Jak si lidé hrají

Klasika, co se nevochodí... Jenom teďko teda moc nevím, jestli tenhle komentík píšu jako dítě, dospělý... nebo... rodič... kterým nejsem? Nebo všecko dohromady? Ouč. Co teď, pane Berne!

Asi jsem na tuhle knihu moc laik.
Moc pojmů (zkratek) a tvrzeních, které mi občas připadají spíš jen jako teorie.
Pár podstatných informací ve mně zůstalo, třeba že se často lidé staví (či jsou stavěni) do rolí dítě-rodič-dospělý. Anebo například že když lidé řeší problém, nejde kolikrát o rozhřešení, ale o hru, kterou můžete hrát nebo ne.

Mám určitý zájem o psychologii, ale transakční analýzu klidně pro příště vynechám. Fandím přirozenosti a spontánnosti. Tu naštěstí autor zmiňuje:

"Spontánnost znamená svobodu volby - možno vyjádřit své pocity a vybrat si z těch, jež má k dispozici (rodičovské, dospělé nebo dětské pocity). Spontánnost je osvobození; umožňuje člověku zbavit se nutkání zapojit se do hry a mít pouze takové pocity, k jakým byl veden."

Za mě tedy spíš odlehčená četba pro odborníky, kterým může rozšířit vhled a zlepšit se v oboru. Psychologické hry lidé bez pochyby hrají, ale sladká je nevědomost. Lepší si nevědomky hrát, než vypočítavě analyzovat.

Nějaké moudro v knize určitě je, takže kdo ví, třeba se k ní ještě po letech vrátím a možná jí více ocením.

Je to strašně zastaralé, něco smysl dává, ale věci, které se týkají homosexuálů a údajné provokace k násilí mi připadají naprosto scestné.

(SPOILER) Sice starší, ale i přesto stále velmi oči otevírající záležitost a ve většině ohledech pořád aktuální. Eric Berne byl velmi zkušený člověk a vážím si toho, jak neskutečně zajímavou sféru v tomto díle odhalil. Rozškatulkoval typy "her" - téměř každý z nás aspoň nějakou z nich hraje (ať už v lehčí či těžší formě), aniž by si to uvědomoval. Škatulky jsem nikdy příliš neuznávala, ale co se týče analýzy nevhodných vzorců chování v rámci sociální psychologie, které nám ztěžují život, jsou podle mě zcela nezbytné. Odjakživa jsme v podstatě nevědomě nastaveni na nějaké vzorce chování, které nám vštípili rodiče, nebo naopak vyhledáváme do své hry něco, co nám do ni zapadne jakožto například nějaký článek, který nám byl v minulosti nějak narušen a byl pro nás v dětství důležitý. Dle toho si vybíráme například i partnery - ty, kteří nám perfektně zapadnou do naší hry - ale vlastně všechny lidi, které máme dobrovolně kolem sebe.
Tato kniha dodává extrémní vhled do mnoha vzorců, které si jen tak neuvědomíme sami od sebe a pomocí jejich odhalení je potom snažší tyto zacyklené hry přestat hrát a zlepšit si život. Tím, jak je originál tohoto díla starý, je jasné, že určité věci by dnes byly řečeny trochu jinak (některé oblasti nebyly tehdy považovány za úplně běžné jako dnes, nebo nebyly ještě tak dobře prozkoumány). Zajímal by mě tedy autorův názor na některé věci, co se dějí v dnešní době, i když ty vzorce chování zůstávají stále stejné, jen možná někdy v trochu jiné podobě. Z tohoto důvodu jsem občas s některými tvrzeními v určitých hrách nesouhlasila, ale bylo jich málo a bude to asi opravdu jen tím, že dnes by to bylo podáno trochu jinak - a nechci hlavně v tomto oponovat člověku s takovým vzděláním a zkušenostmi jako byl Eric Berne.
V některých hrách jsem se trochu poznala, nebo naopak jsem si uvědomila, co někteří lidé v mém okolí hrají za hry. Velmi mě zaujaly kapitoly "Nezávislost" a "Jak získat nezávislost" na konci knihy. Ty mě hodně inspirovaly a myslím, že se k nim (a nejen pouze k těmto) budu vracet.

Kniha Jak si lidé hrají (Games people play) mi velmi otevřela oči ohledně mého chování a chování ostatních. Patří mezi top 10 knih, které bych doporučil přečíst komukoli, zejména těm, kteří nemají zkušenosti s psychologií, protože je psána pro laiky.

Velice pěkná a zajímavá publikace. Spíše pro studenty psychologie či zájemce z řad pomáhajících profesí.

Člověk si kolikrát neuvědomí, jaké hry vlastně hraje v různých společnostech, skupinách, kde se nachází. I když tvrdíme, že si na nic nehrajeme ve společnosti druhého, ale je tomu skutečně tak?

Priznám sa, že som celkom neporozumel tejto knihe. Pre psychológov možno zaujímavé čítanie, ale pre obyčajných ľudí, je to náročné na pochopenie.

Dle mého zajímavé téma, bohužel za mě byly některé hry natolik stručné, že mi unikala jejich pointa, respektive jsem si je dle popisu nedokázala představit.

Klasika, kterou jsem četl několikrát a jistě se k ní budu ještě vracet. Přes nejrůznější nové proudy psychoterapie bude mít Berneho transkační analýza a teorie her vždy svoje místo.

I jako laika mě toto téma zajímá. Celý náš život je vlastně nějaká hra. Základní pravidla určují rodiče při výchově. V tom dalším záleží, jak si pravidla upravujeme a sdílíme s někým jiným, který má zase ta svá. A jsme zase u podstaty a to je komunikace.

Me to teda moc srozumitelné nepřišlo a knihou jsem se prokousala na silu a v podstate jen proto, ze byla relativne kratka. Byt to delsi, odložím ji nedoctenou.

[audiokniha]
Velké zklamání. Stručné, zjednodušené a povrchní je stejně výstižný popis jako vědecko populární kočkopes.
Z druhé strany je pravda, že jde o snahu přiblížit sociální psychologii a s trochou trpělivosti lze pochopit mnohé. Jen už snad existují i kvalitnější publikace . . .

Tak mě to tedy nebavilo. Nazvala bych to spíš Vzorce lidského chování, protože o hry jde podle mě v případě že jsme si jich plně vědomy a také od nich očekáváme nějaký cíl. Kniha mi nepřipadala dobrá ani pro laika ani pro odborníky. Taková nepodařená snaha o vědecko populárního kočkopsa.

Kniha je více pro odborníky, takže jsem dost přeskakovala.

Nevím, jestli je to chyba překladu nebo originálu, ale část popisovaných her nedává vůbec smysl.

Prekvapivo veľmi zrozumiteľná a zaujímavo napísaná kniha. Prišlo mi, že to bolo napísané až moc štýlom pre laikov. Jedinú malú výtku mám k jednotlivým hrám, kde mi prišlo, že nie sú vždy opísané do detailov a že ich je málo a mnohé prípady zo života som tam nevidel. Ale inak ide o zaujímavé a poučné čítanie.

Trochu mi vadil vedecky jazyk. Nicmene, idea nas lidi vystupujicich v rolich predem danych her me nadchla. V nekolika hrach jsem se sam nasel. Urcite se ke knize vratim.

Super kniha.i po letech ma svou platnost