KKlara komentáře u knih
Nejdřív jsem četla Hagibor, pak až tuto knihu. Jsou si podobné stavbou děje, vyprávěním různých osob. I námět je v něčem podobný.
Pro me uzasna kniha. Ale jsem knihovnice, tedy nejsem nestranna :-)
Taková útlá kniha a tolik emocí u mě vzbudila. Příběh ukázal drsnou stránku emigrace, nikov však "mytí nádobí s happy endem", ale samotu, osamělost, bezmoc a žádnou cestu zpět.
Jako seriál to musí být hodně pěkné, téma je velmi zajímavé. Ale literární kvalita je bídná. Často se opakují vzpomínky, skoro by kapitoly mohly být uzavřené příběhy, ale to zase nejsou. Škoda, že to po autorce někdo nepřepsal do literárního textu. Ale přečetla jsem to ráda.
Mně se to moc líbilo. Mám k tomu dvě věci: 1. ano, text se opakoval. Ale rozhodně to nepovažuji za nevhodné, jak to tu někdo komentoval. Naprosto to dotvářelo text - naopak mě fascinovalo, že něco, co jsem četla před 200 stránkami, teď najednou vidím jakoby z druhé strany. Nebo to připomínalo již řečené. Prostě to bylo skvělé dotvoření textu - i to opakování. 2. SPOILER nikdo tu neokomentoval poděkování na závěr - že se spojila ta fiktivní kniha a tahle kniha. Já teda chvíli zírala, když mi to došlo.
Je pravda, že na závěr jsem si několikrát s ulehčením a ohromením řekla, že takový konec jsem nečekala, a za půl stránky to bylo zas jinak. Ale o to lepší.
Občasná změna vypravěče, zdánlivě matoucí, mi naopak na tak syrovém příběhu přišla téměř poetická.
Také jsem to přečetla jedním dechem, na mě to teda chvílemi silné bylo, ale to mohlo být i tím, že mám malého syna. Spíš bych zkritizovala závěr, najednou to byl obrat a šup konec, přišlo mi to jak useknuté, jak kdyby autor už neměl čas konec dopsat.
to "ty" tomu pro me davalo obrovske kouzlo. A ty milostne pasaze, pritom cudne... neskutecne napsano.
Rowlingovou jsem nikdy neměla v oblibě, nebyl mi příjemný humbuk kolem Harryho Pottera, a nikdy jsem nepochopila, proč jsou všichni (respektive jak můžou být dospělí) tak "vydření" z dětské knihy. Proto jsem Prázdné místo brala do rukou s velkými rozpaky a strachem, jestli není hloupost si knihu brát na dovolenou a vystavit se nebezpečí, že tam nebudu mít co číst. A právě naopak. Přečetla jsem ji jedním dechem. Ze začátku jsem se těžko orientovala v postavách, zvlášť když v příběhu nejsou neobvyklé přezdívky. Samotný příběh možná není tématem nic nového pod sluncem, ale napsáno bylo snad všechno, ne? Nejde o téma v nejširším slova smyslu. Děj mě pohltil, lidské osudy mi přišly velmi uvěřitelné a linie malého zanedbaného dítěte mi nehnala slzy do očí. Mám to pořád v hlavě. A to od knížky očekávám. Naprosto se neztotožňuji s ostatními komentáři týkajícími se rozvláčněnosti a neuvěřitelnosti. Takoví lidé okolo jsou a v některých momentech jsem viděla i vlastní starosti. A alespoň pro mě měl děj velký spád.
Prvni dve novely tak pluji, ctenar si sklada pribeh z malych stripku. Treti novela ty prvni dve dokresli ve vsi hruze.
Od knihy necekejte dej, zadny spad. Ale ne vsechny knihy musi byt takove. Ja se diky teto zamyslela nad hromadenim statku (cetla jsem ji behdm Vanoc), kdyz existuji necivilizovane zeme, chude, s realnymi lidmi a jejich sny dostat se do blahobytne Evropy.
Nejde o dej jako takovy, ale o proud myslenek, vzpominek. S trochou studu priznavam, nakolik me cteni teto knihy dokazalo strhnout, az jsem citila uzkost. Zadne velke vyusteni, sok na zaver, se nekona, ale je to vzdy nutne?
Cetlo se to dobre, ale prislo mi to jak opsane Milenium. Kdyz uz jsem to mela v ruce, tak dobry, ale nedoporucila bych.
Skvělý nápad, jak postupovat v ději. Pro mě to byla kromě hezké beletrie i historicky poučná kniha. Ke konci knihy mě však začala rozčilovat hlavní hrdinka. Souhlasím i s tím, že chyběl překlad z maďarštiny, docela mě to zarazilo, ale usoudila jsem, že možná Slováci by tomu rozuměli?
A velmi mě pobavila Májka :-)
Po většinu knihu hvězdiček pět. Ale od poloviny bylo v ději na můj vkus moc úvah - třeba o bláznech. Také mi nesedělo časté opakování myšlenek. Věřím, že to mohl být záměr, tedy asi to byl záměr, ale mně to prostě přišlo, že autor zapomněl, že už to říkal. Bylo to takové nedůvěryhodné. Ale jinak moc hezká - či spíše smutná - kniha, která mě nalákala i na to, abych si přečetla něco o Gustavu Klimtovi :-)
Kniha je hodně snová, nejde číst jen tak v tramvaji a poslouchat u toho hudbu. Ze začátku je téměř nelogická, hodně se přeskakuje, mění se vypravěč mezi Davidem a jeho nenarozeným bratrem. Hodně věcí je naznačeno, ale nevyřčeno. Postupně se vše začne skládat a začne to dávat smysl. Z příběhu až mrazí. Posledních padesát stran už jsem se nemohla odtrhnout. A pak jsem zůstala sedět se zatajeným dechem. Kniha byla nádherná. Stojí za trochu trpělivosti ze začátku.
Patri mezi nejkrasnejsi knihy, ktere jsem kdy cetla. Nekolikrat jsem ji doporucila a libila se uplne vsem.
Kniha je hodne ctiva a tak do dvou tretin presne takova, jak jsem cekala: nenarocna, obsah odpovidal obalce... Pak se ale dej vratil o dost dozadu, mnoho vysvetlil a me donutil dat ctyri hvezdicky. Ta kniha nebyla tak hloupa (bez zleho), jak jsem ocekavala. Libila se mi.
Ze zacatku je kniha velmi ctiva. V polovine me zacala trochu nudit. A zaver je preslazeny, az to boli...