Woodhill

Věřili byste lidem, kdyby vám celý život tvrdili, že jste blázni, jen proto, že vidíte něco, co oni ne? Naše hlavní hrdinka tomu věřila, dokud se svět nezhroutil a mrtví se nezačali vracet doopravdy. Musím říct, že tím si mě kniha celkem rychle získala. Ten obrat, kdy se vaše největší prokletí najednou stane jedinou věcí, která může zachránit zbytek lidstva, je skvěle vymyšlený.
Stránky mi utíkaly pod rukama hlavně ve chvíli, kdy se hrdinka dostane na panství Woodhill, respektive je tam přeřazena a není z toho nijak nadšená. Nevěděla jsem co čekat, ale máme tu nevrhlého a samozřejmě pohledného správně Brodericka, mrtví, kteří se potulují okolo a vraždí mladé dívky a "shodou okolností" právě tou je správcova neteř, jež je potřeba ochránit, což jde těžko, když mrtvé vidí jenom někdo. Originální, bavilo mě to. Není to jen suchý příběh o konci světa, je o strachu, odvaze a o tom, že i v troskách civilizace se pořád musíte potýkat s lidskou povahou.
Pokud hledáte něco, co v sobě kombinuje napětí a silný osobní příběh, u kterého se nebudete nudit, Woodhill je trefa do černého. Za mě vřele doporučuji, je to přesně ten typ čtení, u kterého zapomenete na čas.

Lexi vidí duchy i když jsou za oponou a to jí přivede do Woodhillu, aby hlídala správcovu neteř Abby před duchy, kteří zabíjejí mladé dívky.

Myšlenka na příběh a zasazení do Lednického areálu. Bylo milé číst příběh, odehrávají se v mistech, které znám a mám ráda. Často toto místo navštěvuji i z důvodu, že poblíž mám příbuzné a areál znám jako svoje boty.

Tím, že hlavní hrdinka vidí duchy mi občas trochu připomínalo sérii Hřbitovní královna od Amandy Stevens.

S čím jsem se úplně nemohla ztotožnit, že doba vycházela z toho naší, ale po pádu opony se vrátili o mnoho let zpět. Na jednu stranu je to super nápad, na tu druhou mi to prostě nešlo zařadit, v jednu chvíli jsem měla pocit, ze jsem ve středověku, pak v baroku, chvíli v naší době atd.

K postavám jsem si hned našla vztah, zvláště k Lexi, která to vzhledem k okolnostem neměla jednoduché. U Brodericka bych se bála mít chlapa s takhle cholerickou povahou.

(SPOILER) *Poslouchala jsem jako audioknihu*

Kniha byla zajímavá, jiná. Svět po oponě není nějak více vysvětlen, což je škola. Romantická linka byla zvláštní, spíš fyzicky popsaná než emočně. Vlastně bych knihu hodnotila hodně dobře, ale bohužel. Asi tři kapitoly od konce půlka lidí umře – celkem nesmyslně, žádná závěrečná akce atd. Takže mám smíšené pocity. Ale velké plus pro mě (jako milovnici romantasy) bylo, že autorka zmínila ACOTAR.

Od autorky jsem četla celou sérii Smrti se smát a do té jsem se zamilovala. Samozřejmě na mě doma čeká i série Černá vdova, ale o té někdy jindy.

Audioknihu namluvila Lucie Kušnírová (@luckakusnirka), jejíž hlas mi zněl strašně podvědomě, ale následně jsem zjistila, že jsem od ní zatím nic neslyšela.

Musím říct, že mě příběh chytil hned od začátku a strašně mě bavila propracovaná myšlenka postapokalyptického světa. Základ dostáváme v českých zemích, ale následný svět je vypracovaný jinak a má svá pravidla.

Naší hlavní hrdinkou je Lexi, která je temnonoška, a jelikož temnonoši jsou vzácní, tak nemá jinou možnost než přijmout přeřazení. Samozřejmě se jedná o těžkou věc, protože musí vše nechat za sebou a začít nový život v hlavním sídle.

Příběh se četl velmi dobře a po celou dobu mě to bavilo, postupně se odhalovala jednotlivá tajemství či minulost postav před pádem opony a autorka se s tím rozhodně nemazlila, jelikož postavám nadělila dost těžké osudy. Postavy byly velmi sympatické a mnoho z nich jsem si oblíbila. Hodně jsem si užila, jak autorka stavěla vztahy a i tak nám neodhalila karty hned na začátku.

Závěr byl doopravdy jízda, opravdu jsem napjatě čekala, co bude dál a co se bude dít. Autorka čtenáře nešetřila a rozhodně připravila nejednu ránu, krásně to zachovávalo atmosféru postapokalyptického světa.

Čtení jsem si užila, přesto zde byly některé momenty, které mi úplně nesedly, např. závěrečný "happy end" s Caroline a některé nastíněné otázky nebyly pro mě dostatečně zodpovězené, takže proto kniha nedosáhla na 5/5. I tak vám ji mohu velmi doporučit, jedná se o příjemné čtení a myslím, že vás pohltí.

Spice: 2/5
4/5

Knihu jsem koupila na základě anotace a také mě navnadila krásná obálka-musím říct, že rozhodně zklamaná nejsem. Možná jsem čekala více akce a duchů ale vlastně to takto sedlo velmi pěkně. Autorka si docela potrpí na obšírnější vyprávění, díky tomu dostanete celkem pěkně popsaný postapokalyptický svět, který v romantických knihách bývá zřídka. Ze začátku jsem chemii mezi hrdiny vůbec nevnímala, což je asi jediná výtka- tam mi to zkrátka trochu chybělo-takové ty kradmé pohledy, náhodné doteky, náznaky náklonosti... Děj se rozvíjel celkem pomalu, ale na čtení jsem nespěchala. Pro mě tato kniha nebyla takové to - musí honem číst dál abych věděla jak příběh dopadne... Prostě jsem jí četla pomalu, užívala si jí, nasávala atmosféru a nechala příběh pěkně pomalu plynout. V knihovně si jí rozhodně nechám a třeba si jí na podzim kolem dušiček zase přečtu:-)

(SPOILER) Není to Fantasy a ani romantiku jsem tam teda nenašla. Teda u hlavních postav. Spíš Sci-fi a ani tomu se kniha nějak nezabývá. Traumata bolístky vnitřní pocity a dialogy Lexi a teda nezávazný sex to je náplň knihy. Vysvětlení rozuzlení světa a okolo nic za mě úžasný nápad ale promarněný. Chemie mezi hlavními postavami nulová rozuzlení bojím se já taky jééé ale milujeme se jako vážně?! Upřímně v každé kapitole jsem se těšila na zmínku o Jamesovi, Grace a Aaron. A tím že Grayc a Aarona nechal, umřít to celé autorka zabila. Za mě kdyby Umřela Lexi a Broderik vstřebávala bych to lépe. Autorka umí psát, ale tady to mi opravdu nesedlo.

Někdy přijde něco tak svěžího, že by to mohlo bez ostychu konkurovat ranní kávě s dvojnásobnou dávkou cukru a šlehačky, a právě tady se dá nechat unést do světa, kde každá větev šeptá tajemství stará jako čas s úsměvem, který nezkazí ani deštivé pondělí. Kouzlo těch míst připomíná mix divoké louky a starých pohádek, které neztratily humor ani špetku té divoké odvahy, co rozproudí krev i tomu nejzarytějšímu skeptikovi. Nepočítej s nápovědou, protože tu se má ztratit a zase najít, trochu jako hledat ideální střevíce na tanečním parketu života, kde se nedá stát na místě. Jiskra, co rozsvítí i ty nejtemnější kouty, tu nikdy nepolevuje, a přitom nepadá do kýčovité pasti, ale drží se elegantně na hraně mezi fantazií a realitou, jako kdyby si právě dala šálek dobrého čaje se smyslem pro ironii. Takhle originální směs nečekaných momentů dokáže vykouzlit úsměv, který přežije i pondělní ranní špičku a zaručí, že se nebudeš chtít vracet do všednosti. Pokud má někdo chuť na dobrodružství, co voní po mechu a svobodě, tady dostane víc než jen povídání u krbu. Naděje zní jako píseň starého lesa, co rezonuje v duši i po zavření poslední stránky, a to je důvod, proč se sem rád vrací každý, kdo má odvahu ztratit se a najít nový směr.

Velmi lehce se kniha četla a bylo snadné proniknout do děje a zorientovat se v postavách. Hlavní postava mi byla docela sympatická, ovšem ty zbylé mi přišly takové...no, domnívám se, že by si zasloužily o něco více autorčiny pozornosti.
Grafické zpracování se moc povedlo!
Moc se mi líbilo téma i způsob, jak ho autorka zpracovala. Dokonce ho na české poměry považuju za nadprůměrný. Nečtu a nehodnotím ale pouze české autory, proto plný počet dát nemohu. Ale určitě si tuhle fantasy přečtěte, pokud se k vám dostane. Nebude to ztracený čas.

Tohle se za mě povedlo. Konečně čtivá a zajímavá česká oddechová fantasy. Všechny postavy mě v knize zajímaly a hlavní hrdinka byla vyobrazena přesvědčivě. Kniha má i psychologický podtext a to cením i pár hezkých myšlenek. Palec nahoru rozhodně, protože většinou mi čeští autoři fantasy moc nesedí, ale tady mi to sedlo naprosto parádně. Pro podzimní dny ideální čtení.

Lexi byla odjakživa jiná. Viděla věci, které ostatní ne – duše mrtvých. A když padla opona mezi světem živých a mrtvých, najednou její schopnost nebyla pro smích, ale stala se cennou.

Svět je v troskách a temnonoši jako Lexi jsou vzácní. Takže se musí přestěhovat do Woodhillu, sídla jednoho dost nepříjemného správce jménem Broderick. Ten chlap je tvrdý, neústupný, a rozhodně z něj nejde dobrá energie.

Jenže Lexi si umí dupnout. Nedá se zastrašit, má vlastní hlavu a ví, co dělá. A Broderick? Možná není takový, jak se na první pohled zdá…

Co vás láká víc – napětí a tajemno, nebo romantika? Nebo obojí dohromady?

Kniha má jen lehký hororový nádech,takže se nemusíte bát – spíš navodí tajemnou atmosféru. Styl psaní mi sedl jako ulitý, četlo se to samo. Bavilo mě, že i vedlejší postavy měly svůj prostor a příběh tím dostal hloubku.
Romantická linka? Úplně boží. Lexi a Broderick mě prostě bavili.

Za mě super čtení – napínavé, originální a s postavami, na které jen tak nezapomenu.
Rozhodně doporučuju!

Jako knihomolka oceňuji, že se v příběhu objevily odkazy na knihy a seriály (ACOTAR, Gilmorova děvčata nebo třeba znělka Krotitelů duchů). Moc se mi líbilo, že se řeší důležitá témata jako přátelství, ztráty a hledání důvěry.
Na druhou stranu – některé části světa a romantická linka mi úplně nesedly. Postupně jsem si ale k příběhu našla cestu a ke konci mě pár momentů zaujalo.
Myšlenky! – text mě často nutil přemýšlet. Lexi mi byla blízká a její introvertní povaha mi sedla.
Celkově to byla příjemná kniha. Hodně si cením hloubky příběhu a toho, jak mě kniha donutila k zamyšlení.

Autorka má zjevně v oblibě slovo ostentativně, což mi kazilo celkový zážitek z knihy, když se tam objevovalo tak často... Škoda, a taky mám pocit, že autorčiny knihy jsou vesměs o ničem...

originální svět s nevyužitým potenciálem, kdo vraždí dívky se dozvíme v půlce knihy kde se eliminuje i hrozba a následně se řeší jen vztahy. Vlastně se nedozvíme vůbec nic, proč padla opona, co se stalo, chodci se ignorují, nové hrozby také. Autorka knihu v půlce ukončila, škoda četlo se to dobře a mohla to být hezká série

(SPOILER) S Lexi zastávám stejný názor, že čím míň lidí za den potkám tím líp pro mě. Obě hlavní postavy mají svoje traumata z dětství, které se prolínají do dospělosti a řeší se právě v tomto příběhu. Je tam spousta narážek na různé knižní postavy např. Rhysand, Stephen King... Líbil se mi námět s duchama a trošku té hororové atmosféry. Autorka rozhodně psát umí. Je to čtivé, oddechové se zajímavým námětem. Romantické linka byla něžná a sexy. Bohužel duchové pro mě byly nedotažené do konce a určitě by si to zasloužilo pár stran navíc. Rozhodně budu s autorkou dál pokračovat a těším se na její další příběhy.

24.07.2025

Kniha Woodhill vzbudila v době svého vydání velký rozruch a já se vůbec nedivím. Za krásnou obálkou je schovaný zajímavý příběh, které jsem prostřednictvím audioknihy nějaký ten pátek objevovala, ale nakonec jsem se dostala do cíle.
.
Hlavní postavou je Lexi, která vidí chodce, duše zemřelých. Nacházíme se v dystopickém světě, takže toto propojení zpočátku dokáže zamotat hlavu, ale zvyknete si. Lexi se stěhuje na Woodhill, kde se setkává s jeho obyvateli a taky Broderickem, kterého si buď zamilujete, nebo ho budete nesnášet. V mém případě to bylo to první, a oblíbila jsem si i Lexi.
.
Příběh není špatný, je v něm rozhodně zajímavý nápad. Popisy jsou příjemné, nijak nezdržují a ani nejsou odfláklé. Atmosféra v knize na mě hezky působila a já se celkem rychle zaposlouchala. Zdá se mi ale, že by tato jedna kniha klidně mohla být třeba duologie. Autorka měla velký nápad a sem tam mi bylo líto, že nešla více do hloubky.
.
Co mi příběh trochu zkazilo, tak to byl samotný poslech. Mám za sebou audioknihy, kde si interpreti hrají s hlasy tak, že máte pocit, že posloucháte divadelní hru a že interpret není jeden, ale je jich několik. Tato audiokniha má přes čtrnáct hodin a interpretace se zhostila Lucie Kušnírová. Bohužel mi přišel přednes bez emocí a bylo pro mě proto těžší udržet pozornost.
.
Woodhill má rozhodně zajímavou myšlenku, ale litovala jsem, že jsem se nedala spíše do fyzické knihy, která by mě asi do děje dokázala vtáhnout víc. Pokud Vám nevadí pomalá romantika a trochu zamotaná hlava, Woodhill zkuste.

Četla jsem tuhle knihu jako druhou od autorky a musím říct, že je na ní vidět jednak větší vypsanost a taky jak jsem si myslela, jí sluší delší stopáž a propracovanější příběh. Líbilo se mi to až překvapivě.
Postavy mají svůj prostor, příběh je osvěžující svým nápadem - a řekněme si na rovinu přijít v dnešní době s něčím novým je kumšt. Takže klobouk dolů. Pokud máte náladu na zajímavý svět, romantickou linku správně zasazenou mezi přátelství a postavy, které vám přirostou k srdci, tak hurá do toho.
Za mě je tohle nejlepší kniha autorky a moc se těším s čím přijde dál.

Knihu jsem četla v rámci štafety a byla jsem čtvrtá v pořadí. Bylo fajn číst postřehy a názory holek, které četly knihu přede mnou a moc jsem si to užila.
Už od začátku mě kniha zaujala hlavně svým námětem a zasazením. Zajímalo mě, proč spadla opona, proč existují lidé, kteří duchy vidí i za oponou a po tom, co hlavní hrdinka dorazila do Woodhillu mě nejvíc zajímalo, proč tak moc jdou duchové po Abby.
Již zmíněná hlavní hrdinka Lexi (děsivě skvělé jméno, když víte proč!) mi byla od začátku sympatická. Celkem drsná holka, která se ale nebála ukázat i své slabiny, takže vybočovala z řady hlavních hrdinek klasických YA romantasy, kde jsou všechny postavy nejkrásnější, nejlepší, nejvražednější, nejsilnější, nezlomné a nikdy neukážou strach.
V jednu chvíli mě kniha začala nudit a to z důvodu romantické dějové linky, které já prostě nemusím. Moc jsem se chtěla dozvědět víc o tom světě a tohle mě prostě “otravovalo”. Naštěstí to netrvalo dlouho, takže jsem to překousla a hned na to se stal zvrat a knihu prostě nešlo odložit!
Párkrát, když jsem četla sama a už byla tma, tak jsem měla i nepříjemné pocity, že za mnou někdo stojí, takže prvky hororu to mělo taky a ty u mě vyvážily tu romantiku.
Když už si člověk myslí, že je vše krásné a sluncem zalité, tak přijde ještě jeden zvrat a ten mě skoro dohnal k slzám! Jak mi to autorka mohla udělat?
Super oddechová knížka, pěkně napsaná a zajímavá od začátku až do konce. Rozhodně doporučuji!

(SPOILER) Jsem v rozpacích. Na tento komentář jsem si dokonce dala den na odležení a rozležení pocitů. Vezmu to popořadě.

Postapo svět vymyšlený autorkou je zajímavý a měl potenciál. Co mi ale naprosto nedává smysl je to, že všichni se baví o pádu opony jakoby to bylo před 50-100 lety. Ve skutečnosti to ale bylo před 10 lety. Nedávalo mi hodně smysl i to, že za takto krátkou dobu se staly z měst a sídel až takové ruiny. To by mi sedělo na těch 50 let. Také mi přijde, že po tak krátké době by se nemohl usadit ani provizorní řád, natož takový, jaký autorka popisuje.

Romantasy? Ani omylem. Horor? Absolutně ne. Proč jen kvůli marketingu škatulkovat, když kniha není ani jedno?

Zápletka s chodci tam měla jen jedinou úlohu, a to oddělit minulý svět od postapo světa. Ve výsledku neměla na příběh žádný vliv a tak trochu ve mě zanechala zklamání - prostě celou dobu čekáte na něco, co se vůbec nestane. Mor by stačil.

Co mě ale opravdu zklamalo je ta romantika. Chemie mezi hlavními postavami -100. Tak studený vztah jsem snad ještě nezažila. Čtu slova, ale absolutně necítím žádné emoce. A pokud si Lexi ještě jednou olízne suché rty, budu vraždit. MMC je nezajímavý a ani mi nepřijde sexy (jediné co to zachránilo je, že jsem si ho představovala jako Alana Ritchsona, v tom případě se to pak dalo snést). Lexi byla fajn, uměla se za sebe postavit postavit a její chování se dalo pochopit a dalo se do ní vcítit.

Konec uspěchaný a na to, že tam všichni pomřeli přeslazený.

I tak chápu, co se autorka příběhem Lexi snaží říct (udělejte si kamarády dokud není pozdě, nebojte se vtahu a žijte tak, jak to v dané situaci nejlépe jde).

Mám v knihovně ještě další knihu od autorky, dám tomu šanci. Tady ale za hezky vymyšlený postapo svět dávám slabé 3*.

(SPOILER) Tenhle příběh je definicí chaosu. A také definicí mého strachu zkoušet české autory, alespoň co se týká žánrů v ya a na. Nebýt audia po čtvrtce knihu odkládám, nejpozději. Dokonce i audiokniha byla docela challange. Měla totiž jedno umění, naštvat mě doslova každé 2%, což je tedy brutálně unavující.
Za mě tu bylo špatně snad úplně všechno kromě krásné obálky. První úskalí nastává, když nám slibuje romantasy s prvky hororu. Ještě, ať to nepřehlídneme!
Prvky hororu? Absolutně vůbec. Jestli je tím myšlena zápletka s chodci (duchy), které hlavní hrdinka vidí, a kteří dokáží přecházet na svět živých, tak to byla maximálně tak zápletka, která měla opravdu obří potenciál spláchnutý do kanálu. Ale bát se rozhodně nebudete, husina ne, tajemno a držení dechu už vůbec ne. Tohle jsou normální prvky každého druhého fantasy nebo dystopického příběhu, žádný horor prosím vás.
No a to romantasy? Absolutně vůbec. Mezi postavami nejenže nebyla žádná jiskra, ale bylo to až děsivě nefunkční. Totální divnost včetně jejich interakcí. Všechno pitomě rozpitvávali, ty jejich dotazy a šťourání...to by zabilo cokoliv, co by se chtělo vydrat na povrch. Nemluvě o tom, že týpek byl totální toxický red flag. A ona vlastně taky. Oba dva s nulovým respektem, tolerancí, empatií. Totálně nesympatická dvojice ever.
Nezapomenu na ty dvě ikonické situace, které mluví za vše. On, když na ni něco zkoušel bez jejího souhlasu ten samý den, co odsoudil sám týpka, co ji zkoušel znásilnit. To jako vážně?
A ona, která dokázala na plnou hubu říct handicapovanému týpkovi, že si hledá důvody, jak nezvládne obejmout holku. BEZ RUKOU.....ty kráso. Musím říkat víc? Myslím si, že ne.
Bylo by lepší, kdyby spicy scény tam ani nebyly. Jednou to bylo divný a ew, podruhé byla najednou useknutá. A takhle stále dokola, a velmi často. Až moc.
Useknutého děje out of nowhere tam bylo vlastně docela dost, a vytvářelo to přesně ten chaos. Při poslechu jsem byla kolikrát tak zmatená, jaktože se najednou řeší ale že úplně něco jiného, když ani neskončila kapitola. No a konec? Co to jako bylo :D Kde je pořádná zápletka, proč se tam celou dobu nic pořádnýho neděje?
Ve výsledku máte potencionálně skvělý prostředí, které nijak nerozvinete, a čtete jen o tom, jak se tam postavy pořád dokola co ty 2% hádají, štěkají, handrkují (představte si tu všechna možná synonyma k hádce), obhajují nějaké činy a myšlenky nebo se snaží vypadat, že sežraly moudrost světa a mohou radit všem okolo, přičemž akorát zněly přechytračele a hloupě. Asi až na jednu fakt dobrou myšlenku.
Dokázala jsem si při poslechu všimnout i strohých vět, nerozvinutého popisu, a přesně ten styl, který mi vadil i v Devatenácti schodech.
Kdybych měla napsat ještě něco k audioknize. Nebyla namluvená zle, bez ní bych to do konce nedotáhla, i když jsem už potom musela vždy něco dělat a nutit se, abych to vůbec zase začala poslouchat. Ale občas mi připadalo, že interpretka přihřívala polívčičku k tomu nastartování postav. Ono to asi dává smysl, předčítáte něco, kde se postavy furt hádají a hulákají na sebe a nevím kdesi cosi, tak to tam dáte tu zabarvenost.
Obávám se, že tohle už letos nic nepřekoná (teda já v to i doufám :D).