kejty91
komentáře u knih
Co ještě nevíte o životě našich předků
Stanislava Jarolímková
moc zajímavá kniha, napsaná z velmi dobrých zdrojů, které byly bravůrně zpracovány - citovány.
knihu je ale dobré číst v návaznosti na knihu první - aspoň je to můj názor, abych věděla, co se událo jiného - jestli autorka neopisuje ty samé věci.
Heidi, děvčátko z hor
Bohumil Říha
četla jsem jí poprvé ve svých 23 letech ale těšila jsem se na čtení jako malá holka
přečteno během dvou dnů
Začátek knihy smutný - ale to je život - další pokračování bylo hezké - dobrosrdečnost Heidi se mi zalíbila.
Zlá žena
Marc Pastor
La mala dona ... úžasná kniha, bravůrně napsaná - myslím, že je vidět, že autor je s touto profesí spjatý ... polovinu knihy jsem myslela, že to bude fakt nějaký upír, pak jak se odkrývala pravda jsem si myslela, že E. nebude nikdy chycena a nakonec jsem si myslela, že ji zastřelí a Corva najdou, ale ani jedno z toho se nestalo...pro mě nečekané zvraty díky nimž mám po knize knižní kocovinu a cítím tu nespravedlnost světa
autor zde narážel i Dickense či Poa - důmyslně spjaté s celou atmosférou tohoto historického thilleru.
Vzpomínky kočičího doktora
Louis Camuti
mě jako milovnici koček se kniha moc líbila a hodně jsem se u ní nasmála, kolik situací jsem už i já sama zažila se svým kocourem. Bojim se jen jedné věci, až nastane u miláčka jeho chvíle. To je ta láska...
Jak si lidé hrají
Eric Berne
No kniha byla vcelku zajímavá.
Jak si ale ti lidé tedy hrají? Vždy ve třech ego stavech se vzájemně ovlivňují podle patřičného stavu, ve kterém se nacházejí. Hry jsou rozděleny do několik skupin ale většina se prolíná. Sice se ke knize budu muset ještě párkrát vrátit abych si některé z her zapamatovala lépe, každopádně během čtení jsem si mnohé transakce začínala uvědomovat zpětně na lidech se kterými komunikuji.
Každopádně, chce to čas a někoho dalšího, kdo by vám to kdyžtak příblížil, pokud nechápete.
Malvína z Bretaně
Jerome Klapka Jerome
já prostě musím dát plný počet hvězdiček...opravdu mile překvapila
myslím, že ve mě podnítila touhu sehnat si další knihy o J.K.J. (navíc i proto, že sehnat jeho knihy je prý umění)
každá povídka z jiné "kapsy" ... každá o něčem jiném, krátká a výstižná ... vše nakonec vysvětleno, to mám ráda.
Kočky by kupovaly myši
Hans-Ulrich Grimm
Dobrá kniha.
Kniha mě v mnohém poučila. Autor se nevěnoval jen kočkám či psům ale hodně také napsal o užitkových zvířatech, které jsou spojené v potravním řetězci s člověkem a tím, že se krmivářský průmysl snaží za co nejkratší dobu vykrmit své zvířata, aby je následně mohl prodávat ak tomu s velkou trvanlivost (tudíž bez omega3mastných kyselin) se podepisuje na zdravotním stavu obyvatelstva.
U psů a koček se sice nehraje na cenu a výkon ale na druhou stranu zde jde o zákazníky, kteří chtějí svým miláčkům dopřát to nejlepší (vím to, sama doma mám kocoura - nepíšu to, protože se to psalo v knize). No jo, jenže v tomhle případě zase chtějí velké koncerny ušetřit a tak sahají k nechutným věcem (odpadní kaly, emulgátory, masokostní moučka, jateční odpad...) aniž by cítili hanbu za to, co provádí zvířatům a za to, jak klamou své zákazníky.
Inu, knihu bych každému doporučila, každopádně ale dávám 4 z 5 hvězdiček jelikož tam na mě bylo moc nesrozumitelné chemie a jednalo se spíše o německé koncerny, ve kterých se nevyznám. Na druhou stranu byly často jmenovány známé firmy jako Royal Canin, Masterfood, Nestlé, apod., které milují zisk, a zákazníci jsou na posledním místě (zvířata u nich žádné místo nemají).
Na závěr věta z knihy, která vše vystihuje: Chappi bez psa nemůže být ale pes bez Chappi ano!
A spolupráci s kafilerií v těchto oblastech je asi zbytečné zmiňovat. Takže, až vaší kočku někdo postřelí do nohy (naštěstí - bohužel) a vy budete nuceni ji nechat amputovat, pokud ji budete chtít mít doma, tak si můžete v klidu říci, že aspon bude váš miláček krásně spotřebován! "skutečná ironie"
PS: Greenpeace není zase tak špatný.
PPS: Nekupujte GMO.
Květiny pro každou příležitost
Reinhardt Höhn
podle mě, je kniha krásná a stále uplatnitelná, přestože se doba změnila. V této knize, resp., z jejich obrázků je patrné, že "málo je více", že se lidě nesnažily vždy dávat přeplácané pugéty apod. Kniha povídá o tom jakým způsobem darovat květiny (např. květiny dáváme bez papíru), kdy, komu a jaké květiny dáváme, můžeme zde najít i kalendář květin či stručnou nauku o barvách. Další kapitoly se věnují umění uprávy květin - květin ve váze, květin v miskách a v neposlední řadě Ikebanu. Kniha je útlá ale jistě dokáže člověka v mnohém poučit!
A taky se spoustou barevných i černobílých obrázků!
PS: Miluju tě
Cecelia Ahern
krásný román, nečekaný konec...za mě 4 z 5 hvězdiček, přece jen mě tam něco dráždilo
Co řeknete až pozdravíte
Eric Berne
Z knihy jsem měla smíšené pocity, jelikož své očekávání jsem měla velké. Čekala jsem, že se toho dozvím hodně hodně (věcí) ale kniha mi dala jen to málo, co mohla.
Možná, že to nebyla však chyba knihy, autora, ale čtenáře. Možná, že v této době toho nemám vědět tolik, než kolik mi nabízí. TA jsem měla na škole a jejím základům rozumím, tak proto to očekávání, protože jsem nešla do něčeho nového.
Sám autor píše, že kniha by měla sloužit především jako učebnice psychoterapie ale že tuší, že po knize sáhnou i laici, kteří se z ní něco budou chtít dovědět a proto je psána i jazykem laikům srozumitelným s tím, že občas budou muset použít představivost. Opravdu, mohu říct, že je třeba použít víc než to.
Na konci knihy je uveden slovníček pojmů, které se v knize vyskytují a já při pročítání pojmů jsem měla dojem, že mi bohatě stačil na to, abych si udělala obrázek o knize, kterou jsem četla a nemusela jsem přelouskávat čtyřista stran, které mi stejně moc neřekly o tom, co řeknu, když pozdravím.
Každopádně knihu neodsuzuji a čekám, že mi v budoucnu toho poví více a těším se na ni.
Život s kočkou není pro kočku
Deborah Robertson
Kniha je povětšinou jen další z mnoha jí podobných knih, které shrnují jen fakta, které jsou všeobecně docela samozřejmá a já osobně je znala. Kniha by mohla být za tu cenu mnohem lepší.
Julie & Julia
Julie Powell
Tady opravdu nevím co napsat - zda - li se kniha líbila nebo ne. Hodnocení dávám tedy průměrné ale pocity mám velmi smíšené.
Celou dobu, kdy jsem knihu četla jsem si říkala, že mě to nebaví (aspoň ne do té míry jakou jsem čekala). Film, který je od roku 2009 natočen, jsem kdysi viděla (asi před třemi lety) a pamatuju si z něho více než z této knihy. Tady po přečtení si pamatuji jen to, jak se Julia snažila za jeden rok uvařit, úpect atd. extrémně moc receptů a jak po 90% celé knihy jen nádavala, byla hysterická a depresivní, že to nestihne do termínu a nebo, že se jí ten recept zrovna nepodařil. (být já její manžel, asi ji zabiju a nebo zabiju sebe).
Oproti filmu je to rozdíl. Ve filmu bylo vše ukázano jako chutné!
Film ale je v mnoha ohledech změněn, jelikož podle toho, co Julie napsala, nedalo by se podle toho nic moc dobrého natočit.
Každopádně tu knihu miluju a nejkrásnější na tom všem je ta její obálka! Pro mě určitě!
Na závěr malá ukázka:
"Teď to bude pro některé z vás možná trochu moc, ale já věřím, že telecí játra jsou to nejvíc sexy jídlo, jaké existuje. Tohle je závěr, ke kterému jsem došla relativně nedávno, protože jako každý druhý na téhle planetě jsem strávila většinu svého života nenáviděním jater. Důvodem, proč lidi nesnáší játra, je fakt, že když je jíte, musíte se s nimi nejdříve smířit - jako se musíte smířit s opravdu mystickým sexem. Pamatujete si, když vám bylo devatenáct a dělali jste to, jako by to byla sportovní disciplína? Tak játra jsou opakem. U jater musíte zpomalit. Musíte překonat všechno, co je trošku odpudivé, trošku strašidelné a trošku moc. Když je koupíte u řezníka, když je připravujete na pánvi, když je jíte, pomalu, nikdy se nemůžete dostat přes tu jejich divokou krvelačnost. Játra vám probudí chuťové buňky, o kterých jste ani nevěděli, že je máte, a je těžké se tomu otevřít." cit. str. 209
Po přečtení jsem měla chuť smažené játry v ústech a pocit, který mám, když se musím smířit s tím, že je dneska "toto" na oběd, abych se vůbec najedla"
Manželský omyl
Jennifer Probst
Kniha se mi líbila! To je asi to nejhlavnější, co člověk musí vyjádřit. Byla plná zvratů což mě ke konci knihy hooodně překvapilo (negativně), jelikož se hlavní hrdinka po 99% celé knihy na posledních pár stránkách rozhodla nakonec se podvolit. Autorka mě napínala do samého konce - z názvu jsem měla celou dobu čtení za to, že tento příběh nedopadne dobře jako její minulé.
Líbilo se mito, byl to bestseller s prvky humoru a erotických představ. Přišlo mi to velmi reálné a člověk si zavzpomíná na své fantazie. Mě ta kniha pořádně vzrušila.
Po četbě v současnosti prožívám knižní kocovinu!
Afterdark
Haruki Murakami
kniha sem i líbila, ale tím, že je krátká, člověk nemá čas si k ní vybudovat "pouto" a taky ten konec....proč Murakami máloco dokončí...proč nechává otevřené konce????
ale jako oddechovka po tlustších knihách od Murakamiho je to super!
Myši Natálie Mooshabrové
Ladislav Fuks
Myslela jsem, že mě kniha nebude bavit ale to jsem se spletla. Chvílemi byla "nudná" ale po těchto chvílích přišly ty, které knihu vygradovaly.
Když jsem koukala do svých starých zápisků ze střední, o této knize jsem se u autora nezmínily - jen o spalovači mrtvol a o panu theodorovi mundstockovi- proto ten prvotní názor, ale nyní bych už asi nedala na tento "první dojem".
Ani ne tak detektivka jako psychologická kniha. Akorát, kdyby se tolikrát neopisovalo, kdo co jednou řekl, možná by byla kniha kratší.
Co v učebnicích nebývá aneb Čeští panovníci jak je (možná) neznáte 1.
Stanislava Jarolímková
moc krásná a poučná kniha, těším se na pokračování. vřele doporučuji, jak mladým tak i starším.
Vítěz je sám
Paulo Coelho
kniha se mi velmi líbila - dokázala mě vtáhnout do děje - v takových situacích jsem si říkala, nebuďte s ním, jelikož vám přinese jen smrt...pocity k hlavním postavám se mi měnily, hlavně tedy u Ewy a Igora - o kom však můžu říct, že mě nechal naprosto v klidu byl například policista Savoy. Nakonec jsem si říkala, jak to asi dopadne, přiznám se, že jsem si myslela, že Igor zastřelí sebe a nebo sebe a Hamida. Přičemž neustále si pamatuji, jak dal Igor přísahu, že bude nápomocen rodině první oběti - anděla s hustým obočím.
Netuším, proč mi kniha dopřála tuto situaci.
Za sebe knihu velmi doporučuji - oproti jiné Coelhově tvorbě je tohle zase něco jiného a stále něco krásného. Doteď přemýšlím nad tím, jak autor nakonci uvádí, že mu ke knize pomohli informace jeho známých...Dnes je zkrátka možné všechno.
Osm týdnů v blázinci
Eva Lohmann
zpočátku mě kniha nebavila ale pak se děj dostal do chvil, kdy se od knihy nedalo odtrhnout. Knihu doporučuji hlavně lidem, kteří mají zkušenost s osobami a duš. poruchami.
Rukověť bojovníka světla
Paulo Coelho
kniha mi představila některé ze svých mnoha mouder, které jsem si poznačila. Co se týče obsahu, nečekala jsem, že knihu budu přelouskávat tak dlouho...asi jsem dlouho uvažovala nad tím, "co tím chce básník říct". Rozhodně to nejde srovnávat s jinými knihami autora ale má své kouzlo, které musí každý za sebe objevit.
Smolný rok
Joshilyn Jackson
knihu jsem dočetla, téměř jedním dechem. Nedalo se odpoutat a mám z ní knižní kocovinu. Vřele všem doporučuji. Detektivky nesleduji a tak děj byl pro mě stále o hledání něčeho nového, něčeho co bych fakt nečekala. A navíc to je hooodně ze života (některých). I když jsi téměř na dně, pokud máš někoho blízkého, vzchopíš se a jedeš dál (v tomhle případě byly touto zázračnou energií děti). A taky oceňuji jednotlivé kapitoly a vyprávění jednotlivých osob v nich - kapitoly se jmenují jen Velká - Liza - Mosey.