Žal je to s křídly

od:

Žal je to s křídly

Dva malí kluci zažívají v londýnském domě nezměrný žal po náhlé smrti matky. Jejich zdrcený otec, odborník na drsnou romantiku Teda Hughese – básníka, jehož svého času potkal stejný úděl –, před sebou vidí pouze bezútěšnou prázdnotu. V okamžiku, kdy se dá zoufalství krájet, však na scénu přilétá všetečný Vrán: sentimentální pošahanec, léčitel a chůva, tlučhuba a šejdíř. A znalec v oboru osiření, jehož přitahují truchlící, kterým vyhrožuje, že je neopustí, dokud ho budou jenom trochu potřebovat. Výjimečný debut Maxe Portera – dílem novela a dílem báseň v próze, zčásti mučivý trojhlas a zčásti úvaha o posledních věcech člověka – slučuje otcovskou něhu, soucit a stylistickou bravuru v oslnivý výsledek. Jeho kniha, plná překvapivého humoru i bezohledných pravd, se dá přečíst během několika hodin, ale její účinek působí zázračně a dlouho – déle než zármutek sám....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/367762/zal-je-to-s-kridly-UX6-367762.jpg 414
Originální název:

Grief is the Thing with Feathers (2015)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Poezie
Vydáno:, Leda
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Přidat komentář
Jizi
06. června

Stíny. Rysy. Obrysy. Rohy. Nohy. Stohy.
Krása. Spása. Pohana. Hana. Johana. Samohana...

Krásnou češtinou přeložený letmý dotek melancholických křídel. Netuším, jestli tenhle koktejl neutuchající jemné bolesti a smutku, který vám začne život prát do žíly v okamžiku, kdy s LUSK! tak nečekaně přijdete o někoho tak blízkého, potřebného, mladého a milovaného, u něhož ono LUSK! nemělo zaznít ještě pár desítek let (anebo podle vás ideálně NIKDY), může jakkoliv fungovat na kohokoliv jiného, než na ty, kdo jsou jím proti své vůli denně živeni, ale trochu o tom pochybuju. Stejně tak si myslím, že prožitek knihy násobí rodičovství, protože některé věci jsou nepřenositelné, některé věci/city/situace/stavy si prostě musíte odžít - a když zkombinujete onu intravenózní výživu a dětičky, v kulichách hlavičky jak kuličky, pak už bude jen zbývat si povzdechnout, snad úlevou, že Vrána zná i někdo jiný.

Ale že by to byla "kniha, která dokáže léčit", jak stojí na přebalu? Hahaha, to je ovšem konina non plus ultras - každý, kdo Vrána zná, ví, že je fuk, co kdo říká, co se kde píše nebo co děláte, NIC některé bolesti nevyléčí, jediné, co se dá dělat, je naučit se s nimi žít a usilovně pracovat na tom, aby vás neotrávily.

Alethea_k
20. dubna

S tak zvláštním textem jsem se ještě nikdy nesetkala. Líbil se mi začátek a konec, v knize se dají nalézt zajímavé myšlenky. Ovšem uprostřed knihy jsem marně tápala, co má text vlastně znamenat. Možná už je to na mě moc. Nebo jsem natvrdlá. Ať je to jak chce, jsem ráda, že jsem zkusila něco nového. Ale zároveň jsem šťastná, že jsem si knihu nekupovala. Byly by to vyhozené peníze.

Boboking
05. dubna

Musím přiznat, že od knihy jsem čekal něco jiného... Ale stala se divná věc, přestože jsem nijak nadšený nebyl, stále jsem otáčel stránku za stránkou a ... Hle! Konec! Je to zvláštní, tak trochu fantaskní příběh o léčení se ze ztráty drahého člověka.