Kniho_holka
komentáře u knih
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Silné téma, hrdinové, tak lidští a sympatičtí, že jim zkrátka držíte pěsti a přejete happy end. I přes tyto klady, i přesto, že mě autorka opět dokázala naprosto rozsekat a já si v noci hezky poplakala do polštáře, nejsem z knihy tak nadšená, jak jsem čekala. Kapitoly skáčou mezi Tehdy a Teď. Zatímco kapitoly Teď jsou naprostá emoční bomba a budou ve mně ještě dlouho rezonovat, kapitoly Tehdy jsem kolikrát měla chuť přeskočit. Zejména proto, že jsem v nich našla jen to, co jsem četla snad stokrát.
Poslední let
Julie Clark
Celkem zajímavý námět, jak příběh Claire, tak i ten Evin mě moc bavil. Nebylo těžké se do obou hrdinek vcítit a fandit jim, aby se ze svých potíží vylízaly a našly své místo pod sluncem.
Ke knize mám ale nějaké to ALE. Něco mi tam strašně chybělo, v obou dějových linkách mi chyběl nějaký zvrat nebo napětí, což je, ale podle mě, v rámci žánru docela podstatné. Evina část byla poměrně utahaná, za to ta Clairina se vyvíjela až moc rychle.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Kdybych měla knihu charakterizovat pouze jediným slovem, byla by jím slovo LÁSKA. Láska k autorčinu psaní, láska k postavám, na které jsem se těšila, až se s nimi zase setkání, ačkoli mi bylo jasné, že si pro ně život připravil daleko horší osudy a mnohem těžší zkoušky než v předchozím díle. A já se o ně po celou dobu bála a držela jim pěsti, aby že všeho zlého vyvázli bez úhony.
Děkuji autorce za zprostředkování velmi silných okamžiků a o odkrytí další části naší historie.
Už teď se moc těším na závěrečný díl trilogie, ale zároveň se děsím okamžiku, kdy se budu muset s hrdiny Šikmého kostela rozloučit.
Námi to končí
Colleen Hoover
Moc krásná a silná kniha, zpočátku to vypadá jako klasická romantická četba a posléze se z toho stane literární bomba se společenským přesahem. Příběh ukazuje jak je nelehké z takového vztahu odejít, bourá klišé o násilnících a nastinuje důvody proč je tak těžké je odhalit.
Musím přiznat, že závěrečné stránky pro mě byly emočně vypjaté a neubránila jsem se slzám. Bylo mi jich moc líto, Lily a její mámy, Atlase i Rylea.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Kniha popisuje vztahy jedné české rodiny a má dva hlavní vypravěče, Svatopluka (část z minulosti) a jeho dceru Bohdanu ( část v přítomnosti). Otec se k dceři chová velmi chladně a odměřeně, když může raději se ji vyhýbá. Proč tomu tak je se dozvíme v průběhu vypravení.
S knihou Tiché roky jsem byla moc spokojená - jednak výborně napsaný příběh, zasazený do období komunismu a těsně po něm, což je historie, která se nás Čechů velice dotýká. Moc se mi líbilo jak zde autorka vystihla charaktery postav.
Došlo i na pár šokujících momentů (Blanka - kdo četl, tak ví, a v čem spočívá Bohdanina jinakost).
Líbí se mi, že zde Mornštajnová pouze popisuje chování a charakter svých postav a nijak je nesoudí.
Zajímavý byl nápad s prolínáním kapitol, kdy nová kapitola začíná stejnou větou, kterou skončila ta předchozí.
Docela dost mě vzal konec, když jsem došla na konec poslední stránky, automaticky jsem otočila na další stranu a tam... prd! Několik dalších minut jsem trávila zběsilým otáčením stránek a knihy do všech úhlů možných i nemožných, abych našla závěr knihy, než mi došlo, že nic nenajdu.
Sama za sebe nemůžu říct, jestli se mi takové ukončení knih líbí nebo ne. Jistě, má to své kouzlo nechat na čtenáři a jeho fantazii, jak hrdinové dopadli, na druhou stranu dávám přednost tomu, když je příběh v knize jasně uzavřen.
Konec hry
Daniel Cole
Závěrečný díl trilogie je naprostá bomba. Je vtipný, svižný, a ty hlášky - ty hlášky. Nemohla jsem se od knihy vůbec odtrhnout a to říkám jako někdo, kdo se nestal fanouškem předchozích dílů. Strašně moc mě mrzí, že už je konec, protože kdyby chtěl Daniel Cole pokračovat v tomhle stylu vůbec bych se nezlobila. Od toho, abych Konec hry četla pořád dokola mě odrazuje jen hromada nepřečtených knih, které čekají, až si je přečtu.
Trošku se bojím, že fanoušci Hadrového panáka a Loutkáře budou zklamáni, není zde žádný démonický vrah se svým ďábelským plánem. Celý příběh stojí hlavně na vztazích, dialozích a hlavně vtipných hláškách.
Oblíbená postava: Wolf - domů ho nechci, ale do hospody, kde by mi vyprávěl zábavné historky z natáčení bych klidně šla.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Asi bych z knihy nebyla tak zklamaná, kdyby autorka na rovinu přiznala, že si příběh vycucala z prstu. Během čtení jsem nabyla dojmu, že povědomí autorky o holocaustu je asi takové - Osvětim byla, byly tam plynové komory a zlý Mengele a to je všechno.
Jsem schopná uvěřit, že se Lale a Gita do sebe i na tak strašném místě zamilovali. Jen nebyly náhodou mužský a ženský tábor od sebe striktně odděleny?
Věřím i tomu, že Lale mohl mít "výbornou" pozici pro obchodování s jídlem.
Ale nevěřím, že by mu u dozorců prošlo jeho provokativní chování k nim. Nezdá se mi ani to, že by svou lásku Gitu mohl vidět kdy chtěl, dávat si randíčka přímo uprostřed tábora a na očích esesáků, a že mu ji ochotně přivedli pokaždé, když ho zatlačilo v poklopci.
Christiane F. – Můj druhý život
Christiane Vera Felscherinow
Většinu knihy na mě křičel alibismus autorky: "Za všechno můžou ti druzí", a to nejen v případě užívání drog, ale také v případě vztahů, což mi kazilo dojem z knihy.
Poslední příliv
Sandrine Collette
Napínavý příběh, popisující tragédii jedné rodiny způsobenou přírodní katastrofou. Madie a Pata mají devět dětí, poté co je celá země zatopená a zbývá jen pár dní, než i jejich ostrov zaplaví voda, rozhodnou se opustit svůj domov. Má to ale háček - do lodi se všichni nevejdou. Na rodiče tak čeká Sofiina volba - komu z dětí dají šanci žít, a koho odsoudí k smrti?
Kniha se opravdu výborně čte, ať už z pohledu opuštěných dětí nebo rodičů, kteří museli tři děti opustit, aby mohli zachránit aspoň ty další. Celou dobu jsem měla pocit, jako bych s nimi byla na lodi a bojovala o holý život.
Postavy zde nesvádějí bitvu pouze s přírodou a vodními živly, ale také samy se sebou a svým svědomím.
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
Mitch Albom
Nejkrásnější, nejdojemnější a nejněžnější kniha jakou jsem kdy četla. Ačkoliv je jejím hlavním hrdinou umírající člověk, není o umírání ani o smrti. Je o tom, jak žít.
Fáma
Lesley Kara
Znáte ten pocit, když se na nějakou knihu tak těšíte, až se bojíte, že budete zklamáni? Tak přesně tohle se mi stalo u Fámy. Jak já se jí nemohla dočkat.
Při čtení jsem se od knihy nemohla odtrhnout, hltala stránku za stránkou. Ještě nikdy jsem snad nečetla knihu, kde by ve mně všechny postavy vyvolávaly sympatie - hlavní hrdinka Joanne, Michael, dokonce i samotná Sally, příbuzní malého Robbieho Harrise, malý Alfie (syn hlavní hrdinky) je k zulíbání. Kniha se čte rychle, má spád, nejen díky ději, ale také díky krátkým kapitolám, které já v jiných dílech kvituji s povděkem.
Ironií ovšem je, že výše uvedené klady jsou zároveň i nedostatky knihy.
Množství postav, které se pletou jedna přes druhou, jelikož nemáme jejich lepší popis. Chápu, že to byl autorčin záměr, aby se tak náhodou neprovalila pointa, na druhou stranu jsem se ztrácela v tom, kdo je čí matka, babička, teta, kamarádka.
Dále jsem vůbec nevěděla, do jaké věkové kategorie má Sally McGowanová spadat, ale tady uznávám, že nemusí jít o chybu že strany autorky, Ale o mou matematickou (ne)schopnost.
Také si myslím, že některé situace by si zasloužili více rozepsat a ne je tak rychle utínat.
Podle mého názoru za oba dva výše uvedené nedostatky může to, že ačkoliv se to nezdá je opravdu krátká. Krátká na to, aby se do ní vešlo vše potřebné. I když jsem psala, že v jiných dílech upřednostňuji kratší kapitoly, tady bych uvítala, kdyby měly o pár stránek víc.
Stejně jako ostatní nepovažuji Fámu za trillrer, ale mně to rozhodně nevadí. Kniha mě bavila, byla čtivá, napínavá a odhalení Sally jsem nečekala. A s postavami jsem se jen nerada loučila :)
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Jediná "potterovská" kniha, kterou jsem přečetla pouze jednou a víckrát ji číst nehodlám. Je to napínavé, je to čtivé, je to zábavné, ale vzhledem k předchozím 7 dílům je to úplná blbost. Vadily mi OC charaktery postav (kdo byl prosím ten pán, s kulatými brýlemi a jizvou na čele, co si říkal Harry Potter? A co udělal s pravým Harrym Potterem?) a absolutní ignorování děje předchozích dílů (teď nemyslím, situace kolem obraceče času), ale to těhotenství vycucané z prstu. Pěkná vzpomínka mi tak zůstává pouze na malého Scorpiuse.
Závěrem knihu doporučuji někomu, kdo má rád Harryho, ale ne moc, a nezná celou sérii i pozpátku, a chce si přečíst něco oddechového, co se dobře čte.