Kiki22 komentáře u knih

Pro mě osobně netradiční téma z netradičního prostředí. Co si Akin a především Yejide museli vytrpět, je nepředstavitelné. Strašně mě mrzelo, jak se k Yejide chovala její rodina i rodina manžela, nepřestávala jsem se podivovat nad tím, jak v Nigérii (ne)funguje polygamie, jak může matka trpět, jak může být žena tak zrazena. Psychologicky hodně přínosné dílo, nicméně politické pozadí mě až tak úplně nebralo. "Ale jsou věci, s kterými ani láska nic nezmůže. Než jsem se oženil, byl jsem přesvědčený, že láska překoná cokoliv. Brzy jsem zjistil, že čtyři bezdětné roky jsou příliš těžkým břemenem. Pod takovou zátěží a po tak dlouhé době se dokonce i láska prohne, podklesne, nalomí se a někdy zlomí. Ale ani když vám leží u nohou rozbitá na tisíc kousků, neznamená to, že už to není láska."

4 20.10.2019

Než mi kamarádka tuto knihu půjčila, vůbec jsem netušila, že Márquez za železnou oponou byl. Bylo zajímavé sledovat, jak vnímal situaci v těchto zemích někdo, kdo přijel z úplně jiné kultury. Autor se snažil všímat si detailů, zjistit za tak krátkou dobu o každé zemi co nejvíc, to cením. "Ať nám nic neplatí, ale ať nás nechají říkat, co chceme." ... nicméně že by mě to úplně oslovilo, to říct nemůžu.

4 13.10.2019

Tohle pro mě byl docela zvláštní čtenářský zážitek. Příběh je opředen lehkým závojem tajemna (z té scény se starcem u postele budu mít noční můry :-D), ale hlavně odráží pocit ženy, která se cítí přehlížená, nenaplněná, která upadla do každodenní rutiny. Je uvězněná v bezpečném světě jistot a když se z něj najednou probudí (resp. dostane možnost nespat), je všechno jiné, jakoby ostatní pořád spali. Bdělost ale taky přináší určité nebezpečí... Nicméně ten konec mi teda přišel utnutý až moc. "Na každého přece jednou dvakrát do měsíce může přijít chvíle, kdy není úplně v pořádku a kdy všechno nefunguje, jak by mělo."

13.10.2019

Moje první knížka od Zibury, 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem totiž vyposlechla jako audioknihu. I takto v tištěné verzi to bylo dost vtipné, autor prokládá svoje zážitky fakty (za což jsem byla ráda, protože genocida Arménů nebo spory o Náhorní Karabach mi nebyly zrovna blízké), ale hlavně se mi líbí ta nadsázka a ironie. Jasně, občas se tam některé věci opakují (viz pití stakanů), ale to se holt při takové cestě asi stává :-D Nepřestávám obdivovat, s jakou lehkostí se Zibura seznamuje s novými lidmi, přistupuje ke všemu s důvěrou a když ho zrovna přepadne splín, umí s tím pracovat. A jeho vypravěčský talent, ten je asi nesporný. "Podobně jako lišejníky nerušeně rostou na větrem bičovaných skaliskách i lidský život pokračuje na troskách naší civilizace. A tak jsem snídal na místě bývalých palebních pozic, zatímco staří muži u vedlejšího stolu pili čaj."

1 13.10.2019

Hrozně mě ta série Mýtů baví, pokaždé příběh hezky plyne, je tam napětí, láska, intriky, tak to má být :-)

13.10.2019

S tematikou sekt jsem se v knize setkala poprvé a hodně mě oslovila. Jak člověk, který se narodí do určité uzavřené společnosti, později v konfrontaci s reálným světem může poznat, co je pravda? Hodně velká část knihy je vlastně o uvědomování si reality, vlastních zmatených pocitů Pearl i Kate, přesto děj plynule utíká a obsahuje i určité tajemno. Moc mě proto mrzí, že nebyla víc rozvedena zápletka se ženou tajně zavřenou na půdě. Konec pak nabral na můj vkus až moc rychlý spád, ze kterého mrazilo.

2 05.10.2019

Jako spousta dalších jsem se nechala zmámit reklamou na FB a skvěle vypadajícím přebalem. Knížka je to dobrá, o tom asi celkem není pochyb, ale mě chytla až od druhé části, ta první, kde se Tomáš setkával se svým duchovním léčitelem/přítelem Kohlem, mi přišla hrozně šroubovaná, strojená, neumím to moc dobře vyjádřit. Jakmile to chytlo ten postapo nádech, začalo mě to bavit a i to duchovno tam pak už pěkně zapadlo. Takže je to v podstatě knížka o ozdravě ducha, o tom, jak snadno se může společnost rozpadnout a jak všechno dobro nebo zlo vlastně vzchází primárně z nás samých, naší duše nebo ega. "Pochybnosti jsou normální, ale nesmíš se jimi nechat zlomit. Zlost, pocit viny a strach jsou dar. Říkají ti, že sníš špatný sen. Ukazují ti, že žiješ falešný příběh, upozorňují tě, že prožíváš neaktuální situaci." "Pokud použijeme jako zbraň své srdce, staneme se něčím víc. Uděláme z toho světa mnohem víc, než čím je teď."

2 25.09.2019

Opravdu taková letní teen romantická oddechovka. Nejvíc mě asi chytla hned první povídka s nádechem nadpřirozena. U některých dalších mi přišlo až trošku násilně udělané, aby v knize byly obsažené menšiny, aby kniha splňovala kritéria doby - gayové, lesby, cizinci apod., ale třeba to záměr nebyl a jen to tak na mě působilo :-)

1 23.09.2019

Já to nezvládla ani dočíst, vůbec mě to nechytlo!

1 10.09.2019

Knížka je to opravdu hodně zvláštní, chvílemi jsem se ztrácela, ale chtěla jsem číst dál. Představa Vrána jako metafory smutku, žalu, bolesti a výčitek funguje perfektně, vyvolávala ve mě takovou trochu fantaskní hrůzu. Celé to bylo melancholické, posmutnělé, ale aspoň s malou nadějí, že Vrán jednoho dne odejde, že aspoň částečně se žal po zemřelé manželce a matce otupí. A neskutečný obdiv za překlad! Ta hra s jazykem a se slovy, včetně veršování, je úžasná.

03.09.2019

Tento příběh mě naprosto vtáhl, oslovil mě vlastně každým tématem, které nastínil. Těžkosti a lehkosti každodenního života autistky Karen, snaha o splynutí s přírodou, respekt k živým tvorům, lidská touha po penězích. "Svět běžných lidí: bublina, v níž ve skutečnosti není slyšet a vidět nic jiného než to, co se týká lidí, kde nezáleží na ničem jiném než na lidech, a zbytek je buď krajina, zboží , nebo jídlo. (...) A co dává lidem jistotu, že myšlení je nejdůležitější činností ve vesmíru? Co jim dává jistotu, že myšlení je činnost, která rozděluje všechny věci na nadřazené a podřadné? Aha, myšlení." V prostých věcech se zkrátka skrývá podstata, tohle by si podle mě měl přečíst každý.

2 26.08.2019

Čte se to hezky, ale že by mě to až tak chytlo za srdce, to ne. Od začátku vlastně čekáte, až se vyplní věštba, říkáte si, proč má Trixie strach pokaždé, když jde Jacob do vany, ale když jde v noci plavat opilý do oceánu, nebojí se. Ale jinak je to fajn knížka o osudové lásce, spřízněných duších, nicméně žádná romantická slátanina, spíš má trochu temnější podtón a ukazuje i to, jak vztahy rodičů a s rodiči ovlivňují ty naše.

26.08.2019

Přečteno za dva dny a už se těším na další díl! Zlatovláska jako revolucionářka spící s medvědem mě dost baví :-D

1 12.08.2019

Zhltla jsem to jedním dechem a bavilo mě to stejně jako Sedmilhářky! Líbí se mi, že autorka ukazuje víc příběhů, které se postupně sbíhají, a zároveň nadhazuje témata k zamyšlení, ukazuje rozervanost a váhavost vnitřního světa postav. Fandím myšlence, kdy se máme snažit vztahy zachraňovat a ne je zahodit, když přijde krize - a že tady to byly fakt velký krize! Tess a nevěra jejího muže a nejlepší kamarádky, Cecilia a temné tajemství jejího muže skryté v dopisu, smrt Janie, následky činů a rozhodnutí... Určitě stojí za to přečíst!

6 01.07.2019

Nějak mě to nebavilo. První půlka super, téma snů jako vidin budoucnosti dávalo knize určitý nádech tajemna. Ještě i období Davidova útěku do Karibiku bylo fajn, celá ta nejistota, jestli Grace žije, do toho roztomilá Naliyah. Ale jakmile se děj posouvá o 20 let dopředu, už je to strašně roztahané. Jedinou zajímavou postavou se pak stává malý zvídavý Christopher. Tak nějak jsem čekala, že třeba ještě někomu David poví o svých snech, že ho třeba Grace vyslechne, jak to její matka neudělala...

21.05.2019

Nikdy se mi nestalo, že bych knížku tohoto rozsahu přečetla během jednoho jediného dne - takže myslím, že můžu říct, že je fakt čtivá :-D Téma ochutnávání emocí prostřednictvím jídla mi přišlo od začátku fascinující, ale časem ustoupilo jinému tématu, transcendentnímu, pro mě ne úplně pochopitelnému/uchopitelnému. Nicméně mě popis mizení Josepha úplně pohltil, chtěla jsem na to přijít, vyvolávalo to ve mně pocity stejného tísnivého znepokojení jako v Rose. A právě kvůli skvělé atmosféře musím dát pět hvězd!

2 24.04.2019

Dostane druhou šanci a zas ji podvede? To se na mě teda nezlobte, ale to mě dost nakrklo! :-D Jinak je příběh čtivý, vrah se ale dal vytušit už asi od poloviny, pro mě to tedy nebylo až takové překvapení. Nicméně jak se to na konci celé odhalilo, to bylo fajn. Ale nejvíc mě teda dostal příbeh Rafaela, Isabel a Marie Luz, až doteď jsem neměla o vlastně docela nedávné historii Argentiny potuchy!

2 16.04.2019

Smrt jako vypravěčka? To byl skvělý nápad! I příběh byl sám o sobě dobrý, ale forma vyprávění ho podle mě dost pozvedla. Vždycky jsem velice ocenila, že bylo kolikrát dopředu řečeno, jak co dopadne, aspoň jsem z toho nebyla tak ve stresu :-D Vztahy mezi postavami byly výborně popsané a hrozně mě mrzelo, že Rudy tu pusu nedostal!

14 16.04.2019

Moc dobře se to čte, skoro samo! Asi tři čtvrtiny knihy jsou fakt hodně pro ženský, takový to že když potkáte toho pravého, on se kvůli vám změní z děvkaře na superpozorného úžasného chlapa. Takže pokud chcete lítat na romantickém obláčku, je to fakt supr knížka :-D Mě to ale nejvíc začalo bavit právě až po onom zásadním dějovém zlomu. Věřím, že se něco takového klidně může stát, koneckonců, o těchto stavech rozhodně nevíme všechno. A konec parádní, musela jsem se usmívat :-) Ale taky by mě hrozně zajímalo, jak by vypadal vztah Joshe a Avery po dýl než 2 letech, až by opadla ta prvotní zamilovanost, která zásadně ovlivňovala jejich chování...

3 08.04.2019

Knížku jsem si vzala jako takový oddech a zároveň abych se něco málo dozvěděla o józe. Oba účely splnila na jedničku :-) Je to zpověď holky, ve které se nejedna z nás (včetně mě) může snadno zhlédnout. O tom, jaké těžkosti, ale i dobré věci ji potkaly, co ji dovedlo až k cestě do Indie a co ji čekalo tam. Sem tam mě některé slovní obraty trochu štvaly (třeba ta neustálá česká přísloví mi tam nějak nešla), ale zase citáty byly opravdu krásné a podtrhávala jsem si je: "V životě dostáváme lekce. Lekce se budou opakovat, dokud je nepochopíme." nebo "Možná zjistíme, že naše vlídná milující babička (...) je větším jogínem než my, kteří si dáme nohu za hlavu a k tomu zadržíme dech."

1 01.04.2019