můžu knihu doporučit.
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Rosier :)
„Táhni do horoucích pekel.
„Já už na jedné z úrovní pekla existuju.
„Tak laskavě existuj na nějaké, co je ode mě hodně daleko.
(Věřím, že) spousta lidí má už sérii Kostičas za sebou (aspoň to co je u nás vydáno :D). Já jsem dlouho otálela, ale po počtení jsem nadšená!
Už tak dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak propracovaná a originální. Ten svět tady je složitý, temný a fascinující. Během prvních stránek se ocitáme v alternativním Londýně a začíná boží jízda.
Paige jako hlavní protagonistka je silná, drzá, odhodlaná a zároveň velmi lidská, takže dokáže člověku přirůst k srdci. Ale poznáváte tady i další rozmanité postavy. Kromě jiných i Strážce, který je takovým mentorem pro Paige a hrozně hezky byl vykreslen jejich vztah, přes nevraživost po určitý způsob získávání důvěry. Situace, kde se vyskytoval jsem četla moc ráda. :))
Kniha nenabízí jen zajímavý a originální svět plný akce a intrik, ale také zamyšlení nad svobodou, identitou jedince nebo hledáním pravdy. Autorka píše skvěle, vše má vymyšleno do nejmenšího detailu, kdy budete možná občas zmatení, ale je jasné, že vše má svůj úděl. Při čtení jsem netušila, kam to bude celé ubíhat a tak jsem pořád byla v napětí.
Pokud tedy máte rádi komplexní fantasy / sci-fi příběhy, tak Kostičas vám určitě nesmí uniknout. A já se vrhám na další díl.
PS. Pokud budete občas tápat v ději, tak v knize je skvělý slovník pojmů, doprovodná mapa i rozdělení jednotlivých tříd jasnovidců.
čteno v rámci spolupráces nakladatelstvím HOST :)
V plánu bylo dosáhnout jakýmikoli prostředky, aby mi bylo líp, abych se cítila líp. Jenže se necítím líp, pořád si připadám prázdná, prázdná a rozbitá.
A osamělá.
Ani nevím, jak začít.
Téma znásilnění je vážné a jsem ráda, že se knihy s tímto tématem dostávají na světlo světa, protože je důležité o tom mluvit. Tato kniha obsahuje velmi bolavý a syrový příběh, který se opravdu těžce čte, i když napsaný je hrozně dobře.
Téma ztráty samy sebe vlivem této děsivé události je důvěryhodně zpracované a autorka dokázala pocity Eden napsat skvěle. Sami při čtení dokážete cítit tu frustraci z té bezmoci, ale podle mého názoru to celé mohlo být uchopeno ještě o trochu lépe. Asi si nikdo nedovedeme představit tu hrůzu, kdyby se něco takového stalo. Ale přišlo mi, že bych měla Eden odpustit veškeré její chování, i když byla opravdu zlá. A prakticky z toho pramenilo něco jako když je svět zlý na mě, tak já budu na něj. Z jejího chování jsem měla zkrátka rozporuplné pocity.
Celkově mi bylo ze čtení úzko. Nebylo mi totiž líto jen Eden, i když její rozhodnutí opravdu bolela. Skoro každý teenager dělával občas špatná rozhodnutí, ale to, k čemu dospěla Eden bylo opravdu smutné. Líto mi každopádně bylo i lidí okolo ní, ať už jejich kamarádů, nebo přítele.
Pokud máte rádi heavy contemporary, tak knihu zkuste. Já jsem tak trochu vnitřně rozpolcená a nejspíš je to i dobře, u čtení o znásilnění se asi nikomu nebude zdát, že je v pohodě. A to je v pořádku.
Čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.
Jenže byl šťastný, že ji vidí. Jaká nemravná, zbytečná emoce! A přesto se dostavila. Zloduch se radoval. Jak ohavné!
Miluju to. Pokud hledáte feel good fantasy s romantikou nevyjímaje a nevadí vám useknuté hlavy (:D), tak Asistentka zloducha je skvělá volba.
Jakmile jsem přečetla první stránku, tak jsem se hned začala culit a vlastně jsem nepřestala po celou dobu čtení. Interakci mezi hlavními hrdiny dostaneme hned od první kapitoly a já věděla, že to bude boží.
Originální námět spolu se skvělými postavami vás donutí si ten příběh zamilovat. Evie je strašně rozkošná, nemotorná a pozitivní holka a ten konec s ní? Už se těším, co nám předvede v dalším díle. Zloduch je ťip ťop záporák s neskutečnou trpělivostí a já mám prostě pro tyhle bručouny slabost. Btw romantická “trope dotkni se ji a zemřeš je od teď moje nejoblíbenější.
Ale abych neopomněla taky vedlejší postavy, protože ty jsou super a udržují tu vtipnou notu celé knihy. Ta nevraživost mezi Evie a Becky, nebo ta bezstarostnost a trochu dětinskost Bladea a to přátelství s Táňou. Je to skvělá parta lidí, kterou jsem si zamilovala.
Ten svět se mi neskutečně líbil. Řešíme tady useknuté hlavy, mučení a potom prostě obyčejný chod firmy. To jak ta magická část fungovala s tou “obyčejnější bylo top.
Co ještě dodat. Je to opravdu feel good. Pokud čekáte spoustu akce, dopodrobna rozvinutý magický svět, tak budete zklamaní. Děj plyne pomaleji a čtení si prostě máte jen užívat. Žádné velké akce, ale spousta humoru a sarkasmu. Napsané je to skvěle. Jo a nebojte na konci dílu je klasicky cliffhanger. :D
Takže pokud hledáte feel good fantasy, kapku romantiky, originální zpravováni, a záporáci vám nevadí, tak Asistentku zkuste. Já se nemůžu dočkat dalšího dílu.
Jenže byl šťastný, že ji vidí. Jaká nemravná, zbytečná emoce! A přesto se dostavila. Zloduch se radoval. Jak ohavné!
čteno v rámci spolupráce s @humbook_blogeri