Devadesát dnů za železnou oponou

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Málokdo ví, že se v 50. letech 20. století objevil García Márquez – tehdy nepříliš známý mladý novinář – v komunistickém Československu… Byl původně pozván do Sovětského svazu na Světový festival mládeže, ale podařilo se mu tuhle „cestu na Východ“ rozšířit o návštěvu východního Německa, Polska, Maďarska a ČSSR. Tyto cestopisné eseje, v nichž Márquez vystupuje jako velice přesný a originální pozorovatel, vycházejí česky poprvé....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379386/devadesat-dnu-za-zeleznou-oponou-ALr-379386.jpg 4.377
Žánr
Fejetony, eseje, Literatura naučná, Cestopisy a místopisy
Vydáno, Odeon
Orig. název

De viaje por Europa del Este, 1978

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Kniha Devadesát dnů za železnou oponou

Přidat komentář
Samar
20. ledna

Jakozto mladsi rocnik jsem moc rada, ze jsem na neco takoveho narazila. Poznala jsem s knihou vsechny byvale socialisticke zeme, nazory a poznatky spoustu lidi na predeslou dobu. Kniha me bavila, je zajimava a uzitecna.

Kiki22
13.10.2019

Než mi kamarádka tuto knihu půjčila, vůbec jsem netušila, že Márquez za železnou oponou byl. Bylo zajímavé sledovat, jak vnímal situaci v těchto zemích někdo, kdo přijel z úplně jiné kultury. Autor se snažil všímat si detailů, zjistit za tak krátkou dobu o každé zemi co nejvíc, to cením. "Ať nám nic neplatí, ale ať nás nechají říkat, co chceme." ... nicméně že by mě to úplně oslovilo, to říct nemůžu.


Pumpkin
01.10.2019

Zajímavá reportáž očima cizince. Skoro jsem měla pocit jako bych četla znovu 1984. Některé popisy působí až nereálně depresivně (východní Německo) jiné až absurdně úsměvné (hranice v Polsku a cigarety). Škoda jen že nebyl větší prostor pro reportáž z naší země.

marara
24.07.2019

Tak tohle mě hodně překvapilo. Co by nám asi o komunismu mohl říct člověk ze Západu, navíc obdivovatel Castra? Bude pět ódy na socialismus, nebo naopak kritizovat? Ale tady byla patrná čistá novinářská práce. Bystrá, všímavá s opravdovou snahou po nalezení pravdy. Márquez zde popisuje život Němců, Poláků, Čechoslováků, Rusů a Maďarů a hledá jeho nezkreslenou podobu. Jeho vidění Československa, které je narozdíl od ostatních států východního bloku srdcem stále více na Západě pro mě bylo zjevením. Opravdu bylo možné vnímat Československo jako stát, který udržuje obchodní styky s Východem i Západem, jako čistou, vzdělanou zemi už v roce 1957? To už byla předzvěst uvolnění v 60. letech, nebo jsme si socialismus s lidskou tváří budovali už dřív? Československo ze zemí východního bloku vychází vlastně nejlépe, hned za ním Poláci, kteří jako by ani nebyli opravdu komunistickou zemí, když si zachovali katolicismus a navíc jsou neuvěřitelně sečtělí. Pak Maďaři, kteří jsou ale stále zdecimovaní po pokusu z šestapadesátého odtrhnout se od SSSR, za což se jim Chruščov odměnil vojenským zásahem. V SSSR jako by bylo vše naaranžované, zato o Němcích mluví autor jako o pologramotném, smutném národě bez perspektivy, trpícím rozdělením Německa a přítomností sovětských vojsk. Opravdu zajímavé čtení.

Melcrovka
02.06.2019

Z dnešního pohledu již historický cestopis zachycující zajímavé postřehy Marquézovy cesty coby novináře po střední a východní Evropě v 50. letech 20. Století. Popisuje zde náladu ve společnosti, vzezření a chování lidí v Německu, Československu, Polsku, Ukrajině, Rusku a nakonec i Maďarsku. Postřehy jsou bystré, dané do politických souvislostí doby. Čtenář si může alespoň částečně představit jak žili běžní lidé v těchto zemích a v této době.
Dávám slabší tři hvězdy jen z toho důvodu, že cestopisy obecně nejsou mým oblíbeným žánrem a tak jsem měla problém se opravdu začíst.

petrucha86
10.04.2019

Zajímavý a originální pohled za železnou oponu a zároveň úplně jiný Marquez. Rozhodně doporučuji k přečtení!

Páájinka
09.04.2019

Konečně se člověk dozví, co v učebnici dějepisu nenajde

knedlik
09.03.2019

Zajímavá sonda do jaksi "jiného světa" známých míst. Do světa, o kterém se zdaleka nemluví tak, jak by se mělo. Márquezovi jsem vděčná nejen za jeho postřehy místní i lidské, za kritický a barvitý pohled na jednotlivé státy, vycházející mnohdy z detailů. Ale i za jeho střízlivé vystihnutí mentalit Evropanů, byť mu mnohdy nebylo poskytnuto většího prostoru pro širší kontext. A taky za odbourání části mých předsudků (a potvrzení těch dalších).

Poznámka pod čarou:
Ve vztahu k Česku mě pak obzvlášť zaujal jeden Márquezův komentář: "Nepotkal jsem žádného Čecha, který by nebyl víceméně spokojený se svým údělem. Studenti si sotva postěžují na zbytečné omezování zahraniční literatury a tisku a na obtíže spojené se zahraničními cestami."
Docela by mě zajímalo, kde se to v nás bere a z čeho tento postoj vyplývá - dnes i tehdy....

1