knizni.taurus přečtené 349

O umění být sama sebou 2026, Martina Odstrčilová

Dny našeho života 2025, Mikita Franko

Stříbrná relikvie 2011, Patricia Briggs

Eli 2026, Eva Pospíšilová

Wildflowers: Odvaha 2026, Micalea Smeltzer

„Jsi slunce, Salem… Ale i slunce někdy nesvítí.” … „Já nejsem tak zářivý jako ty, ale slibuju, že když budou tvoje dny temné, já budu tvoje světlo.” Po přečtení věty - pro čtenářky C. Hoover jsem byla zaháčkovaná a miluju to. Ale vezměme to od začátku. Může se zdát, že kniha Wildflowers není něco extra nového a originální, ale bože, to se tak dobře četlo! Díky krátkým kapitolám, spoustě dialogům a jednoduchým větám ubíhaly stránky jedna báseň. Příběh je za mě staré dobré heavy contemporary a nabídne spoustu těžkých témat, proto je taky důležité věnovat pozornost poznámce pro citlivé povahy na začátku knihy. Ale samozřejmě příběh není jen o tom bolavém, ale o tom, jak bojovat, jak překonat minulost a jak se naučit žít podle svého. Abych jen nechválila, v určitých chvílích byla kniha předvídatelná, ale z mé celkové spokojenosti tu ukrojilo pouze zanedbatelný kousek. V příběhu se setkáváme se Salem a Thayerem. A já jsem si tak neskutečně Salem zamilovala. Ta holka měla v 18 letech pořádně od života naloženo, ale nevzdávala se, stále rozdávala lásku lidem okolo a pracovala na sobě a svých pocitech. A jasně, že udělala pár hloupých rozhodnutí, ale kdo v 18ti ne … a to jak bojovala, jak se nakonec dokázala postavit věcem čelem, za to jsem ji obdivovala. Co se týká Thayera, byl to takový typický bručounský protagonista. Nicméně, to jak se choval nejen k Salem a ke svému synovi, ale i na jaké drobnosti dokázal myslet u lidí, na kterých mu záleží bylo až dokonalé. Konec je jeden velký srdcebol. Bohužel je konec otevřený, takže doufám, že moje srdce už zalepí další díl a už se nemůžu dočkat. PS. Je tady i pár spicy scén, které mě neiritovaly, takže yay. :)) Jo a kniha je pro čtenáře od 18 let. PPS. Ten vizuál knihy jste zaregistrovali jo? Protože to je lahůdka. Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Kazda, které mi poskytlo knihu k recenzi. :)... celý text

Tajemství kavárny na pobřeží 2026, Heather Webber

„Jestli dovolíš minulosti, aby tě pronásledovala, nikdy nebudeš mít budoucnost po které toužíš a štěstí o kterém sníš.” Pokud se někdy cítíte tak, že toho je na vás moc a potřebujete malé pohlazení po duši, tak série Magické momenty je to pravé. Tajemství kavárny na pobřeží je již pátým dílem a stále má co nabídnout. Opět se setkáváme se dvěma postavami tentokrát Avou a Maggie. Ava utíká po smrti svého expřítele do malého města za řekněme záhadných okolností a snaží se začít znovu. Maggie se zase snaží vyrovnat se ztrátou své maminky, starostmi o stárnoucího otce a zároveň vést kavárnu. Navíc, to by nebylo ono, aby tady nebyla kapka magie a tentokrát je to Maggiino propojování lidmi s neobvyklými věcmi – kuriozitami, které mohou člověka tak trochu navést správným směrem. Ava s Maggie jsou sympatické a milé postavy, takže jsem si to jejich vyprávění hrozně užívala. A to prostředí kavárny? Miluju. Je to opět takový milý příběh opředený tajemstvím, které se postupně dostávají na povrch a rozplétá se celý příběh. Čte se to hrozně dobře, vše plyne tak lehce a dialogy mezi postavami jsou přirozené. Vždycky, když čtu další díl této série, tak si říkám, že to městečko je až nereálné, ale chtěla bych v takovém žít (a možná i vy). Městečko, kde se sousedi znají, podporují a prostě udržují tu svou komunitu. A o čem Tajemství kavárny na pobřeží vlastně je? O hledání svého místa, o nových i starých láskách, o překonání strachu i o naději. Je to obyčejně neobyčejný příběh, který si přečtěte, když chcete zpomalit a ponořit se do hřejivého objetí. Z knihy prostě vyzařuje klid a laskavost. PS. Knihu jsem napůl i poslouchala v aplikaci audiotéka a za mě moc hezky namluvená. :) Kniha mi byla poskytnuta nakladatelstvím JOTA za účelem recenze - moc děkuji :).... celý text

Mapa Jinozemí Emily Wildové 2025, Heather Fawcett

Nevěsta 2024, Ali Hazelwood

Mnoho smrtí Laily Starr 2025, Ram V (p)

Zkřížené hnáty 2011, Patricia Briggs

Little Stranger: Utíkej, holčičko 2025, Leigh Rivers

Neklidný hrob 2025, Kateřina Šardická

„Dávej pozor na mrtvé, Adaliah.” Pokud milujete fantasy s temnou, ponuřejší atmosférou a pomalejším vyprávěním, tak Neklidný hrob by vám rozhodně neměl uniknout. Děje se toho tady spousta, ale příběh nikam nespěchá - všechno plyne pomaleji, ale o to intenzivněji vše můžete prožít.. jako byste byli součástí příběhu. Největší tahoun knihy je jednoznačně atmosféra (nebo aspoň po mě byla). Skotsko, 19. století, vykradači hrobů a do toho se ještě přimíchá kapka magie, ždibek medicíny a probudí se něco, co už mělo dávno spát. Dokonalost. Adaliah jsem si oblíbila hned na začátku. Byla odvážná, tvrdohlavá a nebála se jít za tím, co chtěla. Ani samotná smrt by ji zastavit nedokázala - nebo? Anselm si mě nakonec taky dokázal získat, zejména svou zapáleností pro danou věc, neutuchající oddaností a odvahou napravit vše, co si myslel, že pokazil. Kromě hlavních postav tady najdete řadu různorodých vedlejších charakterů, ať už to bylo médium Ethel v čele kočovníků, kamarád Anselma nebo nevlastní otec Adaliah… každý sehrál svou roli skvěle a v příběhu měl své pevné místo. I přes větší rozsah a delší kapitoly se kniha četla skvěle. Pokud máte rádi promyšlené fantasy ve kterém postupně odhalujete různá tajemství a zákoutí příběhu, tak autorka vás nemůže zklamat. Kateřina umí psát skvěle, vkládá humor a sarkasmus přesně tam, kam patří a pracuje s emocemi tak, aby se k vám dostaly. Celá ta zápletka o oživení jednoho těla byla dopodrobna vymyšlená. Nešlo jen o samotný cíl a zda se jim to opravdu povede, ale o tu cestu jak se k tomu dostat, co vše se musí stát, co vše musí obětovat… Na konci je zvrat, který já osobně nečekala a docela mě šokoval. A konec? To mi trochu zlomilo srdce. Suma sumárum: není to feel good fantasy plná jednorožců. Je tu jednooká kočka Belzebub, morálně šedé charaktery a snaha přelstít samotnou smrt… Já si Neklidný hrob opravdu vychutnala a četla ho poměrně dlouho, ale už teď vím, že se k němu jednou vrátím. Recenzní výtisk jsem dostala od nakladatelství Host :)... celý text

Paní Meková peče cukroví 2025, Veronika Teplíková

„Věci, které jsme udělali kdysi, mají nedozírný význam pro zítřek a každý další den.” Od paní Mekové jsem nevěděla co čekat a musím říct, že to nakonec byl pro mě zajímavý knižní zážitek. Za mě je to zvláštní příběh, který je svým způsobem milý, kouzelný i trochu chaotický (možná jako samotný život). Ze začátku mi příběh trochu připomněl knihu od Roberta Bryndzy s Coco Pinchardovou v tom, jak i Alda byla maličko jak neřízená střela. Hned na začátku se s Aldou dostáváme do Anglie, kde začíná pracovat jako au-pair – bod pro ni za odvahu, v angličtině, kterou neovládá zrovna bravůrně se dokázala poměrně dobře vypořádat se zvláštními rodinami. Po tomto zběsilém úvodu se ale příběh jako kdyby usekne a ocitáme se v přítomnosti tajemného pana Mysteringa, který se objeví z čista jasna s třemi sloužícími (?), snažící se polapit kouzelnou vůni. No a díky tomu se dostáváme k samotné paní Mekové a jejím lentilkovým muffinám. Za mě na propojení a vysvětlení celého toho příběhu bylo potřeba trochu více stran, takhle to bylo zmatečné a seznámení se všemi postavami (nejen čtenářů s postavami, ale samotných postav mezi sebou) rychlé. Jakmile se pan Mystering, jako anglický gentleman, žene do České republiky, bylo vyprávění opravdu groteskní. Povahy českých lidí byly popsány vtipně, ale určitě to bylo opředeno tím pohádkovým kouzlem, protože realita by takhle za mě moc nefungovala. Styl psaní není špatný, jen to chce trochu uhladit. Občas totiž obsahoval sálodlouhé souvětí, která neměla konce a jindy zase působil trochu kostrbatě a nahodile. Dost mě ze začátku při čtení vyrušovalo střídání pohledu bez upozornění, ale i na to si nakonec člověk zvyknul. Na druhou stranu byla zvolená forma zajímavá a rozhodně ozvláštnila celý příběh. Celkově to hodnotím, jak opravdu zajímavý počin. Pokud hledáte neotřelé příběhy a rádi podporujete české autory, tak zkuste jít po stopách pohádkové vůně. Knihu na recenzi mi poskytla přímo autorka - @venika.art , které tak děkuji za její zaslání. :)... celý text

Posedlá 2026, Navessa Allen

„Chtít něco od muže, který se mi a) vloupal do domu, b) vloupal do auta a c) aktivně mě pronásledoval, muselo být vrcholem blbosti.” Dark romance jsou teď obecně hodně oblíbené a téhle jsem neodolala ani já. A musím říct, že to byla vskutku originální DR, protože byla protkaná vším možným - humorem, napětím, zvrácenými fantaziemi i vraždou. Hlavní tahák celého příběhu jsou hlavní postavy. Hrozně jsem si oblíbila charizmatického Joshe, pohodovou Aly a taky jejího kocoura Freda (kočka v knize je vždycky plusový bod). Jasně, polemizovat o pudu sebezáchovy hlavní hrdinky můžeme, ale o to tu přece uplně nejde ne? Zajímavá a dobře zakomponovaná byla i minulost Joshe. Bylo fajn nahlédnout do Joshovy hlavy, na jeho myšlenky a to, jak pracuje s tím, kdo byl jeho otec. Kniha je hodně zábavná. Trigger warnings jsou určitě na místě, ale někdy to působilo až komicky. Příběh hodně provází sarkasmus, vtipné narážky a (ne)vinný stalking. Tím to vlastně celé začne. Čte se to svižně, je tam spousta dialogů a docela fajn (hmm, no nechme to tak) zvraty. Člověk se při čtení prostě nenudí. Některé zvraty jsem čekala, jiné zase ne, ale každý byl jiný a vedl k něčemu novému, co se mohlo podělat. :D Zavedení do mafiánského prostředí bylo zvláštní, i když pochopitelné z toho, co se tam děje. Ačkoliv byl Josh takový ten typ alá zlatý retrívr, tak chemie byla skvělá, taková ta spalující. Co se týká intimních scén, nebylo to za mě napsané v takovém tom cringe stylu. Nemusela jsem je vyloženě přeskakovat, takže to beru jako dobré znamení. Celkově me to bavilo číst. Není to typická dark romance, ale mě to sedlo. Josh je hroznej zlatouš, zatímco Aly (nejspíš i tím, že je zdravotní sestra) dokáže zachovat chladnou hlavu i v nejhorších možných situacích. Sedli k sobě jako vrána k vráně ve své zvrácené i milující stránce. Výtisk mi darovali z Knihy Dobrovský - děkuji.... celý text

Tajemství hvězdného svitu 2025, Heather Webber

Z kuchyně Verbeny Fullbrightové Když zkoušíte nový recept na dort, nebojte se užít si trochu zábavy a experimentovat s různými příchutěmi a texturami. Samozřejmě se to nemusí vždycky podařit, ale když jdete do rizika, můžete objevit něco, co už dlouho hledáte. Tajemství hvězdného svitu je už 4. dílem ze série Magické momenty a ačkoliv je námět podobný předchozím knihám, pořád se k nim ráda vracím. Pokud potřebujete zpomalit, užít si obyčejně neobyčejný příběh plný rodinných tajemství, laskavosti a trochu toho kouzla, tak Tajemství hvězdného svitu (a celou tu sérii) můžu doporučit. Tady vypráví příběh Eddie a Tessa Jane. Obě hrozně milé, maličko bojácné a každá trochu jiná prožívající různé strasti. Eddie se snaží vylézt ze své ulity, do které zalezla vinou cizích tajemství a Tessa Jane se snaží najít rovnováhu v životě, ve kterém ji chtějí řídit ostatní. Moc se mi líbilo, jak se vztah mezi nimi vyvíjel, ale to pravé kouzlo této rodiny přináší hlavně teta Bean (a vlastně celé městečko). Teta Bean byla ztělesněním rodinné pohody, laskavosti a vřelosti. A co v příběhu hlavně najdete? Je to příběh o odpouštění (i sama sobě), o nedorozumění, o vzatí života do svých rukou a o lásce. Najdete tady i romantickou linku, která představuje spíš takový hezký doplněk, protože to gró je tady ta láska k rodině. Styl vyprávění je skvělý. Kniha obsahuje hodně dialogů a spousta postav dostává patřičný prostor se vyjádřit, takže příběh působí uceleně. S rodinnými tajemstvími souvisí i řada zvratů, kterých je v této sérii, jak už bývá zvykem, požehnaně a na konci vše do sebe zapadne jako poslední dílek puzzle. No a co by to bylo za Magické momenty bez špetky magie. Tentokrát to bude hvězdné pole se spadlou hvězdou, které toho v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. Jo a připravte si ke čtení nějakou dobrotu – tady se zase pečou lahodné sušenky a dortíky. PS. Audioverze je skvělá. Škoda jen, že příběh nenamluvily dvě interpretky - méně by se pletly.... celý text

Kruté hry bohů 2026, Abigail Owen

„Kdyby bylo možné boha zabít, byla bys moje smrt, má hvězdo.” Smyšlené příběhy inspirované nebo zasažené do období starověkého Řecka a její mytologie mám hrozně ráda. Zejména pokud tam hlavní roli hraje Hádés. Kruté hry bohů mě tak nemohly minout, ačkoliv se sériím trošku vyhýbám. No a jaký je verdikt? Nejdřív jsem nevěděla, jestli to bude pro mě. Zasazení řeckých bohů do nového světa plného moderní technologie bylo zmatečné, ale nakonec jsem si zvykla. Navíc spousta děje představují zkoušky klání bohů, a tak se objevujeme v bludištích, v moři, ve snech a spolu šampiony bojujeme nejen s příšerami. Hlavní hrdinka Lyra je skvělá střela. Jinak to ani říct nejde. Její drzost, upřímnost, prostořekost a tvrdohlavost byla okouzlující a zábavná. Bavila mě svými úvahami, jak se snažila obejít pár pravidel a zároveň ale hrát čestně. Jo, byla to srdcařka. „ Převlékl se do džínů a vybledlého modrého trička, které už zažilo lepší časy. Na sobě má nápis: „Jasně, že si můžeš pohladit mého psa.” Kdyby mě ten diadém tak nerozhodil, zasmála bych se, protože jeho pes je Kerberos, tříhlavý pekelný pes, který notoricky všechny nesnáší. “ Co se týká romantické linky, tak byla super. Přestřelky mezi hlavními postavami mě rozesmávaly a to hašteření a neustálou nabručenost Háda jsem si užívala. Moc spicy to taky není, takže celkově jsem byla spokojená. Atmosféra knihy bych řekla byla pohodová a místy i smutná. Autorka dokázala dobře vyvážit obě stránky, což bylo fajn. Soutěží je tam mnoho a taky se tam celkově moc nudit nebudete, protože akce začíná prakticky hned. Upřímně mě mrzí, že jsem si přečetla epilog - ten konec? Sakra práce. Jediných pár výtek. Větší worldbuilding tady není - čistě je to zaměřeno na bohy a dané zkoušky, takže je to takové “jednorozměrové.” Občas (ačkoliv se to díky krátkým kapitolám čte skvěle) to působilo místy zdlouhavě. Celkově je to pohodové a nenáročné čtení. Je tam skvělý vývoj přátelství i strategických spojenectví, spoustu dobrodružných úkolů a “jsi moje” romantická linka. Takže pokud holdujete řeckým bohům v moderním světě, tak na jejich klání mrkněte. Čteno v rámci spolupráce s Humbook blogery :)... celý text

Závěj 2023, C. J. Tudor

Nejtemnější přání 2025, Pavla Leitgebová

„Každé přání má svou cenu.” Tuhle knihu jsem už nějaký ten pátek měla doma a když jsem zjistila, že je i v audioverzi, tak jsem se do ní konečně pustila. Aneb pokud je v knize alespoň jedna čarodějka, je jasné, že si knihu tak či tak přečtu. Příběh jako takový není za mě zvlášť originální v žánru romantasy, ale i tak autorka dokázala vytvořit zajímavý příběh, který mě bavil. Postavy byly skvělé – nespoutaná čarodějka a nepoddajný císař. Navíc hate to love romantická linka je vždycky napůl výhra a chemie mezi nimi byla živá, zábavná a se spoustou sarkasmu. Na knize byl i skvělý styl psaní. Bavila mě poetičnost, která ale nebyla přehnaná a celkově hra se slovy. Navíc, pokud půjdete do audioknihy, tak je taky skvěle namluvená (ale zase škoda, že knihu namluvila jen jedna osoba). Pokud třeba neoplýváte hojnou vlastní představivostí, tak se nemusíte bát. Ať už knihu budete číst nebo poslouchat, tak nebudete mít problém se do příběhu ponořit a vše si představit. Autorka se zaměřila na detailní popisy a dokázala skvěle vykreslit celý svět, prostředí i jednotlivé situace, které se naskytly. Ačkoliv je zápletka knihy docela jednoduchá, tak příběh je akční. Je tady spousta náhod, které byly skvěle zakomponovány do příběhu tak, aby to nebilo do očí jako nesmysl nebo nebyly nuceně vložené. Při čtení se teda nudit nebudete. Suma sumárum: kniha mě moc mile překvapila. Líbilo se mi zapojené slovanské mytologie, celý magický systém a výborná romantická linka. PS. Ten vizuál knihy je top strop.... celý text

Pohřbeno v hlubinách a jiné povídky 2025, Naomi Novik

„Být jen zbožňován neznamená nic; být zbožňován někým, kdo je jí hoden, to znamená všechno.” Povídkové knihy příliš nevyhledávám, protože jsou pro mě hůře uchopitelné než samotné romány. Délka příběhu, zápletka i vztah k postavám jsou pro mě občas nedostatečné. Ale s povídkami se to má tak – je to zkrátka loterie a obvykle s pár vždy vyhrajete. Autorku znám už ze série Smrtící vzdělání, kde jsem si její styl psaní a schopnost vytvářet atmosféru zamilovala (proto jsem povídkám podlehla). A tyto povídky potvrzují, že je v budování atmosféry, stylu psaní i originalitě pořád skvělá. Ne všechny povídky mi sedly, zejména ty krátké jsem velmi brzo zapomněla. Některé byly ale naopak skvělé a v mysli mi utkvěly doteď. Mezi své top favority jsem zařadila 6 povídek: Araminta aneb Vrak Amphidraku, Po večerce, Pohřbeno v hlubinách, Spřádání stříbra, Sedm a Draci a dekorum. Pokud vás zajímá jaké by to bylo kdyby Elizabeth Bennet z Pýchy a předsudku létala na drakovi, co se stane po konci série Smrtící vzdělání, zda dokáže jedna smrtelnice proměnit stříbro ve zlato, aby se vyhnula vílímu králi, nebo co kdyby vás obyčejná činnost, jako je výroba keramiky, mohla zabít, případně by vás lákala povídka inspirována řeckými mýty, tak tuto knihu zkuste. Co mě na knize bavilo asi nejvíc bylo to, že se jedná o poměrně syrové příběhy – žádné pohádky na dobrou noc. Každý z příběhů ma jiný motiv, jiné poselství a vše obvykle není tak, jak se na první pohled zdá. Někdy jde o to, že při honbě za dokonalostí můžeme přijít sami o sebe, jindy o to, že někdy je nejlepší vzít věci do vlastních rukou a nespoléhat na ostatní. Jindy se zase ukazuje, že hrdinství není o slovech, ale o činech, nebo kam až je člověk schopný zajít, aby přežil. Každá povídka má něco do sebe, a pravděpodobně vám nesednou všechny (tak jako mě), ale své oblíbence si určitě najdete. Navíc autorka píše skvěle a dokáže vás i na tak krátkém prostoru přenést do úplně jiného světa. Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Host, kterým děkuji za recenzní výtisk. :)... celý text

Sedm let mezi námi 2025, Ashley Poston

„Ne vše jde v životě tak, jak si naplánuješ. Jde o to vytěžit z něj co nejvíc, když se zrovna nedaří.“ Contemporary knihy pro mě představují útěk od běžných starostí. Očekávám milou romantickou linku, pár zádrhelů, aby se člověk úplně nenudil a happy end. Sedm let mezi námi nabízí to a ještě kousek víc. Autorčina předchozí kniha se mi četla dobře a ani tady to nebylo jinak. Autorka píše s lehkostí, nepoužívá žádné nesmyslné květnané věty a dodává hodně dialogů. Malá výtka - občas se příběh zasekl v „mělčinách“, takže se táhl a stagnoval. Taky se spousta myšlenek opakovala, a tak hlavně ke konci mi to přišlo zbytečně natahované. Každopádně tento příběh má své vlastní kouzlo a ten magický prvek z toho dělá něco „víc“, něco co překlene to, že by to byla jen obyčejná romantika. Originálnost námětu se tedy upřít nedá. V příběhu potkáváte Clementine a Iwana. Oba sympatičtí, oba cílevědomí a pro sebe jak stvoření. Škoda, že se potkají každý v jiné době, že? Každopádně u romantické linky jsem neměla co vytknout. Chemie mezi hlavními hrdiny byla spíš taková ta milá a nenápadná, než ta spalující, ale to k příběhu vlastně moc hezky sedlo. Příběh se odehrává v prostředí knižního průmyslu, kde pracuje hlavní hrdinka a restauračním prostředí, kam se Iwan chce postupně dostat na pozici kuchaře. Jako Iwan měl velký předpoklad k tomu, abych si ho oblíbila, protože mám tak trochu slabost pro chlapy co vaří. Clementinese mi zalíbila tím, jak dokázala vystoupit ze své komfortní zóny, i když se ji fakt nechtělo. Jinak je tady moc hezky zpracované téma ztráty blízké osoby a vyrovnáním se s tím. Co mi nesedlo, byly okolnosti, které k tomu vedly. Víc prozradit nechci, přece jen by to byl spoiler. Celkově je to zajímavá kniha, která se velmi dobře čte, má originální prvek a důležitá témata, jako třeba hledání své vlastní cesty v životě.... celý text