keny
komentáře u knih
Jedno obyčejný léto
Mariko Tamaki
Úplně jsem cítila to tetelivé letní dusno, ten neklid, to nevyznani se sama v sobě, tu zvláštní nudu, kdy už Vás nebaví dětské hry, ale svět dospělých pro Vás ještě není. Tu melancholii, ktera Vás neustale obklopuje. Ten ostych, kdy už nejde s kluky jen nevině kamarádit, ta doba, kdy cítíte, že přichází ta změna. Nevíte, co sama se sebou, se svými pocity, stavy, myšlenkami...je to tolik let a přitom se mi to při čtení zase vše vybavilo...
Legendy o Magorovi I.
František Stárek Čuňas
Nedávám žádné hvězdy, knihu jsem nedočetla...čekala jsem asi něco jiného. Že se víc dozvím o životě Magora, ne jen tři příhody, které jsou spíš ukázkou vulgarit, opilství, nepřijdou mi humorné, ani obohacujici. Vím, že byl Magor kontroverzní, ale tato knižní ukazka jeho života mě spíš odradila od toho, poznat ho víc...
Bez vlasů
Tereza Drahoňovská
Klobouk dolů za otevřenost, s jakou Tereza mluví o tom, co ji potkalo. Dokážu si představit, jak musí být náročné se vyrovnat s tím, když člověk začne přicházet o vlasy.Mam nekvalitní jemné vlasy, nosím několik let vlasy napletené a vím, jak mi to zvedlo sebevědomí. Jednou se mi stalo, že kadeřnice použila nekvalitní spoje a při mytí hlavy ve vaně najednou okolo mě plavala spousta uvolněných pramenů...Pak se mi několikrát v noci zdálo, že mi vlasy padají v chomačích z hlavy...hrozný pocit. Obdivuji Terezu a držím palce...
Na cestě domů… vždycky
Rudy Linka
Já Rudymu moc děkuji, že mě přivedl k jazzu. Svým laskavým podáním, přístupem k životu, pohledu na svět, milým humorem musí dostat snad každého...Vstřícnosti, nadšením pro hudbu, lidi, kamarádstvím..V NY jsem byla, bydlela jsem kousek od míst, která Rudy ve své knize popisuje, mohla jsem si vše představovat v reálu...také miluji města, byt s terasou, výhled na lidi, kteří jdou za kulturou, na rande, do restaurace, ruch ulic a kluby, kde se hraje jazz. A pak jižní Čechy, chalupa, kde otvírá duši hostů pomocí zajímavých dotazů a ukazuje nám jejich třeba nepoznanou stranu...děkuji Rudy, že jsi to ve mně zažehl
Nezvratné alibi
Peter May
Bohužel jsem nevěděla, že kniha je poslední ze série...ale nevadilo, Akorát na dovolenou, nic drsneho, nic preslazeneho. Jen mi přišlo , že jsem se tentokrát nedozvedela nic jako přidanou hodnotu, tak jak bývá u Mayovo knih zvykem...včely, Čína, život ptáků na ostrově Lewis.. Ale je to zase záruka, že když mám omezenou kapacitu knih, které si s sebou můžu vzít, tak vím, že s Mayem špatně neudělám.
Slon mizne
Haruki Murakami
Já prostě budu vždy číst vše od Murakamiho a vždy budu nekriticka, protože díky němu jsem začala číst japonské autory, milovat tuto zemi, toužit ji navštívit, kupovat si japonské věci...
A tak jsou pro mě prostě některé jeho knihy dobré , některé výborné a některé nepřekonatelné
Mercury a já
Jim Hutton
Milovala jsem Freddiho, miluju a vždy milovat budu...nikdy nezapomenu na den, kdy jsem v rádiu slyšela, že zemřel...A v knize se mi to vše oživilo. Je to velmi silné, číst vzpomínky člověka, kterého Freddie miloval, vnímat tu jeho citlivou duši, vidět tu jeho velikost, ale poznat i jeho chyby a rozervanost. Byl to divoký život, po kterém zůstaly nádherné písničky. Vždy, když se dívám na klip té poslední-These are the days of our lives...mám obrovský smutek na duši
Za sklem
Sajaka Murata
Zvláštní a přitom vlastně typicky japonský pohled na život jedné japonské ženy. Zase jsem se trochu víc vynořila do japonské mentality, tak odlišné od té naší západní. Zvláštní příběh, zvláštní život, ale já to mám prostě ráda
Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
Ráda jsem z mého oblíbeného Japonska zkusila zase něco z jiného soudku. Není špatné si rozšiřovat obzory v dalších oblastech. Zajímavá kniha, obdivuhodná hrdinka, napojíte se na ni, držíte ji pěsti, věříte.....
Kočka na cestách
Hiro Arikawa
A zase to poklidné japonské plynuti, pomalá cesta poznání, kdy se něco jen naznačuje, něco nenápadně otvírá... A k tomu milované kočky. A jejich vnitřní uvažování. Mám odjakživa ráda ty road movie, a ve spojení s mými dalšími láskami- kočkami a Japonskem- prostě neodolatelná kombinace. Užila jsem si tu jízdu za bílými jelínky a k hoře Fuji.
Chirurg
Petra Dvořáková
V období, které prožívám, jsem potřebovala knížku, u které nebudu muset přemýšlet, kdy jen tak budu v klidu číst, zamestnam hlavu něčím nenáročným...a to se splnilo, efekt se dostavil...prostě kniha ze života, o nic nás asi neobohati, ale zaujme, na chvíli jsem aspoň utekla od reality.
Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
Příjemné pokračování předchozí knihy Nez vystydne káva...To, co jsem očekávala, jsem našla. Jednou za čas potřebuji přepnout z detektivek, psychologických thrillerů a vlastně i z toho všeho bláznivého okolo mě, na to poklidné japonské plynuti...
Jeden den
David Nicholls
Kniha o přátelství, lásce, skvělé vtipné glosy, i když u Em někdy už moc shazujici...Ale ten konec jsem takto nechtěla...Proč, když už konečně, tak takto....?
Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
Mám moc ráda Japonsko a ráda se o něm dozvídám nové věci. Teď poprvé jsem si přečetla něco od někoho, kdo není rodilý Japonec a navíc je to Češka. Ze spousty postřehů a zkušeností jsem byla prekvapena. Třeba celkově zážitek s porodnici nebo příprava na jednoduchou práci v obchodě, vztah japonských můžu k ženám, žebříček hodnot, pracovní nasazení v zaměstnání....Jsem moc ráda za tyto postřehy a až se snad někdy podívám do mého vysněného Japonska, těším se na setkání s realitou. I když jak autorka píše, už např.Tokio není to, co bylo ještě před deseti patnácti lety, stává se, tak jak spousta jiných metropolí, kosmopolitnim, už se nemůžu dočkat, až ho uvidím na vlastní oci
Kiki z Montparnassu
Catel Muller
Úžasná doba kabaretů, velkých malířů, hudebníků, umění...Divoký život bohémy, nespoutanost, drogy, alkohol. Josephin B. se mi líbila trochu víc.
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
Haruki Murakami
Moje nejoblíbenější kniha od Murakami. Zpočátku jsem měla problém se do knihy začíst a přiznám, že mě to nebavilo. Chtěla jsem skončit, trápila jsem se. Ale pořád jsem si říkala - je to Murakami, tvůj oblíbenec, ještě to zkus...A jak já jsem ráda, že jsem se hecla - asi po 100 stranách mě to tak chytilo a byla jsem nadšená, totálně polapená.
Naposled
Charles Burns
Krásná kresba, temné vyprávění. Silný příběh. Dlouho jsem byla mimo a pak to konečně začalo zapadat. Komiks k přemýšlení a když dočtete, chcete se vrátit na začátek a vše si to srovnat. Každý člověk nemůže být silný, někdo se narodí se strachy, obavami žít svůj život, umělci obzvláště...a já jim rozumím...
Freddie a já
Mike Dawson
"Moderátor D. Brock se přiznal, že nedokáže o svým já uvažovat jako o duši. A když se ho ptali - 'Co tě tedy dělá tebou?' odpověděl 'To, že vám vyprávím příběh'...Říkal, že to, co nás dělá náma, je průběžný vyprávění příběhu našeho života, kterej vyprávíme sami sobě. Jsme souhrem všech těch věcí, který nás potkaly. Všechno, co se nám stalo, spoluutváří to, čím jsme. Kdyby nás potkalo něco jinýho, byli bychom někým jiným. Měli bychom jiný vzpomínky. Jiný příběhy."
Krásný příběh. Miluji Freddiho. Miluji jeho písničky. Nádherné putování životem jednoho mladíka, kterého, tak jako mnoho jiných, ovlivnila hudba Queenů.
"Lidi jsou jediný živočiši, který dokážou sami sobě vyprávět příběh o věcech, který vůbec nemůžou existovat."
Doba ledová
Nicolas de Crécy
Prvních několik stránek jsem si říkala, že tento komiks mě moc nebere. Pak to vzalo skvělý směr a já se moc bavila. Úžasné nápady, skvělé myšlenky...Usmívala jsem si a říkala si - to je pecka, to je dobrý, perfektní nápad, užívala jsem si to. Závěr už pak šel zase trochu dolu, ale bavilo mě to.
Sojčák
Jaakko Ahonen
Jak kdyby autorům trochu našeptával H. CH. Andersen...ponuré, melancholické, temné. Oni na mě ptáčci vždy působili zvláštně - zranitelně, bezbranně…
Dočtete, doprohlížíte a přemýšlíte a dlouho to ve vás rezonuje