kleozpatra komentáře u knih

Jak ovládnout Instagram se dozvíte až na pár posledních stranách, většinou je kniha o fotografování, doplněna poetickými fotkami, které autorce Saře Tasker pomohly k úspěchu, tedy nic víc, než co najdete dnes v daleko koncentrovanější míře na samotném Instagramu.

4 22.02.2024

Od oslnivé naivky přes sexuální symbol, revolucionářku, cvičitelku, presidentku společnosti, až po uznávanou herečku a producentku prošla více převtěleními než leckterá veřejně činná žena v historii. Dcera Henryho Fondy, která se chtěla z jeho stínu vymanit a současně jím být milovaná. Celý život, ať už jí kroky zavedly kamkoli, vnímala otcův vliv a stála o jeho respekt, stejně jako o uznání od svých mužů. Myslela, že si ho musí zasloužit a tak se podřídila jejich snům a ty své zařadila do fronty. Klute, Koně se také střílejí, Návrat domů, Julie... nej filmy, kde dala vše ze sebe, jinak to neuměla. Aerobik, původně jen způsob, jak vydělat manželovi na politickou kampaň. Angažovanost... nedokázala být lhostejná, každá nespravedlivost jí poháněla zastat se. Kniha je velmi čtivě a zábavně napsaná, autor má odpozorované motivace a povahu člověka, vidí za situace, přitom nepůsobí bulvárně, a dovede Jane vynést do nebe, ale taky jí to umí pěkně spočítat.

5 16.12.2023

Matthew Perry toho věděl o alkoholu a prášcích hodně a nebál se jít znovu a znovu (a znovu) do boje se závislostí. Když v závěru knihy po všech uklouznutích, léčebnách, kolapsech a nových začátcích, kdy netušíte, jestli se chce litovat nebo se snaží ironizovat nepředstavitelnou hrůzu vědomí, že je to v genu a ta chuť je nezvládnutelná, děkuje všem, co ho podrželi, co s ním měli trpělivost a vám ukápne slza dojetí a radosti, skoro se chce zařvat: Čendíku, tys to nakonec zvládnul, ty kluku! A pak si uvědomíte, že Čendík to zvládnul určitě a bude tu s námi ještě hodně dlouho, ale Matthew Perry už ne.

11 29.11.2023

Tu a tam si něco od Ivy dám, nemám to v systém, prostě sáhnu po tom, co mi přijde v ústrety a vím, co čekat. Péra a perutě mě ale překvapily, protože se dočítám, že je to prvotina, a žasnu. Žasnu nad výběrem slov, která zvolila pro popis intimních chvil, žasnu nad myšlenkovými pochody, jejich kořínky a úpony, nad přiznáním pocitů, slabostí a neochoty měnit známé peklo za nejistý ráj. Krásná kniha a čte se skoro jako báseň. Obdivuju.

7 15.11.2023

Jim Hutton sepsal vzpomínky na "svého muže" jako kadeřník, ale mně se ten jednoduchý styl docela zamlouval. Byl přirozený, nekašírovaný. Čiší z toho fakt láska, nikoli potřeba se zajistit na stáří. Že byl Freddie posedlý nákupy, se všeobecně vědělo, ale při čtení jsem měla pocit, že mimo hudbu snad nic jiného nedělal, než nakupoval a pařil :). Ale život si bohatě užil. Poslední stránky jsou smutně intenzivní a moc se mě dotkly, úplně jsem Jima viděla, jak stojí u plotu Garden Lodge a modlí se, aby přišla kočička, s kterou se co živý ještě mazlil Freddie. Jen tak mohl snést beznaděj a prázdnotu. A Mary... bylo by jistě zajímavé přečíst si i její vzpomínky, ale z pera Jimova nevyšla zrovna jako studnice empatie.

8 13.11.2023

Kladla jsem si otázku, jestli mě Biblical nudil proto, že Judas Priest nejsou můj šálek číslo jedna, nebo že to nudné je. Kdyby to napsal například... někdo z Black Sabbath, bavily by mě tytéž kapitoly? Je to čtení zajímavé a věřím, že Rob dnes nemá zapotřebí cokoli tajit (původně jsem chtěla napsat "lakovat na růžovo", ale vzhledem k jeho přiznání, že je gay, by to vypadalo asi divně) a vypráví otevřeně na téma manažéři, agentury, ženy, muži, peníze, sociální média, zdraví a nemoci... Čím si mě nejvíc získal? Tím, že působí velmi skromně a nezapomíná na svoje kořeny a život, z jakého vzešel. I přes slávu a hmotnou jistotu nemá obsesi hromadit luxusní domy a vymazlená auta, dávat se na odiv. Přeju mu pevné zdraví a ať mu to ještě dlouho zpívá.

7 04.10.2023

Spousta poctivé práce, spousta inspirace na trochu jiný výlet, než jak jsme zvyklí od cestovek. Je tu hlavně vzdálená historie. Čím blíž, tím méně hrdinů kultury, řekla bych. Hodně politiky, poskrovnu hudby a módy. Trochu mě rozladily opáčka z Dickense, Keatse, Marxe a dalších. Škoda chybek, překlepů a obalu, co by se hodil spíš na křížovky. To si autor ani Londýn nezasloužil.

7 15.09.2023

Věř a víra tvá tě uzdraví. Smůla je, že už jsem pár knih na téma "hluboké lásky a osvobození sebe sama" nastudovala a tak mám sebe i euforii z toho, že se konečně objevil zázračný návod, jak zlikvidovat nádor za měsíc, pod kontrolou. Kdo se v tomto ranku začíná teprve rozhlížet, bude třeba nadšen a kdoví, možná vyžene nádorové buňky. Jen dobře. S touhle Cestou jsem se já nepotkala.

7 18.08.2023

Nouzový východ srazí na kolena a Velikonoční průvod z nich nezvedne. Bolavá, přesto nádherná kniha, napsaná bez dnešních "heřmánků", žádný odchod ruku v ruce do zapadajícího slunce. Dvě holky krví spřízněné, mozkem rozdělené, srdcem svázané. Sesterstvo, pouto. A taky téma do příští Čtenářské výzvy: Kniha, kterou mi kdosi nevrátil. :)

7 29.07.2023

Toma Jonese jsem vnímala od malička jako žánr pro starší a pokročilé. Krásný hlas, usedlé písně. Sama poslouchám mnohem hřmotnější hudbu a teď se trochu stydím, že jsem byla kapánek snob. Ó, jak jsem se mýlila. Knihu jsem si neskutečně užila, hodně mě poučila. Cítím se teď nějak pokornější. Tak jako vůbec si musím připustit, že jsem věnovala čas spíš kapelám než interpretům, takovou Dusty Springfield jsem objevila taky až před pár lety, přitom ona i Tom jsou velikáni. Ono to působí jako takové spontánní vyprávění kousek tady a kousek támhle, ale vězte, že působit ležérně bývá fuška, ačkoli pro Toma možná ne. A to vzpomínání! Už jen jeho dětství, skromné žití, z práce do práce, každičký detail. Vleklá nemoc, když ležel dlouhé měsíce v posteli a díval se z okna, kterým si vyhlédl dívku, s níž byl od šestnácti let a pak už celý život. Jistě, že zažil za svou kariéru nejedno pokušení a příležitost dělá zloděje, ale manželky slavných to buď polknou nebo to nesnesou a jdou. A Linda byla držák a pro Toma maják. Díky tomu poznání jsem si dohledávala ukázky na yt a žasla, jak dokázal být temperamentní (měla jsem ho zafixovaného jako, že se jen tak pohupuje a ejhle!), že měl svůj pořad s hosty (This is Tom Jones - jeho vystoupení s Janis Joplin, to je žrádýlko) a další informace, díky nimž u mě tenhle člověk rostl a rostl. Jen ta setkání s lidmi jako Elvis Presley, královna Alžběta II., Sinatra, Michael Jackson, Sting ... účinkování v Las Vegas, nahrávání s o generace mladšími umělci, koučování v několika sériích britského Hlasu. Nakonec to není jen výčet toho, co dokázal a zažil, ale zamýšlení se nad životem, pokorou a potřebou neustále na sobě pracovat a být těch úspěchů hodný. Tom vypráví i o poutech v rodině, s přáteli i o vztazích s kolegy, jak se to nečekaně pokazí a někdy cosi pěkného vzklíčí. Doporučuji, ať už do této knihy půjdete či ne, pustit si na yt píseň, kterou předvedl téměř a capella v The Voice - i jeho mladé kolegy rozpláče. https://www.youtube.com/watch?v=WwQED_YT5mM

10 23.07.2023

Ismay, Heather, Pamela, Beatrix, Marion, Irene, Eva, Avice... co žena, to pochybnost, maska navenek, uvnitř labyrint a co žena, to přístup k mužům. Hlavy hrdinek jsou jak cukřenky. Odklopíte a nahlédnete dovnitř. Ne vždy tam čekají bělostné kostičky. Někdy je uvnitř šváb. Napínavá psychologická skládačka spíš než detektivka, jak už to u Ruth Rendell bývá.

7 22.06.2023

Kateřinu Cajthamlovou jsem vždycky shledávala inteligentní osobou disponující humorem se zdravou špetkou cynismu, který ne každý je ochoten polknout, ale já na něj slyším i proto, že pod ním vnímám vřelou ženskou. Ačkoli témat je v knize nepřeberně, oslovily mě nejvíc studijní a pracovní tour a taky vztahové peripetie, ať už mezi nejbližšími, kde krev není voda, nebo s jejími partnery. Přeju doktorce Kateřině, ať se jí dál ve všem daří.

9 28.05.2023

S Daisy jsem bojovala snad půl roku. Prokládala jsem ji různým dalším čtivem a doufala, že k ní najdu klíč, a to jsem byla původně jak z obálky, tak z formy nadšená - ó, je to něco jiného. Lépe si pustit Rumours od Fleetwood Mac pětkrát za sebou. Jsem zvědavá na seriál, podle prvního dílu by to mohlo být snad i lepší. Píšu to tak nerada. Načetla jsem spoustu hudebních biografií a prchavá vzpomínka leckterého bedňáka má v sobě větší hloubku.

9 12.05.2023

Elizabeth nehodlá přistoupit na zaběhané pravidlo, že muž je od přírody schopnější než žena. Chce důkaz, činy, ne jen vágní vysvětlení postrádající logiku. Naráží na překážky, ale nevzdává se nikdy. Její inteligence a neústupnost vylučuje diplomacii a rukavičky. Přivedlo mě to na myšlenku, že ač doba pokročila, jisté nahlížení na rovné příležitosti se moc nezměnilo. Skvělá lekce emancipace, hlavně první půlka má v tomto smyslu hodně našlápnuto.

8 10.05.2023

Kluci zdrhli do Londýna v touze dělat kariéru a zbořit hudební hitparády, ale prazvláštně se zasekli a stálo je to sen. O padesát let později, snad že zubatá klepe na dveře, pustí kostlivce ze skříně. Bob Dylan i John Lennon se objevili a zmizeli stejně rychle jako hudba, na kterou jsem se chytla a dostala knížku o dětské vzpouře.

10 17.04.2023

Robert Plant je neuvěřitelný a jak jsem si bláhově myslela, že o něm vím všechno, zjistila jsem, že nevím nic. To, co mi chybělo v ponorech do životů jiných hudebních veličin, byl právě onen ponor. K seznamu desek a koncertů potřebuji vědět, jak ten člověk přemýšlel, čeho se bál, na co byl pyšný, i když přezíravě mával rukou jakože nic, co by chtěl vrátit, odvolat. Robert byl dík svému hlasu, vzhledu a kouzlu, které se nedá nacvičit, nejdůležitějším dílkem skládačky Led Zeppelin, ale nedýchal by za ně, narozdíl od svého druha, pro kterého byla kapela alfou i omegou. Naopak se snažil vymanit a ukázat, že je schopen stát na vlastních nohách. Jeho pýcha mě odrazuje a přitahuje současně. O mnoho přišel, aby něco našel. Touha stále hledat s vědomím, že to může jen stát a nic dát, je nádherná. Tuhle knihu nenapsal a co má v hlavě a v srdci, zůstane jen jemu. My se dík Paulu Reesovi a lidem okolo můžeme jen domýšlet.

17 03.04.2023

Asi jsem neměla hned číst pokračování, kdo ví, ale Valeriana mě zdaleka nevcucla tak, jak Poslední deska. U některých záležitostí zkrátka kouzlo funguje jen jednou, víckrát ne.

11 05.03.2023

Už přesně nevím, proč jsem do toho šla, ale Poslední deska byla moje gusto. V jazzu plavu, ale oni ti hudební fandové jsou vesměs stejně postižení a tak jsem hltala pátrání po londýnských bazarech a blešácích a lamentování nad originály či fejky a takovou tu snobárnu až skoro autismus, který je ale hrozně roztomilý, protože když něco sbíráme, nechceme přece šunt a už vůbec ne, skrývá-li deska šifru. Navíc vypsaný a zasvěcený styl páně Cartmela se mi četl tak dobře, že si jdu hned sehnat druhou Vinylovou knihu.

18 20.02.2023

Kdysi dávno jsem byla z Dicka Francise vyplesklá, šla po každé jeho knize a vůbec mi nevadilo, že čtu vlastně pořád to samé. Tentokrát už mi to vadilo celkem dost a když snad po padesáté kdosi "přikývl", cukala mi ruka, že to zahodím :).

9 20.02.2023

Je mi líto, ale ač bych ráda, nesdílím všeobecné nadšení. Zpočátku mě kniha hezky zahákla, to ano, ale pak jsem pojala podezření, že autor se mnou začíná hrát manipulativní hru a zkouší, co vydržím. Poslední třetinu už jsem jen doufala, že za těch několik knih v jedné příjde satisfakce. Nepřišla a já jsem těmi zvrat(k)y a patetickou romantikou dočista umordovaná.

14 08.02.2023