knizni.taurus komentáře u knih

„Já si užívám svou morální flexibilitu.“

Po Hypotéze jsem se vrhla na další autorčinu knihu a tentokrát zabrousila do vod fantasy mezi vlkodlaky a upíry. A jsem moc ráda, že mě ani tato kniha nezklamala.

Je to čtivá fantasy jednohubka s jednoduchým worldbuildingem, detektivní zápletkou, a hlavně pořádnou dávkou pomalé romantiky (takový příjemný mix). Hlavní hrdinové si k sobě hledají cestu postupně - nebyla to ta prvoplánová láska a často se rozhodovali mezi vlastními city a povinností vůči svému druhu.

Autorka píše neskutečně čtivě, opět boduje skvělými dialogy a humorem (ten si fakt užívám, protože sarkasmus ji není cizí). :)

Postavy byly rozmanité – od sympatických, přes vtipné, odměřené i záludné (rozmanitost vlčí smečky a upířího klanu byla velká). Příběh díky výborným vedlejším postavám nestojí jen na ústřední dvojici – a některé vztahy bylo fakt komické sledovat. Mrk mrk, Misery versus Alex.

Najdete tady i pár peprnějších scén a poměrně detailní vlkodlačí anatomii, ale kupodivu to nebylo nijak zvlášť cringe. :D

Suma sumárum je to přesně ten typ milého a vtipného odpočinkového fantasy příběhu, který ačkoliv nemá zvlášť komplikovaný děj ani závratný worldbuilding, tak vás baví a stránky ubíhají pod rukama.

„Bez ohledu na to, jak temné ti budou připadat stíny okolo, nikdy v nich nebudeš sama. Slibuju.”

Ranhojička mě, ani nevím proč, úplně minula. Když jsem se ale minulý rok setkala s autorkou, řekla jsem si, že si od ní musím něco přečíst. A tak jsem tady – mám za sebou první díl Lovkyně stínů, protože hlavní hrdina Reeve jako nový Damon z Upířích deníků? I’m hooked.

Je to čistá YA záležitost, která mě vrátila do dob série Nástroje smrti – má podobný vibe a řekla bych, že mezi nimi jsou i určité společné rysy. Žádný smut, jen čistá akce, záhady a škádlení hlavních hrdinů, kde je vrcholem romantiky pusa. Za mě super, ráda jsem si odpočinula od všech těch žhavých romantasy sérií. :D

Autorka píše skvěle, četlo se to moc dobře, stránky rychle ubíhaly a nechtělo se mi přestat číst. Zhruba v polovině knihy se tempo trochu vytratilo, ale ne na dlouho. Taky když Reeve s Viri trávili čas společně, maximálně mi to vyhovovalo, protože jsme nepřicházeli o to pomyslné jiskření. Tady navíc funguje motiv nucené blízkosti a oba jsou hrozně super – on obětavý, laskavý i arogantní, ona bojovná, drzá a odhodlaná. Takže spokojenost.

Autorčin svět byl zajímavý, ale občas na mě působil až příliš složitě. Na druhou stranu, způsob, jakým se na konci všechno propojilo? Klobouk dolů. Kromě hlavních protagonistů dostaneme i řadu různorodých vedlejších postav, které si snadno zamilujete. A Oříšek? Miluju.

Pár věcí ale vytknout musím. První je předvídatelnost – většinu zvratů, a že jich je požehnaně, jsem uhodla dříve, než k nim došlo. Chápu také smysl deníkových zápisů z minulosti, ale mě osobně nebavily (není teda úplně výtka). Hrozně mě „zdržovaly“ od interakcí Reeva s Viri, které jsem si nadmíru užívala. A navíc je příběh místy poměrně klišoidní, co si budem.

Zkrátka je to zábavné i temné, akční a promyšlené YA s pomalou romantikou. Druhý díl si určitě přečtu, protože ten cliffhanger na konci? Děkuju pěkně. :D

Kniha mi byla poskytnuta k recenzi v rámci spolupráce od Humbook_blogeri.

„Buďte k sobě pravdivá.
Buďte k sobě laskavá.
A dovolte si být vidět tak, jak se právě cítíte.
Ne tak, jak byste měla. To úplně stačí.”

Knihu O umění být sama sebou jsem si chtěla přečíst zejména ze zvědavosti. Nejsem zrovna typ, který chodí často do kadeřnictví. Spíš vlasy nechávám jen samovolně růst a jednou za dva roky se odhodlám hřívu nějak zkrotit. :D

Tato kniha byla takovým milým průvodcem. Líbilo se mi zpracování knihy, ať už vizuální, tak rozdělení do jednotlivých částí tak, aby žena nakonec dokázala uspořádat svou vnitřní i vnější krásu. Kniha se zabývá tím, jaké povaze co sluší, jaký má vliv tvar obličeje na výsledný střih nebo třeba jak barva vlasů může ovlivnit to, jak ji ostatní lidi vnímají.

Věcné části pro mě byly zajímavé, ráda se dozvím to, jaký střih vlasů by mi měl nejlépe sedět, jaký styl se ke mně hodí a zároveň se mi líbilo, že autorka nic „nezakazovala“. Dala pouze rady, čemu se vyvarovat, případně jak to nakombinovat. Přece jen každý asi někdy vstoupil do kadeřnictví a chtěl účes, který se třeba úplně nehodil k tvaru obličeje, ale není vše ztracené, stačí to hezky vybalancovat.

Nicméně kniha má i pro mě určitá ale. Řada věcí a slovních spojení se opakovala, což už na konci působilo rušivě. A druhá věc, čistě osobního rázu… na mě to bylo místy moc ezoterické, nebo jak to říct. Práce s vnitřní energií atd. Ale to je čistě můj osobní „problém“. :)

Celkově můžu knihu doporučit. Pokud třeba se pořád ve stylu hledáte a nevíte, co by vám sedlo, tak tohle může být ta prvotní berlička.

Kniha mi byla poskytnutá v rámci spolupráce od nakladatelství Rosier, kterému moc děkuji. :)

„Jako první bych zdůraznil, že by ti náš sňatek znemožnil vyrážet do pustiny a hledat další vílí krále, které by sis mohla vzít, aniž by ses nejdřív přesvědčila, jestli nejsou stvořeni z ledu.”

Pokud se vám první díl této cozy fantasy dostal pod kůži stejně jako mně, s pokračováním rozhodně dlouho neotálejte.

Bod č. 1: Další výprava, další problémy
Emily a Bambleby se vydávají na další dobrodružnou cestu, ovšem tentokrát nejsou sami – doprovázejí je ještě dva spolucestovatelé. Vydáme se s nimi na nová místa, objevíme další druhy víl, nahlédneme do jiné říše a setkáme se i se „starými“ známými. Emily se sice v jednání s místními od minulé výpravy trochu poučila, pořád je to ale Emily – tvrdohlavá akademička, která věří svým instinktům natolik, že občas přehlédne všechna varování. A tentokrát tím neohrozí jen sama sebe.

Bod č. 2: Emily a Bambleby
Moc hezky se dále vyvíjí vztah Emily a Bamblebyho. Hrozně se mi líbí nejen to, jak s ní mluví, ale především způsob, jakým mluví o ní. Jejich romantická linka je stále pomalá, lehce nejistá a plná drobných gest, vtipných momentů a vzájemného pošťuchování. Romantika přitom nepřebíjí hlavní příběh. Je důležitá, ale do děje je zakomponovaná naprosto přirozeně. A to mě baví.

Bod č. 3: Lstivé víly
Autorka si stále zachovává originalitu v tom, jak svět víl vykresluje. Zároveň se více ponoříme do fungování jednotlivých říší a tajemství vílích dveří.

Bod č. 4: Atmosféra a útulnost příběhu
Přestože tu nejeden „člověk“ přijde o hlavu – a to doslova –, pořád jde o neskutečně útulnou, pomalu plynoucí fantasy. Řekla bych, že v tomto díle je více nebezpečí a akce, ale stále dostáváme skvělé popisy prostředí a dokonalou atmosféru.

Celkově je to kouzelná, atmosférická, místy temná a stále velmi originální fantasy. Už se těším na další díl.

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce na recenzi od nakladatelství HOST. Děkuji! :)

„Dávej si pozor, komu věříš. Ďábel býval kdysi anděl.”

Ke knížce Závěj jsem se dostala díky knižnímu klubu, jinak obvykle thrillery s hororovými prvky nevyhledávám. Autorka je však oblíbená, tak jsem byla zvědavá, co pro nás vymyslela.

Příběh je vyprávěn z pohledu tří lidí, kdy sledujeme osudy jich a jejich společníků na pozadí propuklé globální pandemie. Samozřejmě se stalo to, že jsem si jednu linku oblíbila více – linku Hannah, dcery geniálního profesora, který hledá lék na všude rozšířené onemocnění, které z lidí vlastně děla takové mrtvé-nemrtvé. I ostatní linky však nabídly zajímavý pohled na věc.

Jak už to tak ale bývá u takto členěných příběhů – k postavám si těžko vytvoříte hlubší vztah a niť toho příběhu se sleduje mnohem hůře. Tím že jednotlivé kapitoly téměř vždy končily nějakým šokem, tak mě to nutilo číst dál.. ale četlo se mi to hrozně pomalu. Nevím, zda to bylo stylem psaní, ale občas to bylo těžkopádné a takové kostrbaté.

Atmosféru ale autorka dokázala vytvořit bravůrnou a při čtení jsem měla fakt nepříjemné pocity. Taky se mi hrozně líbilo, jak autorka vzala věci do svých rukou a šla za tím, co ten příběh potřeboval. Byl ten člověk navíc? Pryč s ním. Chcete tomuto člověku věřit? Jen počkejte, já vás přesvědčím o opaku. Teď by bylo fajn, aby to zvládli, že? Tak moment..

Přijde mi, že všechno měla autorka skvěle vymyšlené, ale pak přišel konec. A já nevím jak na ostatní, ale na mě to působilo nedotaženě. Čekala jsem nějaké vyvrcholení celého toho spletitého příběhu, kdy jsme postupně dostávali odpovědi a to se nestalo. Konec zakryla jedna velká závěj a pohřbila možný skvělý konec. Nakonec jde vždy hlavně o pomstu..

„Mám strach žít, ale ještě větší strach mám z toho, že bych všechno vzdal.“

Po první knize od autorek jsem věděla, že budu chtít číst každou další. Eli mě tak nemohl minout a jsem ráda, že laťka od autorek vůbec neklesá a já jsem si další jejich knihu zamilovala.

Příběh je skvěle napsaný, má spád a čtivý styl vyprávění. Líbilo se mi, že Eli nám vypráví svou část příběhu skrz nějaký jakože „dopis“ Nateovi, zatímco Nate nám vypráví o svém životě v první osobě. Já vím, že délka knihy může být odstrašující, ale tady nenajdete hluchá místa. Navíc životy obou protagonistů nejsou procházkou růžovou zahradou, tak zkrátka potřebují prostor.

Ačkoliv se jedná o heavy contemporary, tak kniha neobsahuje jen srdceryvné části.. pod vším tím temným a bolestivým je to příběh o lásce. O lásce k rodině, romantické lásce, ale i lásce k sobě samému.. o přijetí sebe sama a o boji za své lepší já.

Hrozně se mi líbilo, jak byli kluci rozdílní a zároveň se tak doplňovali… jak si k sobě nacházeli cestu, zejména Nate k uzavřenějšímu Elimu. Jak se postupně dostávali ze svých temnějších dnů a jak si pomáhali.

No a v neposlední řadě, co je zároveň důležité, autorky umí na výbornou vykreslit pocity postav. Já teda u knih obvykle neprolívám slzavé údolí, ale ty pocity jsem vnímala… bylo mi smutno i úzko z osudu hlavních hrdinů, cítila jsem naději, když tam byla i jen nepatrná a radovala jsem se z každého dobrého dne.

Celkově knihu moc doporučuji a už se těším na další počin od autorek. PS. Audioverze je taky skvělá!

Knihu jsem četla ve spolupráci s autorkami, kterým děkuji za zaslání knihy. :)

„ Strach je dobrá věc. Naučí tě neudělat stejnou chybu dvakrát. Zabráníš ji zkušenostmi.”

Já se na dobrodružství Mercedes vždycky hrozně těším. Nejen na to, do čeho se sama připlete, ale co ji osud vžene do života. Opět se tady přimotají upíři, ale dostaneme se do kontaktu i s jinými bytostmi - tentokrát duchy, a tak dochází k uplatnění Mercyiny schopnosti vidět duchy, o které už víme pár dílů.

Příběh nabízí akci, i když o trošku méně, než minule, ale zase dost nebezpečí. Taky se dozvídáme spoustu nového jak o vlkodlacích, tak o upírech. Nicméně děj je docela repetitivní - mě to vlastně nevadí, ale asi je dobré to zmínit. Autorka má svůj určitý vzorec a uvidíme, zda v dalších dílech využije i jiné rovnice. :D

Co se týká romantické linky, tak se zde hezky vyvíjí vztah Mercedes s Adamem. Líbí se mi, že je to reálně napsané, nic není jen zalité sluncem. Taky se Mercy snaží pracovat na sobě a na svých traumatech z minulých dílů. Tady je fajn, že autorka nedělá z Mercy nějakou superhrdinku, ale skutečnou ženu.

Suma sumárum: Je to skvělá oddechová fantasy série, která vás bude bavit, pokud máte rádi urban fantasy, svižný děj, nadpřirozené bytosti, humor a nevtíravou romantickou linku.

„Chtít něco od muže, který se mi a) vloupal do domu, b) vloupal do auta a c) aktivně mě pronásledoval, muselo být vrcholem blbosti.”

Dark romance jsou teď obecně hodně oblíbené a téhle jsem neodolala ani já. A musím říct, že to byla vskutku originální DR, protože byla protkaná vším možným - humorem, napětím, zvrácenými fantaziemi i vraždou.

Hlavní tahák celého příběhu jsou hlavní postavy. Hrozně jsem si oblíbila charizmatického Joshe, pohodovou Aly a taky jejího kocoura Freda (kočka v knize je vždycky plusový bod). Jasně, polemizovat o pudu sebezáchovy hlavní hrdinky můžeme, ale o to tu přece uplně nejde ne? Zajímavá a dobře zakomponovaná byla i minulost Joshe. Bylo fajn nahlédnout do Joshovy hlavy, na jeho myšlenky a to, jak pracuje s tím, kdo byl jeho otec.

Kniha je hodně zábavná. Trigger warnings jsou určitě na místě, ale někdy to působilo až komicky. Příběh hodně provází sarkasmus, vtipné narážky a (ne)vinný stalking. Tím to vlastně celé začne. Čte se to svižně, je tam spousta dialogů a docela fajn (hmm, no nechme to tak) zvraty. Člověk se při čtení prostě nenudí. Některé zvraty jsem čekala, jiné zase ne, ale každý byl jiný a vedl k něčemu novému, co se mohlo podělat. :D Zavedení do mafiánského prostředí bylo zvláštní, i když pochopitelné z toho, co se tam děje.

Ačkoliv byl Josh takový ten typ alá zlatý retrívr, tak chemie byla skvělá, taková ta spalující. Co se týká intimních scén, nebylo to za mě napsané v takovém tom cringe stylu. Nemusela jsem je vyloženě přeskakovat, takže to beru jako dobré znamení.

Celkově me to bavilo číst. Není to typická dark romance, ale mě to sedlo. Josh je hroznej zlatouš, zatímco Aly (nejspíš i tím, že je zdravotní sestra) dokáže zachovat chladnou hlavu i v nejhorších možných situacích. Sedli k sobě jako vrána k vráně ve své zvrácené i milující stránce.

Výtisk mi darovali z Knihy Dobrovský - děkuji.

„Jestli dovolíš minulosti, aby tě pronásledovala, nikdy nebudeš mít budoucnost po které toužíš a štěstí o kterém sníš.”

Pokud se někdy cítíte tak, že toho je na vás moc a potřebujete malé pohlazení po duši, tak série Magické momenty je to pravé. Tajemství kavárny na pobřeží je již pátým dílem a stále má co nabídnout.

Opět se setkáváme se dvěma postavami tentokrát Avou a Maggie. Ava utíká po smrti svého expřítele do malého města za řekněme záhadných okolností a snaží se začít znovu. Maggie se zase snaží vyrovnat se ztrátou své maminky, starostmi o stárnoucího otce a zároveň vést kavárnu. Navíc, to by nebylo ono, aby tady nebyla kapka magie a tentokrát je to Maggiino propojování lidmi s neobvyklými věcmi – kuriozitami, které mohou člověka tak trochu navést správným směrem. Ava s Maggie jsou sympatické a milé postavy, takže jsem si to jejich vyprávění hrozně užívala. A to prostředí kavárny? Miluju.

Je to opět takový milý příběh opředený tajemstvím, které se postupně dostávají na povrch a rozplétá se celý příběh. Čte se to hrozně dobře, vše plyne tak lehce a dialogy mezi postavami jsou přirozené. Vždycky, když čtu další díl této série, tak si říkám, že to městečko je až nereálné, ale chtěla bych v takovém žít (a možná i vy). Městečko, kde se sousedi znají, podporují a prostě udržují tu svou komunitu.

A o čem Tajemství kavárny na pobřeží vlastně je? O hledání svého místa, o nových i starých láskách, o překonání strachu i o naději. Je to obyčejně neobyčejný příběh, který si přečtěte, když chcete zpomalit a ponořit se do hřejivého objetí. Z knihy prostě vyzařuje klid a laskavost.

PS. Knihu jsem napůl i poslouchala v aplikaci audiotéka a za mě moc hezky namluvená. :)

Kniha mi byla poskytnuta nakladatelstvím JOTA za účelem recenze - moc děkuji :).

„Ne vše jde v životě tak, jak si naplánuješ. Jde o to vytěžit z něj co nejvíc, když se zrovna nedaří.“

Contemporary knihy pro mě představují útěk od běžných starostí. Očekávám milou romantickou linku, pár zádrhelů, aby se člověk úplně nenudil a happy end. Sedm let mezi námi nabízí to a ještě kousek víc.

Autorčina předchozí kniha se mi četla dobře a ani tady to nebylo jinak. Autorka píše s lehkostí, nepoužívá žádné nesmyslné květnané věty a dodává hodně dialogů. Malá výtka - občas se příběh zasekl v „mělčinách“, takže se táhl a stagnoval. Taky se spousta myšlenek opakovala, a tak hlavně ke konci mi to přišlo zbytečně natahované.

Každopádně tento příběh má své vlastní kouzlo a ten magický prvek z toho dělá něco „víc“, něco co překlene to, že by to byla jen obyčejná romantika. Originálnost námětu se tedy upřít nedá.

V příběhu potkáváte Clementine a Iwana. Oba sympatičtí, oba cílevědomí a pro sebe jak stvoření. Škoda, že se potkají každý v jiné době, že? Každopádně u romantické linky jsem neměla co vytknout. Chemie mezi hlavními hrdiny byla spíš taková ta milá a nenápadná, než ta spalující, ale to k příběhu vlastně moc hezky sedlo.

Příběh se odehrává v prostředí knižního průmyslu, kde pracuje hlavní hrdinka a restauračním prostředí, kam se Iwan chce postupně dostat na pozici kuchaře. Jako Iwan měl velký předpoklad k tomu, abych si ho oblíbila, protože mám tak trochu slabost pro chlapy co vaří. Clementinese mi zalíbila tím, jak dokázala vystoupit ze své komfortní zóny, i když se ji fakt nechtělo.

Jinak je tady moc hezky zpracované téma ztráty blízké osoby a vyrovnáním se s tím. Co mi nesedlo, byly okolnosti, které k tomu vedly. Víc prozradit nechci, přece jen by to byl spoiler.

Celkově je to zajímavá kniha, která se velmi dobře čte, má originální prvek a důležitá témata, jako třeba hledání své vlastní cesty v životě.

„Jsi slunce, Salem… Ale i slunce někdy nesvítí.”
…
„Já nejsem tak zářivý jako ty, ale slibuju, že když budou tvoje dny temné, já budu tvoje světlo.”

Po přečtení věty - pro čtenářky C. Hoover jsem byla zaháčkovaná a miluju to. Ale vezměme to od začátku.

Může se zdát, že kniha Wildflowers není něco extra nového a originální, ale bože, to se tak dobře četlo! Díky krátkým kapitolám, spoustě dialogům a jednoduchým větám ubíhaly stránky jedna báseň.

Příběh je za mě staré dobré heavy contemporary a nabídne spoustu těžkých témat, proto je taky důležité věnovat pozornost poznámce pro citlivé povahy na začátku knihy. Ale samozřejmě příběh není jen o tom bolavém, ale o tom, jak bojovat, jak překonat minulost a jak se naučit žít podle svého. Abych jen nechválila, v určitých chvílích byla kniha předvídatelná, ale z mé celkové spokojenosti tu ukrojilo pouze zanedbatelný kousek.

V příběhu se setkáváme se Salem a Thayerem. A já jsem si tak neskutečně Salem zamilovala. Ta holka měla v 18 letech pořádně od života naloženo, ale nevzdávala se, stále rozdávala lásku lidem okolo a pracovala na sobě a svých pocitech. A jasně, že udělala pár hloupých rozhodnutí, ale kdo v 18ti ne … a to jak bojovala, jak se nakonec dokázala postavit věcem čelem, za to jsem ji obdivovala.

Co se týká Thayera, byl to takový typický bručounský protagonista. Nicméně, to jak se choval nejen k Salem a ke svému synovi, ale i na jaké drobnosti dokázal myslet u lidí, na kterých mu záleží bylo až dokonalé.

Konec je jeden velký srdcebol. Bohužel je konec otevřený, takže doufám, že moje srdce už zalepí další díl a už se nemůžu dočkat.

PS. Je tady i pár spicy scén, které mě neiritovaly, takže yay. :)) Jo a kniha je pro čtenáře od 18 let.

PPS. Ten vizuál knihy jste zaregistrovali jo? Protože to je lahůdka.

Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Kazda, které mi poskytlo knihu k recenzi. :)

„Každé přání má svou cenu.”

Tuhle knihu jsem už nějaký ten pátek měla doma a když jsem zjistila, že je i v audioverzi, tak jsem se do ní konečně pustila. Aneb pokud je v knize alespoň jedna čarodějka, je jasné, že si knihu tak či tak přečtu.

Příběh jako takový není za mě zvlášť originální v žánru romantasy, ale i tak autorka dokázala vytvořit zajímavý příběh, který mě bavil. Postavy byly skvělé – nespoutaná čarodějka a nepoddajný císař. Navíc hate to love romantická linka je vždycky napůl výhra a chemie mezi nimi byla živá, zábavná a se spoustou sarkasmu.

Na knize byl i skvělý styl psaní. Bavila mě poetičnost, která ale nebyla přehnaná a celkově hra se slovy. Navíc, pokud půjdete do audioknihy, tak je taky skvěle namluvená (ale zase škoda, že knihu namluvila jen jedna osoba).

Pokud třeba neoplýváte hojnou vlastní představivostí, tak se nemusíte bát. Ať už knihu budete číst nebo poslouchat, tak nebudete mít problém se do příběhu ponořit a vše si představit. Autorka se zaměřila na detailní popisy a dokázala skvěle vykreslit celý svět, prostředí i jednotlivé situace, které se naskytly.

Ačkoliv je zápletka knihy docela jednoduchá, tak příběh je akční. Je tady spousta náhod, které byly skvěle zakomponovány do příběhu tak, aby to nebilo do očí jako nesmysl nebo nebyly nuceně vložené. Při čtení se teda nudit nebudete.

Suma sumárum: kniha mě moc mile překvapila. Líbilo se mi zapojené slovanské mytologie, celý magický systém a výborná romantická linka.

PS. Ten vizuál knihy je top strop.

„Když se nezeptáš, odpověď bude vždy ne.“

Jako první se asi sluší napsat, že už nejsem úplně cílová skupina této knihy. Poslechla jsem si ji spíš ze zvědavosti, ale příběh mě bohužel příliš neuchvátil. Dost dlouho jsem přemýšlela, jak recenzi uchopit, tak to vezmeme v bodech.

1. Skvělý interpret audioknihy. Za to, že jsem u knihy zůstala a nakonec ji doposlouchala dávám kredit právě „namlouvači“. Jeho přednes byl opravdu skvělý, v hlase byly cítit emoce a interpretace tak působila záživně a přirozeně.

2. Zajímavý a řekla bych hodící se styl psaní. Autor má (a zvolil si) čtivý styl vyprávění. Ale bohužel na mě osobně působilo rušivě množství anglicismů, vulgarismů, nespisovné češtiny a rádoby vtipných přirovnání. Věřím, že se chtěl přiblížit dnešním teenagerům, ale občas jsem měla pocit, že autor až příliš tlačí na pilu. Naštěstí to nebylo úplně všude, ale některé výrazy (jako třeba „vincko“) mi vážně nesedly.

3. Humor je v knize vložen poměrně nenásilně a místy jsem se i pobavila. Někdy zase ty neustálé vtípky působily spíš trapně.

4. Důležitá témata i běžné starosti teenagerů. Zajímavě je zde zpracovaná síla sociálních sítí a jejich vliv na lidi, nejen na teenagery. Příběh se točí kolem prvních lásek, prvních přešlapů a prvních průšvihů. Některé reakce postav jsem dokázala pochopit, jindy jsem jen koulela očima… Nostalgii to ve mně úplně nevyvolalo, protože přesně tomuhle typu lidí se moje mladší já spíš vyhýbalo.

5. Děj je celkově velmi jednoduchý a kniha stojí hlavně na stylu psaní a dynamice hlavních postav. Všechno plynulo poměrně svižně, i když se toho v příběhu vlastně tolik nestane. Konec hodně lidí chválí, protože konečně přijde nějaká akce, ale mně osobně to přišlo trochu jako z levné detektivky.

Suma sumárum bych knihu asi mohla doporučit spíš mladším ročníkům. Děj je jednoduchý, ale témata jsou pro teenagery aktuální.

Kniha mi byla darována od @hostbrno , kterým moc děkuji :)

„Zlo musí být zničeno, jinak pohltí všechno, čeho se dotkne.“

Mercedes prostě nemá nikdy klid. Tentokrát se na ni zaměří víly a u nich člověk (i kojot) ví, že není radno si s nimi zahrávat.

Další díl a zase se vrháme do jedné velké akce. Ačkoliv je ten děje takový repetitivní v tom, že se něco stane, Mercy (ať už chce nebo ne) zasáhne a pak se do toho zamotají vlci, tak nuda vás tady rozhodně nečeká. Ani se nenadějeme a máme tady jedno mrtvé tělo a Mercedes hned vpadne do vyšetřování. Tentokrát tak trochu ne vlastní vinou, ale samozřejmě se pak okolnosti změní a ona chtě nechtě zabředává do toho hlouběji a s notnou (i nutnou) dávkou odvahy. Takže kdo je sakra ten vrah?

Mercedes je za mě skvělá hrdinka. Je neskutečně sympatická a taky nebojácná. A i když by bylo by fajn, kdyby si uměla říct o pomoc, nakonec ji smečka nikdy nenechá na holičkách. Jen tedy co se vždy předtím musí stát… je až s podivem, že ta holka pořád funguje dál.

Co se týká romantické linky, konečně máme rozuzlení milostného trojúhelníku a možná trošku nezáživným, ale za to hodně vděčným způsobem. Koho si vybrala/nevybrala samozřejmě neprozradím a já vlastně si sama nejsem jistá, s kým jsem chtěla, aby skončila. :D Každopádně se to vyřešilo tak, že ani jeden z nich nemusel umřít (tady odkazuju na jednu konkrétní knihu, kde takto ten milostný trojúhelník autorka vyřešila a za mě to byla podpásovka), takže YAY.

Děj plyne zase rychle a v poslechu či čtení vás drží spousta dialogů. Já tuto sérii jedu v audioverzi a je to jak seriál v uších. Interpretka je skvělá a záživná, takže tady velká spokojenost.

PS. Konec jsem teda nečekala, nebudu samozřejmě říkat víc, ale pokud to co se stalo někdo zvládne, tak to bude Mercy. Těším se na další dobrodružství s ní.

„Dávej pozor na mrtvé, Adaliah.”

Pokud milujete fantasy s temnou, ponuřejší atmosférou a pomalejším vyprávěním, tak Neklidný hrob by vám rozhodně neměl uniknout. Děje se toho tady spousta, ale příběh nikam nespěchá - všechno plyne pomaleji, ale o to intenzivněji vše můžete prožít.. jako byste byli součástí příběhu.

Největší tahoun knihy je jednoznačně atmosféra (nebo aspoň po mě byla). Skotsko, 19. století, vykradači hrobů a do toho se ještě přimíchá kapka magie, ždibek medicíny a probudí se něco, co už mělo dávno spát. Dokonalost.

Adaliah jsem si oblíbila hned na začátku. Byla odvážná, tvrdohlavá a nebála se jít za tím, co chtěla. Ani samotná smrt by ji zastavit nedokázala - nebo? Anselm si mě nakonec taky dokázal získat, zejména svou zapáleností pro danou věc, neutuchající oddaností a odvahou napravit vše, co si myslel, že pokazil. Kromě hlavních postav tady najdete řadu různorodých vedlejších charakterů, ať už to bylo médium Ethel v čele kočovníků, kamarád Anselma nebo nevlastní otec Adaliah… každý sehrál svou roli skvěle a v příběhu měl své pevné místo.

I přes větší rozsah a delší kapitoly se kniha četla skvěle. Pokud máte rádi promyšlené fantasy ve kterém postupně odhalujete různá tajemství a zákoutí příběhu, tak autorka vás nemůže zklamat. Kateřina umí psát skvěle, vkládá humor a sarkasmus přesně tam, kam patří a pracuje s emocemi tak, aby se k vám dostaly.

Celá ta zápletka o oživení jednoho těla byla dopodrobna vymyšlená. Nešlo jen o samotný cíl a zda se jim to opravdu povede, ale o tu cestu jak se k tomu dostat, co vše se musí stát, co vše musí obětovat… Na konci je zvrat, který já osobně nečekala a docela mě šokoval. A konec? To mi trochu zlomilo srdce.

Suma sumárum: není to feel good fantasy plná jednorožců. Je tu jednooká kočka Belzebub, morálně šedé charaktery a snaha přelstít samotnou smrt… Já si Neklidný hrob opravdu vychutnala a četla ho poměrně dlouho, ale už teď vím, že se k němu jednou vrátím.

Recenzní výtisk jsem dostala od nakladatelství Host :)

„Věci, které jsme udělali kdysi, mají nedozírný význam pro zítřek a každý další den.”

Od paní Mekové jsem nevěděla co čekat a musím říct, že to nakonec byl pro mě zajímavý knižní zážitek. Za mě je to zvláštní příběh, který je svým způsobem milý, kouzelný i trochu chaotický (možná jako samotný život).

Ze začátku mi příběh trochu připomněl knihu od Roberta Bryndzy s Coco Pinchardovou v tom, jak i Alda byla maličko jak neřízená střela. Hned na začátku se s Aldou dostáváme do Anglie, kde začíná pracovat jako au-pair – bod pro ni za odvahu, v angličtině, kterou neovládá zrovna bravůrně se dokázala poměrně dobře vypořádat se zvláštními rodinami.

Po tomto zběsilém úvodu se ale příběh jako kdyby usekne a ocitáme se v přítomnosti tajemného pana Mysteringa, který se objeví z čista jasna s třemi sloužícími (?), snažící se polapit kouzelnou vůni. No a díky tomu se dostáváme k samotné paní Mekové a jejím lentilkovým muffinám. Za mě na propojení a vysvětlení celého toho příběhu bylo potřeba trochu více stran, takhle to bylo zmatečné a seznámení se všemi postavami (nejen čtenářů s postavami, ale samotných postav mezi sebou) rychlé.

Jakmile se pan Mystering, jako anglický gentleman, žene do České republiky, bylo vyprávění opravdu groteskní. Povahy českých lidí byly popsány vtipně, ale určitě to bylo opředeno tím pohádkovým kouzlem, protože realita by takhle za mě moc nefungovala.

Styl psaní není špatný, jen to chce trochu uhladit. Občas totiž obsahoval sálodlouhé souvětí, která neměla konce a jindy zase působil trochu kostrbatě a nahodile. Dost mě ze začátku při čtení vyrušovalo střídání pohledu bez upozornění, ale i na to si nakonec člověk zvyknul. Na druhou stranu byla zvolená forma zajímavá a rozhodně ozvláštnila celý příběh.

Celkově to hodnotím, jak opravdu zajímavý počin. Pokud hledáte neotřelé příběhy a rádi podporujete české autory, tak zkuste jít po stopách pohádkové vůně.

Knihu na recenzi mi poskytla přímo autorka - @venika.art , které tak děkuji za její zaslání. :)

Z kuchyně Verbeny Fullbrightové
Když zkoušíte nový recept na dort, nebojte se užít si trochu zábavy a experimentovat s různými příchutěmi a texturami. Samozřejmě se to nemusí vždycky podařit, ale když jdete do rizika, můžete objevit něco, co už dlouho hledáte.

Tajemství hvězdného svitu je už 4. dílem ze série Magické momenty a ačkoliv je námět podobný předchozím knihám, pořád se k nim ráda vracím. Pokud potřebujete zpomalit, užít si obyčejně neobyčejný příběh plný rodinných tajemství, laskavosti a trochu toho kouzla, tak Tajemství hvězdného svitu (a celou tu sérii) můžu doporučit.

Tady vypráví příběh Eddie a Tessa Jane. Obě hrozně milé, maličko bojácné a každá trochu jiná prožívající různé strasti. Eddie se snaží vylézt ze své ulity, do které zalezla vinou cizích tajemství a Tessa Jane se snaží najít rovnováhu v životě, ve kterém ji chtějí řídit ostatní. Moc se mi líbilo, jak se vztah mezi nimi vyvíjel, ale to pravé kouzlo této rodiny přináší hlavně teta Bean (a vlastně celé městečko). Teta Bean byla ztělesněním rodinné pohody, laskavosti a vřelosti.

A co v příběhu hlavně najdete? Je to příběh o odpouštění (i sama sobě), o nedorozumění, o vzatí života do svých rukou a o lásce. Najdete tady i romantickou linku, která představuje spíš takový hezký doplněk, protože to gró je tady ta láska k rodině.

Styl vyprávění je skvělý. Kniha obsahuje hodně dialogů a spousta postav dostává patřičný prostor se vyjádřit, takže příběh působí uceleně. S rodinnými tajemstvími souvisí i řada zvratů, kterých je v této sérii, jak už bývá zvykem, požehnaně a na konci vše do sebe zapadne jako poslední dílek puzzle.

No a co by to bylo za Magické momenty bez špetky magie. Tentokrát to bude hvězdné pole se spadlou hvězdou, které toho v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. Jo a připravte si ke čtení nějakou dobrotu – tady se zase pečou lahodné sušenky a dortíky.

PS. Audioverze je skvělá. Škoda jen, že příběh nenamluvily dvě interpretky - méně by se pletly.

„Kdyby bylo možné boha zabít, byla bys moje smrt, má hvězdo.”

Smyšlené příběhy inspirované nebo zasažené do období starověkého Řecka a její mytologie mám hrozně ráda. Zejména pokud tam hlavní roli hraje Hádés. Kruté hry bohů mě tak nemohly minout, ačkoliv se sériím trošku vyhýbám.

No a jaký je verdikt? Nejdřív jsem nevěděla, jestli to bude pro mě. Zasazení řeckých bohů do nového světa plného moderní technologie bylo zmatečné, ale nakonec jsem si zvykla. Navíc spousta děje představují zkoušky klání bohů, a tak se objevujeme v bludištích, v moři, ve snech a spolu šampiony bojujeme nejen s příšerami.

Hlavní hrdinka Lyra je skvělá střela. Jinak to ani říct nejde. Její drzost, upřímnost, prostořekost a tvrdohlavost byla okouzlující a zábavná. Bavila mě svými úvahami, jak se snažila obejít pár pravidel a zároveň ale hrát čestně. Jo, byla to srdcařka.

„ Převlékl se do džínů a vybledlého modrého trička, které už zažilo lepší časy. Na sobě má nápis: „Jasně, že si můžeš pohladit mého psa.” Kdyby mě ten diadém tak nerozhodil, zasmála bych se, protože jeho pes je Kerberos, tříhlavý pekelný pes, který notoricky všechny nesnáší. “

Co se týká romantické linky, tak byla super. Přestřelky mezi hlavními postavami mě rozesmávaly a to hašteření a neustálou nabručenost Háda jsem si užívala. Moc spicy to taky není, takže celkově jsem byla spokojená.

Atmosféra knihy bych řekla byla pohodová a místy i smutná. Autorka dokázala dobře vyvážit obě stránky, což bylo fajn. Soutěží je tam mnoho a taky se tam celkově moc nudit nebudete, protože akce začíná prakticky hned. Upřímně mě mrzí, že jsem si přečetla epilog - ten konec? Sakra práce.

Jediných pár výtek. Větší worldbuilding tady není - čistě je to zaměřeno na bohy a dané zkoušky, takže je to takové “jednorozměrové.” Občas (ačkoliv se to díky krátkým kapitolám čte skvěle) to působilo místy zdlouhavě.

Celkově je to pohodové a nenáročné čtení. Je tam skvělý vývoj přátelství i strategických spojenectví, spoustu dobrodružných úkolů a “jsi moje” romantická linka. Takže pokud holdujete řeckým bohům v moderním světě, tak na jejich klání mrkněte.

Čteno v rámci spolupráce s Humbook blogery :)

„Být jen zbožňován neznamená nic; být zbožňován někým, kdo je jí hoden, to znamená všechno.”

Povídkové knihy příliš nevyhledávám, protože jsou pro mě hůře uchopitelné než samotné romány. Délka příběhu, zápletka i vztah k postavám jsou pro mě občas nedostatečné. Ale s povídkami se to má tak – je to zkrátka loterie a obvykle s pár vždy vyhrajete.

Autorku znám už ze série Smrtící vzdělání, kde jsem si její styl psaní a schopnost vytvářet atmosféru zamilovala (proto jsem povídkám podlehla). A tyto povídky potvrzují, že je v budování atmosféry, stylu psaní i originalitě pořád skvělá. Ne všechny povídky mi sedly, zejména ty krátké jsem velmi brzo zapomněla. Některé byly ale naopak skvělé a v mysli mi utkvěly doteď. Mezi své top favority jsem zařadila 6 povídek: Araminta aneb Vrak Amphidraku, Po večerce, Pohřbeno v hlubinách, Spřádání stříbra, Sedm a Draci a dekorum.

Pokud vás zajímá jaké by to bylo kdyby Elizabeth Bennet z Pýchy a předsudku létala na drakovi, co se stane po konci série Smrtící vzdělání, zda dokáže jedna smrtelnice proměnit stříbro ve zlato, aby se vyhnula vílímu králi, nebo co kdyby vás obyčejná činnost, jako je výroba keramiky, mohla zabít, případně by vás lákala povídka inspirována řeckými mýty, tak tuto knihu zkuste.

Co mě na knize bavilo asi nejvíc bylo to, že se jedná o poměrně syrové příběhy – žádné pohádky na dobrou noc. Každý z příběhů ma jiný motiv, jiné poselství a vše obvykle není tak, jak se na první pohled zdá. Někdy jde o to, že při honbě za dokonalostí můžeme přijít sami o sebe, jindy o to, že někdy je nejlepší vzít věci do vlastních rukou a nespoléhat na ostatní. Jindy se zase ukazuje, že hrdinství není o slovech, ale o činech, nebo kam až je člověk schopný zajít, aby přežil.

Každá povídka má něco do sebe, a pravděpodobně vám nesednou všechny (tak jako mě), ale své oblíbence si určitě najdete. Navíc autorka píše skvěle a dokáže vás i na tak krátkém prostoru přenést do úplně jiného světa.

Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host, kterým děkuji za recenzní výtisk. :)

„Takže jsme se líbali,“ řekl na rovinu to, co už jsem chvíli tušila. „A je mi to líto.“
„Ne, není,“ odsekla jsem.
„Tak jo, není,“ přiznal.

Pokud hledáte knihy, které jsou vizuálně propracované, sáhněte po těch od Oly. Ať už jde o chaty, obálky nebo ilustrace uvnitř, pokaždé je to pastva pro oči (zejména poslední dvě – Den po dni a Jsi moje