Doba ledová
Slavný komiks respektovaného francouzského autora vychází za podpory Francouzkého kulturního institutu v Praze. Nicolas de Crécy patří mezi přední francouzské komiksové tvůrce a jeho tvorba je vysoce hodnocena domácí i zahraniční kritikou. Ve svém albu Doba Ledová vzdal vlastním uměleckým dílem hold Mecce francouzského uměleckého světa – Louvru. Osobití hrdinové na své pouti „prázdným“ světem ledu a sněhu po jakési apokalypse nečekaně narazí pod sněhem na jakousi podivnou stavbu – jednu z perel naší civilizace – Louvre. De Crécy zde do svého příběhu vtahuje obrazy, a sochy ze slavné „obrazárny“. Ovšem, již to zde nejsou vrcholná díla našeho kulturního dědictví, nýbrž podivné artefakty, kterým je třeba ve světě bez lidstva a jeho paměti dát nový smysl. O to se, často velmi komicky, ale „logicky“ snaží i de Crécyho hrdinové,čímž nakazí i čtenáře, který je veden k otázkám po povaze umění, o tom, co vlastně z nějakého artefaktu dělá umělecké dílo a proč jsme si právě tato díla vybrali jako ta nejlepší.... celý text
Originální název: Période glaciaire, 2006
více info...
Komentáře knihy Doba ledová
Přidat komentář
Prvních několik stránek jsem si říkala, že tento komiks mě moc nebere. Pak to vzalo skvělý směr a já se moc bavila. Úžasné nápady, skvělé myšlenky...Usmívala jsem si a říkala si - to je pecka, to je dobrý, perfektní nápad, užívala jsem si to. Závěr už pak šel zase trochu dolu, ale bavilo mě to.
Začátek byl pomalejší a vystupovali v něm poněkud nepochopitelně inteligentní mluvící psi (?). Druhá polovina už dává smysl a nabírá psychedelický spád. I když ne vše dává racionální smysl, výtvarná stránka je krásná a obrazy a psychedelické výjevy rezonují...
Upřímně až po několikátém přečtení jsem ocenil ten scénář. Kresba se mi líbila od začátku. Je to chladné a stále plné života.
Tak tohle se nepovedlo. Kresba se mi vůbec nelíbila, žádná postava nebyla sympatická a ze všeho nejhorší byl ten hnusnej tlustej pes. No děs. A ještě k tomu všemu mluvil. Dokonce mluvily i ty artefakty, některé dokonce létaly. Asi to bylo smyslem příběhu...
Ke konci mě dostala tato věta: Výtvarná stránka je vůbec základem úspěchu de Crecyho. Já ji totiž nenašla. Pardón!
Po peckách jako Modré pilulky a Rodinný ústav mírné zklamání. Výtvarná stránka tak úplně nesedla a ač mě „postapo“ žánr přitahuje, tak Doba ledová úplně neoslovila. Pro děti asi ne zcela pochopitelné a srozumitelné, pro dospělého čtenáře zase poněkud ploché, prázdné a poněkud otřepané (je mi líto, ale Gaiman nebo Pratchett tohle umí staré bohy zkrátka líp). Špatný komiks to není, ale spíš bych ho čekal v pokladně Louvru jako svérázný suvenýr než jako samostatou publikaci na pultech knihkupců...
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
94 %
69 %
Nicolas de Crécy také napsal(a)
| 2008 |  Doba ledová |
| 2017 |  Salvatore |
| 2015 | Flašinet |
| 2016 | Nebeský bibendum |
| 2001 | Pan Ovocňák |
To bylo skvělé! Už nevím, kdo mi dal tip na tento starší komiks, ale velice mu děkuji, protože jinak bych ho přehlédla. Při první prohlídce se mi kresba vůbec nelíbila a tak to vlastně zůstalo do konce. Obsahově je však dílo zábavné a nenásilně poučné. Mám ráda tyhle komiksy, kde je něco navíc.
Velice oceňuji seznam děl, které jsou v komiksu zobrazeny, zařazený na konci knihy.