kleozpatra
komentáře u knih
Karibu znamená vítej
Stefanie Zweig
Vzletný jazyk plný metafor a příměrů, oslav krajiny a duše a rozpoložení ... v krajině i duši … pro formu hledáte děj jak jehlu v Africké kupce sena, přitom je jasné, že takhle krásně poeticky to málokdo umí, ale … je toho moc.
Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Další mysterium odtajněno a odhozeno v dál. Co mi absolutně ale vůbec nedotejká, je, čím mohla tahle kniha způsobit před pár lety takový poprask, vždyť to připomíná práci talentovaného grafomana, toho času cirka ve třetí třídě základky. Domučila jsem se do poloviny a jestli se v komentářích píše, že pak se to zběsile rozběhne, tak ale beze mne, já už jen s lítostí počítám, kolik jsem za tu dobu mohla chytit lelků.
Jablko
Michel Faber
Měla jsem výhodu, že jsem nemusela několik let čekat a rovnou jsem skočila z Kvítku do Jablka a fragmentů života známých postav, natěšená, že se mi uleví, že všem se dostalo, čeho mělo, a že to dopadlo, jak si představuju, nebo ještě tak, kam moje představa ani nesahá, ale přídavek, ač chutný, byl jakoby k jinému menu. A taky to chtělo podstatně víc Cukru :).
Kvítek karmínový a bílý
Michel Faber
S Kvítkem jsem to měla tak, že některé detaily mě přiváděly na pokraj snesitelnosti a přiznávám, že jsem si musela čtení prokládat svižnější literaturou, a znovu se k němu vracet, protože prvně kdysi viděná čtyřdílná série s Romolou Garai byla něco tak úchvatného, že mě vlastně přivedla a udržela u knihy, kde se druhá polovina nakonec rozběhne tak silně a emocionálně, že už se od ní nešlo odtrhnout. Sugar se vlastně nezměnila, ona tou citlivou bytostí vždycky byla, jen podmínky, ty podmínky jí sevřely a určovaly, a Sofie pak byla jak pohled do zrcadla a živou vodou současně.
Marnivost umírá jen stěží
Ruth Rendell
Tentokrát se na to Ruth moc nerozeběhla a tak její Pád z hnízda nebo Smrt zaživa zůstávají moje top, nicméně ačkoli chápu, že každý den to není na rekord, tak Alice i Nesta mi byly tak nějak lhostejné, skoro protivné, spíše znuděné, hysterka a manipulátorka, celkem jedno, kdo byl co, a tak by to s knihou, kde nelitujete pro beletrii ztrátou času, být nemělo.
Umělec na ostří nože
Irvine Welsh
Že v sobě Begbie objevil talent užívat si tvůrčího procesu a ještě na tom zbohatnout, s tim nemám problém. Že se chytil šance na lepší život s ženou, která v něm cosi spatřila, a že se naučil ovládat a potlačit v sobě - co si to budem kašírovat - agresivní hovado, to je taky v pohodě. Co se ale zdráhám sezobnout, je, že právě ten primitiv v něm, co musel dát zemitou pěstí teď a hned komukoli, vytřískat hospodu ve chvíli návalu … že je z něj teď takový "labužník". Starý Begbie měl i přes zvláštní pojetí spravedlnosti svůj půvab. Tahle změna se mi nelíbí a ani jí nevěřím a mám to Welshovi trochu za zlý. Jinak je v knize méně myšlenkového poflakování a více akce, takže … i Irvine je krapet někde jinde, ale kdyby vyšla zítra nová kniha, stavím se do fronty.
Postelová tajemství mistrů kuchařů
Irvine Welsh
Welsh je neuvěřitelný a stejně jako jeho postavy jsou otroci kdečeho, i na něm si lze vytvořit závislost. Už teď jsem poslední stránky zajídala čokoládou, aby pád do kocoviny nebyl tak strmý. Nic nečtu dvakrát, ale v případě Welshe, dík návykovému stylu psaní a velkým prodlevám mezi jeho knihami, mi asi nezbyde než udělat výjimku.
Dar vlka
Anne Rice (p)
Nevěřila bych, že si to někdy připustím, protože Anne Rice byla mou modlou a její romantičtí upíři a sexy čarodějnice adrenalinové čtivo, ale tohle už je škvár, kde Anne jede podle stejné šablony - kousnutí, šok, smíření, zalíbení si v tom, kousání dalších a závěrečný rozbor - což by snad tak nevadilo, ale vlkodlaci, proboha, to už je fakt dnes mimo mísu a k tomu se dočkáme ještě sovětských akt x !! Pak jsem si s hrůzou uvědomila, že to možná byl škvár vždycky, jen jsem to tak neviděla.
Kalhoty po mrtvém
Irvine Welsh
Říkám si, kam kluci dospěli, i když vlastně nedospěli. A řikám si, jestli to Welshe ještě vůbec baví psát nebo ho presuje agent a fanoušci, možná to sám potřebuje, vyvětrat se psaním, když je ho trochu v jednom každém z nich … Co vím ale naprosto jistě, že mě to pořád baví číst, a co už tak bezpečně nevím, ale moc si to přeju … aby tenhle díl nebyl posledním.
Listen To My Heart: Moje láska k životu
Helena von Zweigbergk
Tahle zpěvačka je originál, který nemá obdoby, její hlas se pozná bezpečně v první vteřině a jako bonus jedinečný zjev. Byla jsem na jejich koncertě krátce před propuknutím nemoci, ale neužila si ho tak, jak jsem chtěla, protože v té chvíli mi někdo blízký odcházel. Napadá mě, jak je to rakovině fuk, chudák nebo pán, sáhne a rozdrtí si, koho chce. Marie měla štěstí v tom zázemí, hudebním i rodinném. V knize jde občas na dřeň, většinou ale jakoby si nechtěla příliš zadat a nechává si největší bolest a krize pro sebe, i detaily. Za nemoc se tu nekaje, ale taky jí nepoužívá, jak je dnes zvykem, ke zviditelnění. Jen shrnuje. Odpočívej v pokoji, krásná ženo s krásným hlasem.
Konec prokrastinace
Petr Ludwig
Buzer lístečky jsem si dělala v době, kdy byl autor ještě na houbách:). Už jsem z nich vyrostla, jejich vypisování stojí hodně přemýšlení a času, který můžu trávit chytáním lelků a být stále, jak se dnes moderně říká, ve flow. Též se osypávám, když slyším termín "komfortní zóna", zvlášť při spojení s bezdomovci. No nic, další mysterium odškrtávám v pomyslném todo-all a jdu pokračovat ve flow.
Jak získávat přátele a působit na lidi
Dale Carnegie
Kdo je salámista a milouš od přírody, návody jak manipulovat s lidma nepotřebuje. Prosím vás, jak můžete jedovatý babizně na poště "pochválit vlasy upřímně a ze srdce"? Bohužel, je fakt, že tyhle vychytávky na lidi fungujou. Pes udělá za piškot kotrmelec a člověk za kompliment ... taky.
Parfém bláznivého tance
Tom Robbins
Úžasné první potkání, přímo okouzlení a chci víc. Víc řepy, pomalého dechu, otužování, vodních a postelových radovánek, víc smíchu, teorií jako: je lepší do hladovění občas vrazit prasárnu než jíst soustavně to zdravé … :))… a cokoli dalšího mi Tom Robbins ze svého sametově fantasmagorického světa nabídne. Vřelý dík i za špičkový překlad.
Nadia Comaneciová - malá komunistka, která se nikdy neusmívala
Lola Lafon
Na tuhle knihu jsem dlouho čekala, o mojí milované Nadie, o mojí inspiraci, mysteriu v ní, které vyvolává … vše. Lola si hraje s fakty, fikcí i možným pohledem na ní, s jejími vlastními slovy i pocity těch, kteří ji milovali, a těch, co se jí cítili zrazeni. Na každý pád je to absolutně nejúžasnější gymnastka na světě. I když techniku dnes už její nástupkyně překonaly, ten smutek v soustředěných očích, tušenou bolest za nimi a raketovou sílu v drobounkém těle … měla jen ona a bude navždy nej. Záběry z Montrealu jako doplněk ke čtení nikdy neomrzí, desítky, na které nebylo stavěné počítadlo, vzpomínky na naší Věru … díky Lolo.
Kurvítka v hlavě - Proč i chytří lidé jednají hloupě
Ivo Toman
Onehdy přednáška Ivo Tomana byla velmi zábavná, je to charismatický muž a bez ohledu na tiky to dotáhl tam, kam chtěl, ale kurvítka mě trochu zklamaly, totiž zklamala, protože si deodorant tedy rozhodně nekupuju po hmatu a nekoumám, nakolik štípe, na druhé straně hřbitov u nemocnice, to je povedené kurvítko, já tomu říkám mozkodlábek, každopádně jsem si ale zapsala spoustu zajímavých knih "pod čárou", ze kterých Ivo louhoval.
Portobello
Ruth Rendell
Mít čas, tak si tam zajedu, do Portobella, s tržnicí, veteší, barvami i temnotou v ulicích i lidech, stejně ujetých jako všude jinde, zatím … díky okouzlujícímu nadhledu a jemnému vtipu Ruth Rendell … zatím alespoň takhle.
Partyzánova dcera
Louis De Bernières
Po všech kapitánech, donech, seňorech konečně ženská. Po skličujících brutálních příbězích v nehostinných krajích konečně civilizace, muž a žena v Londýně, tady a teď, ale nebyl by to Louis De Bernieres, aby se vzdal vyprávění o lásce, která měla či mohla být nebo nebýt, bez bolesti.
Ublížení na těle
Margaret Atwood
Příběh o ženě Reně, která se tak dlouho trápila nad kouskem, který jí vzala rakovina a nad možnou reakcí mužů v intimní chvíli, až jí život zavál do místa a situace, kde dostaly její dosavadní úvahy a trápení zcela jinou perspektivu. Skvěle a chvílemi celkem drsně napsaná sonda do ženské duše a Margaret Atwoodovou si do budoucna pohlídám.
Vydělávejte na tom, co vás baví, a žijte podle svého
Marianne Cantwell
Velice zábavné a nakopávající, ale na druhé straně každý není ajťák a bloger od přírody, někdo prostě jen rád hnije na kanapi nebo chytá jiné lelky a to se, pokud vím, zatím proměnit ve zlato nedá.
Pohlavní životy siamských dvojčat
Irvine Welsh
Po Edinburghu je tu osvěžující slunné Miami, dvě ženy a odvrácené strany přístupu k životu. Ačkoli obě mají v sobě cosi společného, cosi shnilého, Lucy je tak trochu ženský Begbie a Lena naopak hodná, až to bolí, bavilo mě nahlížet do jejich sebezpytů až k úplným začátkům toho rance, co vlečou na zádech. Výlet do uměleckého světa Leny a bodybuildingu Lucy byl výletem za dvojčaty, co měla teprve srůst, a dík Welshovu peru byl tak unášející, že se to zkrátka hltalo samo.